Dark Souls Remastered Switch

Milý čtenáři, nebudu ti mazat med kolem úst. První Dark Souls patří k mým nejoblíbenějším hrám vůbec, rozhodně je mám z tvorby FromSoftware nejradši a bla bla bla. Faktem je, že když jsem si je letos v létě po letech připomněl díky remasteru na PlayStation 4, celý průchod jsem si maximálně užil, vybil komplet všechny bosse, prošel prakticky všechny eventy, zkrátka to bylo takové takové velmi příjemné a důkladné znovushledání. Jakkoli má ale tahle hra v mém srdci nezastupitelné místo, hrát ji po několika měsících znovu mě nijak zvlášť nelákalo.

ZHACENÉ PLÁNY

„Dám tomu pár hodin, omrknu, jak se to ovládá, jak se to hýbe a jak to vypadá, doběhnu do Blighttownu a šmahem to napíšu, jakýpak s tím mazání,“ říkal jsem si. Skutečnost nakonec byla podstatně jiná, přeci jen, uniknout kouzlu téhle hry je poněkud náročné, takže jsem s ní opět strávil zhruba 20 hodin, podíval se na všechna svá oblíbená místa a postaral se o to, abyste dostali komplexní zhodnocení. Nuže, hurá do toho.

O Dark Souls Remastered pro Nintendo Switch jsem v minulosti hovořil s velkou opatrností. Na jednu stranu mi idea kočkování se s laskavými obyvateli Malovaného světa (Priscilla o těch zrůdách takhle skutečně mluví) při čekání na metro přišla skutečně velmi sexy a stále jsem měl na paměti jiný port vynikající RPG klasiky – loňský Skyrim. Zároveň jsem se ale bál problematického frameratu, nepohodlného ovládání na malých analogových páčkách a obecně schopnosti udržet atmosféru a další klíčové vlastnosti hry i v přenosné podobě. Switch samozřejmě nabízí i možnost hraní doma na velké obrazovce, snad se mnou ale budete souhlasit, že právě přenosnost je tím největším trumfem této verze, a z toho důvodu jsem se hraní v handheldovém režimu věnoval nejvíce.

DOBRÉ ZPRÁVY

Jak jste asi pochopili z úvodu, Dark Souls Remastered na Switchi dopadly dobře. Dopadly dokonce nad očekávání dobře a s trochou nadsázky bych řekl, že je tahle hra na konzoli od Nintenda víc doma než na jejích „velkých“ konkurentech. Dobové relikty, které jsem na PS4 Pro kritizoval jako lenost při vývoji remasteru, se na relativně malé obrazovce Switche při rozlišení 720p spolehlivě ztratí a mnohdy mě až překvapilo, jak ostře a detailně hra v handheldovém režimu vypadá. Skutečně, co se týče vizuální podoby, neměl jsem si nač stěžovat (samozřejmě v kontextu sedm let staré hry). Stejně důležitá, ne-li ještě důležitější je ale samozřejmě plynulost, a i s ní jsem byl naprosto spokojen. V žádné fázi hry jsem nenarazil na výrazné propady framerate, které by mi kazily herní zážitek, a i když hra samozřejmě neběží v 60 FPS jako na konkurenčních platformách, můj zážitek nebyl ovlivněn a 30 FPS naprosto stačilo. Dokonce i ovládání na Joy-conech se nakonec ukázalo být zcela bez potíží, a i když jsou analogové kloboučky opravdu maličké, ani jednou mě nenapadlo, abych na ně sváděl svůj neúspěch.

Právě při hraní v doku jsem registroval mnohem méně konzistentní framerate a stejně jako u řady jiných titulů na Switchi zkrátka platí, že pro domácí hraní se jedná o verzi s největším množstvím kompromisů.

Situace v dokovacím režimu je bohužel o něco horší. Hra sice běží v rozlišení 1080p, na velké obrazovce ale vypadá podstatně hůře než na ostatních platformách a hlavně se mnohem hůře hýbe. Právě při hraní v doku jsem registroval mnohem méně konzistentní framerate a stejně jako u řady jiných titulů na Switchi zkrátka platí, že pro domácí hraní se jedná o verzi s největším množstvím kompromisů. I proto jsem, stejně jako jindy, i doma na pohovce preferoval hraní na handheldu.

PIHY NA KRÁSE

I na Switchi jsou Dark Souls Remastered velmi věrným připomenutím originálu, žádné novinky či bonusy navíc nečekejte. Je možná trošku škoda, že jsme se nedočkali takové péče, jako třeba Skyrim či chystané Diablo a do hry nepřibyly nějaké ty speciální sety, inspirované postavičkami od Nintenda. Ještě více bych si ale přál, aby se autoři trochu zamysleli nad podstatou platformy, na níž hru portují. Můžete tohle vnímat jako velké hnidopišství a dost možná jako příliš velký zářez do herního designu, skutečně bych ale ocenil, kdyby alespoň při hraní na handheldu šla hra normálním způsobem pauzovat. Typický příklad – jedu si takhle ráno metrem do práce, vydávám se zabít Capra démona, procházím podhradím, čekám, kdy se z domů vynoří zlotřilí nemrtví bandité a jejich ohnilí pejsci a najednou slyším, že jsem dojel do své cílové stanice. Abych to zkrátil, než jsem se vymotal z vagonu, byla moje hrdinná poutnice Týna zpátky u ohníčku nahoře ve hradě. Problematické je to, že Dark Souls se z velké části odehrávají v temných lokacích, s čímž si displej Switche v přesvětlených prostředích neumí moc dobře poradit a může z toho být velké mrzení. No a moje třetí stížnost je, že občas (ale skutečně jen občas) mi začala obrazovka být poněkud malá. Asi nejvíce jsem to pocítil v souboji s nerozlučnou dvojkou, takzvanými Super Londo Bros.

Síťový kód funguje poměrně dobře a v PVP jsem neměl žádný problém, nesmírně mě ale irituje, že pokud konzoli uspíte, odpojí vás od serverů a hodí zpět do hlavního menu. Několikrát se mi také samovolně odpojily Joy-cony a objevilo se menu jejich připojení, po návratu do hry jsem byl spolehlivě mrtvý, protože se tak s železnou pravidelností stávalo během soubojů. Nedokážu říct, zda je to problém hry, nebo mám prokletý Switch, v jiných titulech jsem ale podobný problém neregistroval.

Musím říct, že mě hraní Dark Souls na Switchi velmi příjemně překvapilo. O kvalitách samotné hry se tu nebudu obšírně rozepisovat, raději vás odkážu na svou letní recenzi PS4 verze. Jsem moc rád, že se moje obavy nepotvrdily a že se tenhle titul zařadí na Switchi mezi ty porty, které dělají stále ještě mladičké platformě parádu. I proto hře dávám o bod větší hodnocení, než si vysloužila ve verzi pro PS4. Pokud vás Dark Souls lákají a chcete je z jakéhokoli důvodu hrát na Switchi, nemusíte váhat, neexistuje důvod, proč byste neměli.

Hru si můžete zakoupit v Xzone.cz.