Dead Cells

Ahoj, jmenuju se Vojta a mám problém. Nemůžu přestat hrát Dead Cells. Už je to skoro týden a tahle hra požírá snad všechen můj volný čas. Vlastně (s nadsázkou) dokážu pochopit, co by mohlo někoho motivovat k okopírování recenze od někoho jiného. I já bych si psaní nejradši odbyl, Dead Cells rovnou napálil 5/5 a vrátil se ke hraní jedné z nejlepších her za poslední dobu. Ale nedá mi to. Chci abyste Dead Cells propadli i vy, a to se jen tak číslem zajistit nedá. Inu, pojďme si vysvětlit, proč by i vám Dead Cells měly vlézt do hlavy.

MÁM NA TO BUŇKY

Vývojáři z Motion Twin mají za sebou dlouholeté zkušenosti s tvorbou her, nicméně všechny dosud vycházely jen na mobily. Že mají na mnohem víc, dokazuje jejich novinka Dead Cells, která sice není nikterak originální a mnohé si vypůjčuje z aktuálních trendů, ale výsledek je tak neuvěřitelně řemeslně zručně odvedená práce, že na nějaké originalitě nesejde.

Každá z oblastí, do kterých zavítáme, by klidně mohla vypadnout z libovolné soulsovky a není tu nouze o ponuré lesy, zapadajícím sluncem zalité hradby, toxické stoky, rybářské vesnice, tmavé krypty i honosné paláce.

Dead Cells je roguelike metroidvania, a tedy tuhá, rychlá akční 2D plošinovka, ve které probíháte postupně generovaným světem plným příšer, které se snažíte zabít a ony se snaží zabít vás. Když se jim to podaří, přicházíte o vše a vracíte se na úplný začátek, abyste světem mohli proběhnout zas. Z poražených příšer sbíráte buňky, za které si u obchodníků mezi jednotlivými úrovněmi odemykáte a nakupujete nové zbraně, výbavu a schopnosti, které se jediné napříč životy ukládají. Můžete si tak přijít na více léčivých lahviček, silnější meče, luky a štíty nebo pasivní mutace, která vám dávají bonusy a každá vaše další hra bude tak o něco snazší. Alespoň na samotném začátku.

ŽIVOT (A SMRT) NA ZÁMKU

Ve hře se stáváme chuchlem nesmrtelných buněk, které vlezou do těla popraveného vězně a vyrážejí na průzkum podivného ostrova, na kterém se nacházejí. Každá z oblastí, do kterých zavítáme, by klidně mohla vypadnout z libovolné soulsovky a není tu nouze o ponuré lesy, zapadajícím sluncem zalité hradby, toxické stoky, rybářské vesnice, tmavé krypty i honosné paláce. Každá oblast má svůj jedinečný styl - v rybářské vesnici musíte hledat klíče k branám dál, v hodinové věži neustále šplháte nahoru, v kryptě pak po cestě hledáte zdroje světla ve smrtonosné tmě. A jelikož jsou úrovně vždy jinak poskládané a často z nich vedou východy do dalších dvou oblastí, nemusíte pořád navštěvovat ty samé levely, ale během hraní se vrháte do zvědavého prozkoumávání, co všechno na vás kde čeká.

S tím ovšem přichází i časté vyškolení novými nástrahami - nápaditými nepřáteli nebo pastmi. Běžná smrt a způsob, jakým je nahrazena frustrace z ní za poučení, opět připomíná soulsovky. Férový bojový systém, příšery jasně naznačující svůj útok a responzivní ovládání hlavní postavy nikdy nejsou viníkem vašeho skonu. Jste to jen vy a smrt vás naučí, abyste se své chyby příště vyvarovali. A nakonec ani ten návrat na začátek není tak zlý. Chuchel buněk se sám doplazí opět do vězení, kde opět obsadí bezhlavé tělo a vy brzy s větším arzenálem dostupných zbraní a hlavně s vědomím, kterak útočí jací nepřátelé, prosvištíte prvními oblastmi za pár minut. Zpravidla se pak dostanete o něco dál, objevíte zase novou oblast, nový typ nepřátel nebo plán na nějaké nové vybavení. Některé cesty jsou ovšem nejprve zablokované, takže pěkně po metroidvaniovsku je třeba získat potřebnou dovednost, která zpřístupní nová místa a nové východy i ve starých oblastech.

VRAŽDĚNÍ NA STO ZPŮSOBŮ

Jak už stojí výše, Dead Cells není zrovna originální hra. Ostatně, z obrázků ani trailerů na mě ani nějak extrémně dobrý dojem nedělala. Ty totiž neukazují, jak strašně dobře Dead Cells funguje jak v jednotlivých částech, tak když všechno do sebe pěkně zapadne. Například pohyb hlavní postavy je navzdory pixelovému vzhledu bohatě animovaný, naprosto plynulý a responzivní, a to i na Joy-Conech. Díky špičkovému ovládání pak není žádný problém si rychle osvojit principy bojového systému, který využívá dvou zbraní a dvou předmětů. Zbraně se dělí do mnoha tříd - meče, šavle, dýky, nože, biče, štíty, luky, kouzla, a další - a v každé třídě je několik druhů zbraní, které mají nějaké definované vlastnosti a nějaké náhodné. Rychlý luk tak vždy umožní automatické střílení jednoho šípu za druhým, ale podle toho, jaký najdete, mohou zásahy příšery zapálit, otrávit nebo třeba protnout a letět dál. Nebo z mrtvol nepřátel udělat žravé červy, co se vrhají na potvory v okolí. Samozřejmě některé kombinace jdou k sobě lépe, třeba meč, který pokryje nepřátele olejem a ohnivé střely je pak seškvaří. Ale hrál jsem už i se dvěma luky a držel si mrchy daleko od těla s pomocí předmětů. Ty představují například různé zápalné či mrazící granáty, znehybňující medvědí pasti či různé střílny a Dead Cells chce, abyste je hojně používali. Jejich obnova proto netrvá kdovíjak dlouho, a tak se tyto zatraceně užitečné pomůcky brzy stanou bodem, kolem kterého budete stavět svoji bojovou strategii.

Každý run se můžete soustředit na jiný build podle toho, na jaký loot zrovna narazíte.

Souboje jsou tak stejnou měrou o výbavě jako o vašich dovednostech. Díky kotrmelci, kterým se vyhnete jakémukoli zranění, jsou boje dynamické, díky různým násobitelům zranění vás hra neustále ponouká do dalšího konfliktu. A pěkně vypečených protivníků mají Dead Cells na rozdávání. Narazíte na zákeřné houby, co z půdy pod vámi vyrazí bodáky, teleportující se vrahy, kamikaze netopýry nebo kopíjníky, kteří útočí i přes zdi. Nebo desítky dalších skvěle vypadajících a hlavně zábavných potvor. A samozřejmě dojde i elitní verze nepřátel, ze kterých padá bezva loot, a na bosse, kteří se prvních pár setkání tváří neporazitelně.

MOŽNÁ SE TAK NARODILA, MOŽNÁ JE TO ROGUELIKE

Proto je třeba se na bossy při hraní připravit a kromě buněk při procházení levelů sbírat i vzácnější svitky, za které si po čas běhu zvedáte jednu ze tří statistik. Tím nejen navýšíte své zdraví, ale hlavně sílu vašich zbraní. Ty na blízko posiluje brutalita, pasti a střelné zbraně zase ovlivňuje taktika. Třetí, schopnost přežít, pak nejvíc navyšuje zdraví a pasivní schopnosti s ním spojené. Tuto statistiku se vyplatí neopomíjet, neboť léčivo je ve hře velmi vzácné - léčivé lahvičky se doplňují jen mezi levely u obchodníků a blahodárné jídlo padá z nepřátel velmi zřídka. Každý run se můžete soustředit na jinou strategii podle toho, na jaké vybavení zrovna narazíte. Přizpůsobujete se situaci, vybíráte si výbavu, měníte zbraně za jiné a lepší, podle toho navyšujete statistiky a na základě nich volíte levely, do kterých zavítáte.

A protože při každém runu, ať už trvá hodinu nebo jen 15 minut, si odemykáte za nasbírané buňky další a nové zbraně, výbavu a bonusy, není žádný pokus bezcenný. Spíš naopak, zvlášť ty kratší nevydařené běhy úplně vybízejí k tomu dát si ještě jeden třeba před spaním... Nebo odchodem do práce. Návyková smyčka vás lapí velmi rychle během prvních pár pokusů, kdy se ještě rozkoukáváte, jak hra vlastně funguje a při procházení světa objevujete zápisky nastiňující příběh a historii. Toho hra nenechá ani v pozdějších hodinách a všechny oblasti, včetně těch už mnohokrát prolezlých, zasévá místnostmi, ve kterých se dozvídáte střípky informací o podivné nákaze, jejím vzniku, následcích i pokusech ji potlačit. Lore tady je, ale pokud se chcete věnovat jen půlení příšer, klidně ho můžete minout.

UŽ MŮŽU JÍT ZASE HRÁT?

Co se týče technické stránky, tak minimálně na Switchi jsem párkrát zaznamenal nepříjemný lag, kdy hra jakoby přeskočila zhruba půl vteřiny. Zaznamenal jsem to jen při hraní v docku a doufám, že to brzký patch opraví. Kromě toho ale nemám, co hře vytknout.

i Zdroj: Hrej.cz

Jsem velmi rád, že jsem nedal jen na screenshoty a trailer. Na první pohled totiž vypadá kombinace rogueliku, metroidvanie a soulsovek jako kalkul, jak se svézt na vlně herních trendů. Ale Motion Twinům se skutečně povedlo dát dohromady to nejlepší a povýšit hru nad pouhý součet jejích částí. Dead Cells není jen těžká hra. Je v první řadě spravedlivá. A díky ideálnímu tempu odemykání nové výbavy a možností průchodu navíc vzbuzuje v hráči i po prohře chuť dát si to celé ještě jednou, což je to nejdůležitější.