Dark Souls

Honosit se titulem nejobtížnější hry současné generace herního průmyslu není až tak obtížné, drtivá většina vývojářů připravuje hry pro potřeby konzumní společnosti, konkurence je tedy minimální. Jak se ale zatváří klasický hráč, když před něj přistane opravdu unikátní RPG hra s kořeny v samotném pekle? Začnou mu vypadávat vlasy, sliznice přestanou slinit a dříve nebo později zkolabuje pod vahou vlastního zdrceného ega. From Software vám přináší titul, který otestuje vaší trpělivost a schopnost naslouchat světu kolem vás. Nastupte do řeky duší v Dark Souls!

Příchuť staré školy

Pakliže nejste s tvorbou japonských masochistů z From Software obeznámení, vězte, že tito řízkové na svět přivedli i titul Demon’s Souls, jehož duchovním následovníkem je náš subjekt. Na obou z nich si můžete všimnout perfektně čitelných známek jasné filozofie – žádné kompromisy, žádné překážky, jen čisté propojení hráče a krutého herního světa. RPGček všeho druhu vzniká a zaniká každodenně spousta, jak ovšem sama pověst hry praví, Dark Souls není materiál pro všechny. Za úspěch se v této hře tvrdě platí a to dřinou potem a slzami.

A přitom je příběh jedním z těch prvků, ležících dokonale v ústraní, přesto s rázným poselstvím, díky němuž se nacházíte ve světě Lordran, které střeží čtyři mocné duše, s jejichž pomocí lze zachránit lidstvo před vzrůstající hrozbou "těch zlých". S tímhle vědomím si vystačíte po celou dobu hraní, Dark Souls není tak úplně zaměřená na pravidelné rozplétání příběhových uzlů, atmosféra mnohem usilovněji saje z žíly vašeho strachu a nejistoty z nebezpečí, které číhá za každým rohem. Což samozřejmě nevylučuje příležitostné prostřihy scénářem, jak se ovšem sami přesvědčíte, příběh pro hráče hraje druhotnou roli. Zatímco by v drtivé většině RPG her šlo o zásadní zápor, zde jde o něco trošku jiného.

Když se na hru zadíváte, v první moment byste do ní neřekli, že jde o titul z japonských dílen. Design úrovní možná graficky zaostává, místy působí lehce prázdně, jakmile se ovšem ponoříte hlouběji do herního časoprostoru, osloví vás neobvykle silná atmosféra, která je temná, okouzlující a dokonale padnoucí. Skutečně by se dala krájet obouručním mečem, když si k tomu připočtete i první setkání s nepřáteli, stojíte před výzvou, která si nezadá ani s běžným kouskem hororového itineráře. Navzdory tomu, že třímáte obří zbraně, temnou krajinou pochodujete v silném brnění s magií kolující ve vašich žilách, se cítíte nebývale křehcí a zranitelní.

Navození takovéhoto pocitu bylo pro vývojáře na prvním místě. A daří se! I ten nejslabší nepřítel vás může potrápit a to prakticky kdykoliv během hry. Na samotném počátku vaší cesty může jakýkoliv střet nést fatální následky, i s vybičovanou postavou na vysoké úrovni ovšem můžete dostat na frak. Vše je totiž o vašem přístupu k věci, vaší zbrklosti a kontrolované agresivitě. Zapomeňte na klasické máchání mečem a nabíhání do davu monster, s takovou si co nevidět zahrajete lízaný mariáš proti smrtce. Počítejte s tím, že umřete… neumřete jednou, ani dvakrát, počet vašich smrtí lze počítat na desítky, nacházíte-li se ve zvrácených představách vývojářů poprvé, tak možná i na stovky.

Sebepoškozování

I přes to všechno se budete rádi vracet a jednu a to samou stezku prolezete klidně stokrát jenom proto, abyste našli cestu, nebo si urvali svůj šálek úspěchu. Budete vzteky prosit maminku o pomoc, upíšete se ďáblu, ale vždy se po chvilce rádi vrátíte. Z našich slov se atmosféra hry zdá jako nezdolná, ale opak je pravdou. Pakliže k boji přistoupíte s patřičnou disciplínou a respektem, brzy se aklimatizujete a po nějakém čase už vám začne dávat smysl, proč je hra vlastně tak tvrdá. Na druhou stranu nečekejte, že po 50 hodinách hraní budete suverénní králi džungle. Oproti Demon’s Souls se ovšem leccos změnilo, zejména ve stavbě úrovní jako takových.

Záchytné body v podobě ohňů vás nejenom kompletně vyléčí a doplní vám manu, jakmile vás někdo silnější setne, a vězte, že někdo takový se vždy najde, objevíte se u posledního táboráku. Ani jednotlivé sekce levelů nepředstavují tak dlouhou štreku, u níž byste zákonitě kleli. Svůj pohár krutosti okusíte nejčastěji u bossovských soubojů, které často skončí rychleji, než začali. Opravdu! Prvních několik pokusů věnujete pouhé snaze najít způsob, jak přežít o pár vteřin déle, a zároveň očkem koukáte po možnostech skolení goliášů, kteří jsou často několikanásobně větší jak vy. Mnohdy najdete i takový úhel, kdy se stačí k nepříteli opravdu přiblížit tak, že cítíte jeho ponožky, a rubat, mnohem výhodnější je ovšem hledání alternativních cestiček a výhledů na vašeho soka.

Umělá inteligence nepřátel je pravděpodobně největší skvrnou na jinak poutavé prezentaci hry. Jejich agresivita se mnohdy neslučuje s přirozeným smyslem pro přežití a tak se často stane, že vás zkrátka budou následovat klidně i přes propast. Viděli jsme poletující bastardy, kteří přistávali na vzduchu, viděli jsme do stejné propasti couvat obyčejné "mečouny"… oba pokusy končily smrtí. Již teď je jasné, že spousta hráčů bude tyto skvrnky využívat ve svůj prospěch a je vcelku komické sledovat nepřátele ženoucí se za vaším skalpem tak vehementně, že dobrovolně nakráčí do propasti. Tím ovšem okrádáte pouze sami sebe.

Žít, či nežít...

Dark Souls vystrkuje svou hlavu z davu i díky herním mechanismům, které vás svým charakterem nutí dávat neustále pozor. Začněme třeba tím, že jako univerzální platidlo slouží duše padlých nepřátel. Duše v tom pravém slova smyslu, nebudete sbírat žádné rezervy… no a jakmile zemřete, veškeré duše zůstanou ležet na místě, kde jste vypustili… duši, přirozeně. Prvek často viděný v masivních onlineovkách se osvědčil v rámci osamoceného tažení napříč hrou jako prvek dostatečně důležitý na to, abyste se na místa smrti vraceli a poctivě sbírali vše, oč jste přišli. Jelikož duše jsou skutečně absolutním základem, pokud se bavíme o nákupu vybavení, jejich opravách a dalších věcech, nutných k přežití v Lordranu.

Stejně tak se ovšem hra dělí na dvě roviny v rámci vašeho bytí. V lidské formě, tedy té výchozí a naprosto základní, máte spoustu výhod. Jste silnější, odolnější a máte například i větší šanci k získání předmětů ze zabitých nepřátel. Jakmile dojde k osudnému momentu, kdy klesáte na kolena a pomalu umíráte, ztrácíte nejenom všechny duše, ale s nimi i vaší lidskou podobu a vracíte se coby fantom, s nímž se doporučuje sbírat ztracené duše a rozhodně i své původní známky života. Svou lidskost lze samozřejmě regulovat mnoha způsoby, jedním z nich je právě i táborák, sloužící jako checkpoint. Rozdílnost životních forem má ovšem několik důležitých vlivů i na online režim, který je, ač se to může zdát divné, kriticky důležitý i pro Dark Souls.

Hraní hry po síti je totiž značně odměňující a riskantní zároveň. V lidské formě si můžete přivolat hráče z jiných světů, kteří vám mohou pomoci v boji proti zlu. Potíž je ta, že v době testování nebylo možné přivolat přátele, nýbrž jste si museli vybírat z množiny všech hráčů aktivních v konkrétní oblasti. Což je pro hru, která vás nepřímo tlačí do kooperativního hraní, slušná rána. Pak tu ale máme další část hry, tedy PvP souboje. Za určitých podmínek můžete navštívit svět jiného hráče – a samozřejmě opačně – s poselstvím jiným, než přátelským. Jako zelenáči můžete být překvapeni silou některých protihráčů, nemějte strach, je to normální. Ano, zemřete, opět, znovu a po milionté.

Smrtelný moonwalk

Spousta potyček s nepřáteli je často bohužel doprovázena i nepříjemným padáním snímkovací frekvence, která jen zřídka kdy klesne na takové hodnoty, aby vás kriticky ohrozila, přesto je krajně otravné, když se hra začne trhat v momentě, kdy vám zbývá poslední část života a boss se vám směje do ksichtu. Tyto nedostatky budou brzy pravděpodobně vyřešeny, v tuto chvíli s nimi musí hráči počítat a modlit se, aby nedošlo i na jejich krk.

Dark Souls rozhodně není hra pro každého, momentálně se totiž nacházíme v době, kdy je trpělivost při hraní her spíše výsadou, než každodenní záležitostí. Ne všichni z nás budou schopni hru hrát déle než několik hodin, pakliže ovšem vytrváte, můžete se těšit na příjemně temný svět, vždy napínavé souboje, nesmírně odměňující vývoj postavy a návykovou hratelnost stojící na poučení se z nastalých situací a problémů. Budete umírat, velmi často, ale nevzdávejte to. Hra si i přes několik technických škrtů vaši pozornost zaslouží.