Days Gone Recenze Days Gone

Days Gone

Pavel Makal

Pavel Makal

25. 4. 2019 12:01 39
Reklama

Days Gone nemají snadnou startovní pozici. Sony posledních několik jar zásobuje majitele platformy PlayStation tituly, které se železnou pravidelností sbírají ty nejlepší známky (Bloodborne, Uncharted 4, Horizon Zero Dawn, God of War) a řadí se k tomu nejlepšímu, co v onom konkrétním roce vyjde. Ačkoli by si to vývojáři ze studia SIE Bend určitě moc přáli, jejich nová hra do společnosti výše zmíněných titulů podle mého názoru nepatří. Na následujících řádcích vám popíšu svou trnitou cestu skrz půvabný Oregon.

KDE UŽ JSEM TO JENOM...

Jedna z myšlenek, jež mě provázely po celou dobu hraní, byla představa autorského týmu, který v posledních sedmi letech nevydal jedinou hru, kterak bedlivě sleduje a pečlivě zkoumá a rozebírá každý zásadní titul, který v onom čase vyšel, a dělá si podrobné poznámky o tom, co ve své hře určitě musí také mít. Je občas skoro až pozoruhodné, jak moc Days Gone připomínají jiné hry. Hned při úvodním loadingu si díky prstenu, který se točí v pravém dolním rohu, nelze nevzpomenout na Uncharted, úplný začátek hry je výrazně méně působivou variací na Last of Us.

Deacon spolu se svým kamarádem Boozerem, parťákem z motorkářského klubu Mongrels, křižují oregonský venkov, snaží se přežít, jak se dá a většinou se živí jako lovci odměn.

Seznamujeme se v něm s Deaconem St. Johnem, majitelem velmi pozoruhodného jména, jenž uprostřed chaosu nastupující zombie apokalypsy hledá pomoc pro svou raněnou manželku. Nakonec se mu ji podaří umístit do vrtulníku speciální výzkumné organizace NERO, předává jí svůj masivní prsten (který jsme si předtím mohli podrobně prohlédnout v onom dlouhém loadingu) a slibuje, že ji najde. Po prudkém střihu, během nějž uplynou dva roky (cítíte v tom to Last of Us?) je zřejmé, že to tak úplně nevyšlo. Deacon spolu se svým kamarádem Boozerem, parťákem z motorkářského klubu Mongrels, křižují oregonský venkov, snaží se přežít, jak se dá a většinou se živí jako lovci odměn pro některý z místních táborů (škoda, že Deacon byl v minulosti vojákem a ne dobrým policistou, to by jeho motorkářské image dalo ještě o kus větší šmrnc).

...VIDĚL?l

Deacon s Boozerem žijí spokojeně ve svém úkrytu na vyhlídkové věži (ne nepodobné té z Firewatch), spřádají plány o tom, jak nechají zdejší slzavé údolí, s nímž se poutá tolik bolavých vzpomínek, za sebou, ale osud má jiné plány. Boozer je na čas ze zdravotních důvodů vyřazen z provozu a Deacon se musí o svého kamaráda starat. Aniž bych chtěl zabíhat do větších detailů, působí Deaconova péče o dvoumetrového potetovaného motorkáře se zálibou v brokovnici poněkud zvláštně a dokud šlo jen o shánění zdravotního materiálu, ještě bych to snesl. Když se mi ale autoři snažili vnutit ideu, že to, po čem ostřílený člen motorkářského gangu prahne nejvíc, je štěňátko, začala moje tolerance trochu skřípat.

Do příběhu se nechci nějak zvlášť pouštět, nicméně mám s ním několik problémů – tak předně, v úvodních hodinách hry se neděje prakticky nic zajímavého. Hra je pro potřeby toho, co chce vyprávět, naprosto zbytečně dlouhá, navíc je děj v zásadě velice prostý a hlavně předvídatelný. Autoři si často připravují půdu pro nějaké „šokující“ odhalení (například původ nákazy), jenže protože vy jste ostřílení hráči a inteligentní čtenáři Hrej.cz, sami už dávno víte, jak se věci mají. Days Gone si navíc velmi dlouho drží karty u těla a dává tak dojem, že se vlastně nic zvláštního neděje. Požitek z příběhu mi také poněkud sabotoval fakt, že Deacon rozhodně nepatří mezi nejsympatičtější hrdiny, jaké mají v Sony v rukávu. Zcela narovinu jsem si velkou část hry myslel, že je blázen, z jeho trhaných, štěkaných replik, jimiž častuje své okolí, neschopen se mnohdy normálně vyjádřit. Navíc v pozdější fázi hry dojde k několika okamžikům, které zpochybňují to, co jsem se stačil naučit o mezilidských a partnerských vztazích, což mě samozřejmě rozrušilo, ale horší je, že to poněkud narušilo uvěřitelnost charakteru hlavní postavy. Abych hře jen nekřivdil, pár zajímavých příběhových momentů se najde, ačkoli jde zpravidla o žánrová klišé, která každý milovník zombií už někde viděl.

PŘÍSTUPNO VŠEM

Pokud jste dění okolo Days Gone sledovali bedlivě, možná vám neuniklo opakované ujišťování vývojářů, že v Days Gone nejsou zombie (ostatně, padlo to i v rozhovoru, který pořídil David v rámci preview eventu). Inu, říkat tomu můžeme, jak chceme, v zásadě jsou to ale prostě pořád zombie. Jedná se o rychlou a agresivní variantu, podobnou té, kterou známe třeba z filmu Světová válka Z, navíc má nepříjemnou vlastnost shlukovat se do obřích hord, putujících krajinou, na čemž hra do značné míry postavila svou marketingovou image. Pravda je taková, že na svou první hordu si počkáte docela dlouho a pokud budete chytří (tzn. nepoběžíte jí v ústrety s hrdinským URÁÁÁ na rtech), pravděpodobě vyváznete bez škrábance. Days Gone nejsou těžkou hrou a už vůbec ne drsným bojem o přežití, jak by se vám leckdo mohl pokusit namluvit. Pokud budete hrát na střední obtížnost, je zde velká šance, že poprvé zemřete až po mnoha hodinách hraní. Deacon je jednak polobůh se schopností rozsekat mačetou nepřátelský tábor patnácti ozbrojených mužů, jednak se všude povaluje TOLIK munice, materiálu a léčiv, že se prakticky nikdy nemůžete dostat do úzkých. Hra navíc obsahuje možnost zpomalení času při střelbě (kterou jsem hojně využíval, protože se vám díky ní markantně zvýší přesnost) a umělá inteligence do značné míry postrádá periferní vidění, takže se k libovolnému nepříteli můžete připlížit i z evidentně nebezpečného úhlu a efektně mu podříznout krk. Možná jsem trochu doufal, že autoři trochu více přitlačí na pilu a Days Gone bude trochu náročnějším titulem, ale ve skutečnosti je to zcela běžný mainstreamový open-world, pokud jste tedy měli obavu z obtížnosti, můžete klidně dál přemýšlet o nákupu.

Největším problémem jsou asi zmutovaní vlci, kteří jednak dokáží držet krok s vaší motorkou, jednak útočí ve smečce a jsou schopni vás svými útoky ze skoku znehybnit a společně zabít, aniž byste dostali šanci se bránit.

Vesměs to funguje asi tak, že 1-6 zombií (tady se jim říká freakeři) je v pohodě s chladnou zbraní v ruce, pokud jich bude 15, tak je lze bez větších cavyků ustřílet a pokud se na vás vrhne celá horda, je lepší sednout na věrný motocykl a ujíždět pryč (minimálně zpočátku, později se budete schopni vypořádat i s tímto nebezpečím). Freakerů je několik druhů, nejčastěji se budete potkávat s běžnými Swarmery, narazíte na nakažené děti se sklony ke kleptomanii, ječící ohnilé ženštiny, které umí omráčit smysly a hlavně přilákat další nepřátele, masivní nasvalené Breakery a později i infikovaná zvířata, mezi něž patří třeba vlci nebo medvědi. Největším problémem jsou asi zmutovaní vlci, kteří jednak dokáží držet krok s vaší motorkou, jednak útočí ve smečce a jsou schopni vás svými útoky ze skoku znehybnit a společně zabít, aniž byste dostali šanci se bránit, a to zejména v uzavřenějších prostorech s menšími manévrovacími možnostmi. Samozřejmě jako v každém postapu i zde platí, že největším zlem jsou nakonec živí lidé, takže si do syta užijete i potyček s hůře či lépe ozbrojenými zlobivci z řad různých nájezdníků, kultistů a podobné chamradě.

HOLKY A MAŠINY. TEDA HLAVNĚ TY MAŠINY

Deacon je motorkář tělem i duší, a tak k němu neodmyslitelně patří jeho mašina. V tomto ohledu se v SIE Bend opět zcela zjevně inspirovali, tentokrát u Mad Maxe z roku 2015. Motorka je vaším hlavním dopravním prostředkem po rozlehlém světě, je třeba o ni pečovat, jezdit pokud možno po cestě a hlavně dbát na to, aby vám v divočině nedošel benzín, protože pak je zle a musíte se vydat hledat kanystr, což sice není nijak těžké, ale poměrně otravné. Motorku si také můžete u mechaniků v jednotlivých táborech vylepšovat, nové díly ale stojí peníze (v těch se ale budete prakticky koupat)a, co je poněkud komplikovanější, pokročilejší varianty vyžadují určitou úroveň respektu nebo obliby v táboře, takže se budete muset otáčet při plnění úkolů, případně odevzdávání uřezaných uší nemrtvých nepřátel či zvířecího masa do kuchyně. Kromě vylepšení můžete také měnit vzhled svého stroje, respektive především barvy a motivy, které získáváte třeba za plnění některých příběhových linií. Motorka je také vaším klíčem k fast travelu, vždy ale musíte mít dostatek paliva v nádrži a rychlé cestování je taktéž omezeno zónami, kde si infikovaný sajrajt vybudoval svá hnízda. Pokud tedy chcete tyto cesty využívat, je zapotřebí se tam vydat s několika Molotovy v batůžku a od základů vypálit.

Jeden z největších problémů Days Gone tkví v absolutní schématičnosti všeho, co budete dělat. Přepadávání nepřátelských táborů se nese pokaždé ve stejném duchu, naprosto každý tábor obsahuje ještě (identický) bunkr, kde se nachází podrobná mapa okolí. Totéž platí o vypalování zmíněných hnízd, jež nepřináší prakticky žádnou výzvu, prostě přijdete k hromadě větví a exkrementů, hodíte do ní zápalnou láhev, postřílíte cca 4 nemrtváky, co vylezou, a jdete na další. Autoři se tak bojí, aby před vás náhodou nepostavili nějaký nepřekonatelný oříšek, že například v misi, kde útočíte na tábor zlých kultistů, naleznete bednu s náboji za snad každou krycí překážkou. V některých případech během misí jsou dokonce tak benevolentní, že vám z ničeho nic dají neomezenou zásobu benzínu, jen abyste dojeli na místo určení bez problémů. Naprosto rozumím tomu, že svou hru chtějí otevřít co nejširšímu publiku a nemám proti tomu jedinou výhradu. Jen v tom případě nechápu tu snahu nacpat do hry takové mechanismy, jako je třeba lov nebo poměrně rozsáhlý crafting, které ale ve výsledku přicházejí vniveč, protože hráče nic nenutí je využívat. I objevování mobilních základen organizace NERO jede vždy dle stejného mustru – najít kanystr, zprovoznit generátor a ještě předtím ideálně rozbít všechny tlampače, které se po obnovení elektřiny rozeřvou a sezvou na vás celé okolí. Základny NERO nicméně obsahují speciální injekce, díky nimž si můžete permanentně navýšit jednu ze tří veličin (zdraví, stamina, soustředění – to je spjato se zpomalováním času), takže je objevovat chcete. A vlastně i motocyklové honičky s cíli, na něž je vypsaná odměna, jsou pokaždé stejné. V každém policejním autě najdete náboje, v každé sanitce lékárničku, na každém odtahovacím vozu kanystr s benzínem. Je to škoda, protože vize světa, v němž se přeživší musejí potýkat s nedostatkem všeho druhu, tím dostává citelnou ránu.

BEZ POŘÁDNÉHO ARZENÁLU BY TO NEŠLO

Možná si z některého traileru vzpomenete na pasti, které vám na cestě chystají zlotřilí bandité, třeba takový provaz přes silnici, jenž vás srazí z motorky a na okamžik rozhodí. To se mi za celou dobu stalo jen jednou, zato se hře povedlo mě třikrát nachytat do pasti, jež mě chytila za nohu a pověsila na strom (a opravdu si nejsem jist, zda bylo možno si jí předtím všimnout. Následovala pokaždé stejná pasáž, v níž se Deacon probouzí v zajetí, nožem, který mu z nějakého mně neznámého důvodu byl ponechán, si vypáčí cestu ven a následně musí získat zpět své vybavení a pobít netečné a napůl hluché stráže. Mimochodem, k onomu únosu vždy došlo během stopování, mechanismu, který si v SIE Bend zjevně zamilovali v Zaklínači 3 a implementovali jej naprosto všude, kde to jen trochu jde.

Deacon se může ohánět velkou spoustou zbraní na blízko, jež nalézá různě po okolí - bourací kladivo, mačeta, baseballová pálka a podobně.

Ve hře naleznete také solidní množství střelných zbraní, naráz u sebe můžete nosit jednu hlavní, jednu vedlejší a jednu speciální. Mezi ty hlavní patří třeba útočné pušky či brokovnice, vedlejší zahrnují hlavně pistole nebo malý samopal, do speciálních se řadí odstřelovací pušky, kulomety nebo třeba praktická kuše s několika druhy šípů. Mimo to se Deacon může ohánět velkou spoustou zbraní na blízko, jež nalézá různě po okolí - bourací kladivo, mačeta, baseballová pálka a podobně. Postupně naleznete recepty na výrobu silnějších variant, jako je třeba pálka s hřebíky a podobně. Ovšem pozor, tyto zbraně se opotřebovávají a mohou se poměrně rychle rozbít, je tedy třeba je pravidelně udržovat za pomoci nasbíraného šrotu. Kromě toho dostanete k dispozici granáty, různé nálože, zápalné lahve a miny. Zombijáky je možné zbavit končetin, případně dobře mířeným úderem rozbít na kusy, takže při boji není o zábavu rozhodně nouze. Pokud se rozhodnete vyříkat si to s celou hordou, je třeba trochu více plánování, příprava pastí v úzkých koridorech a hlavně musíte mít stále připravenou únikovou cestu.

HALÓ? TADY ST. JOHN, ÚSTŘEDNA!

Jedním z naprosto nepochopitelných designových rozhodnutí, které ve výsledku nesmírně snižoval kvalitu mého zážitku, je neustálá nutnost pendlovat sem a tam. Deacon má k dispozici vysílačku a je pod neustálým náporem hovorů. Tu mu někdo volá, aby mu poděkoval za splněný úkol, nebo mu vyčinil, že to neudělal tak, jak si zadavatel přál (což jsem ale jako hráč nemohl ovlivnit), tu vede dlouhé emo rozhovory s raněným Boozerem, nejhorší ale je, když vám volá zadavatel úkolu, že pro vás něco má a že se máte stavit. Opravdu by byl takový problém, abych ten úkol dostal rovnou přes vysílačku a nemusel jezdit z jednoho okraje mapy na druhý (případně cestoval fast travelem, který je díky dlouhým nahrávacím časům poněkud neúsporný)? Opravdu mě to štvalo v situaci, kdy jsem na jednom místě mapy, dostanu hovor, přesunu se tedy do tábora, abych převzal úkol, jehož cíl se ČIROU NÁHODOU nachází právě tam, kde jsem před chvílí byl. Hra má nesmírné množství misí a různých dějových linek, ale ohromná spousta z nich funguje jen jako výplň, kdy například jen někam dojdete a přehraje se animace. Konec mise, tumáš zkušenosti, tumáš peníze, šmitec. Mezi asi nejhorší příklady obsahu patří vzpomínkové sekvence z doby před nákazou, které jsou tak neskutečně kýčovité, že se jim v mém případě rozhodně nepodařilo naplnit svůj účel – tedy trochu více mě zainteresovat v osudech protagonistů. Nevím, v čem tkví ta magie, s níž operuje třeba Rockstar, jenž umí správně zvolenou písničkou v té správné chvíli umocnit atmosféru na maximum, když se ale o totéž nesměle pokusí Days Gone, výsledek je rozpačitý, protože k němu prostě hra nedokázala ujít tu potřebnou cestu.

Jednou z věcí, které je ale jednoznačně třeba pochválit, je grafika. Svět Days Gone patří mezi ty nejkrásnější, jaké můžete na současné generaci konzolí navštívit a nádherně zpracovaná příroda Oregonu prostě klidně snese srovnání s Red Dead Redemption 2. Lesy, louky, opuštěná města, poničené cesty, horské průsmyky, to všechno zvládli grafici na jedničku a efekty počasí tomu dodávají ještě větší šmrnc. Hra navíc obsahuje obligátní fotorežim, takže virtuální reportéři budou mít žně a očekávám, že rubrika Screenshot týdne bude v příštím období zavalena obrázky z Oregonu. Počasí ve hře je sice poněkud divoké, sice neznám reálné místní poměry, ale aby se ze slunečného dne, kdy rostou macaté a šťavnaté klasy kukuřice, z ničeho nic stala zasněžená zimní pohádka, tomu tak úplně nevěřím. Počasí ale navíc ovlivňuje chování Freakerů, stejně jako denní doba, takže byste jej měli během svého potenciálního plánování postupu vzít v úvahu.

BUGY A JINÉ NEPLECHY

Co mě bohužel na Days Gone negativně překvapilo asi nejvíce, je zcela tristní technický stav, na jaký zkrátka u exkluzivit pro PlayStation 4 nejsem zvyklý. Zejména ve druhé části hry jsem narážel na naprosto masivní propady framerate při jízdě na motorce, jež byly pod hranicí hratelnosti. Daleko horší jsou ale velmi časté glitche a bugy, v některých případech schopné zamezit splnění úkolu a nutící k nahrání pozice. Postavy se mohou propadnout skrz podlahu a vy tak nezískáte potřebný předmět, při čištění tábora se zkrátka nenaspawnují všichni nepřátelé, takže úkol nelze splnit, společník se zasekne v animaci a donekonečna kráčí proti zdi. V jednu chvíli jsem měl pocit, že se hra proti mně spikla a předvedla to nejhorší, co dovede – opakovaně desynchronizovala dabing v animacích o několik vteřin, přestaly se načítat textury celých velkých území, nebyla mi započtena splněná mise, třikrát za sebou jsem absolvoval tentýž hovor přes vysílačku. Tyto problémy jsem registroval po aplikaci více než 20GB patche a upřímně doufám, že s nimi autoři brzy něco provedou.

Days Gone
i Zdroj: Hrej.cz

Jak už jsem nastínil na začátku, Days Gone nejvíce trpí tím, že zcela samozřejmě podléhá srovnání s kvalitou, na níž jsme v případě Sony zvyklí. Z téhle recenze byste si neměli odnést dojem, že je to ta nejhorší hra na světě – ona je jen dokonale průměrná. Nemá prakticky žádné vlastní nápady, neobsahuje pamětihodné momenty, na něž bychom mohli i za pár let s láskou vzpomínat. I tak si lze s Deaconem užít nějakou tu zábavu, střílení nemrtvých má pořád něco do sebe, pro fanoušky otevřených světů má hra hromadu obsahu na spoustu hodin vyzobávání, našinci ocení českou lokalizaci. Days Gone nezatracuji, ale ani nemohu doporučit. Je prostě OK, ale to mi při laťce nastavené od Sony už nestačí.

Days Gone
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Krásný svět naplněný průměrným obsahem. Své příznivce si určitě najde, jen nečekejte další God of War nebo Horizon. Na tuhle metu Days Gone hodně chybí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama