Daxter

Hrdinů na herním nebi září víc než neonových lamp v pochybných městských čtvrtích. Jen málo z nás nikdy slastně nezašlapávalo želvy v kůži instalatéra s červenou čepicí nebo nestrkalo dvacetidolarovky lehkým děvám v kůži drsňáka Duka. 21. století se zdá být na charismatické hrdiny poněkud skoupější, avšak i tak se v záplavě nemastných neslaných Jacků Carverů a Samů Fisherů sem tam objeví úžasná výjimka, která se zaryje hluboko do hráčovy paměti. Jednou z nich je bezpochyby chlupatý oranžový tvoreček Daxter. Pokud jste s ním ještě neměli tu čest, popsali bychom ho jako kombinaci veverky a Haliny Pawlovské. Tedy tvor s výřečností oblíbené moderátorky a tělem veverky, rozhodně ne naopak. Nic proti Banánovým rybičkám, ale pro úkoly, které před Daxterem na jeho cestě leží, se přeci jenom lépe hodí čtyři tlapky. Daxter totiž nedělá ostudu svým předchůdcům, a i když je tentokrát Jak na nucené dovolené, leskne se před námi plošinovka, na kterou se bude ještě dlouho vzpomínat.

Kde jsme to skončili?

Po krátkém představení hlavního hrdiny se vám přehraje část událostí ze hry JAK II, kde se stanete svědky toho, kterak je Jak ve městě lapen místními strážci, zatímco Daxter zběsile prchá do bezpečí a přitom křičí „neboj Jaku, dostanu tě odtamtud co nejdřív“. Načež na obrazovce přelétne nápis „o rok později“, kdy Daxter vymetá místní bary a snaží se upoutat pozornost vyprávěním o svých hrdinských činech. Právě tam si ho všimne lokální deratizérské eso, které mu nabídne práci. Jak se Daxter brzy dozvídá, jeho předchůdce brouci sežrali za živa, vyhlídky na budoucnost jsou tak vysloveně lákavé. Je pravdou, že příběh u dobré plošinovky nehraje nijak stěžejní roli, ale oproti standardům série JAK je Daxter přeci jenom trochu více přímočarý. Ve městě se sice časem začnou dít zajímavé věci, o možnost zfilmovat Daxtera se ale hollywoodští režiséři nejspíš prát nebudou.

Malý krok pro člověka, velký skok pro hlodavce

Daxter je hra neobyčejných kvalit a tomu, kdo se rozhodne propadnout jejímu kouzlu, se odmění výletem do plošinovkového nebe. Série JAK procházela díl od dílu změnami a čím dál tím víc na ní byl vidět odklon od plošinovky směrem k akci. Daxter se vrací ke kořenům těch nejlepších skákačkových esencí, což z něho dělá unikátní dílko a především skvělou zábavu. Struktura lokací je pestrá a nápaditá a nedává stereotypu ani tu nejmenší šanci. Ať už se s malým broukobijcem budete prohánět po ulicích města, v temném podzemí nebo na blízkém staveništi, vždy vám učaruje geniálně jednoduchá hratelnost, která dělá plošinovku plošinovkou. Mezi bonbónky patří netradiční mise, kterých ve hře najdeme překvapivě hodně. Nejlepší z nich je honička na vznášedle nebo trochu riskantní jízda v MHD na černo, kdy Daxter v metru za jízdy přeskakuje z jednoho vlaku na druhý.

Plácačka

Arzenál, kterým budete likvidovat všudypřítomný přerostlý hmyz, se skládá všehovšudy ze dvou kousků. Jako první se oranžovému prckovi do ruky dostane elektrická plácačka na mouchy, která z brouků dělá velice efektivně mastné fleky na podlaze. Jako správnému deratizérovi se Daxterovi do ruky dostane i rozprašovač s antibroučím efektem. Se získáním rozprašovače však hra začne nabírat na obrátkách, protože jeho využití je přinejmenším pestré. Kromě toho, že paralyzuje veškerý hmyz v okolí, dá se použít i jako plamenomet a hlavně jako dočasný jet-pack. Inu, není nic krásnějšího, než se vznášet nad stometrovou propastí, před sebou mít hroutící se plošinu a za sebou hejno obřích vos. Nepřátelskou osádku tvoří především zástupci hmyzu, na nedostatek variability si ale nikdo rozhodně stěžovat nemůže. A kdyby se snad přece někdo našel, rychle zavře pusu potom, co na něj hra vypustí některého z dlouhé řádky bossů.

PS2 do kapsy

O Daxterovi se jen těžko mluví jinak než v superlativech a nejinak je tomu u audiovizuální stránky hry. Grafika je úžasná, prostředí pestré, exteriéry obrovské, interiéry plné obdivuhodně vyvedených detailů. Po grafické stránce není téměř co vytýkat. Chvílemi jsem měl pocit, že mám u sebe miniaturní verzi PS2. Také veškeré herní ozvučení je standardně na vysoké úrovni, hudba pečlivě podbarvuje atmosféru Daxterova ztřeštěného dobrodružství, když mácháte plácačkou, pěkně to sviští a vše jednoduše funguje, jak má. Zvláštní zmínku si jistě zaslouží dabing hlavního hrdiny, který ani tentokrát nezklamal. Všechny herní dialogy jsou napsané bravurně a Daxterův přidrzlý hlas ala Bart Simpson jim dodává šťávu a vtip. Jistě sami sebe nachytáte, jak se podařeným vtípkům, kterých je hra plná, konstantně pochechtáváte. Mezi ty extra vypečené patří i minihry, ke kterým se dostanete po nasbírání určitého množství bodů. Ty jsou totiž parodiemi na filmy jako Matrix, Indiana Jones nebo Pán prstenů. V hlavní roli pochopitelně s Daxterem, který je navíc stylově oblečen. Je vážně k popukání, když se Daxter probudí, posadí se na posteli a s odhodlaným výrazem v obličeji svým pisklavým hláskem prohlásí: „I know kung-fu“

Konec jak má být

Daxter je po delší době opět jednoznačný must-have titul pro každého majitele PSP, kterému nejsou plošinovky vysloveně proti srsti. Stylová a pestrá grafika, vtipné dialogy a především absolutní hratelnost jsou ty správné důvody proč si Daxterovo první sólo dobrodružství prožít na vlastní kůži.