Daylight Recenze Daylight

Daylight

Jiří Bigas

Jiří Bigas

3. 5. 2014 22:34 3
Reklama

Daylight nade vší pochybnost bohužel dokazuje, jak hlubokou vnitřní krizí žánr survival hororů v posledních letech prochází. Nehledě na optimistické scénáře, podle nichž se budeme v příštích letech bát především u nezávislých nízkorozpočtových titulů, se ukazuje, že to není samospásná cesta. Podobně jako třeba Metal Gear Solid V: Ground Zeroes i Daylight už dlouho před svým vydáním čelil přes nadějné přísliby vývojářů pochopitelné kritice stran trvanlivosti hry. Hideo Kodžima svou sebevědomou vizi otevřené hry, kterou můžete donekonečna zkoušet pokořit modifikováním vstupních parametrů základního scénáře, rozhodně beze zbytku naplnit nedokázal. I vývojáři ze Zombie Studios připouštěli, že Daylight dokončíte během dvou, tří hodin. O magickou znovuhratelnost jejich produktu se však měl postarat procedurálně generovaný svět, který prý z každé další hry učiní docela jiný zážitek... Výsledek zůstal daleko za očekáváním fanoušků.

NUDA, NUDA, ŠEĎ

Coby hlavní hrdinka Sarah se probouzíte v opuštěné nemocnici, jejíž hrůzná tajemství musíte rozluštit. Nevíte nic o sobě, ba ani to, jak jste se na toto bohem zapomenuté místo dostali. Jediným společníkem vám bude tajemný hlas muže, který vás bude provázet celou hrou a nabádá vás k tomu, abyste se řídili jeho pokyny. Už samotné stereotypní prostředí prokletého ústavu, nad nímž se jako přízrak vznáší čarodějnická kletba, představuje v tomto žánru tak nesnesitelné klišé, že se hraní od prvního okamžiku stává malým utrpením. Podobně jako v mnoha dalších nezávislých hororech i v Daylight pozorujete svět z perspektivy první osoby a vystačit si musíte jen s minimální interakcí. K ruce máte mobilní telefon, jehož přisvětlovací dioda funguje jako baterka a displej se promění v autonomní mapu, do níž se zakresluje plán chodeb, kterými projdete. Ve svém inventáři nenajdete žádnou tradiční zbraň, jediným obranným prostředkem proti náhodně se zjevujícím přízrakům jsou světlice, které sbíráte během hraní. Jejich zář spolehlivě zažene nepřítele, když vám dojdou, nezbývá než vzít nohy na ramena.

Procedurálně generovaný svět v podstatě představuje jen bezduchý slepenec stále stejných chodeb a opakujících se místností.

Celá hra se skládá z několika málo, jak autoři tvrdí, náhodně vygenerovaných úrovní. Jakkoli se ale může lišit jejich podoba nebo půdorys, princip hry se dokola opakuje. V každé části ústavu musíte nalézt pět až šest vzkazů a lístečků, jejichž prostřednictvím odhalujete pozadí zdejších neblahých událostí. Jakmile jich máte dostatek, zhmotní se na vybraném místě předmět, který má nějakou souvislost s místní historií a díky němu si pak Sarah otevře portál do další úrovně. I za předpokladu, že by byl každý průchod hrou skutečně unikátní, pokud jde o level design, jde o tak repetitivní činnost z hlediska hratelnosti, že nemáte po dokončení hry ani tu nejmenší chuť se k ní vracet. Výsledek je nicméně o to horší, že slibovaný procedurálně generovaný svět v podstatě představuje jen bezduchý slepenec stále stejných chodeb a opakujících se místností, takže budete mít ve výsledku problém poznat, v čem se vlastně „nová“ podoba dané úrovně liší od té původní.

KOLEČKOVÉ KŘESLO PRO INVALIDU DAYLIGHT

NEPOCHOPENÝ TWITCH
Daylight
i Zdroj: Hrej.cz


Daylight má v sobě integrovanou možnost vysílat na Twitch přímo bez externích programů a dovoluje divákům vstupovat do hry skrze komentáře, v nichž aktivují příkaz například pro výkřik, nebo zvuky chůze. Tato funkce však není nikde vysvětlena, neexistuje seznam příkazů a Daylight tím jen dokazuje, jak nedodělanou hrou ve skutečnosti je.

Jednotlivé útržky papírů se samozřejmě nacházejí na různých místech, ale to má samo o sobě jen malý vliv na celkový dojem ze hry. Plán drtivé většiny úrovní totiž připomíná, více než co jiného, čtverečkový papír vzájemně se křížících pravoúhlých koridorů, které se hru od hry liší jen v tom, kolik otevřených dveří a chodeb naleznete na příštím rozcestí. Na jednu stranu to můžete vzít tak, že je obdivuhodné, jak počítač dokáže sám připravit unikátní svět jen a jen pro vás, ve skutečnosti se ale Daylight nijak zvlášť neliší od řady starších pokusů s náhodným generováním prostředí. Výsledek navíc vypadá, jako když poprvé hrajete za pána jeskyně a ve snaze připravit pro svou družinu ten nejskvělejší dungeon vlastně pořádně nevíte, co děláte. Na prachbídném dojmu z prostředí, jehož atmosféra je pro hororovou hru klíčová, se neblaze podepisuje i minimální fantazie tvůrců a jeho nevěrohodnost. Pokud ve strašidelných hrách a filmech existuje ještě větší klišé než prokleté sanatorium, pak je to rozhodně záhadně se zjevující kolečkové křeslo a v Daylight si jejich vrzání užijete opravdu vrchovatě.

Prostředí naprosto postrádá jakoukoli interaktivitu a kromě výše popsaného na vás nečekají v podstatě žádné hádanky ani další prvky, které by oživily design hry. Na dvou nebo třech místech aktivujete nějaké zařízení a asi třikrát posunete bednu z místa na místo, abyste na ni po usilovném lovení kontextového tlačítka prkenně vyšplhali, tím ale vývojáři svůj repertoár aktivit vyčerpali. To vše bychom jim možná ještě byli ochotní odpustit, kdyby Daylight vystrašil hráče něčím víc, než je ostudné technické zpracování a ošklivá grafika. Hru mimochodem jako vůbec první pohání Unreal Engine 4, což je opravdu nelichotivá vizitka pro titul, který vypadá přinejlepším jako launchová hra pro Xbox 360, ale zahrajete si jej pouze na PC a PS4. Daylight nicméně selhává především coby horor a o nějaké tísnivé znepokojivé atmosféře, která by vás svou gradací přiváděla k šílenství, nemůže být řeč. Vývojáři si „vystačí“ s pouťovými triky, jako jsou padající krabice nebo pohybující se nábytek. Jediné, co vás jednou, dvakrát spolehlivě vyděsí, je neočekávaná zjevení přízraku ve vašem zorném poli. V tomto případě ale nejde ani tak o strašení nebo horor jako spíš dětinské bafnutí, které je příliš elementární a primitivní na to, aby vás udrželo ve střehu po celou hru a mohli jsme jej považovat za nějaký vývojářský kumšt.

VŠECHNO ŠPATNĚ? VÍCEMÉNĚ ANO

Reputaci trestuhodně nepodařené hry bez špetky fantazie a jediného dobrého nápadu zachraňuje chvílemi snad jen snaha o emocionální dabing hlavní hrdinky spolu s hudebním doprovodem, v němž lze zachytit alespoň náznaky atmosféry. Ani to se však neobešlo bez nepochopitelných přehmatů, takže pokud budete mít smůlu, dost možná se vám stane, že Sarah položí v několika po sobě jdoucích místnostech stále stejnou otázku.

Daylight
i Zdroj: Hrej.cz

Co tedy říci závěrem? Jak ohodnotit propadák, jehož jediným pozitivem může být pro někoho pouze cena a fakt, že tak nějak funguje a silou vůle drží pohromadě? Těžko říct, pro koho by byla budgetová cenovka takovým lákadlem, že by podlehl kouzlu špatné hry, která vás nebude bavit, za dvě hodiny ji dokončíte a nebudete mít kromě jakési zvrácené zvědavosti a snahy o sebetrýznění ani ten nejmenší důvod se k ní vrátit, natož pak ji hrát celou znovu. Daylight není horor, špatně vypadá, nudíte se u něj a všechny základní stavební prvky se ukázaly jako naprosto nefunkční.

Daylight
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Daylight nevyniká v žádném ohledu. Není možné o hře tvrdit, že je špatná a pak jí alibisticky udělit průměrné hodnocení. Vyhněte si jí obloukem, není to jen škoda peněz, ale především i toho mála času, o který kupujícího připraví.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama