Conflict: Denied Ops

Po předvánoční záplavě akčních her, namátkou Call of Duty 4, Crysis či Unreal Tournament 3, se stavidla téměř zavřela, a tak jsme měli dostatek času na to odpočinout si od vraždění nepřátel všeho druhu. Dva měsíce po vánocích se na svět prodralo také další pokračování série Confict. Podařilo se mu předčít čtveřici starších bratříčků, anebo se stále jedná o průměrnou akční řež s průměrnou hratelností a grafikou?

Hned první rozdíl, jehož si všimnou všichni, kdo měli zkušenost s předchozími díly série, je v počtu postav v hráčově týmu. Ten klesl ze čtyř na pouhé dvě, za což pravděpodobně může snaha tvůrců vytvořit co možná nejlepší kooperační mód. Tvrdí chlapi, kteří se vám dostanou do rukou, se jmenují Lang a Graves a spadají pod americkou tajnou službu CIA, konkrétně z oddělení Special Activities. Graves je běloch, specialista na čistou práci a po většinu času obdarovává protivníky přesnými ranami ze své odstřelovačky, zatímco Lang, voják tmavé pleti, se vyžívá v těžké technice a s oblibou využívá služeb svého lehkého kulometu, jenž jen v případech největší nouze vymění za raketomet. Tyto zbraně se po každé misi o něco vylepší, a tak třeba dostanete speciální kamerku do hledí odstřelovačky, což vám umožní střílet zpoza rohu, dostanete na zbraň granátomet, apod.

Zatímco v kooperaci s kamarádem každý ovládáte svého vojáka, v singleplayeru lze mezi oběma postavami volně přepínat, stačí zmáčknout tlačítko TAB a vychutnat si efektní přelet kamerou do nového těla. Existuje také možnost zadat svému kolegovi několik primitivních příkazů jako „Následuj mě!“ nebo „Přesuň se tam!“ a on nejen že je splní, ale také se dokáže velmi dobře na bojišti chovat – vyhledává úkryty, opětuje palbu, střílí ze zákrytu přes hlavu naslepo a při neutuchajícím tlaku nepřátel se začne stahovat. Jistě, vše má své mouchy, a ani umělá inteligence kolegy se jim nevyvarovala, za což můžeme vděčit možná až přílišné jednoduchosti příkazů – spolubojovník zůstane stát na zadaném místě, i když už dávno bojujete na druhé straně mapy, atd. Tomu lze naštěstí zabránit důsledným zadáváním rozkazů, což sice může chvíli rušit, ale dá se na to vcelku rychle zvyknout.

Umělá inteligence nepřátel už těch mušek má o něco více, bohužel. Z těch nejzásadnějších nedostatků bych zmínil situaci, kdy se kvůli nezvládajícímu tlaku stáhnete z bojiště o místnost zpátky, ale nepřátelé nejen že se vás nevydají pronásledovat, oni se dokonce začnou procházet ode zdi ke zdi, jako by se nic nestalo, útok speciálních jednotek je u nich asi denním chlebem… :-) Když už jsme u těch soubojů, autoři vsadili vše na černého koně doslova „explozivní hratelnosti“, doslova v každém koutě totiž leží nějaký výbušný předmět – sudy, kanystry s benzínem apod. V konečném důsledku to vypadá tak, že pár vteřin po začátku boje se okolní krajina promění v ohnivé peklo, což v několika prvních misích dokáže rozhodně potěšit, později si na to zvyknete a přijde menší stereotyp… Potěší také do jisté míry umožněná zničitelnost prostředí – schová-li se protivník za dřevěnou desku, není problém ho odstranit skrze ni apod.

Pokud si říkáte, proč jsem se ještě nezmínil o příběhu, tak vězte, že je to naprosto úmyslné. Zápletka je totiž natolik kýčovitá a nepodstatná, že v kdejakém pornofilmu naleznete záživnější. Ve zkratce – jistý generál Ramirez se dostal k několika jaderným hlavicím a představuje tak neskutečnou hrozbu pro moderní společnost. A tak nastoupí naše dvojice bouchačů, zastřelí vše, co jim stojí v cestě, aby nakonec zachránili svět tak, jak ho dnes známe… V konečném důsledku jde jen a jen o akci, zabíjení, vraždění, a ještě jednou zabíjení, což na jednu stranu není na škodu, časem se ale dostaví stereotyp a chuť po něčem jiném.

Už jsem se zmínil o doslova explozivní hratelnosti, kterou Conflict: Denied Ops nabízí. Tomu byla přizpůsobena i grafická stránka hry, výbuchy samotné vypadají výborně a ve chvíli, kdy okolo vše plápolá, si téměř na nic nelze stěžovat. Jakmile ale ohně pohasnou, poodkryjí tak i poněkud zastaralou grafiku a ne dvakrát líbivé textury, což vytvoří lehce zastaralý dojem. Na problém jsem také narazil, když jsem si chtěl nastavit širokoúhlé rozlišení, které hra pro změnu nepodporuje vůbec. Vzhledem k rostoucí oblibě právě širokoúhlých monitorů je tento fakt poměrně zarážející… A i když proti grafice určité výhrady mám, soundtrack je jedním slovem parádní. Když už by se pozdější mise mohly zdát nudné, hudba bojům stále dodává alespoň trochu šťávy a celkově tak mnohem zlepšuje výsledný dojem.

Conflict: Denied Ops je zvláštní titul. V některých aspektech se sice může směle řadit mezi nadprůměrné tituly, jinde ale pokulhává. Pokud máte slabší železo a hledáte bezhlavou střílečku na občasné odreagování, pak poslouží výtečně, jinak bych se ale raději porozhlédl někde jinde.