Dead Space 3 Recenze Dead Space 3

Dead Space 3

Jiří Bigas

Jiří Bigas

7. 2. 2013 23:34 1
Reklama

Nervózně očekávanou novinku od Visceral Games doprovází v Česku reklamní slogan: Masakr nekromorfů začíná. Je to jedno z nejupřímnějších propagačních tvrzení v dějinách reklamy. S učebnicovou přesností totiž vystihuje pouhou trojicí slov nejhlubší podstatu hry. Zatímco v původním titulu z roku 2008 byl terčem brutálního teroru nebohý inženýr Isaac Clarke, potažmo hráč, tentokrát se karta obrátila a jatka, která rozpoutáte na planetě Tau Volantis, by zřejmě Mezinárodní trestní tribunál v Haagu posoudil jako genocidu nekromorfů.

Krev = peníze

Faktem je, že už původní hra podle některých staromódnějších fanoušků survival hororů přetékala akcí. Vývojáři se ale stále pevně drželi svého kopyta a vizi sci-fi hororu inspirovaného filmy jako Věc, Horizont událostí anebo Vetřelci naplnili nad očekávání dobře. V pokračování se otevřeli trochu širšímu publiku za cenu ještě většího důrazu na akční pasáže a od tradicionalistů se za to dočkali zasloužené kritiky. Třetí díl však autoři doslova utopili v hektolitrech krve a slizu. To není výtka. Je to prostě fakt, který musíme vzít na vědomí, ať se nám to líbí nebo ne. V EA totiž dobře vědí, že pořádný balík peněz jim nevydělají ani tak oddaní fanoušci originálu, jako spíše ty miliony virtuálních střelců, kteří každoročně katapultují na vrcholek žebříčku nejprodávanějších her notoricky známé akční série.

Pokud by se někdo pokusil zážitek z hraní Dead Space 3 vyjádřit grafem na časové přímce, plazil by se mu zřejmě po rýsovacím prkně pořádně klikatý had. S hrou je to totiž jako na houpačce, kdy si v jednu chvíli rvete vlasy na hlavě hrůzou, abyste se vzápětí obdivovali skvostnou práci autorů. Celé dobrodružství začíná zprvu nenápadným krátkým prologem na planetě Tau Volantis, jenž prožijeme v kůži nám neznámého vojáka. Jeho očima však sledujeme události, které budou mít dalekosáhlé důsledky a přímý vliv na ústředního protagonistu celé série Isaaca. Ten by nejraději zapomněl na všechny ty hrůzy, které jeho oči musely spatřit, někam se ukryl před zbytkem světa a zkusil zase chvíli normálně žít. Jeho plán však vezme rychle zasvé. Jednak se musí vydat po stopách Ellie, přítelkyně z druhého dílu, a pak - i kdyby mu za to nestála, hlavní antagonista Jacob Darik v čele sekty unitologů se rozhodl, že právě nazrál čas na jednotu těla, ducha i mysl a ve snaze povznést lidstvo na novou úroveň bytí aktivoval Marker co by kamenem dohodil od Isaacova skromného přístřeší.

Parťák bez osobnosti

Isaacovi tak nezbývá než opět popadnout plazmovou řezačku a vyrazit naporcovat pár stovek mutantů. Ovšem pozor, od prvního momentu mu tentokrát bude k ruce parťák – tak trochu záhadný seržant John Carver. Pokud dáte přednost hře v osamocení, nebude vás doprovázet doslova, řízený třeba umělou inteligencí, jak by někdo mohl čekat, ale vídat jej budete víceméně jen v animacích a častěji uslyšíte jeho hlas skrze vysílačku. Carver totiž vyrazí po vlastní ose. Když se tak čas od času náhodně znovu zjeví vedle vás, působí to přinejmenším trochu podivněji, častěji násilně nebo přímo směšně. Je to takový ten známý, který u všeho byl, ale nikdo si nepamatuje, že by vlastně něco udělal. Jen na konci party prohlásí: „To teda bylo něco!“ A zase někam zmizí.

Naopak drop-in/drop-out kooperace funguje lépe, než by člověk doufal. Pokud to dovolíte, kdykoli se k vám může připojit náhodný hráče, anebo můžete pozvat přímo svého přítele, aby vám pomohl například v náročné pasáži. Takovýto host pak převezme roli Carvera a hra se tomu při nejbližším checkpointu přizpůsobí. Pokud vás spoluhráč opustí, nic se neděje a vy dál pokračujete v osamocení, zatímco Carver si klasicky někam odběhne. Příjemné je, že pokud máte chuť si zrekapitulovat třeba jen nějaký konkrétní úsek hry, můžete se zkusit připojit k někomu, kdo má hru rozehranou přesně v té kapitole a na takovou obtížnost, která vás láká. Na druhou stranu není ale tak docela pravda, že by se single a coop kampaň lišila nějak zvlášť. Procházíte ta samá místa, v zásadě činíte stejné akce, a rozdíly jsou tak spíše kosmetické, pokud jde o dialogy a některé animace. Nutno ovšem podotknout, že jak působí v singlu a animacích postava Carvera občas trochu podivně a zjevuje se jakoby nic bůhvíodkud, i kooperace má v tomto směru nějaké mouchy. Většina situací je totiž stále šitá na míru Isaacovi a nehratelné sekvence oba sledují z jeho perspektivy, přičemž někdy ne úplně plynule navazují na sebe herní pasáže a už zmíněné animované předěly.

Sám doma (ve vesmíru)

Hra zpočátku poměrně atraktivně a často střídá tempo akce i vyprávění, což je velmi příjemné. Po nevalném rozjezdu následuje zřejmě nejlepší čtvrtina celé hry, která se ještě neodehrává na samotném ledovém světě, ale na jeho orbitě v troskách opuštěných vesmírných korábů. Tato část zdaleka nejvíce připomíná první díl a jeho fanoušci si tu budou připadat jako doma. Stísněný koridory, minimum akce, znepokojivá atmosféra a nesmírně atraktivní výlety do volného vesmíru spolu s prvními nepovinnými úkoly vzbudí naději, že všechny obavy stran příklonu k akci byly liché. Nicméně podobných okamžiků s postupem času ubývá a záhy po přistání na Tau Volantis vývojáři teprve otevřeně přiznávají, s jakými kartami hodlají hrát.

Zbývající polovina se pak už nese v extrémně akčním duchu, jenž zřejmě svou intenzitou zaskočí i ty, kteří se domnívali, že jsou na příklon ke střílecím pasážím připravení. Nejde jen o to, že akce dominuje celé druhé půlce, v níž se téměř nevyskytují „hluchá“ místa pro navození tísnivého děsu z něčeho, co není vidět. Každá jednotlivá přestřelka totiž giganticky narostla co do počtu účastníků i délky. Kde dříve stačil jeden dva zákeřní nekromorfové nyní vývojáři servírují desítky nepřátel, kteří se na vás hrnou ze všech stran. Je to o to víc frustrující, že hned v několika pasážích v singlu tvrdě narazíte na designová rozhodnutí, která celou situaci vybalancovala pro hru dvou hráčů, kteří si vzájemně kryjí záda. Jako solitér si tak v několika momentech sáhnete až na samé dno vašich schopností.

Isaac aka Kutil Tim

Tím se oklikou dostáváme k výrobě a vylepšování zbraní. Když pomineme ten šílený nápad, zapojit do hry systém mikrotranskakcí, který můžete s klidem ignorovat, jelikož pro běžného pozorného hráče svět Dead Space 3 doslova přetéká zdroji, které stačí prostě jen cestou sebrat a následně použít, i přes některé obavy funguje novinka překvapivě dobře. Každou z dvojice zbraní, které s sebou nosíte, si můžete upravit naprosto podle libosti včetně případného sekundárního útoku a pasivních bonusů. Ke konstrukci můžete využít existující návrhy, anebo se směl pustit do vlastních prototypů. Snadno si tak vytvoříte oblíbenou kombinaci, jíž můžete zůstat věrní až do samotného konce. Ovšem pozor, tento nápad má i nějaký ten háček. Předně byl vykoupen nutností používat univerzální ammo packy, což sice fanoušci nesou těžce, ale ve světle všech myslitelných kombinací střeliva to dává docela dobrý smysl. Hůř se už to má s faktem, že volba zbraně dokáže velmi nepředvídatelně ovlivnit některé ze soubojů s bossy. S vhodným arzenálem udoláte i to největší monstrum během pár desítek sekund. Pokud zvolíte špatně (a mnohdy už nebudete moci přezbrojit), čeká vás vleklá patálie na dlouhé minuty.

Přes veškeré výtky se ale budete zpravidla dobře bavit, pokud vývojářům dokážete odpustit ten neoddiskutovatelný fakt, že se zpronevěřili původní myšlence. Mnohý nedostatek totiž kompenzují četná pozitiva. Chvályhodné je, že se nám autoři pokusili naservírovat skutečně bohatou kampaň, byť to na samém konci s jejím natahováním trochu přepískli. Kolik dnešních akčních her vám nabídne zábavu na 10 až 15 hodin velmi svižného hraní. Pokud zvolíte klidnější tempo, vyšplhá se doba nutná k dohrání ještě o nějakou hodinku výše. Příběh a jednotlivé dialogy asi nejsou tím, co by vás na Dead Space 3 nějak zvlášť ohromilo, ale audiovizuální zpracování na druhou stranu patří mezi absolutní špičku – minimálně na konzolích současné generace. Grafika je neuvěřitelně jemná a předvádí úžasnou práci se světlem a stínem, nemluvě o efektech počasí, které z Tau Volantis náhle dělají mnohem víc než jen hloupý klon Lost Planet, byť i tady budete muset v jednu chvíli bojovat s teplotou a zahřívat svůj skafandr s pomocí vnějších zdrojů.

Mohlo to dopadnout mnohem hůř

Zvláštní pochvalu si pak autoři zaslouží za soundtrack a zvukové efekty. Ačkoli hudba poměrně okatě vykrádá kupříkladu Vetřelce, v některých momentech pomáhá budovat tak silné zážitky, že to snad nelze mít skladateli za zlé. Hrůzu nahánějící šramocení a skřípění zdánlivě opuštěných chodeb pak bylo doménou autorů už v minulých dílech, takže si zřejmě dovedete představit, proč jej tak chválíme i tentokrát. Jako šťastné lze hodnotit i rozhodnutí Visceral Games vyhodit ze hry zbytečnou mapu nebo jen překvapivě únosné množství (ne)populárních quick-time eventů. Akční pasáže minimálně v první polovině navíc dobře doplňují četné minihry a logické úkoly. Výtku si naopak zaslouží za naprosto zbytečné souboje s lidskými nepřáteli a neuvěřitelně neohrabaný krycí systém, který je jednak k ničemu a i kdybyste jej náhodou potřebovali, stejně se mu oklikou vyhnete, protože naprosto nepochopitelně funguje úplně jinak, než je zvykem a hlavně celkově působí jako by šlo o nějaký prototyp z doby před Gears of War. Prostě výstřel naprosto mimo terč.

Co říci závěrem? Nelze mít vývojářům ani vydavateli za zlé, že se snaží vydělat peníze na jedné z mála nových značek z posledních let, která má skutečně obrovský komerční potenciál. Bohužel je ale pravdou, že se tak děje na úkor původních fanoušků, kterým se tak docela Visceral Games nezavděčí. Ne že by se o to nepokusili. Je však třeba si ujasnit, že v životě nikdy nemůžete mít vše. V případě titulu Dead Space tak nemůžete mít současně skvělý survival horor pro jednoho hráče plný strachu a napětí a spolu s ním i divokou akční jízdu pro dva hráče v kooperaci. Vývojáři se zřetelně snažili misky vah vybalancovat tak, aby neurazili nikoho – zřejmě se na tom podepsal i hlasitý nesouhlas komunity po prezentaci prvních záběrů ze hry. Tyto cesty jsou ale tak diametrálně odlišné, že Dead Space 3 přesto stále více nahrává fanouškům kooperativní akce a s tím musí původní příznivci osamoceného napětí předem počítat, aby se ubránili zklamání.

Dead Space 3
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dead Space 3 je rozporuplná hra. Přes veškeré výtky a obavy se však autorům podařilo stvořit slušné pokračování. Survival horory patří mezi ohrožené žánry, a tak je třeba být shovívavý. Zkuste se přenést přes příklon k akci a uvidíte, že výsledek je mnohem lepší než poslední Resident Evil.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama