Detroit: Become Human Recenze Detroit: Become Human

Detroit: Become Human

David Plecháček

David Plecháček

24. 5. 2018 12:00 13
Reklama

Můžete být sebelepší autor jako Murakami nebo King a stejně si čtenáři oblíbí jen některé knihy a zbytek bude pouze do počtu. David Cage se s velikány rovnat nemůže, nicméně stejně jako na ně se i na tohoto rodáka z francouzského Mulhouse vztahuje stejné pravidlo – některá díla budou vyčnívat. A některá logicky ne. Ale bude vyčnívat Detroit? Moc jsem si to přál, i proto, že se sám Cage některým hráčům zprotivil s poslední hroudo počtu, s Beyond: Two Souls. Ne, že bych se s podobným označením dokázal ztotožnit, ale více méně tento postoj chápu. Detroit je ale jiný. Ne nutně lepší, ne horší. Je jiný… a není dokonalý.

DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY

Videohry pokaždé zkoumají to samé. Jsou o moci, o někom dobrém a jeho souboji se zlem – ale je to jen zlomek toho, co v nich lze vymyslet.“ Víte, komu patří tato slova? Pronesl je sám spoluzakladatel Quantic Dream při přebírání třech cen BAFTA za Heavy Rain. Ačkoliv nás mezi slavným proslovem a dneškem dělí přibližně sedm let, má pořád svou váhu a stále je aktuální. David Cage dokázal vystihnout stigma, které hry pronásleduje pěknou řádku her. Jeho tým se ale vždy pokoušel přijít s něčím novým, a i když původní plány ne vždy vyšly tak, jak bychom si přáli, nedá se mu upřít kreativita. Už tehdy tvrdil, že „existuje ještě tolik příběhů k vyprávění“, což následně potvrdil již zmíněným paranormálním thrillerem Beyond a nově stvrdil futuristickým Detroit: Become Human. V téže větě ale také hovořil o různých emocích, na které lze ještě cílit, a v tom pro někoho selhával Beyond, a v tom pro někoho selže i Detroit.

Nečekejte doják, který byste museli hrát s kapesníčky na klíně, abyste stačili uklízet ronící se slzy. Na rozdíl od předchozí hry si ale troufám tvrdit, že to není ani záměr. Detroit má navodit jiné pocity, ať už půjde o sounáležitost, pocit bezmoci nebo strach o život. Paradoxní, když jde pouze o mechanické stroje, které jsou naprogramovány k plnění úkolů. Jenže obvyklou frázi o nemožnosti vcítit se do role a do hry Cage s celým studiem zadupává do země a dělá si z podobných lidí dobrý den. Naopak, na androidech vám bude záležet ještě víc než obvykle. Nebo vám budou lhostejní, ale bude to vlastně dobře. Hovořil-li kreativní tým o možnostech, projevují se i v základní otázce sympatičnosti ústřední trojice hlavních hrdinů. Detroit je o otázkách a o odpovědích stejně tak jako o vás.

Každá linka je jiná, každá nabízí jiné motivy hlavních hrdinů, ale každá svým způsobem ovlivňuje dění kdysi slavného města motorů. Každý nahlíží na své pány trochu jinak, ale všichni minimálně z počátku ctí své vlastní zákony poslušnosti.

Jsou to hráči, kteří si vytváří svou hru. Příručky stranou, teď tu vážně nejde o nějaké pofidérní větvení příběhu, jako spíše o to, jak se sami ke hře postavíte. Původní vztah totiž značně ovlivní to, jak na události budete nahlížet. Právě perspektiva nejvíce mění příběh a okolnosti v Become Human. Budou ve vašich očích Connor, Kara a Markus opravdu jen pověstní „obedient machines“, jak se o jejich pravé podstatě ve hře několikrát mluví, nebo si i stroje vyslouží nějaký etický přístup a třeba i nějaká, řekněme lidská, práva? Odpověď na tuto otázku nevykrystalizuje spolu se hrou, je to něco, co je ve vás od samého začátku a na co budete jen horko těžko měnit vlastní názor. Přemýšlejte ale nad tím, jakou tváří se chcete prezentovat, protože na této volbě budou záviset i volby herní, které spustí koloběh událostí s různými konci.

ARIADNINO KLUBKO

O konce jde až na samotném závěru, mnohem zajímavější je samozřejmě i spirála, kterou pomalu, ale s o to větší vervou spouštíte a roztáčíte. Každá linka je jiná, každá nabízí jiné motivy hlavních hrdinů, ale každá svým způsobem ovlivňuje dění kdysi slavného města motorů. Každý nahlíží na své pány trochu jinak, ale všichni minimálně z počátku ctí své vlastní zákony poslušnosti. Kara vděčně uklízí malý rodinný domek opilce Todda, obývaného i jeho malou dcerkou Alicí, která k robotické chůvě minimálně z počátku nezná tu správnou cestu. Markus je naopak pro svého pána, ochrnutého Carla Manfreda, téměř jako syn, i když je zároveň nepostradatelným partnerem. Carl totiž nemůže chodit a Markus je pomocníkem, bez nějž by si známý malíř nemohl poradit. Model RK200 je nicméně učen a vychováván jako skutečný člověk se vším, co k tomuto privilegiu ve světě Detroitu patří. I proto je Markus jiný, než ostatní. Je to ale jeho pravá příčina deviace? Na tu se Connor neptá – jako nejnovější prototyp společnosti CyberLife „rozbité“ androidy spolu s policií vyhledává a snaží se zastavit nebezpečí, které se futuristickým městem rozrůstá.

Detroit: Become Human
i Zdroj: Hrej.cz

Zbytek je na vás. Detroit je jen prostředek k tomu, abyste se utvrdili v nějakém ze svých názorů, který budete s přibývajícími hodinami do hry vlastnoručně tepat. Jak už v textu padlo, novinka je mnohem více o vás, než se na první pohled může zdát. Jako pověstné klubko Ariadnino se budou vaše volby linout celým příběhem jako Labyrintem slavného Mínoa. Quantic Dream moc dobře věděli, že se po nitce budete chtít vracet, abyste zjistili, které odbočky jste právě minuli, ale chytře prezentují jen jejich přítomnost a nikdy tak nevidíte za roh vlastních voleb. Diagram, který byl patrný už předváděcích materiálů a který následuje po každé misi, je pro hráče danajským darem, pro studio ale trefou do černého. Chytře tak ukazují, jak bohaté příběhy vlastně scénáristé připravili, ale ukazují vám, kolik toho vlastně míjíte. Na druhou stranu bude otázka, jestli se jim podobný krok nevymstí, jelikož v mých očích se cestičky až nebezpečně prolínají a spíš než scény ovlivňujete těžko uchopitelný dlouhodobý stav společnosti.

THE RIOTS CONTINUES IN THE STREETS OF DETROIT

Cage si ke zvolenému tématu nemohl vybrat lepší dobu. V Detroitu lze stejně jako v naší soudobé společnosti pozorovat strach z neznámého. Budoucnost ale patří vědě, a tak se obyvatelé vcelku po právu bojí nezvladatelných robotů, kteří se chovají tak, jak by na základě svého kódu neměli. Před stále rychlejším rozvojem techniky a technologií ostatně varují myslitelé z celého světa a rok 2036 jim dává v určitém ohledu za pravdu, že by umělá inteligence mohla velice rychle přestat býti umělou. Stroje jsou ve všech ohledech dokonalejší než lidé. Mají dokonalejší smysly, dokonalejší pohyby, rychleji přemýšlí a navíc spolu mezi sebou mohou snadno komunikovat. Učeň předčí svého učitele snad ve všech myslitelných aspektech a jediné, co chybí ke zkáze, je to, že si to vše uvědomí.

Cage měl spolu s ostatními k dispozici exkluzivní materiál. Osobní příběh Kary, Markuse, který získá vliv na celou společnost, a sympatického Connora, který stojí na opačné straně. Tohle mohlo a především mělo směřovat ke grandióznímu finále

Uvědomí si to, na to vemte jed. Nákaza se začne šířit postupně – prvotně jí nikdo nevěnuje žádnou pozornost, nikdo nevidí žádnou souvislost, a až si to uvědomí, bude pozdě. Detroit je o postupném budování čehosi, které roste spolu s vašimi volbami. To něco se celou dobu za vámi vleče jako váš stín a postupně na sebe nabaluje další a další útržky jako sněhová koule. Pocit, že je mezi lidmi (a androidy) něco víc je uhrančivý a bude vás bavit sledovat, kam se tato linie potáhne. Jenže stejně jako nikdy nepřekročíte vlastní stín, ani vaše břímě nikdy nestrhne lavinu, která by vás dříve či později semlela. Detroitu se daří budovat napětí, daří se mu vykreslovat scény, z nichž některé vypadají téměř jak z nějakého hororu a člověk jen čeká, kdy se co semele, ale opět se mu nedaří uspokojivě udělat tu finální tečku na konci.

Cage přitom spolu s ostatními měl k dispozici exkluzivní materiál. Osobní příběh Kary, Markuse, který získá vliv na celou společnost, a sympatického Connora, který stojí na opačné straně. Tohle mohlo a především mělo směřovat ke grandióznímu finále, které celou dobu graduje, ale vygraduje do ztracena. Jestli ve mně po dohrání nějaký pocit zůstal nejdéle, bylo to to něco, co tomu chybělo. Člověk neustále přemýšlí, o co vlastně jde a ne a ne přijít s uspokojivou odpovědí. Quantic Dream dostálo pověsti studia, které opět nějakou část nedotáhlo až do konce. Pravdou ale je, že samotný konec a jeho vyznění je fixovaný na vaše volby, liší se, a některé varianty mohou člověku sednout více či méně. Je-li ale právě tohle daň za co největší větvení, tak děkujeme, nicméně nemáme zájem. I v tuto chvíli je opět potřeba připomenout, že jste to vy, kdo může rozhodovat, a že tak záleží vlastně na vás a na vašich emocích a názorech. Ony mohou rozhodnout o životě a smrti, jestli budeme neživým strojům přisuzovat lidské vlastnosti, a ony můžou rozhodnout, jestli se bude příběh ubírat tam, či onam, anebo jestli se prostě nenávratně zastaví. I to může být (správná) cesta.

BESTIE V KLECI

Ve všem ostatním Detroit buďto září a exceluje, nebo minimálně nezaostává. Ať jde o grafickou stránku, hudební podkres nebo o cokoliv jiného, máme před sebou poctivý kus práce. Grafika je až na výjimky výborná, oči jsou snad živé, soundtrack je skvělý, napětí by se dalo mnohdy krájet. To je ale něco, co už známe. Ne snad, že by si studio za svou nastavenou laťku nemohlo připisovat kladné body, ale tato fakta už ji zkrátka neposunou o další stupínek výše. Je to zkrátka další David Cage tak, jak jej známe. Opět se můžete těšit na atypické ovládání, nové možnosti, jak využívat DualShock 4… nezlobte se, ale pokračovat nebudu, opět bych se pomalu dostal k (a)typičnosti celého zážitku. Z něj vybočuje snad jedině analytický režim androidích humanoidů, kteří si umí pospojovat věci do kontextu a vyvodit z nich nějaký závěr. Možná si pamatujete, že Connor tímto způsobem a náročnými výpočty dokáže odhalit dosud utajená fakta na místech činu. I když mu tyto sekvence pomáhají v řešení případů, něčeho podobného jsou schopní i ostatní. Markus tak například dokáže analyzovat současnou situaci a vyvodit z ní nejlepší možné řešení.

Detroit z nějakého důvodu není uspokojující. Jakoby končil někde, kde by mohl také začínat. Jakoby spěl k něčemu, co vlastně ani neexistuje.

Mění to hru? Ne, samozřejmě že ne, ale je to hezké. Detroit je zkrátka pěknou, líbivou hrou, opět na pomezí i současně interaktivním filmem, jenž lze sledovat bez jazykové bariéry s vašimi blízkými a společně jej posouvat dál. A stejně jako u něj, i on sází na jednu kartu, kterou je scénář. Scénář, který se drží co se týče fantaskna při zemi, scénář, který dává smysl, a scénář, který jakoby byl připravený na druhý díl. Který, jak známe Quantic Dream, samozřejmě nepřijde. Zbytek jsou věci, které nás jen mají někam zavézt. Volby, které činíme pod tlakem a časovým limitem, quick-time eventy, kterých se hra nezbavila a které mohou mít fatální katastrofické následky, a tak dál, a tak dál, a tak dál. Jenže i když to všechno klape, Detroit prostě z nějakého důvodu není uspokojující. Jakoby končil někde, kde by mohl také začínat. Jakoby spěl k něčemu, co vlastně ani neexistuje. Možná se Cage zalekl dvou tisíc stran scénáře a radši jej urychleně dodělal a co zbývalo, došil horkou jehlou. A je to škoda, zejména protože výsledek přehluší ten zbytek, se kterým by byl člověk – včetně mě – nadmíru spokojený, stejně tak jako hledání podstaty problému přehluší to gró recenze. Detroit je totiž jinak vážně skvělou hrou…

Detroit: Become Human si můžete pořídit na Xzone.cz.

Detroit: Become Human
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Je strašlivá škoda, že Detroitu chybí pověstná třešnička na dortu. I bez ní se ale jedná o výborné menu plné delikates, na kterých se horko těžko hledají chyby. Jen si člověk na konci akce říká, proč si nevybral jiný dezert.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama