Dark Void Recenze Dark Void

Dark Void

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

22. 1. 2010 23:32 7
Reklama

Dvě slova - Vertikální Souboj. Když se o Dark Void mluvilo poprvé, nikoho vlastně ani pořádně nezajímalo, o čem hra bude. Vývojáři chytře strhli pozornost neokoukaným směrem a vyšlo to. Mohl bych jmenovat několik členů redakce, kteří se na Dark Void opravdu těšili, a důvodem nebylo nic jiného, než netradiční způsob boje z kopce a do kopce. Přiznávám, patřil jsme mezi ně, o to víc jsem se ale po vychladnutí těšil na ten zbytek. Jenže ouha. Místo vertikálního boje mi v hlavě zůstane asi jen ten jetpack a pak? Pak nic, nic a znovu nic.

Nic se nemá přehánět

Na druhou stranu, než něco zapomeneme, musíme to prožít a v případě Dark Void rozhodně nejde o nic nepříjemného. Příběh je správným způsobem ulítlý, to vlastně doslova. Hlavním hrdinou je totiž pilot, který musí na své cestě protnout obávaný bermudský trojúhelník, vyváznout z něj se mu ale nepovede v tom pravém slova smyslu. Ve snaze vyhnout se skále trčící z vody přijde o podstatnou část svého letounu, křídlo je to, a ve spirále se zřítí na zem. Chlápek, říkejme mu Will, ale bez škrábance přežije a zjistí, že to kolem něj už není druhou světovou válkou zmítaná Země. Chudák se propadl do zcela jiné dimenze a návrat zpět si musí vybojovat. Do cesty se mu postaví robotičtí emzáci, pomocnou ruku mu podají obyvatelé ostrova, a když ani to nepomůže, ještě je tu Nikola Tesla! Jedině s jeho pomocí bude možné vylepšit mimozemskou technologii a postavit se nepřátelům na roveň.

Zprvu se do nich pustíte na zemi, a jen škoda, že jde o to nejméně záživné, co může Dark Void nabídnout. Klasické souboje totiž nechávají vyniknout pokulhávající umělou inteligenci nepřátel, a když se kolem sebe rozhlédnete, neuvidíte nic zajímavého. Úroveň rozmanitosti prostředí je hlavně v počátku na bodu mrazu a jediné, co doslova trčí ze scény, jsou místa pro chvilku oddechu, jinak též zvané kryty. Ty hrají svoji lepší úlohu až v momentě, kdy se dostanete k jetpacku a hra se z úvodní fáze posune trochu dál. V těchto momentech už konečně přijdou ke slovu souboje vertikální, které sice ze začátku působí opravdu dobře, sedat si z nich na zadek ale nebudete. Pokud totiž přijdete na to, že téměř každá nahoru rostlá překážka se dá překonat stále stejným a opakujícím se způsobem, nebudete je už příliš vyhledávat. Je to fajn, je to cool, ale párkrát a jednoduše stačilo.

A jak to mám rád? Ze vzduchu!

Mnohem větší legraci tak zažijete alespoň se zmiňovaným jetpackem, který sice trpí podobnou nemocí krátkodobého uchvácení, ale nabízí alespoň jakous takous volnost. Pěkné jsou například momenty, kdy se Will po stisku tlačítka ve vzduchu přetočí, aby unikl blížící se hrozbě, jako vrtulník se nad bojištěm zastaví a začne padouchy kolem odstřelovat pěkně shora. V těchto momentech by se sice hodila malá pomoc v podobě náznaku automatického zaměřování, aspoň vás ale hra motivuje stále se zlepšovat. Pokud by vám to však nešlo, není nic jednoduššího než vedle protivníka přistát a sehrát na něj divadlo prostřednictvím některého z dokončovacích komb. Ty jsou většinou zakončeny výstřelem zblízka a částečně tak ukájí touhu po krvi. A podobně na tom jsou i souboje s většími monstry, a.k.a. bossy, u kterých se rovněž těsná interakce počítá k plusovým bodům.

Vlastní kapitolku si pro sebe uzurpovaly souboje vzdušné, v nichž ale většinou necháte svůj jetpack odpočívat. Mnohem častěji usednete za knipl některé z roztodivných stíhaček a co chvílemi si budete muset připomínat, že hrajete Dark Void a ne nějakou povedenou arkádovku se sci-fi letadélky. Dvakrát škoda, že hra nemá žádný multiplayer, právě tohle by totiž mohlo zvednout prapor hry trochu výše. Prostě řečeno, stíhačky hezky vypadají, snadno se ovládají a přináší až trochu nečekanou dávku satisfakce.

Je to ale k něčemu dobré, když se po dobu hraní hry až k závěrečným titulkům nebudete moci zbavit pocitu, že je Dark Void jen uměle přifouknutá bublina? Aby praskla, musíte do ní špendlík zabodnout s razancí, nic to ale nemění na tom, že nebýt několika inovativních pokusů, psal bych teď o naprosto průměrné akci. A ne, nevytrhovala by ji z toho ani povedená hudba od tvůrce soundtracku Battlestar Galactici ani hlas Nolana Northa spojený s malým achievementem. Když při drsňáckých hláškách hlavního hrdiny zavřete oči, vzpomenete si na Uncharted, neboť stejný herec namluvil Nathana Drakea. To je tak ale nějak všechno...

Dark Void
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Dark Void mohl být prvním opravdu originálním kouskem letošního roku, vývojáři se ale moc nepředřeli. Akce, kterou místy i s chutí dohrajete na jeden zátah, pak si dáte panáka a nic ve vás nezůstane.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama