Dead by Daylight

Na asymetrický survival horor Dead by Daylight od kanadského studia Behaviour Interactive jsem se opravdu těšil a hráčům na PC upřímně záviděl, že se plné verze dočkali už loni v červnu. Nápad se mi tak moc líbil, že jsem před časem vážně uvažoval o tom, že na nejistou konzolovou verzi nebudu čekat. Nakonec se ale mohou z tohoto originálního dobrodružství až pro pět hráčů těšit i majitelé PS4 a Xboxu One. Byl jsem připravený na to, že to velmi pravděpodobně nebude načančaná, po všech stránkách učesaná a technicky bezchybná hra, avšak byl jsem současně pevně přesvědčený, že její klady mi to bohatě vynahradí. A výsledek se mému očekávání hodně blíží. Dead by Daylight je minimálně na konzolích občas trochu rozbitý, jindy trochu rozmarný, ale nikdy mu nemohu upřít to, že jsem se u něj pokaždé velmi dobře bavil. Často přímo skvěle. A zábava převážila mnohé nedostatky.

VŠICHNI ZA JEDNOHO, JEDEN NA VŠECHNY

Pojďme si tuhle nápaditou akci ve strašidelných kulisách trochu víc přiblížit pro případ, že byste snad o ní osud neslyšeli. Jde o hru pro více lidí, v níž se hráči rozdělí do dvou soupeřících celků. Tu první tvoří až čtveřice přeživších, jejichž jediným cílem je vyváznout s holým životem. Druhý “tým” pak tvoří jednotlivec, ale o to děsivější. Přeživší totiž čelí šílenému zabijákovi, který jim jde po krku, jak se na správný slasher z osmdesátých let sluší a patří. Pokud se počítáte mezi fanoušky sérií, jako je Noční můra v Elm Street, Halloween nebo Pátek třináctého, budete tu rázem jako doma. Ostatně o posledně jmenovaném titulu bude ještě řeč, a to nejen proto, že se tyto značky pravidelně vracejí na plátna kin i více než 30 let po svém debutu.

Budete riskovat kůži, když se váš parťák ocitne v úzkých, anebo raději využijete jeho nesnází ve svůj prospěch, zatímco jemu jde o život?

Přeživší musí spolupracovat a málokteré studio si poradí s tímto úkolem tak dobře jako právě tým Behaviour Interactive, který přiměje hráče velice přirozeným až organickým způsobem, aby jeden druhému pomáhali. Jednotlivec je velice zranitelný, je snadnou kořistí a jako tým budete vždy efektivnější. To ovšem neznamená, že není v této roli prostor pro občasné sobectví. Budete riskovat kůži, když se váš parťák ocitne v úzkých, anebo raději využijete jeho nesnází ve svůj prospěch, zatímco jemu jde o život? Kdo by se nechtěl ztratit šílenému zabijákovi z očí, když mu může do cesty postavit náhradníka? Abyste unikli z arén smrti, které se pochopitelně inspirovaly klasickými teenagerskými horory, musíte v roli nebohé oběti postupně nahodit předepsaný počet generátorů a otevřít dveře, které vedou na svobodu. Případně s trochou štěstí najít tajný únikový poklop.

MICHAEL VS. JASON

Vaše nemesis se vám v tom bude pochopitelně snažit zabránit všemi prostředky, přičemž díky tomu, že hru na PC rozšířilo hned několik placených DLC, na konzolích už Dead by Daylight startuje s rovnými šesti monstry v základu. Naneštěstí expanze obsahující licencovanou postavu v podobě sériového zabijáka Michaela Myerse ze série Halloween trestuhodně schází. Právě horor Johna Carpentera z roku 1978 s Jamie Lee Curtis v hlavní roli byl přitom jeden z hlavních zdrojů inspirace celé hry a bylo by pěkné, kdyby se Dead by Daylight s Myersem na obalu mohl utkat s nápadně podobnou hrou Friday the 13th: The Game, která rovněž vyšla v tomto období. Protagonistou této ságy je totiž pro změnu jiný maskovaný zabiják Jason Voorhees. I bez halloweenského rozšíření, za nějž si jistě nechají autoři časem zaplatit, si ale nemůžeme stěžovat na špatný výběr antagonistů.

Podobně jako třeba hrdinové v akci Overwatch, jakkoli je to trochu šílený příměr, i zdejší zabijáci svou pestrostí a odlišnými schopnostmi vynahrazují mírně stereotypní arény, které se sice odlišují co do stylizace, ale z hlediska designu a návrhu jsou procedurálně generované úrovně hodně zaměnitelné. Výjimkou je snad jen špitál se svými zlověstnými koridory, který ostře kontrastuje se zbytkem venkovních map. Ani nelicencovaná monstra nezapřou inspiraci v béčkových vyvražďovačkách, a tak tu nechybí lesní přízrak, zdravotní sestřička, šílený doktor anebo lovec. Primární útok funguje až na výjimky velmi podobně, ale sekundární schopnost se pokaždé liší. Jedna z postav klade pasti, další se umí zneviditelnit, jiná třeba ovládá teleport. Když se chopíte nového vraha, začíná pro vás nová hra, než si osvojíte všechny jeho přednosti a naučíte se potlačit nedostatky.

HRA NA HONĚNOU

To podstatné se ale nemění. Musíte pochytat, pozabíjet a obětovat všechny ostatní hráče a pokud možno nenechat nikoho uniknout. Zpravidla to znamená vystopovat nebohou oběť, uštědřit jí dvě rány, odvléct ji k háku a tam ji nabodnout. Pak už jen zbývá přesvědčit se, že vám neunikne, nebo že jí nebude chtít někdo zachránit. Vtip je v tom, že přeživší i vrah mají vzácně vyrovnané šance. Série výhod a hendikepů udržuje rovnováhu hrůzy, v níž o vítězi rozhodnou maličkosti. Zabiják je zpravidla rychlejší než oběti a snadno je dostihne. Hru ale sleduje ve first person perspektivě, takže nemá takový přehled jako přeživší, kteří dění sledují z pohledu třetí osoby. Toho oběti využívají a mnohdy se dokáží zázračně ztratit pronásledovateli přímo před očima. Mohou ho rovněž zpomalit tak, že mu staví do cesty nejrůznější překážky. Anebo se zkusit schovat do skříně v naději, že ji vrah neprohledá. Zabiják na druhé straně dokáže vystopovat zraněné oběti a slyší jejich naříkání. Když se přeživší pokouší nahodit generátor anebo léčit, mohou rovněž nechtěně rámusem přilákat pozornost agresora, kterému se odhalí jejich pozice na mapě.

Jestliže vidíte kolegu, jak ho monstrum vleče k háku, zkuste počkat na vhodný moment a osvobodit parťáka, než bude obětován.

Na druhé straně ani potenciální kořist není tak úplně bezbranná. Její nejsilnější zbraní je, jak už bylo řečeno, vzájemná spolupráce. Pokud vás zabiják zranil a nejste vybavení lékárničkou, může vaše rány zacelit kolega. Stejně tak si můžete, ba přímo musíte pomáhat při opravě generátorů, protože ve skupince vám jde práce rychleji od ruky. Jestliže vidíte kolegu, jak ho monstrum vleče k háku, zkuste počkat na vhodný moment a osvobodit parťáka, než bude obětován. Pokud nebude zabiják slídit někde v okolí v naději, že vás vyláká, můžete udělat dobrý skutek, který se vám pravděpodobně za chvíli vrátí. Dead by Daylight přitom za všechny tyto formy kooperace hráče odměňuje ziskem dalších bodů, což je prostý, ale účinný způsob, jak přeživší stmelit. Na rozdíl od monster se sice nemohou aktivně bránit a zaútočit na svou nemesis, ale zase mají k dispozici řadu nástrojů, jako je baterka na oslnění, sada nářadí usnadňující opravy nebo už zmíněná lékárnička.

ZACHOVEJTE PANIKU

Oběti mají také tu výhodu, že když se k nim zabiják přiblíží, sílící tlukot srdce vás na to upozorní, i když vy sami ještě nepřítele nevidíte. A on vás velmi pravděpodobně také ne. Můžete se tak zkusit potichu stáhnout a ukrýt. Hlavně nezpanikařit. Neustále si opakujte, že hůře vidící vrah o vás nejspíš ještě nemusí vědět. A když už vezmete nohy na ramena a dáte se na zběsilý útěk, měli byste mít alespoň trochu představu o tom, kam se snažíte dostat a jaké kličky cestou využijete. Pokud budete utíkat rovnou za nosem, obvykle vás monstrum během pár chvil dožene. Zvuk ale může pracovat i proti obětem. To ve chvíli, kdy selžou ve zkoušce v podobě relativně obtížných quick-time eventů, které se opakují při většině činností. Autoři je fikaně učinili právě tak těžké, aby nebylo zhola nemožné generátor nahodit bez kraválu, ale současně dost náročné na to, abyste skoro pokaždé udělali pod tlakem okolností a času nějakou chybu. Případně ti, kteří se vám snaží pomoci.

Pochválit musím vývojáře i za atmosféru. Jednak se jim podařilo perfektně vystihnout náladu a stylizaci samotných slasherů, ale kupodivu si hra skutečně v roli oběti zachovává rovněž něco ze survival hororů. I když nejde o strašidelnou hru v pravém slova smyslu, je rozhodně hodně napínavá a mnohdy jsem samým rozčílením ani nedutal v naději, že to snad pomůže, když už se ve hře krčím za stromem a přemítám o tom, zda mě ta bestie vážně nevidí, anebo to jen dělá, aby mě přiměla k zoufalému úprku. Celkovou temnou náladu skvěle dokreslují hrůzné zvukové efekty a temný hudební doprovod, jehož ústřední motiv se navíc proměňuje v závislosti na tom, za koho hrajete, což je sice maličkost, ale svědčí o tom, jakým detailům se tým věnoval.

PEKELNÁ GRAFIKA

Je ale třeba si současně na rovinu říct, že Dead by Daylight není ani zdaleka hrou dokonalou. Mám takové tušení, že ani na PC verze po technické stránce neexceluje a ta konzolová by v tomto směru rozhodně zasloužila větší péči. Jednak jde o dosti otrocký port, který mnohdy pokulhává co do výkonu, ale příliš nezohledňuje třeba ani odlišné uživatelské rozhraní a potřeby televizní obrazovky. Pokud jde o samotnou grafiku, ta je jednoduše zastaralá a pro někoho to může být, dovedu si představit, skoro překážka v tom, aby si hru užil. Nejenže hra nevypadá nic moc, ale co chvíli ji zlobí prolínající se modely, rozhozené textury, mizející objekty či nenavazující animace. I když na funkčnost to zpravidla nemá přímý vliv, na pohled prostě působí titul při vší úctě jako něco, co ještě tak minimálně rok stráví v programu předběžného přístupu. Snažím se brát ohled na skutečnost, že jde o menší nezávislou hru od menšího týmu, ale když se podíváte na Behaviour Interactive podrobněji, zjistíte, že to rozhodně nejsou žádní začátečníci, kteří by se teprve hledali. Naštěstí se na konzolích novinka prodává přibližně za polovinu obvyklé ceny, což je nutné brát v úvahu, a tak není možné uplatnit na výsledek ta nejpřísnější měřítka. Sám bych ovšem jen stěží poznal, že hru pohání Unreal Engine 4.

Nemůžu říct, že by vylepšování a vybavování postav bylo bůhvíjak komplikované, ale přinejmenším tak působí.

Nováčci by rovněž možná ocenili intuitivnější tutoriál nebo nějaký obsah pro jednoho hráče, který by vás provedl základy hry namísto komplikovaného textového průvodce. Já jsem ovšem dal přednost tomu si vše osvojit hezky postaru postupně metodou pokus-omyl přímo ve hře. O mírně stereotypním prostředí už byla řeč, ale zastavit bychom se měli také u levelování postav. Za vše, co ve hře učiníte, sbíráte body. Ty pak můžete směnit za nové předměty, které vás po čase přesunou na další úroveň. Přičemž je možné body nashromáždit i jako zabiják a utratit za vylepšení pro některého z přeživších a naopak. Nemůžu říct, že by vylepšování a vybavování postav bylo bůhvíjak komplikované, ale přinejmenším tak působí. Vypadá prostě zbytečně složitě, chybí mu intuitivnější design, jednodušší ovládání. Několik nepřívětivých tabulek ze všeho nejvíc připomíná free-to-play hry, v nichž čekáte, že na vás každou chvíli odkudsi vyskočí možnost koupit si něco za skutečné peníze. Nic takového se tu ale naštěstí nestane.

OBČAS SE SNAHA MINE ÚČINKEM

Pokud na hře něco opravdu postrádám, je to větší pestrost a variabilita obsahu. I když je každá hra z podstaty jiná a v kůži oběti je opravdu napínavé čekat i na to, kterému zlosynovi se postavíme tentokrát, s výjimkou zabijáků působí nabídka hry hodně monotematicky. Mapy nemají žádnou fantazii, je to jen shluk volně stojících objektů. Přeživší se liší jen minimálně, a jakmile si nějakou postavu jednou oblíbíte, bude to pravděpodobně pro její vzhled, který můžete dále upravovat, než pro její schopnosti a bonusy. Je také škoda, že oběti kupříkladu nemohou vyhrát jiným způsobem, než je únik, nebo že tu neexistují další módy a variace na základní téma. V mnoha ohledech mi tak znovu Dead by Daylight připomněl spíše technické demo nebo prototyp, což je paradoxní, když se podíváte na množství DLC, která během uplynulého roku vyšla na PC. Proč není možné vlákat třeba zabijáka společnými silami do pasti? Proč je pokaždé potřeba nastartovat generátory a otevřít cestu ven, když by mohli kupříkladu přeživší sbírat předměty potřebné k nějakému rituálu, kterým démona zaženou zpátky tam, kam patří. Vzal bych ochotně zavděk jakoukoli obměnou zavedeného vzorce. Vysloveně zbytečně pak na druhé straně působí některé prvky souvisejícím s levelováním vaší postavy, které musely autorům spolykat moře času a přitom je mohli s klidem obětovat ve prospěch zajímavějších věcí.

Dead by Daylight je učebnicovým příkladem hry, kdy s jídlem roste chuť. Její chyby vás štvou, jsou zjevné a nelze je přehlédnout ani nad nimi jen tak mávnout rukou. Jádro titulu je ale stále natolik originální a osvěžující, že mu rádi znovu a znovu podléháte. S partou kamarádů byste momentálně jen stěží našli podobně koncipovaný zážitek. S čestnou výjimkou už zmíněné konkurence v podobě Friday the 13th: The Game, která sbírá o něco nižší hodnocení, ale my přesto uvažujeme o tom, že bychom se pustili i do jejího recenzování. Ostatně napište nám sami, jak moc o recenzi druhé jmenované hry stojíte. I když Dead by Daylight není hrou, kterou lze bez váhání doporučovat na potkání, má své kouzlo a mě si získala. Vidím ale současně tolik prostoru pro zlepšení, že by mě moc zajímalo, jak se s tímto úkolem popasoval druhý tým, jestli některé věci řeší jinak a co se kterému studiu povedlo lépe. Každopádně pokud dáváte před uhlazeným zevnějškem přednost nápadité myšlence a je vám toto téma blízké, mohl by se vám Dead by Daylight líbit. Já se k němu budu rád vracet. Už proto, abych zjistil, zda se vývojáři v něčem časem polepší.