Cuphead Recenze Cuphead

Cuphead

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

10. 10. 2017 15:20 46
Reklama

Je nezpochybnitelné, že Cuphead je hrou, která dovede upoutat kohokoliv. Ukažte ji své mamince, svému bratrovi, své učitelce, svému prodavači drog – všichni budou zcela omámeni její grafickou stránkou. A ačkoliv lidé v tehdejším Československu neměli ve třicátých letech minulého století úplně snadnou cestu k animovaným filmům od Walta Disneyho a studia Fleischer, dovedeme si je o takřka sto let později dobře představit. Představa však může být lehce odlišná od skutečnosti, že Cuphead se nesnaží je imitovat. On je animákem z třicátých let. Se vším, co k tomu patří. Tedy i s tím, že je jeho styl místy maniakálně depresivní a takřka na hranici příčetnosti. Nedivil bych se, pokud by některé obrazovky působily na určité jedince trochu přes čáru, případně z nich mladší ročníky měly noční můry. Bez nadsázky. 

KRÁSA STŘÍDÁ NÁDHERU

Ne nadarmo byly právě na (nejen) animované filmy z tehdejší doby aplikovány zásady takzvaného Haysova kódu, jenž měly zajistit, že v nich nebudou zobrazované skutečně divné, až závadné věci. Ne snad, že by Cuphead byl explicitně závadný. Jen by mělo v recenzi zaznít, že ne každý v této estetice může spatřovat pouze krásu. Pokud je však řeč čistě o unikátnosti, neexistuje rovnocenná konkurence. Jedná se o čistý, ručně dělaný um, který vypadá o dost lépe v pohybu, než na statických obrázcích. Otázkou ovšem je, zda někdy onu nádheru spatříte celou. Jak už jste možná postřehli z našich novinek, Cuphead je hrou extrémně těžkou. Obtížnost samotná je však mnohovrstevnou veličinou a v zahraničí často používaný příměr k Dark Souls je, dle mého názoru, zcela mimo mísu. Ano, schopnosti každého hráče jsou odlišné a každému přijde těžší jiná část hry – určitě nelze říci, že všichni budou mít problém zrovna tady. Kardinální problém však tkví v tom, že za nutnost splnit určité parametry bylo zamknuto poměrně dost obsahu, včetně definitivního konce, což už vás může přimět k ostražitosti.

Přístup do další zóny si odemknete až ve chvíli, kdy porazíte všech pět nepřátel na libovolnou obtížnost. 

Hra je v základu rozdělena do tří zón, které obsahují po pěti bossech. Ty můžete porazit na jednoduchou nebo standardní obtížnost, přičemž rozdíl mezi nimi tkví v nutnosti nasázet do nich méně nebo více střel. Přístup do další zóny si odemknete až ve chvíli, kdy porazíte všech pět nepřátel na libovolnou obtížnost. Kromě nich se v zónách nachází i několik „skákačkových“ úrovní, v nichž si v klasickém plošinovkovém modelu klestíte cestu zleva doprava desítkami nepřátel. Na jednu stranu je vidět, že právě tyto úrovně byly do hry dodány až poté, co autorům kdosi vytkl, že pouhý boss rush je na tak graficky hezkou věc málo. Působí lehce výplňově a jen v málokteré najdete nějaký skutečně originální nápad nad rámec skákání, střílení a uhýbání. Na stranu druhou je ale nemůžete jen tak přeskočit, neboť se v nich nachází mince, potřebné pro nakupování upgradů. Ty samy o sobě nejsou až tak kriticky důležité – hru je možné dokončit i bez nich a jejich účinnost je přinejlepším diskutabilní – ale pokud máte políčeno například na samozaměřovací zbraň, musíte tyto úrovně minimálně nakousnout.

NERVY V KÝBLU

Pojďme se zaměřit na gró celé hry – na souboje s bossy. Ty jsou často až neuvěřitelně pestré, a to nejen co do grafické prezentace. Jejich formy vás dovedou překvapit svou nápaditostí a leckdy mohou zcela obrátit celý souboj naruby. Vše se přitom omezuje na jednu jedinou obrazovku, která sice občas scrolluje do stran, případně do výšky, ale vše, s čím se musíte vypořádat a na co si musíte dávat pozor máte v jednom obrázku. V základu máte tři životy a zbraň, která umí střílet do všech osmi směrů. Arzenál vašich schopností je pak ještě doplněn o rychlý uhybný manévr a odrážení se od růzových věcí na obrazovce, čímž si nabíjíte speciální útok. S tím si v podstatě vystačíte po celou dobu hraní a jelikož je všechny musíte neustále střídat, ani vám jejich menší počet nezačne vadit. 

Lehce diskutabilní však jsou některá rozhodnutí autorů, které (minimálně v mém případě) nepřispívají k celkovému zážitku. Například často netušíte, zda nepříteli ubližujete. Jedinou indikací pro vás je jejich rychlé zablikání při zásahu, ale vzhledem k vysokému tempu se na to mnohdy nelze příliš soustředit. Dále nemáte (vedle měnících se forem) příliš přehled o tom, v jaké fázi souboje se vlastně nacházíte. Celé dění prostě najednou začne a zase najednou skončí. Pouze ve chvíli, kdy v úrovni neobstojíte, se vám ukáže přímka, dle které si odvodíte kolik vám ještě zbývalo. Rovněž chybí možnost vyzkoušet si upgrady ještě předtím, než je v obchodě zakoupíte. Některé mají totiž i negativní modifikátory a jejich velmi vágní popis („tahle střela ubere nepříteli o trochu méně, ale je přesnější“) je přinejlepším problematický. Zejména v ten moment, kdy ne všechny bonusy máte k dispozici hned. Některé se skrývají (bez nějakého vysvětlení) až za nutností koupit jejich předchůdce. Což opět dohromady s tím, že penízků nemáte nikdy nazbyt, není úplně pozitivní zpráva.

ZCELA BEZ BERLIČEK

Cuphead je pochopitelně založen na tom, že se učíte jednotlivé schopnosti nepřátel, vyhýbáte se jejich útokům a sami útočíte co to ve volných chvílích dá. Souboje většinou trvají maximálně tři minuty a celé je musíte splnit na jeden zátah, což je jistě v silách spousty hráčů. Problém vyvstává ve chvíli, kdy narazíte na bosse, který vám jednoduše dělá problémy. Ať už variabilitou svých útoků, přemírou dění na obrazovce, ve kterém se dá velmi snadno ztratit, či obyčejnou nekoncentrovaností, neboť na tak adrenalinové zážitky nejste stavění. Nelze si jít „odpočinout“ do jiné části hry, neboť všechny jsou těžké. Nelze souboj přeskočit a jít se podívat dál i bez něj. Dokonce ani nepomůže povolání kamaráda do lokální kooperace, neboť si tím pouze znásobíte zmatek na obrazovce. Právě v tu chvíli u vás Cuphead dost možná pohoří a vy se k němu už nebudete chtít vrátit. 

Cuphead
i Zdroj: Hrej.cz

Je samozřejmě možné, že právě vám nebude obtížnost dělat problémy. Autoři koneckonců velmi korektně dávno před vydáním komunikovali s komunitou v tom smyslu, že Cuphead je těžký a rozhodně není pro každého. Jenže jeho unikátní grafická prezentace, která je úžasná a zaslouží si vychvalovat do nebes, k sobě může přilákat i občasného hráče, který o vysoké obtížnosti nikdy neslyšel. A tomu jen těžko vysvětlíte, že tři čtvrtiny hry jsou zamknuté a klíč k nim leží až hluboko za nepřátelskou linií. Ano, nahlížel bych na ni jinak, pokud by všechny její části byly přístupné hned od začátku. Ano, jsem jeden z těch, kteří jednoduše nemají tak dobré reflexy, aby uspěli v soubojích se všemi bossy na jedničku. A ano, i přesto bych vám ji doporučil, byť s nemalými výhradami. Takhle originální kousek jsme tu totiž dlouho neměli a pravděpodobně dlouho mít také nebudeme.

Cuphead
Xbox Xbox One
Windows PC

Verdikt

Jestliže vás na Cuphead láká pouze grafika a nejste připraveni na její lehce přepísklou obtížnost, možná se porozhlédněte jinde. Třeba na monitoru schopnějšího kamaráda.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama