Conan

Tentokrát si musíte nechat zajít chuť na Arnolda Schwarzeneggera, protože klasická hack’n’slash mlátička s neohroženým Conanem v hlavní roli nevyužívá filmové licence. Je pouze volně inspirována romány Roberta E. Howarda, který mytickou postavu vymyslel. Conan tak dělá čest své pověsti, když jej hra ukazuje sice v dokonalé formě, ale s hubou opice, mluvou batolete a tak podivnou chůzí, že bych si vsadil i na inkontinenční vložku proti pomočování. Jestli se vám ještě nestalo, že byste hlavního hrdinu nějaké hry jen těžko obdivovali, zde je možná dobrý příklad.

Za omyl pyká celá země

Když v úvodu hry Conan v touze za bohatstvím omylem osvobodí kouzelníka s tuze černou magií, který okamžitě počne zaklínat celou širou zemi Cimmeria, jen těžko se držíte, abyste škaredému bojovníkovi hned ze začátku nenaložili na holou. Ovšem budiž, když už je mléko rozlité, tak jej musíme setřít. Tudíž nezbývá, než bojechtivého neposedu následovat na jeho cestě za zničením zlého černokněžníka a osvobozením rodné země. Conan v tom nebude sám, protože se na cestě duševně a hned nato i tělesně spojí s tajemnou bojovnicí A’Kannou.

Nicméně větší spoleh je na Conanovo umění boje a jeho zbraně, protože bojová mysl mu, jak známo, zabírá 99% mozkové kůry. A nutno říci, že je to hodně znát, protože Conan se dokáže hbitě ohánět různorodou kombinací chladných zbraní. Jeden meč je jen na rozjížďku, protože dva mají daleko větší účinek na lehčí protivníky, zatímco držení štítu dokáže odrazit nepřátelské šípy. Obouruční zbraně jako velký meč či halapartna jsou zase velmi dobré na obrněné nepřátele, přičemž všechny zbraně po padlých protivnících lze do určitého času sebrat. Díky tomu si vždy můžete vybrat nejvhodnější kombinaci výzbroje podle typů nepřátel, které se rojí jak včelky na rozkvetlé louce. Později se Conan naučí také čtvero velmi užitečných kouzel, ale jejich sesílání je závislé na plné magické stupnici, která se doplňuje jen velice neochotně.

Hra přes kopírák

Inteligence nepřátel zmizela s jejich prokletím, takže i když před jejich zraky doslova rozpůlíte celou setninu, stejně se na vás budou stále tupě valit. Nicméně někdy je to vykolejí, protože jen stojí a houpají se v bocích, i když mají vaši maličkost přímo před svým ostřím. Pokud máte za sebou jeden ze dvou dílů God of War, po chvíli zjistíte, že Conan je jejich skoro přesnou kopií, tedy alespoň co se herních mechanismů týká. Život a magickou energii Conan stejně čerpá z rozbitých váz a ze zabitých nepřátel. Zavřené dveře také buď rozkopává, nebo otevírá za pomoci primitivních tlačítkových sekvencí. Kamera je i zde zásadně s pevnými úhly záběru, ale kromě uzavřených prostor nebudete mít s jejími pohledy problém. Navíc jsou někteří domorodí nepřátelé Kratosovi dosti podobní, takže inspirace tvůrců je jasně patrná.

Bohužel ale Conan již svůj etalon nekopíruje po audiovizuální stránce. Konkurence z PS2 patří ke špičce, ale Conanův svět není ve většině ze čtrnácti úrovní nějak extra pohledný a líbivý. Navíc je grafika stylizována do jemného oparu, což výslednému podívání také neprospívá. Když si k tomu přidáte ještě výše zmíněné amatérské rozpohybování všech postav na scéně, tak má Conan na čelo pelotonu pěknou ztrátu. Naštěstí to hlavní je v pořádku, souboje jsou pohledné a samozřejmě řádně krvavé. Desítky bojových komb se postupně zpřístupňují pro nákup za zkušenostní body, jež se čerpají jak jinak než z barevných run ze zabitých nepřátel, nebo z rozbitých předmětů. Časem si tak můžete nejdříve dle libosti vypilovat např. techniky pro obouruční zbraně, nebo naopak se učit od každého stylu něco.

Kryt je základ života

V boji je velmi důležitý kryt, ať už se zbraní nebo se štítem, protože dokáže kromě nejsilnějších protivníků přesně odrážet rány i několika útočníků najednou. Když nebudete v permanentním krytí, ale hbitě zareagujete na počátek výpadu, jedno stisknuté tlačítko pak zajistí ve zpomaleném záběru velice nechutnou smrt či spíše rozsekání nepřítele. Pokud se tuto praktiku naučíte, hodně si zmenšíte práci se zdlouhavou likvidací silnějších nepřátel. Žádný kryt vám ale nepomůže v občasných soubojích s bossy, které jsou v Conanovi největší lahůdkou. Nebudu vám prozrazovat s kým a s čím se utkáte, ale prakticky každá a v drtivé většině obrovská potvora nejenže vypadá velmi dobře a strašidelně, ale tyto souboje jsou také plné napětí.

Boje jsou totiž rozfázované do několika částí s checkpointy, kdy v každém kole má boss zase plnou stupnici života. K jeho poražení stačí pozorně vysledovat jeho opakované výpady, ve vhodné chvíli rychle zaútočit a nejlépe se s pomocí kotoulu hbitě stáhnout. I přes kolový systém nejsou tyto části hry nijak obtížné a v záplavě tupých vln obyčejných pěšáků je to vždy příjemné osvěžení. Kromě všudypřítomných bitev s protivníky se také můžete nepovinně věnovat bohulibějším činnostem. Těmi jsou čerpání run ze speciálních truhel, hledání svaté trojice runových znamení, což např. zvětší stupnice života a magie, nebo osvobozování spoutaných panen. I když jsou nahoře bez, tak se Conanovi bederní kožešina nezvedne, i když by následný akt mohl být skvělým dopingem pro další putování.

Od Conana kromě bojového nadšení nelze již nic jiného očekávat a stejně je na tom i jeho poslední dobrodružství. Hra někdy až nestydatě recykluje dříve použité prvky od konkurence, přičemž se zdejší bojování skoro v ničem neliší. Kromě bossů vás hra nenutí vůbec přemýšlet, protože souboje řeší hrubá síla a přísný koridor putování vám nedovolí ani na chvíli zabloudit. I tak se ale Conan zejména v první polovině příjemně hraje, protože díky širokému přizpůsobení pětice obtížností si tu svoji laťku nastaví úplně každý a tak je náročnost dobře vybalancována. Později už je neustálé kosení tlup nepřátel trošku stereotypní, ale z nastupující letargie vás vždy spolehlivě vyvedou duely s bossy, což ve výsledku Conana zachraňuje o stupínek od průměrného hodnocení.

Hru zapůjčil herní obchod Surtep, který provozuje online shopy surtep.cz a xbox-360.cz