Creaks

Hry od českého studia Amanita Design jsou pověstné svou kouzelnou estetikou, díky níž se spolehlivě odlišují od dalších titulů v žánru klasických point-and-click adventur. Jsou navíc nenáročné a dostupné na všech možných platformách, takže si najdou cestu k hráčům po celém světě. Autoři nedávno zazářili s jednohubkou Pilgrims, s níž připomněli, že se videohry řadí mezi jeden z nejvýznamnějších kulturních exportů naší země. 

Tým pod vedením Jakuba Dvorského ale nesází pouze na jednu kartu a nyní přináší maličko jiný zážitek. Creaks sice zachovávají tradici unikátního výtvarného stylu, tentokrát jde však o jednu velkou logickou hádanku, která navíc koketuje s žánrem plošinovek.

JAKO OBRÁZEK

Na samém počátku byla diplomová práce Radima Jurdy. S pomocí kamaráda Jana Chlupa vytvořil prototyp ve Flashi, který následně ukázal šéfovi studia Amanita Design. Jakub Dvorský byl návrhem potěšen, Radim s Honzou tedy s novými kolegy začali pracovat na plnohodnotném projektu postaveném na enginu Unity.

 Hlavní myšlenka Creaks vychází z pareidolie, což je psychologický jev, při němž si lidé během vnímání neurčitých podnětů vypomáhají vlastní fantazií.

Hodně práce dala autorům vizuální stránka, rozhodli se totiž pro značně komplikovaný proces tvorby. Digitální nákres se nejprve vytisknul a obkreslil tužkou přes průsvitný papír. Následně se scéna překreslila s použitím vodových barev. Po naskenování zpět do počítače samozřejmě přišla na řadu digitální postprodukce. Jedna obrazovka se přitom skládá hned z deseti papírů o formátu A4. Neuvěřitelná nálož práce, úsilí se ale rozhodně vyplatilo.

Výsledný výtvarný styl totiž dává světu fantastickou atmosféru. Design prostředí a postaviček v člověku probouzí pocit, že se stal součástí další skvělé pohádky. Hlavní hrdina jednoho dne zjistí, že ušmudlaná tapeta na zdi pokojíčku skrývá malá dvířka. Dlouhá chodba ho nezavede do zapomenutého sklípku, nýbrž k vachrlatému žebříku, po němž sleze na půdu rozpadající se vily. To ale ještě netuší, že uvnitř nic není tak, jak se na první pohled zdá.

i Zdroj: Hrej.cz

S postavičkou navštívíte gotické věžičky, starou tělocvičnu, vědecká pracoviště i vlhká sklepení. V útrobách domu se prolíná hned několik architektonických slohů, které mnohdy zajímavým způsobem definují konkrétní místa. Vývojářům nechybí smysl pro detail, obrazovky často přetékají detaily. Za zmínku stojí také obrazy na stěnách záhadné vily. Krásné malby nenápadně dokreslují mytologii neznámého světa, čímž vás ještě více vtahují do hry. Pojďme si ale konečně říct, co se v prapodivné barabizně děje.

VÝMĚNA ŽÁROVEK

Hlavní myšlenka Creaks vychází z pareidolie, což je psychologický jev, při němž si lidé během vnímání neurčitých podnětů vypomáhají vlastní fantazií. To znamená, že ve věcech často vidí něco jiného, než čím skutečně jsou. Na tom jsou postaveny hlavní mechanismy. Po příchodu do baráku vás hlasitým štěkotem uvítá čtyřnohý mazlíček. Brzy vytušíte, že se asi pohladit nenechá, naopak, pokud před ním neutečete, s chutí si vás naservíruje k večeři. To ale platí pouze ve tmě, v níž možná vidíte něco, co ve skutečnosti není reálné. Když si tedy na psisko zavčasu posvítíte, stane se z něj neškodný noční stolek. A ten už vás nekousne, pokud tedy nepraskne žárovka.

Jedna věc je přijít na řešení, druhá věc je něco takového vymyslet a zakomponovat do hry. Za to musím před autory smeknout, jejich talent je vskutku obdivuhodný.

Už asi chápete, že je světlo užitečným nástrojem k obelhávání neřádů zatuchlého domu. Krom psů narazíte na levitující medúzy, jejichž žahnutí má fatální účinek. Na rozdíl od čmuchalů proti vám ale nestartují hned, jak vás zmerčí, pouze se pohybují v prostoru. Pod světlem se z nich stává globus. No a pak tu máme rohaté sympaťáky v baloňáku, kteří za každou cenu napodobují váš pohyb, ať už stojíte vedle nich, nebo o patro výše. Pod lampou jde nicméně pouze o neškodný věšák. Během hraní pak narazíte na řadu dalších potvor.

Vtip je v tom, že se při prolézání budovy můžete setkat hned s několika tvory naráz. Kombinací jejich předdefinovaného chování s možnostmi prostředí vznikají originální hádanky, při jejichž řešení se vám nejednou zakouří z hlavy.

LOGICKÁ HÁDANKA

Autoři samozřejmě vše nevybalí hned, spíše vás postupně naučí pravidla a vzorce chování jednotlivých postaviček. Zjistíte tedy konkrétní vzdálenost ze které se proti vám psisko zaručeně rozeběhne, nebo jakým směrem se vydá medúza, když narazí na překážku. Každopádně musíte počítat s tím, že bude potřeba zapojit mozek, bez něj to zkrátka nepůjde. První hodinku lze brát jako rozehřívací fázi. O něco později ale přijdou první zákysy. Často se mi zdálo, že na některých obrazovkách trávím příliš mnoho času, až mě to někdy neuvěřitelně žralo. Naštvaný jsem bohužel mohl být maximálně na sebe. Když se ale krom žárovek v dané lokaci rozsvítilo i v mé hlavě, měl jsem vždy velkou radost. A když ve mně hra dokáže probudit radost, hned si píšu velké plus.

Postavičky se po vzoru předchozích titulů z produkce Amanity dorozumívají nezřetelným brebentěním a skřeky, což hře opět dodává univerzální (ne)srozumitelnost.

Je pravda, že jsem občas přehlédl možnost seskočit o úroveň níže, nebo vlez na žebřík, což je dáno grafickou stylizací ve které se leccos ztratí. Takových míst je ale ve hře jen pár. Nic, co by vás odradilo od dalšího hraní. Autorům se do Creaks podařilo zakomponovat celou řadu zajímavých prvků, s nimiž se možnosti (a také celková náročnost) opět posouvají o kus dál. Později se objeví časové spínače, posuvné lampy a další vychytávky. Hlavní hrdina navíc brzy obdrží speciální zařízení k ovládání vzdálených světel. Nebudu však zacházet do podrobností, objevování je totiž nedílnou součástí zážitku.

Mozkové závity můžete nechat odpočinout u výše zmíněných obrazů. Jednak jsou krásné na pohled, některé navíc ukrývají vtipnou minihru. Malby dokazují, že mají autoři výjimečný umělecký cit, ale také vytříbený smysl pro humor.

Na Creaks je zkrátka vidět, že vývojáři dobře promysleli strukturu hry a design jednotlivých úrovní, že počítali s postupným učením hráče, což následně využili v sofistikované kombinaci všech dostupných prvků. Jednou věcí je přijít na řešení problému, druhou věcí je něco takového vymyslet a zakomponovat do hry. Za to musím před autory smeknout, jejich talent je vskutku obdivuhodný.

KDYŽ PTÁCI CHODÍ PĚŠKY

Creaks rozhodně nejsou hrou, která by se nějak významně opírala o vyprávění. Příběh spíše dává ucelený rámec a smysl aktuálnímu dění na obrazovce. O to hůř se o něm mluví. Na dobrodružné výpravě se potkáte s obyvateli záhadné vily. Natrefíte například na knihovníka, lovce nebo vynálezce. O chatrný příbytek se pak stará jakýsi údržbář. Nedá se úplně říct, že si opeřenci žijí v klidu a míru. Vaše návštěva jim ale dává naději na lepší zítřky.

Postavičky se po vzoru předchozích titulů z produkce Amanity dorozumívají nezřetelným brebentěním a skřeky, což hře opět dodává univerzální (ne)srozumitelnost. Creaks se dají označit za jednoduchou, ale působivou pohádku. Líbilo se mi také, jak autoři dokázali dění vypointovat a uzavřít.

i Zdroj: Hrej.cz

Pochvalu si zaslouží hudební doprovod. O něj se postaral Joe Acheson, hudebník známý pod přezdívkou Hidden Orchestra. Nejde pouze o upozaděnou zvukovou kulisu, často se ozývají i výraznější ambientní beaty, které hře dodávájí zajímavý nádech.

Asi je vám jasné, že mám z Creaks velkou radost. Jsou zkrátka výborné ve všech směrech - jde o jedinečnou logickou hádanku v kulisách líbivé pohádky. Sluší se také dodat, že jsem za celou dobu nenarazil ani na jednu chybu, také technická úroveň je tedy naprosto vynikající. Pokud rádi trápíte mozkové závity, neměla by vám novinka od Amanity ujít.