Devil May Cry 5 Recenze Devil May Cry 5

Devil May Cry 5

Martin Synek

Martin Synek

6. 3. 2019 16:00 12
Reklama

Poprvé se dveře agentury Devil May Cry otevřely už v roce 2001. To je vpravdě docela dlouhá řádka let, což nám však nebrání si připomenout, že již tehdy jsme měli tu čest s výbornou „hack and slash“ akční hrou vsazenou do zajímavého prostředí. Vše se zrodilo v hlavě mistra oboru, který si říká Hideki Kamija. Jeho jméno se skloňuje prakticky dodnes, protože stojí za takovými hity jako Resident Evil 2, Okami nebo Bayonetta. Samozřejmě stál i za zrušeným Scaleboundem, exkluzivní záležitostí pro Xbox One. Nicméně to on byl u zrodu značky Devil May Cry, kterou záhy opustil krátce před dokončením druhého dílu série.

Jeho vizi převzal Hideaki Icuno, který u série zůstal až doposud. Možnost likvidovat zástupy démonů v roli bělovlasého floutka Danta v pseudogotickém prostředí samozřejmě zůstala, jen příběh se začal odvíjet směrem, který mu Icuno nalajnoval. Jenže od posledního číslovaného dílu uplynulo dlouhých 11 let a mezeru nezaplnil ani rebootovaný DMC od Ninja Theory z roku 2013. Jestli se aktuální pětka povedla, to se vám pokusím nastínit v následujících odstavcích.

KDYŽ JE SVĚT ZASE V HÁJI!

Příběh aktuálního dílu nás zavede do doby, kdy svět sužuje Urizen. Démonický král, který disponuje silou tak velkou, že ji nikdo nedokáže vzdorovat. Svět je obsazen a ovládán démonickými bytostmi a nutně se musí najít někdo, kdo tomu učiní přítrž. Naštěstí existuje Devil May Cry. Agentura, které šéfuje Dante, je ideální volbou a nejobávanější lovec démonů bude perfektním nástrojem k likvidaci vzniklého chaosu. Zájemcem o Dantovy služby je V. Rachitický, emo týpek s hůlkou, který je tajemnější než hrad v Karpatech.

V mi byl od samého začátku tak obrovsky nesympatický, až jsem si ho nakonec oblíbil natolik, že když byla možnost hrát za něj, málokdy jsem zaváhal.

Dante bere práci stejně jako pokaždé předtím. Jde jen o dalšího hnusáka na seznamu, kterého bude muset vymazat z povrchu zemského. Bitva s Urizenem však neprobíhá podle představ a Dantova parta, do které samo sebou patří i dvě hlavní krásky univerza Trish a Lady, utrpí nečekané ztráty. Včetně samotného Danta, který je poražen a ztracen. Do hry vstupuje Nero, hrdina čtvrtého dílu, který se společně s Nicou a V vydají po stopách jejich ztraceného lovce démonů. Mimo to je potřeba něco udělat s roztahovačným Urizenem a vyřešit dilema, zda je možné věřit tajemnému V.

Dále bych už nerad příběh prozrazoval, protože objevování dalších a dalších událostí pro vás bude odměnou za zdárně splněné mise. Ne, opravdu nejde o příběhový majstrštyk, ale v rámci univerza jde opět o super rozšíření příběhového pozadí, které Icuno dokázal doplnit o velmi zajímavé nové postavy. Prim mezi nimi hraje samozřejmě nová hratelná postava V. Ten mi byl od samého začátku tak obrovsky nesympatický, až jsem si ho nakonec oblíbil natolik, že když byla možnost hrát za něj, málokdy jsem zaváhal.

DÉMONICKÁ TROJKA

Tím se lehounce dostáváme k nabídce zdejších průvodců hrou. Devil May Cry 5 prožijete v kůži tří rozdílných postav. Kromě Danta, který je symbolem série, se vám pod ruce dostane starý známý Nero nebo již několikrát zmíněný V. Každý z nich využívá jiných prostředků k likvidaci nadpřirozena a v neposlední řadě jde u každého o naprosto unikátní osobnost. Tvůrcům se prvotřídně povedlo vetknout tyto osobnosti i do soubojového systému. Máme tu tedy tři naprosto odlišné zážitky ze soubojů s nepřáteli.

Dante se spoléhá na osvědčenou dvojici pistolí Ebony a Ivory a meč Rebellion v základu. Je možné je střídat za mnoho dalších zbraní, mezi kterými vyniká ďábelská motorka Cavaliere, se kterou se Dante dokáže velmi zajímavě ohánět. Soubojový systém je časem prověřený a sedne každému. Jedním tlačítkem střílíte, druhým sekáte mečem, třetím skáčete a ten zbytek slouží k vyvolání speciálních vlastností. Ti, kteří sérii znají, budou jako doma a zažijí přesně tu oldschool atmosféru jako za starých dobrých časů.

Pocit z toho, co se na obrazovce děje, je velice uspokojující.

Druhým do party je Nero. Toho známe z minulého dílu, ovšem zde figuruje bez své démonické paže, o kterou přišel. Nicméně mu Nico, jeho parťačka na zavolanou, sestavuje unikátní protézy, které jeho démonickou ruku plně nahradí. Každá má specifické vlastnosti i útoky. Nero v boji také používá meč, který má jméno Red Queen a revolver s dlouhou hlavní Blue Rose. Odlišnosti hledejte hlavně v používání paží Devil Breakers a zaměřením se spíše na souboje na blízko. Vše je poplatné stylu, kterým bojoval už ve čtvrtém díle série.

Nejvíce odlišností si užijete ve hře za týpka, který si říká V. Jeho křehká tělesná konstrukce by přímý střet asi jen těžce rozdýchávala, tudíž mu tvůrci dali do vínku možnost vyvolávat démony. Jsou celkem tři a dokáží nadělat pěknou paseku. Létající Griffon čistí cestu z výšky a Shadow, což je vlastně démonická šelma podobná pumě, rozdává své útoky ze země. Véčko pak jen pochoduje po scéně a sleduje zmar, který způsobuje v řadách nepřátel a ještě jim k tomu něco málo přečte z knihy, kterou nosí vždy u sebe. Když jde do tuhého, vyvolá posledního do party, kterým je Nightmare. Ten dokoná dílo zkázy svou velikostí a silou. Pocit z toho, co se potom na obrazovce děje, je velice uspokojující.

KRÁSA V POHYBU

Vším tím bojováním získáváte, stejně jako v minulosti, různé druhy orbů a artefaktů. Coby nejlepší platidlo slouží ty červené. Za ně nakupujete u Nico nové schopnosti, učíte se účinnější komba nebo vylepšujete zbraně. Dají se za ně také pořídit například Devil Breakery nebo si zvýšit ukazatel zdraví. Abyste mohli vylepšovat postavu, musíte se dostat k Nico, respektive ona k vám. Hledejte cestou telefonní budky, a když z nich zavoláte, Nico přispěchá a máte vystaráno. Pokaždé jde o velmi zajímavou scénu, kde se naplno projevuje osobnost této šikovné mechaničky a obchodnice.

Najdete zde ultimátní přestřelky, zpomalování času a choreografie jednotlivých pohybů či povinné záběry na ty nejzajímavější partie zdejších dam působí úchvatně.

Devil May Cry 5 jsem hrál na nejvýkonnější konzoli na trhu. Musím říct, že hra vypadá opravdu dobře. Veze se na vlně her, které využívají interního RE enginu, na kterém je postaven i poslední remake Resident Evilu 2 nebo jeho předchůdce Resident Evil 7. Grafická stránka hry je na vysoké úrovni a všechny postavy, nepřátelé či prostředí vypadají ve 4K úchvatně. Stačí se podívat na obrázky v galerii. Obrovským bonusem pak je i fakt, že vše běží v parádních 60 fps bez jediného zaškobrtnutí. Mimochodem na metu 60 fps Capcom cílí u všech konzolí.

Veškeré filmové prostřihy obstarává engine hry, a když na ně dojde, vše je patřičně efektní. Ultimátní přestřelky, zpomalování času a choreografie jednotlivých pohybů či povinné záběry na ty nejzajímavější partie zdejších dam působí úchvatně. Nechci vás připravit o překvapení z těchto scén, ale když uvidíte nastoupit prvního bosse na scénu, budete ohromeni. Skvěle pak na mne zapůsobilo i představování nových nepřátel. Není to nic nového v sérii, ale vypadá to skvěle. Těšit se můžete také na fajn fotomód, ve kterém si při troše umu dokážete vytvořit několik krásných pozadí na plochu.

KOŘENY NEZAPŘEŠ!

Několik pih na kráse nový Devil May Cry přeci jen má. Trpí částečně stejnou nemocí, jako jeho o jedenáct let mladší sourozenec. Přesto, že hra vypadá opravdu krásně, po určité době si všimnete recyklace jednotlivých prostředí. Tam jsem už minimálně jednou byl a tamtoho týpka jsem už smazal dvakrát. Navíc se docela podstatná část odehrává v docela podobných lokacích, což tento fakt jen podtrhuje. Nicméně nejde o nic zásadního, co byste nedokázali překonat a hru si užili. Ve hře nehledejte rozsáhlý svět, který byste prozkoumávali křížem krážem. Tohle je „hack and slash“ v tom nejlepším slova smyslu, kde jdete dopředu a drtíte tlačítka, než sejmete posledního protivníka. Otevře se bariéra, doběhnete dál a jede se nanovo. A tak je to vlastně až do té doby, než přijde boss. Ale toho taky dostanete jen proto, abyste mohli likvidovat nové a nové nepřátele.

Chcete-li si tedy užít divokou akční hratelnost, kde nebudete muset přemýšlet, berte hru všemi deseti.

Další věcí, kterou musím zmínit, je zmatená kamera. Na hru se ve většině případů budete dívat zpoza zad hlavního hrdiny. Tu a tam se ovšem stane, že hra převezme kontrolu nad kamerou, která snímá scénu. Evokuje to ve mně vzpomínky na začátky série, ale když tak nad tím uvažuju, stávalo se to vlastně ve všech dílech série. Tady zafungoval onen oldschoolový duch spíše negativně. Občasný průchod kamenem nebo prolnutí dvou protivníků vám zábavu sice nezkazí, ale sem tam lze vypozorovat i takovéto chybičky.

Hudební stránka hry mě také potěšila. Je opět řádně nadupaná, když dojde na akci, poté přejde do klidných tónů, aby dala vyniknout zbytku zvukových efektů. Dabing mi také vcelku sedl, přestože mi ze začátku přišel u Véčka a Nico hodně divný. Zvyknete si. Baví mě hlášky Griffona a věřím, že vás budou bavit taky. Celkově mi zvuková stránka hry vyhovovala a znovu platí to, že vše je poplatné žánru, ke kterému se podobný zvukový podkres hodí.

Při průchodu hrou narazíte na skryté bonusové mise, které dokáží výrazně obohatit vaše orbové konto. Ty je možné zpětně hrát přímo z menu až do zešílení. Součástí hry jsou také bonusové položky, které obsahují výčet všech postav, podívat se můžete i na zdejší obludárium nebo si připomenout některého ze skvělých bossů. Vše doplním o zkušenost s obtížností, která na stupeň „human“ nepředstavuje žádnou velkou výzvu a hrou projdete prakticky, jako nůž máslem. Pokud nejste nováčky v žánru, zvolte raději Demon Hunter. Užijete si tu správnou výzvu, která se ke hře hodí spíše.

Na závěr se hodí napsat, že pátý díl Devil May Cry potěší hlavně milovníky série nebo příznivce „hack and slash“ her obecně. Nepřináší sice žádné zásadní novinky v žánru, ale to, co dělá, dělá skvěle jako před lety. A navíc u toho hrozně dobře vypadá. Chcete-li si tedy užít divokou akční hratelnost, kde nebudete muset přemýšlet, berte hru všemi deseti. Jen málokterá hra v poslední době mi dokázala naservírovat tak skvělé uspokojení z boje v tak dech beroucím kabátku.

Devil May Cry 5
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Devil May Cry 5 je výborná akční rubanice. Má skvělý soubojový systém, který dlouhodobě baví a dokáže hráče odměnit slastným pocitem z dobře odvedené práce. Nejde o revoluci, nýbrž o oldschoolovou zábavu, která je navlečená do neskutečně lákavého kabátku. Ďábel ještě nikdy neplakal tak hezky!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama