Daemon X Machina Recenze Daemon X Machina

Daemon X Machina

Vojta Dřevíkovský

Vojta Dřevíkovský

18. 9. 2019 08:50 2
Reklama

Mám rád underdogy. Takové ty soutěžící, u kterých to vypadá, že nemají žádnou šanci vyhrát, ale nakonec se jim navzdory předsudkům podaří zvítězit. Je to sice tak známá narativa, že ji kdekdo může považovat za klišé, ale já k ní nějak přirozeně tíhnu a prostě rád přeju úspěch těm, proti kterým se všechno spiklo. Když tedy vloni Nintendo ukázalo trailer na novou IP, ve které po sobě střílejí mechové jako z anime, okamžitě jsem zbystřel. Ne, že by hra z traileru vypadala nějak extrémně dobře nebo že bych byl přední fanoušek mecha anime, ale spatřil jsem v ní nového underdoga. Tu hru, u jejíž trailerů si teď každý klepe na čelo, ale já jí budu fandit a když - ne když, ale až - se projeví, že je to skrytý drahokam, tak bude narativa naplněna.

Pochopte, já jsem se fakt snažil mít Daemon X Machina rád.

Bohužel Daemon X Machina není moc dobrá hra. Teda alespoň pro nás, více či méně mainstreamové hráče. Upřímně věřím, že pro fanoušky mecha anime, kteří mají zhlédnuté a přečtené všechny ty Gundamy a Evangeliony, bude DXM skutečně průměrně dobrá hra. Ti lépe ocení možnost sestavit si vlastního mecha od hlav až po paty, ponořit se do skoro excelovských tabulek statistik a vybrat mu do každé ruky ideální výzbroj, obarvit si ho podle chuti a vyrazit se svým oplátovaným miláčkem do boje s nepřáteli. A ono na těch přestřelkách obřích mechů něco doopravdy je, jen DXM to neumí konzistentně uchopit. V nejlepších momentech je Daemon X Machina docela zábavný, ale po většinu svého herního času je triviálně snadný, repetitivní a nevyužívá svých potenciálně nejsilnějších stránek.

HRATELNÉ ANIME V DOBRÉM I ZLÉM

Příběh hráče přivádí do budoucnosti, kdy se utrhne kus Měsíce a spadne na Zemi. Katastrofa sice lidstvo nevyhladí, ale způsobí, že se umělá inteligence rozhodne práci dokončit a vyhlásí lidem válku. A jak to bývá, jedinou ochranou proti robotické hrozbě jsou někteří lidé, kterým podivné Femto částice ze spadlých měsíčních kamenů propůjčily nadlidské schopnosti a mohou tak pilotovat obří válečné roboty. Pilotů ale není málo, sdružují se do žoldáckých partiček a za odměnu plní mise, které jim zadávají tajemné skupiny hlídající si své cíle na rozbořené planetě. Že ale není vše úplně tak, jak se zdá, začnou žoldáci zjišťovat, když se tu a tam objeví mise stavějící je proti jiným žoldákům. Kdo tahá za nitky a za jakým účelem?

V nejhorších momentech ale své melodramata rozehrávají během misí, zatímco vy se soustředíte na hraní a na sledování jejich monologů prostě nemáte čas.

Velmi klasicky jede příběh DXM podle mustru takového průměrného anime. Spousta až směšně stereotypických postav, od černocha s odbarveným afrem až po gotickou lolitu, se neustále o něčem dohaduje. V nudných, téměř statických filmových scénách postávají okolo terminálu či spolu mluví přes interkomy, povrchně filosofují o nihilismu a predeterminismu a postupně rozplétají možná až zbytečně zamotanou konspirační zápletku stojící na motivacích, které šustí papírem. V nejhorších momentech ale svá melodramata rozehrávají během misí, zatímco vy se soustředíte na hraní a na sledování jejich monologů prostě nemáte čas. Těžko za to hru nějak moc plísnit, prostě to k napodobení seriálové žánrovky tak nějak patří. Ale i kdybyste dávali pozornost, uvidíte, že příběh není nikterak originální a kvůli jeho rozuzlení u hry asi nevydržíte.

WE NEED GUNS, LOTS OF GUNS

Největším lákadlem by mělo být právě sestavení svého mecha a jeho pilotování v bojích. Navzdory tomu, že váš robotický oblek je vlastně několikatunová kovová mašina, pohyb v něm je zábavný i díky tomu, že se hra ovládá velmi snadno. Na povrchu po pár krocích robot začne ladně klouzat jakoby byl na ledu s bruslemi na nohou, ale snadno může i vyskočit a létat téměř bez omezení vzduchem. Jen téměř, protože rychlostní boost a uhýbání do stran spotřebovává staminu, bez níž spadnete zpět na zem paralyzováni, dokud se během pár vteřin stamina zase neobnoví. Ale i v základu bez vylepšení ji máte k dispozici docela dost, takže vždy můžete nějakou chvíli brázdit vzduchem, uhýbat naváděným raketám a kroužit okolo nepřátel, aniž byste se museli bát, že se vás hra za volné létání potrestá pádem.

A byť s vámi do misí chodí většinou až 3 další AI žoldáci, nepřátel je zpravidla daleko víc a místo charismatu se musíte spolehnout na své zbraně. Proto má každý mech jednu pušku v každé ruce, další dvě záložní, raketomet na ramenu a případně může po nepřátelích hodit i kamion, který sebere ze země nebo třeba vytvořit svého dvojníka pomocí nasbíraných Femto částic. Lasery, kulomety, sniperky, brokovnice, raketomety, plamenomety, štíty i meče - to všechno do svého mecha můžete nacpat a připravit se na boje na blízko i na dálku a další různé situace, které na vás mohou čekat. Každý mech naštěstí disponuje i určitým aim-assistem, a proto nemusíte úplně přesně mířit; stačí mít cíl v hledáčku a střela si ho pak už najde. Střílení a létání zároveň je tedy docela snadné a i sebepočetnější skupiny padouchů prostě časem ustřílíte.

RADY OD MÓDNÍ IKONY

Coco Chanel to řekla dobře: “Než odejdete z domu, podívejte se do zrcadla a jednu věc si sundejte.” I DXM by prospělo, kdyby něco nechalo doma - například tak polovinu misí, které působí jako vata. Mise se zpravidla odehrávají na středně velkých mapách zasazených v různorodé v post-apo krajině, které navíc ohraničuje virtuální stěna, za níž nesmíte zůstat více než pár vteřin. Bohužel moc nezáleží na tom, jestli je zrovna vaším cílem zničit raketové věže, ochránit vlak, ulovit AI mecha nebo bez obleku infiltrovat základnu a ukrást robota. Všechny mise se hrají příliš podobně, kvůli malé různorodosti nepřátel. Na stále ty stejné AI roboty platí stále ta stejná taktika a ve výsledku tak vždy nějak kroužíte po oblasti a během pár minut vše vystřílíte.

Bez uzamčení kamery na cíl jsou souboje s malými šmejdy děsivě chaotické.

Výjimku představují vzácné boss fighty, kdy se například utkáte s kolosální pavoučí pevností ale třeba i s dvojicí zákeřných pilotů. A právě zde, a bohužel pouze zde, Daemon X Machina ukazuje, jak by vlastně docela dobře fungoval, kdyby se po vzoru třeba Monster Huntera soustředil na nepřátele s unikátními vlastnostmi. Malí hbití nepřátelé vám neustále mizí z hledáčku, jsou za vašimi zády, vysoko nad vámi nebo schovaní někde dole. Bez uzamčení kamery na cíl jsou souboje s malými šmejdy děsivě chaotické, což právě neplatí, když proti vám stojí něco fakt velkého a vy se můžete soustředit na ladné uhýbání a ničení slabin.

BUILD-A-MECHA

Snad jedinou částí hry, ke které nemám žádné námitky, je úprava mecha a dokonce i vašeho vlastního pilota. Z každého zničeného nepřátelského mecha můžete v misi sebrat jednu součástku - zbraň nebo kus těla (přičemž hra žlutou barvou označí ty, které ještě nemáte) a pak ji využít ve svém robotovi. Co nenajdete, to si ale také můžete za peníze z misí vyrobit. Hlava, hruď, procesor, ruce, nohy - to všechno se dá vybrat a upravit a můžete si tak postavit těžkého, pomalého, ale silného mecha nebo jeho úplný opak. Různé části dávají bonusy třeba k rychlosti letu, stamině nebo rychlosti lockování cílů, mají vliv na obranu ale třeba i rychlost střelby. A jakmile budete mít robota sestaveného, nezapomeňte si ho nabarvit a polepit značkami, které si v průběhu hry otevřete. Navíc si můžete kyberneticky upravit i svého pilota, vyměnit mu oči za kamery, ruce za mechanické páky pomáhající v řízení mecha a sestavit si tak hustého chlapíka, že by mu záviděl i Adam Jensen.

To jediné bohužel nezachrání, jak nudný Daemon X Machina po většinu svého času je. Smyčka misí a přípravy na další výzvy postupně ztrácí na své atraktivitě - vždy jen vyměníte staré nohy za nové, nasadíte lepší kulomet a jdete do následující mise dělat to samé znovu. Přitom boss fighty ukazují, že DXM místy dokáže svůj potenciál naplnit. Hra by si zasloužila druhý pohled a hlavně pořádně prostřihat od balastu, který ji ve výsledku škodí. Takhle se žádné nečekané vítězství underdoga nekoná... Jen já z toho mám náladu pod psa.

Daemon X Machina
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Daemon X Machina je hra pro velmi úzkou sortu hráčů - fanoušky mecha anime. Všechny ostatní nejspíš po pár hodinách odradí zoufale repetitivní hratelnosti a hloupě překomplikovaný příběh. Před nákupem si pro jistotu vyzkoušejte demo.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama