Reklama

Netrvalo to dlouho a jedno z nejpříjemnějších adventurních překvapení roku 2012, satirické dílko Deponia, se dočkalo druhého ze tří plánovaných pokračování. Opět se tak na monitory vrací egocentrický Rufus a krásná, leč namyšlená slečna Goal, která v prvním díle doslova spadla z nebes. Spousta z vás první Deponii nehrála, pokud se z jakýchkoli důvodů chystáte vrhnout po hlavě až do druhého dílu, bude se vám hodit krátká rekapitulace děje.

Planeta Deponia prošla dlouhou historií, během které se na ní nahromadilo obrovské množství odpadu. Pokud jste četli Červeného trpaslíka, vzpomenete si jistě, že osud odpadní planety dostihl v tomto díle i Zemi. Zámožní obyvatelé Deponie se nicméně rozhodli, že ve smetí, výkalech a jiném humusu již nechtějí dále žít. Vytvořili utopický svět Elysium, který se nachází na oběžné dráze Deponie a kam mohou pouze vyvolení (čti dostatečně zámožní) jedinci. Rufus, neschopný ješitný frajírek a syn místního starosty, který zmizel neznámo kam, se v prvním díle pokoušel opustit Deponii a utéct do Elysia, k čemuž využíval všelijakých rádobyvědeckých způsobů a metodik. Za všechny hovoří vystřelení sebe sama směrem vzhůru k oběžné dráze. Rufus se do Elysia opravdu dostal, ale pouze částečně, aby zde natropil neplechu a způsobil pád slečny Goal na povrch planety. Průšvih dokonal fakt, že Goal má ve svém paměťovém čipu uchovány přístupové kódy do utopického světa, takže se ji vydal hledat i její snoubenec Cletus, kreatura velmi podobná Rufusovi, leč pocházející z poněkud lepších podmínek. Cletusovy záměry také nejsou nikterak čisté, dostal totiž za úkol zjistit, zda je Deponie obydlena, a pokud není, bude vyhozena do povětří. A Cletus se rozhodl vrátit zpět do Elysia se lživou zprávou odsuzující Deponii k zániku, jenže má na planetě stále svou snoubenku s přístupovými kódy v hlavě…

Chci do Elysia. Značka: rychle

Druhé pokračování začíná, jak jinak, pokusem o útěk z planetárního smetiště. Jenže Rufus obdobně jako předchozí pokus ani tento řádně nedomyslel a dopadl velmi neslavně. Nikterak úspěšně nedopadnou ani pokusy o návrat paměťového čipu zpět do hlavy Goal, Rufus se rozhodne neuposlechnout přítele vědce, ušetřit něco málo peněz a raději pořídí levnější a méně kvalitní variantu, k níž ale dostane obrovské lízátko. Fakt velké, nekecám. Zfušovaná neurologická operace, za jejíž fiasko mohl nekvalitní paměťový čip, vytvořil v hlavě Goal trojici osobností, přičemž ani jedna nemá Rufuse v lásce. Pro úspěšnou záchranu Deponie před jistou zkázou (a přiblížení sebe sama do vysněného Elysia) musí Rufus přesvědčit všechny tři části osobnosti o tom, že ho vlastně má ráda. Na každou přitom patří něco jiného, a tak se budete muset vypořádat s Goal jakožto dámou, dítětem a také kurážnou dívkou plnou elánu. Projdete přitom snad všechna temná zákoutí plovoucího tržiště, napojíte se na místní hnutí odporu a budete lovit ptakopysky. Mezi osobnostmi lze libovolně přepínat, takže zaseknete-li se v jedné části, nevadí, skočíte do druhé nebo třetí. Ostatně, některé puzzly jsou dosti zapeklité a k vyřešení vyžadují trochu adventurního cviku. Autoři tak šikovně přidali čistě lineárnímu příběhu i trochu té nelinearity, rozmanitost navíc úspěšně zabíjí nástup případného stereotypu.

Jako ze staré školy

Chaos on Deponia se stejně jako předchozí díl nese na humorné vlně, při níž si nejeden z hráčů zavzpomíná na zlaté časy adventurního žánru, kdy světu vládly tituly z dílen Lucas Arts a Guybrush Threepwood dával dětem dobrou noc. Autory z německého studia Daedalic Entertainment chválíme za skvělý scénář plný překvapivých zvratů, který doufejme v posledním díle nezesloní a dotáhnou do zdárného konce. Některé otázky již byly zodpovězeny, prozradím, že druhý díl vyzrazuje detail o osudu Rufusova otce. Naopak řada otázek z prvního dílu, například proč je Rufus tolik podobný Cletusovi a zda se náhodou nejedná o jednovaječná dvojčata, která se po dlouhých letech shledávají, zůstává zahalena tajemstvím. Pochvalu si zaslouží také vynikající dialogy, z nichž je cítit velká dávka kreativity, zábavy a chuti do práce, která je při tvorbě podobně laděného kousku potřebná. Rufus se v nich stále stylizuje do role sobeckého frajírka, který si o sobě myslí jen to nejlepší, nicméně okolí jej vnímá naprosto opačným dojmem. Stejně tak sličná slečna Goal, jejíž osobnost byla roztrojena, působí věrohodně ve všech svých psychických stavech.

A co na to ptakopysk?

Svět plovoucího tržiště je dostatečně rozsáhlý na to, abyste v něm strávili příjemnou porci zhruba šesti až osmi hodin, podle toho, jak rychle se vám podaří rozlousknout jednotlivé hádanky. Tak jako tak uteče druhé pokračování jako voda v horské bystřině, až začnete zběsile googlit, na jaký termín že se chystá finální třetí epizoda. Nezbývá než doufat, že to dlouho trvat nebude.