Crackdown 2

Jsou tomu přibližně tři roky, co se majitelé Xboxu 360 dočkali prvního Crackdownu. I když dnes tento titul nepatří mezi ty nejvzpomínanější, v myslích řady hráčů se zaslouženě usídlil jako skvělá žánrová akce, která principy sandboxových her úspěšně oholila až na dřeň. Výsledkem byla primitivní, ale nesmírně zábavná a přímočará hratelnost, jež se trefila do vkusu nejednomu pamětníkovi původních dvourozměrných GTA. Nešlo o podobu náhodnou, hlavním designérem hry byl totiž David Jones, který se na prvních dvou dílech série Grand Theft Auto výrazně podepsal.

Stará známá garda

Autoři původního Crackdownu ze studia Realtime World se sice už před pár lety vrhli na MMO akci APB, která se rovněž dere na svět právě v těchto dnech, ale netřeba zoufat. Rukopis pokračování je téměř shodný. Vždyť řada vývojářů nového týmu Ruffian Games patří mezi ostřílené veterány, kteří se podíleli i na prvním Crackdownu. Jako hráč se tak opět vžijete do postavy Agenta, který je obdařen nadlidskými schopnostmi, jež mu propůjčil zázrak genetického inženýrství. A vaším úkolem není nic menšího, než znovu nastolit pořádek v Pacific City, které po dekádě klidu opakovaně ovládla vlna zločinnosti.

Alfou a omegou hratelnosti je sama postava Agenta, kterou její anonymita a super-schopnosti na první pohled odlišují od dlouhé řady ústředních protagonistů ostatních městských akcí. Jeho schopnosti se ale naplno projeví až časem v závislosti na tom, jak obratně si budete při hře počínat. Častým používáním zbraní se například zvyšuje jejich přesnost i účinnost, rychlou a efektní jízdou zase rozšiřujete agenturní vozový park, který čítá nejen rychlé sporťáky, ale i efektivní obrněnce. Výjimkou je Agentova obratnost, jíž upgradujete výhradně za pomoci takzvaných orbů, které jsou po stovkách rafinovaně roztroušeny po celém městě. Čím je orb situovaný výše a tudíž hůře dostupný, tím vyšší je jeho hodnota. Orby v podstatě plní podobnou roli jako různé „tajné balíčky“ a podobné sběratelské vylomeniny z konkurenčních her. Tady z nich ale navíc máte i přímý prospěch.

Z dobrého rodokmenu

Bez průběžného vylepšování vašich schopností totiž daleko nedojdete a právě obratnost patří mezi ty nejdůležitější. První Crackdown se počítá mezi hry, které razily cestu vertikálního designu úrovní, a druhý díl tento prvek ještě umocnil. Zjednodušeně řečeno jde o to, že velká většina důležitých bodů a úkolů není rozeseta jen tak po zemi, ale tyčí se kdesi nad vaší hlavou na střechách vysokých budov. Koncept, který dnes rozvíjejí i další hry jako Assassin's Creed či The Saboteur, má kořeny právě v Crackdownu. A i tentokrát tvoří pobíhání po střechách a desítky metrů dlouhé skoky spolu s výbušnou akcí ty nejlepší ingredience koktejlu jménem Crackdown 2. Na druhou stranu je škoda, že autoři si příliš nelámali hlavu s repertoárem Agentových schopností. Když tak pomineme efektní base jumping, k němuž se ale nejspíše prokoušete až v závěru hry, hlavní protagonista už žádné další nové dovednosti do vínku nedostal. Kupříkladu pohyb Agenta po kolmých stěnách, kdy jen tupě skáčete z římsy na římsu – pokud se jí vůbec dokážete chytit - je v porovnání s jeho rivaly Altaïr, Eziem a koneckonců i sabotérem Seanem trochu krkolomný.

První díl někteří hráči kritizovali pro stereotypnost úkolů a plytký děj, ale v tomto případě šlo spíše o záměr autorů než opomenutý nedostatek. I přesto si autoři vzali některé výtky evidentně k srdci. Co se příběhu týče, není znovu o čem mluvit. V tomto směru se vydal Crackdown 2 po vyšlapané cestě svého předchůdce. Dějová linka tvoří jen jakési nezbytné pozadí pro úkoly a další události ve hře. Vracíte se do stejného města, které je ovšem na pokraji zkázy a některá místa budete jen stěží poznávat. O nadvládu nad metropolí Pacific City totiž usiluje nejen teroristická organizace známá jako Buňka (The Cell), ale i hordy jeho zmutovaných obyvatel, které se změnily na zombiím ne nepodobná monstra. Nic jako získávání misí ve hře neexistuje. Namísto toho je virtuální svět plný drobných úkolů, které můžete plnit naprosto nelineárně, kdykoli a kdekoli, aniž byste opustili prostředí města. Páteř hry určitě tvoří mise, které mají za cíl zcela vyhladit zmíněná monstra. Aktivujete trojici vysílačů, do hnízda mutantů necháte spustit nálož, kterou musíte ubránit před jejich útoky, dokud neexploduje, a tak pořád dokola.

Agenturní pětiboj

Finta je v tom, že se člověk nesmí nechat unést jen tímto typem misí, jinak Crackdown 2 opravdu velmi rychle sklouzne do nesnesitelného stereotypu. Mise je proto více než záhodno kombinovat se závody po střechách i v automobilech, pokusy o akrobacii na čtyřech kolech, útoky na monstra a napadení území Buňky, která se po osvobození stanou důležitými zásobovacími body. Těchto drobných misí jsou ve hře desítky a jejich šikovným střídáním se nejenže spíše vyhnete stereotypu, ale zároveň budete neustále zlepšovat dovednosti svého borce. Crackdown 2 je totiž tím zábavnější, čím více převyšujete své oponenty. Teprve ve chvíli, kdy máte situaci ve hře téměř vždy plně pod kontrolou jakoby se paradoxně kouzlo hry rozvinulo naplno. Pak Crackdown 2 i díky plynulé hratelnosti, kdy přecházíte z jednoho úkolu do druhého, a nikdy nekončící destrukci připomíná jeden velký Kill Frenzy mód z GTA.

Co se vylepšení týče, nepřináší Crackdown 2 mnoho nového. Vizuální ztvárnění doznalo spíše jen kosmetických změn a koneckonců i vaše hřiště jménem Pacific City zůstalo víceméně stejné. Technologické zpracování je tak podřízeno spíše tomu, aby vše lítalo jako splašená střela, než že by se člověk kochal, kdykoli zvolní krok. Rozšířil se pochopitelně vozový park a za pozornost stojí i nové zbraně jako třeba UV brokovnice, se kterou je světloplachá monstra radost likvidovat. Už první díl patřil mezi hry, které nabízely jako jedny z prvních vedle kompetetivní hry více hráčů rovněž kooperativní singl. Pokračování tento důraz ještě prohloubilo a celou kampaň, lze-li tak vůbec zástupu jednoduchých úkolů říkat, můžete proto absolvovat až ve čtyřech hráčích. Koneckonců některé takzvané online orby dokonce lze sebrat jen v tomto módu. Naneštěstí oproti původní hře se už našinci nemohou těšit z českého dabingu. Lokalizované titulky ale nechybějí ani tentokrát.

Pro hráče ze staré školy

I přes jednoduchou nenáročnou hratelnost nemá smysl zastírat fakt, že ne všechno ve hře funguje tak, jak by mělo. O mírně kostrbaté akrobacii Agenta už byla řeč. Větší potíže vám ale způsobí některé technické mušky. Vaše postava má čas od času problém nastoupit do auta, což je v dnešní době opravdu ostuda a pokud vám kvůli tomu opakovaně nepřátele rozstřílí vůz přímo před očima, je to skoro k pláči. Podobnou zlost má člověk i ve chvíli, kdy se Agent nedokáže vymotat z nepřátelské palby a postava se doslova zacyklí v sérii explozí a kotrmelců, která čas od času skončí až vaší smrtí. V takovou chvíli můžete klidně odložit ovladač na stůl a kochat se vlastní nemohoucností. A dovedu si docela dobře představit i to, že řadu lidí dokáže otrávit také nesmyslně dlouhá aktivace stále se opakujících vysílačů. Tady je ovšem namístě znovu připomenout, že Crackdown 2 se v žádném případě nesnaží konkurovat třeba poslednímu Grand Theft Autu. Tam, kde jiní sázejí na dospělý lineární příběh, realismus a přísně narýsované mise, v tomto případě jednoduše najdete jen lehce repetetivní výbušnou akci, kterou ale můžete hltat celé hodiny.