Demigod

„Jste polobůh a to znamená, že jste extrémně drsný. Společně s ostatními polobohy ve svém týmu máte za úkol zabít nepřátelské polobohy a zničit jejich vybavení.“ Pouhé dvě věty z manuálu popisují velmi akurátně, co je jedinou náplní akční hry studia Gas Powered Games a producentské firmy Stardock. Pro Chrise Taylora, který stojí v čele GPG, jde o nečekaný krok stranou od jeho úspěchů v jiných žánrech. Namísto, aby s láskou cizeloval předchozí nápady, pouští se na neprobádané území hybridního žánru. Připomeňme si, že v Dungeon Siege (2002) efektivně skloubil dohromady RPG se špičkovou technologií a akčními orgiemi a v Supreme Commander (2007) ukázal světu, co je to vydařená RTS pro náročné. Po nemastné neslané Space Siege z loňska Taylor ohlásil titul Demigod, u kterého nebylo příliš jasné, zda bude pokračovat ve stopách Dungeon Siege nebo se přidá k Supreme Commander – a výsledek balancuje mezi oběma žánry. Nepůsobí přitom jako polotovar, ale jako pokrm zkušeného šéfkuchaře, který má v paži jak řemeslo tak pochopení pro chuťové buňky strávníků.

Demigod především reaguje na trend multiplayerových zápasů na internetu, jaký se rozmohl se strategiemi Starcraft a Warcraft. Právě mod Defense of the Ancients pro Warcraft 3 Taylorovi neskrývaně posloužil jako předloha, ale s produkčními možnostmi Gas Powered Games ho dotáhl k audiovizuální dokonalosti. To neznamená, že tomu nemůžeme říkat „kopírování,“ protože jen slepec by neviděl evidentní shodu konceptů.

Zápasy probíhají v různě velkých arénách. Hráč má na výběr z osmi polobohů-hrdinů, kteří se dělí na asasiny a generály. Asasini mlátí všechno, co působí nepřátelsky, a generálové mohou přivolat nadstandardní posily. Zbytek armády tvoří tupí bojovníci, kteří pravidelně vycházejí z portálů a automaticky útočí na nepřátelské pozice. Až na chvíle, kdy při hře za generála můžete přivolat několik supersilných ovladatelných pomocníků, jste uprostřed arény sami za sebe a máte pocit, že jste skutečně rozhodující silou. Přítomnost poloboha u jednotlivých šarvátek je klíčovým faktorem pro dosažení vítězství. Akční stránku vyvažuje až překvapivě detailním sbírka RPG prvků. Každý z polobohů průběžně získává zkušenosti a může aktivovat nové schopnosti, které mu ve spojení s vhodnými artefakty dodávají nadpřirozené síly, posilují statistiky a přihazují bonusy celému týmu. Netrpí tím ani akce ani taktika – zkušenosti z Dungeon Siege a Supreme Commander jsou zúročeny na maximum. Jedna partie trvá maximálně půl hodiny, každá je omezená na jednu arénu a hráč má možnost kombinovat speciální schopnosti a předměty pro nalezení ideální taktiky. Obsah a herní zážitky jsou absolutně podřízeny hře několika hráčů, tudíž samostatný hráč nenajde nic víc, než cvičné zápasy proti umělé inteligenci pro pochopení herních pravidel.

Jednoduchost pravidel a vysoké produkční hodnoty navnadí každého, kdo je ochoten objevovat a přemýšlet, a to jak nad konfigurací avatara, tak nad pohybem skrz arénu. Podmínky vítězství obvykle obnášejí zničení nepřátelské citadely anebo zabití deseti nepřátelských polobohů, pokaždé je ale nutné zabírat vlajky na klíčových místech a udržet je. V tom také leží jedno z největších nebezpečí, protože nováčci nebudou mít (i přes automatické armády) šanci odolat zkušenějšímu protivníkovi. Zvlášť ti, pro které byl už poslední Command & Conquer příliš rychlou hrou, mohou na Demigod zapomenout – hra, která často podmiňuje vítězství rozhodnutím ve zlomcích sekund, pro ně není ničím jiným, než jednou velkou frustrací. Dobře je tempo hry vidět po zabití poloboha, které znamená až dvaceti sekundové čekání na oživení u hlavního stanu. Během dvaceti sekund může zkušený nepřítel posunout své linie o takový kus, že jste odsouzeni k prohře. Pochopit Demigod nedá práci. Naučit se ji hrát, to je záležitost na týden. A ani pak si nemůžete být svojí taktikou jistí. Vniknout do hry a perfektně zmáknout všechny kombinace? Tak to jsou týdny, vážení. A právě nekonečné trumfování protihráčů je motorem, který se jen tak nezastaví a zaručuje hře dlouhodobý úspěch.

Jednotlivé zápasy nemají dlouhodobou hodnotu, proto je připraven Pantheon, speciální časově omezený mod, ve kterém spolu jednotlivé frakce soupeří o první místo v žebříčku. Zde najdou místo především bitvami ošlehaní hráči, kteří hře chtějí věnovat maximum času a úsilí. Vývojáři kladli na zázemí pro komunitu velký důraz, ale vsadili na řešení peer-to-peer, tedy přímé spojování jednotlivých hráčů, namísto zajetého připojování klientů na centrální server. Díky tomu nejen v Pantheonu, ale i při normálních bitvách dochází k problémům se zpomalováním přenosu dat a to vede k nedohraným bitvám a odpojování zúčastněných. Stejně tak se i dnes (začátek května) vyskytují na oficiálních stránkách nápisy „Coming Soon...“ v tak důležité komunitní službě, jako je žebříček hráčských klanů. Stejně jako u MMORPG bude trvat několik měsíců, než se všechny chyby opraví a hra bude bezproblémově šlapat ve všech směrech.

Demigod je zajímavým hybridem mezi RPG a RTS, rozhodně nabízí skvělý multiplayerový zážitek i přes technické chyby, které ho doprovázejí. Stardock již vydal opravný patch, který řeší řadu komplikací, a s dalšími záplatami stejně jako s novým obsahem (arény, polobozi) můžeme do budoucna počítat. Jiné vady na kráse jsou čistě morálního charakteru: tuhle hru Taylor nevymyslel, ale pouze zdokonalil původní koncept. Stejně jako v Dungeon Siege a Supreme Commander mu ale z továrny vypadla perfektní zábava.