Dark Train

Ať mi nikdo neříká, že česká vývojářská scéna je na tom špatně. Dark Train, který nedávno přisupěl až k hráčům, je jasným důkazem toho, že odkaz naší animátorské školy (nejen) ve videohrách žije dál. Práce pražského studia Paperash ukazuje, že tu kromě Amanity máme další tým, který dokáže vybudovat světy, jaké jste ještě nespatřili. Možná je ode mě skoro až nefér, když začínám tím, že Dark Train je česká hra – on je totiž výjimečný i na světové poměry. Jenom pozor – píšu výjimečný, nikoli perfektní a brzy se dozvíte proč.

HRA TAJEMNÁ JAKO HRAD V KARPATECH

Temná mašinka, jak jsem si hru soukromě překřtil, obsahuje na ploše několika hodin víc záhad, než celá sezóna Ztracených. A pokud si nepřečtete popis hry na Steamu nebo jste o hře neslyšeli už v průběhu vývoje, bude ještě mnohem záhadnější. Říci, že tvůrci z Paperash hráči prozrazují málo, by bylo čirým přeháněním. Oni mu totiž neprozrazují zhola nic – na všechno si v Dark Train musíte přijít sami. Hra neobsahuje mimo hlavní menu a svítící neony žádný text ani mluvené slovo. Pocit z objevování tajemného vlaku i světa, který se míhá okolo trati, je ale i díky tomu parádní.

Zkoušel jsem hrát i na myši, ale jednoznačně doporučuji sáhnout spíš po ovladači – v obou případech jsem však se hrou dost zápasil.

Ve hře budete ovládat Ann 2.35f ♥, mechanickou oliheň, která se stará o chod Temného vlaku, posledního odkazu geniálního vynálezce D. W. Tagrezgbunga. Ann představuje hlavní „postavu“ a interaktivní kurzor v jednom. S její pomocí budete přenášet předměty, mačkat tlačítka, bloudit v bludištích a narážet do věcí.

S OLIHNÍ JE TŘEBA OBČAS TROCHU BOJOVAT

Žánrově patří Dark Train na koleje určené adventurám, nicméně autoři tak trochu přehodili výhybku směrem ke hrám, jako je Octodad nebo Surgeon Simulator. A to je první zásadní problém, který se hrou mám – některé puzzly vyžadují velkou přesnost při navádění olihně, ale responzivita ovládání tomu neodpovídá. Zkoušel jsem hrát i na myši, ale jednoznačně doporučuji sáhnout spíš po ovladači – v obou případech jsem však se hrou dost zápasil. Ann je příliš rozevlátá, a při marných pokusech něco někam dopravit v časovém limitu začne v hráči rychle klíčit frustrace. Nerozumějte mi špatně – nemám nejmenší problém s tím, že se ve hře zaseknu, protože neznám řešení. Pokud jsem byl nepozorný nebo jsem si prostě jen nedokázal dát dvě a dvě dohromady, je všechno v pořádku. Několikrát se mi ovšem ve hře přihodilo, že jsem přesně věděl, co mám udělat, a přesto mi splnění daného puzzlu zabralo drahně čtvrt nebo i půl hodiny, protože jsem s Ann předměty neustále ztrácel, něco jsem netrefoval, nebo to naopak trefil příliš brzy.

Některé z puzzlů komplikují i nešťastně zvolené přechody mezi jednotlivými vrstvami 2D prostoru, případně mezi jednotlivými obrazovkami. Klíčové předměty se vám tak občas mohou ztratit za nějakou překážkou, Ann může opakovaně opouštět aktuální obrazovku (a restartovat tím celou hádanku) nebo vrstvu a vaše snažení komplikovat. Řešení většiny hádanek přitom není složité – za podmínky, že je hráč pozorný a, podobně jako Ann sama, dostatečně zvídavý. S jeho realizací ovšem i tak nastávají problémy, a hře to jednoznačně škodí.

MAŠINFÍROU VE ZTICHLÉM SVĚTĚ

Za pomoci řešení adventurních problémů se staráte o chod celého vlaku. Ve hře spravujete tři „zdroje“ – elektřinu, oheň a vodu. Nenechte se ale mýlit – Dark Train není simulátor, a po vás se tak v praxi chce jenom chytit nějaký ten blesk, když se vlak zastaví a sem tam vypustit nějaký oheň na drezíny, které vás pronásledují. Alfou a omegou hry je však přesouvání kontejnerů, ve kterých převážíte živoucí modely skutečného světa. Na základě toho, jak je ve vlaku seřadíte, se Vám totiž otevírají stále nové a nové obrazovky s hlavolamy, jejichž řešením se ve hře posouváte dále.

To, co se zpočátku zdá jako dadaistická směs nejrůznějších nápadů, se ukáže být rafinovaným propletencem odkazů a nápověd.

Nápad s kontejnery je geniální – sice budete neustále navštěvovat ty stejné obrazovky, ale vždycky plni zvědavosti, jak se proměnily na základě toho, kde se na vlaku kontejner právě nachází. Hra vůbec pracuje velmi chytře s opakováním a propojováním svých motivů. To, co se zpočátku zdá jako dadaistická směs nejrůznějších nápadů, se ukáže být rafinovaným propletencem odkazů a nápověd. Závěr celé hry mě pak i pozdě v noci přinutil vstát ze židle – až na samotný konec si totiž autoři schovali rozhřešení, při němž vám dojde, okolo čeho se vlastně celý příběh točil. Teprve v závěru mi sepnulo, jak chytře na mě autoři celou cestu pomrkávali.

Bohužel, závěr přichází dřív, než byste se nadáli, protože ukazatel v kokpitu vlaku bude tou dobou ukazovat teprve třetinu cesty. Autoři to na fórech vysvětlují tím, že chystají pro hru dvě rozšíření. Na hlavní stránce na Steamu je tento fakt ovšem naznačen pouze velice vágně. Nelze se zbavit dojmu, že se hra teprve rozjíždí, když najednou přijde zdánlivý konec prvního aktu, který je ve skutečnosti prozatimním závěrem celého příběhu. Hra jednoznačně končí v nejlepším, ve chvíli, kdy už se ve světě Temné mašinky začínáte orientovat a cítit jako doma. Jaká to škoda, chtělo by se zvolat.

JEDINÝ SVÉHO DRUHU

Hlavním tahákem bude pro mnoho hráčů originální vizuální zpracování. Autoři hru doslova vystříhali z papíru, a i když zvolený styl nesedne každému, Dark Train se v davu rozhodně neztratí. Dark Train představuje ideální „zimní hru“ – na první pohled chladnou, ale uvnitř spíš melancholicky líbeznou.

i Zdroj: Hrej.cz

Na pohled je hra velmi osobitá, skutečným trumfem jsou ale zvuky. Různé šoupání, vrzaní, supění, skřípání a blýskání zní úžasně. V Dark Train není hudba a její vynechání bylo skvělým rozhodnutím – tichý svět prořezávají jen zvuky mašiny, ženoucí se potemnělým městem, a atmosféra by se dala krájet.

O to víc zamrzí nedostatky, o nichž už šla řeč. Číslo, které najdete o pár řádků níže, však nevypovídá o tom, že by v Paperash vznikla hra průměrná. Naopak – Dark Train se takřka ve všech ohledech průměru vymyká. Bohužel, někdy je to až ke škodě. Kvůli jeho originálnímu zpracování, kvůli skvělému sound designu i kvůli netradičnímu zasazení by člověk rád sáhl do klobouku pro známku vyšší. Toporné ovládání a nečekaný konec zdánlivě ve třetině hry jsou však nedostatky, které nelze přehlížet. Bez ohledu na čísla však platí jediné – Dark Train je bezpochyby hra, která je svá a která je výjimečná.