Dark Souls: Prepare To Die Recenze Dark Souls: Prepare to Die Edition

Dark Souls: Prepare to Die Edition

konfrst.jan@gmail.com

konfrst.jan@gmail.com

2. 9. 2012 22:29 29
Reklama

Tak dlouho PC komunita plakala a spílala nebesům i vývojářům, až se oba živly osmělily a seslaly nám RPG pyšně se honosící přízviskem Hardcore. Konzolista kroutí hlavou a PC hráč si mne ruce – opět dosáhl svého a v mechanikách nám přistál původně neplánovaný port. Avšak, byl to dobrý nápad, špatný nápad, či jaký to byl vlastně nápad?

I recenzent se i přes svojí nepřekrývanou božskost může někdy ve své objektivnosti utnout a začít se textem mstít za to, co mu hra provedla. Každý však ví, že toto není náš případ a my začínáme zcela zhurta a kriticky nikoli proto, že by nás snad mrzela ztráta dvou ovladačů, jednoho monitoru a několikeré, mohutnými doušky kávy podporované, sady nervů, ale z čistě prozaických důvodů – Dark Souls se s námi nemazala, s vámi se mazat nebude a tak není sebemenšího důvodu k tomu, abychom se i my mazali s ní.

Nakyslé portské

Přimhouří-li hráč obě oči, spatří v prvních hodinách hru s naprosto nevídanou hratelností rozdělenou do tolika vrstev, až z toho bude hlava přecházet. Jenže to má malý háček. Tím je smutný fakt, že hráč musí akceptovat, že Dark Souls nejsou portem hladce vyvedeným – ano, hra nepadá a zuřivé alt-tabisty potěší svojí nepředstíranou stabilitou, ale na druhé straně první, čím dostane hráč po palici, nebude kostlivcův řemdih, ale nepochopitelně hrubé rozlišení.

PC verze sice na rozdíl od té konzolové obsahuje v menu položku změnit rozlišení, ale vykutálený japonský vývojář na to šel od lesa a renderovací rozlišení nijak nezměnil – klikátko v menu pouze určuje míru upscalu původního, konzolového rozlišení. Geniální? Možná, ale ocenění se autoři nedočkají, byť se, pravda, jedná o řešení velice originální! Sice již světlo světa spatřila fanouškovská mikro-modifikace napravující tento nedostatek, tristní ale je, proč ještě něco takového není venku v oficiálním provedení a proč k tomu nedošlo ještě před vydáním samotné hry.

Dalším aspektem hodným zájmu a oblíbeným tématem brblajícího PCčkáře je ovládání – zde si opět nedělejme zbytečné naděje, hra na klávesnici je sice výsostnou volbou každého z nás, ale něco takového vřele nedoporučujeme. Hra vás již tak bude dost mučit, není proto důvod jí tímto projevem sebepoškozování ještě vycházet vstříc.

Lehko můžeme nabýt dojmu, že za zprzněným ovládáním myšidlem stojí líný vývojář. A možná je to i pravda, avšak je to pravda jen z té části, že optimalizace mohla být dotaženější. Mnohem důležitější je pak změnit svůj postoj, spolknout ten knedlík a postavit se čelem k situaci, že ne každá hra je vhodná pro WSAD kombo a že upřednostňování gamepadu nemusí být projevem vývojářovy pohodlnosti, ale jednoduchou volbou toho vhodnějšího. Menšího zla, dalo by se říci v případě takto obtížné hry! Ale dost už bylo spílání, pojďme se přesunout k obsahu.

Grinděním vpřed

Dark Souls, jako každé správné RPG, začíná tvorbou postavy, následným lehkým seznámením s ovládáním a vrhnutím do příběhu. Všechny tyto aspekty mají společné to, že se s vámi nemažou – při tvorbě postavy sice máte možnost nápovědy, ale je to až praxe, kdy zjistíte, jak moc naivní jste byli při rozdělování bodíků; ovládání je hráči představeno v surové podobě – jak jej použít, co na koho platí a jak správně řetězit údery, to je již na hráči samotném; a jako poslední – příběh, ten nijak pitvat nebudeme, není středobodem herního vesmíru, ale nutno podotknout – srdce recenzenta si zcela získal hlavním hrdinou.

Hrajeme totiž za umrlce, vězně, zombáka, prašivinu. Na mimiku zapomeňte – maso i s potřebným svalstvem již dávno odpadlo a vyhnilo. A to je zatraceně dobře, jelikož na smrt si musíme zvyknout a brát ji jako jasnou součást hry. Totiž, nikoli příběh – je to právě smrt, co je oním středobodem herního vesmíru.

První šarvátka s bossem je ještě úsměvná, jeho tělesná mohutnost je pouze desetinásobná oproti postavě hráče a jde zabít lehce, což se v kontextu hry rovná do deseti pokusů, ale přijde mazák druhý a počet smrtí se zvětší geometrickou řadou. Každý takový zářez na pažbě ovšem skýtá naprosto bezkonkurenční pocit zadostiučinění. Podrobnější popis nadšení z takových zhovadilců můžete nalézt například ve 344. podcastu.

Nejste na to sami

Každá smrt a každé zaváhání vyplivne hráče u ohniště. A nejenom vás – takřka vše, co jste před chvílí pracně zabili se objeví znovu na svém původním postu. Nefér? Tak určitě, ale na druhou stranu se jedná o jediný způsob, jak nabrat zkušenosti na souboj s tím mastným bossákem o tři místnosti dále. Pokud ale budete naivní a přeceníte své schopnosti, musíte najít místo svého posledního odpočinku a sebrat si nabrané zkušenosti – pokud při tomto dobrodružství opětovně umřete, máte smůlu. Chybovat sice je lidské, ale Dark Souls vám neodpustí nikdy nic.

Těšit hráče ale může fakt, že v tom pekle není osamocen – okolo pobíhají další se stejným cílem – přežít. A také pochopitelně plnými doušky umírají. Multiplayer značí ve hře dvě věci – můžete „potkat“ jiné hráče, spatřit tak jejich smrt a za druhé, hra nejde pozastavit ani v nejvypjatějších momentech, což recenzent a jeho ovladač nejednou ocenil vrhem dalekým. Štěstí, že byl spoután kabelem – těžko pak dohledávat ovladač i následky.

Hrátky s jablkem

V kontrastu s obtížností pak v Dark Souls velmi potěší práce s fyzikou, konkrétně pak práce s mečem. Myšoidními gesty vytvářené orgie viděné v letitém Die by the Sword se sice letos nekonají, ale i tak dokáže hra velmi mile překvapit tím, co na tomto poli předvádí.

Například rovnou zapomeňte na máchání mečem ve stísněném koridoru – tím si hráč tak akorát vyplýtvá staminu, zničí meč a v soubojích to bude zbytečně jiskřit. Stejně tak je důležité mít na paměti, že nejenom vy, ale i vaši protivníci se umí bránit štíty a podobnými serepetičkami, a tak vašemu mrtvákovi nezbude než štítem chráněného zombivce pracně obejít. Drobnost, ale potěší.

Sbohem a šáteček

Nezbývá než dodat, že Dark Souls za to prostě stojí. Jinak než takto suše to jednoduše říci nelze. Šedivé vlasy hráče v tomto případě nejsou znamením špatné hry, naopak, jsou znamením hry, jež přese všechno násilí na hráči páchaném nechce nechat pustit. Můžeme tak jen vyřknout přání, že hráči Dark Souls přijmou a autory náležitě ocení.

A zároveň, dodatek pro ty z vás, kdož zběsile scrollujete pro číselné hodnocení a poslední odstavec – číslo není vypovídající! Dark Souls jsou hrou, kterou zcela vážně nedokáží ocenit mnozí z vás, pokud ale hledáte výzvu a máte pevné nervy, berte to. Berte to všemi deseti a nestyďte se při své sté smrti proklít autory do tisícerého kolene.

Dark Souls: Prepare To Die
Windows PC

Verdikt

Dark Souls jsou úžasné a obrovské, byť obtížnější než cokoli jiného a zároveň obsahující mouchy nijak výrazné, o to však nepochopitelnější. Pokud se ale přes ně přenesete, čeká vás zcela bezkonkurenční zážítek – v mnoha ohledech. Ideální výzva pro ty, kteří pláčou nad dnešním mainstreamem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama