Destiny 2 Recenze Destiny 2

Destiny 2

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

19. 9. 2017 07:25 36
Reklama

Destiny před lety přineslo neotřelou kombinaci střílečky a MMORPG, která smíchala prvky sci-fi a fantasy a představila svět, ve kterém puškami a magií bojují nesmrtelní obránci lidstva proti mimozemským nepřátelům. Zatímco střelbu a skvělý pocit z ní už tehdy zvládli vývojáři Halo na jedničku, snad všechno ostatní přinejlepším pokulhávalo. Něco zvládla opravit rozšíření, ale až dvojka dokazuje, jak to mohlo dopadnout, kdyby byly všechny nápady dobře dotáhnuté do konce.

NA NUDU NENÍ ČAS

Tři roky strávené s Destiny mě naučily očekávat zradu - nějaký ten háček, kterým Bungie hráče ve své MMO střílečce udrží i dlouho poté, co zhlédnou závěrečné titulky a projedou endgamový obsah. Třeba lakomé rozdávání nejlepších předmětů za splněné mise, komplikovanou herní ekonomiku, která nutí ke grindu či náhodu určující, jak skutečně užitečná bude vydřená odměna. Jenže Destiny 2 není Destiny 1, byť tak může na první pohled vypadat, a v mnoha ohledech působí jako restart, který osekává komplikované a anti-zábavné systémy prvního dílu.

Spousta nepovinných misí a questů má podstatu, která chyběla vedlejším aktivitám v jedničce.

Svět Destiny 2 je od posledně větší, hezčí a plný zábavy. Hra přichází se zhruba dvanáctihodinovou příběhovou kampaní, čtyřmi planetami, které lze prozkoumávat a bez nutnosti se vracet na orbit na nich můžeme plnit nové úkoly, vedlejší mise, nepovinné questy, hledat tajemství nebo se účastnit speciálních událostí, které na jedno místo svedou více hráčů z okolí. Kromě toho se záhy zpřístupní pětice (na PS4 dokonce šestice) Striků, což jsou delší dobrodružné mise pro tři hráče a PvP rozdělené na casual a kompetitivní režimy. Endgame pak představují náročnější verze příběhových misí a Striků, víkendové PvP klání a velkolepý Raid pro šest hráčů. Je toho skutečně hodně a spousta nepovinných misí a questů má podstatu, která chyběla vedlejším aktivitám v jedničce - hráče nezřídka zavedou do nových lokací, nabídnou nápadité úkoly nebo alespoň zajímavé rozvinutí příběhu. Navíc naprosto všechny aktivity nyní přicházejí s cennou odměnou, která jejich splnění pořádně osladí.

V JEDNODUCHOSTI JE SÍLA

Destiny 2 překopalo přístup k odměňování hráče a zjednodušilo mnoho systémů, které v jedničce byly jen na obtíž. Kromě nového vybavení Destiny 2 za každou aktivitu rozdává speciální mince, které lze u NPC na planetách měnit za zbraně a zbroj z určitých setů. Líbí se vám zálesácká zbroj partyzánů ze Země, vojenská výbava posádky na Titánu nebo honosné dekorace strážců Vanguard? Stačí plnit přiřazené výzvy a aktivity a mince pak vyměnit za drop předmětu z daného setu. Podobně lze platit i surovinami, které najdete při průzkumu světů. Prostě žádné čachry s různými měnami.

Zjednodušení se dotklo i upgradu výbavy. Líbí se vám vzácná zbraň, ale není dostatečně silná? Už není třeba shánět těžko dostupné suroviny; stačí krystaly z rozebraných legendárních a exotických předmětů a zbraň či zbroj stejné třídy s vyšším levelem. Jádro hry prošlo vítanou renovací a byť fanoušci jedničky poznají ty základní pilíře hratelnosti a všechno to, co je na prvním dílu bavilo, hra jako celek je ve výsledku vůči hráčům přívětivější a štědřejší. Všechny nadstavby tento vstřícný přístup sdílí a z postupu hrou tak máte mnohem lepší pocit.

12 HODIN V ŘETĚZECH

Bohužel, k tomu nejlepšímu v druhém Destiny se hráč musí nejprve prokousat poměrně dlouhou příběhovou kampaní. Ta funguje jako úvod do světa pro hráče, kteří jedničku minuli, představí hlavní postavy, nepřátele, oblasti a aktivity. Příběh sám o sobě není špatný, ale ani nejde o žádný zázrak - je to zhruba to, co byste čekali od hollywoodského blockbusteru. Na rozdíl od minule mu však nechybí spád, jasná dějová linie, vykreslené postavy, zajímavé prostředí a hlavně dobře dávkovaný humor a patos. Co kampani však chybí, je obtížnost, a hráči jsou na dlouhé hodiny uzamčeni v misích, ve kterých téměř nelze selhat. Je to tak snadné, až je to ubíjející a zbytečně to kazí dojem ze hry, která skutečně rozkvete až po závěrečných titulcích.

Zahrát si sám výhradně singleplayerový obsah, to je jako dát si v restauraci jen přílohu. Najíte se, ale to hlavní jste neokusili. 

Zároveň je třeba dodat, že pokud obecně platí, že s kamarády se hry hrají lépe, o Destiny 2 to platí dvojnásob. Zahrát si sám výhradně singleplayerový obsah, to je jako dát si v restauraci jen přílohu. Najíte se, ale to hlavní jste neokusili. Najít spoluhráče není navíc těžké. Možná to teď hrají vaši kamarádi, případně klany právě nabírají nové členy. Uvidíte, že i ty nejobyčejnější mise se hrají lépe, když je můžete prožít s dalšími lidmi.

STAŘÍ ZNÁMÍ OPĚT NA SCÉNĚ

Minimálně se tak rychle seznámíte s trojicí hratelných tříd - obrannými Titány, útočnými Huntery a podpůrnými Warlocky - a jejich podtřídami. Ty jsou pro každou třídu tři a od sebe se liší zaměřením na ovládnutí jednoho ze tří zdejších elementů (oheň, blesk a prázdnota) a epesní superschopností, která může ve správnou chvíli zvrátit situaci na bojišti. Warloci se mohou například vznést na plamenných křídlech a sesílat na nebožáky pod sebou ohnivé šlehy. Titáni si mohou přivolat magický štít a házet ho po nepřátelích jako Captain America. Hunteři zase roznesou nepřátele po okolí v smrtícím tanci s bleskovou tyčí.

Destiny 2
i Zdroj: Hrej.cz
Je trochu škoda, že od jedničky zaznamenaly podtřídy spíše menší úpravy a většinu z toho, co Warloci, Titáni a Hunteři umí, už známe z dřívějška. Zásadnější novinku představují nové schopnosti pro každou z tříd, které jsou poněkud nešťastně namapované na dlouhý stisk tlačítka O. Přišlo mi, že s nimi hráči ještě neumějí moc zacházet, ale to se snad brzy změní, neboť se v jádru jedná o užitečné dovednosti, které více utvrzují třídy v jejich rolích v týmu: Warloci umí léčit, Titáni vytvoří štít a Hunteři mohou uskočit střelbě. Každá z podtříd ještě nabízí různé typy útoků nablízko, granátů, sekundárních dovedností či úprav skoku, které lze za body získané při levelování do jisté míry upravovat, ale tenhle mikromanagement uplatníte až v endgamu a kompetitivním PvP.

SPOUSTU LEGRACE S PISTOLÍ V RUCE

A když už jsme u toho - právě PvP, zde nazývané Crucible, prošlo od posledně nejznatelnější změnou. Na výběr jsou dva režimy, které míchají hráče a herní módy podle toho, jestli si chcete zahrát rychlé hry pro zábavu nebo taktické zápasy v sehraných týmech. Nově se také střetávají týmy pouze o čtyřech hráčích a našly by se i další menší novinky. Ve výsledku jsou však zápasy trochu více o skillu a souhře týmu, méně o divokém pobíhání po mapě a dominanci jedné zbraně nad ostatními. Minimálně pocitově.

Jakoby už nešlo o to vzít si do aktivity tu nejúčinnější zbraň, ale tu, se kterou si chceme zahrát.

Velkou mírou se na tom podepsala reklasifikace zbraní, která brokovnice, sniperky a fúzní pušky pozvedla mezi raketomety, kulomety, meče a nové granátomety, jejichž munice se shání nejobtížněji. Navzdory mým původním obavám se naštěstí nové roztřídění zbraní na hratelnosti negativně neprojevilo. Spíše naopak. Bungie přišli se spoustou nových legendárních a exotických pistolí a pušek, které fungují trochu netradičně a je s nimi radost pracovat. Jakoby už nešlo o to vzít si do aktivity tu nejúčinnější zbraň, ale tu, se kterou si chceme zahrát. Najdeme takové hračky jako pušku vytvářející malé černé díry, pušku vystřelující stálý paprsek, který dává vyšší zranění, čím déle svůj cíl škvaří, nebo podivně kulatý raketomet, který místo jedné rakety vypustí na cíl několik polonaváděných střel. Gunplay mají vývojáři prostě zvládnutou a v Destiny 2 nikdy nepocítíte, že byste stříleli z nějakého šidítka. Všechno má svoji váhu a rytmus, kritické zásahy pak lahodí uchu zvukem i oku dopadem na protivníky.

JAKO Z OBRÁZKU

Ono Destiny 2 je vůbec skvěle zvládnuté po stránce prezentace. Graficky je hra zase o krok dále a je znát, čeho lze dosáhnout, když se nechají konzole minulé generace v prachu za sebou. I pokračování se vyžívá v působivých designech a dekoracích vzácné výzbroje, na kterou můžete při hraní narazit. Jejich prohlížení v inventáři pak připomíná až fetišistické záběry na automobily v sériích Forza či GT. Čtveřice světů je pak neskutečně nádherná a lokace, které navštívíme jsou o poznání rozsáhlejší. Najdeme v nich i víc prostoru, kde se mohou hráči potkávat a vypomáhat si s aktivitami.

Destiny 2
i Zdroj: Hrej.cz

Mnohem větší překvapení pro mě však představoval skvělý soundtrack, který snadno překonává jedničku, jež se vezla na zvučných jménech jako Marty O’Donnell nebo Paul McCartney. Nový soundtrack se nebojí servírovat výpravnou orchestrální, klidnou ambientní, či akční elektronickou hudbu, kterou byste spíš čekali u RPG než u střílečky. Skladatelé zde odvedli velmi dobrý kus práce a hudební doprovod Destiny 2 patří mezi to nejlepší, co letos hry předvedly.

KAM ALE KRÁČÍŠ, DESTINY?

Ale zase abych nepěl jen samou chválu, Destiny 2 přichází hned od vydání s neduhem velkých her, tedy s mikrotransakcemi, které se schovávají za dekorativními možnostmi přebarvení kusů brnění. Nově shadery nezbarví celou výbavu do barevné kombinace, ale je třeba použít přebarvovací předměty na jedno použití na každý jednotlivý kus výbavy. Shadery samozřejmě padají náhodně a v nižším než potřebném množství ze speciálních světlých engramů, zdejších “lootboxů”, které je možné si koupit za skutečné peníze. Nebudu obhajovat mikrotransakce ve hře za 1800 Kč, celá záležitost smrdí nenasytností, ale je třeba říct, že tyto engramy hráč také získá kdykoliv, když vyleveluje nad 20. úroveň, což je zhruba každých pár hodin aktivního hraní. To spíš zamrzí přítomnost nových modů, které ovlivňují účinnost zbraní a samozřejmě, že i ty najdete v oněch světlých engramech. Navíc to všechno je situace nyní při launchi. Těžko říct, jestli se v rámci týdnů nebo s dalšími DLC systém mikrotransakcí nezmění a neodhalí přece jen nějaký ten háček...

 V současné podobě není na Destiny 2 mnoho k vytknutí.

V dlouhodobém horizontu bude zajímavé vidět, jestli se štědré rozdávání nejlepšího lootu nepodepíše na dlouhověkosti hry. První Destiny si část hráčů udrželo grindem s šancí získání vzácných předmětů. Druhý díl jim endgamové vybavení servíruje téměř na stříbrném podnosu. Těžko však teď řešit otázku, čím si hra zajistí, aby se k ní hráči každý týden vrátili. V současné podobě není na Destiny 2 mnoho k vytknutí. Návyková hratelnost série je stále přítomná a veskrze vhodné změny do centrálních systémů z pokračování vytvořily mnohem přístupnější, zábavnější a zkrátka lepší hru.

Destiny 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Až druhý díl Destiny bez zbytečných ale naplňuje vizi velkolepé multiplayerové akce, která fanoušky nadchne a přesvědčí i hráče, kteří jedničku minuli nebo na ní zanevřeli.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama