Clutch

Carmaggedon? I pro mě bylo toto slovíčko tím prvním a také jediným, co se mi po úvodním spuštění hry Clutch od ruských vývojářů ze společnosti Targem Games vybavilo. Sláva Carmaggedonu už dlouhá léta mizí pod záplavou stále nápaditějších a technicky dokonalejších titulů. Nyní však máme opět možnost okusit velice podobnou atmosféru, která, řekl bych, provázela mládí nejednoho herního nadšence. Naslibováno máme hodně, například plně využitelnou městskou infrastrukturu, mnoho různorodých herních módů, dále také vůní benzínu protkaný příběh a nepřehlédnutelné množství zmutovaných zombíků. Pojďme se tedy podívat, do jaké míry je Clutch reinkarnací zmiňovaného herního nápadu a jak si povede v praxi.

Když jsem měl za sebou první dvě hodinky hraní, připadala mi celá hra jako jedna obrovská kompilace nejrůznějších paradoxů. Taková herní míchaná vajíčka. Například auta. Postupem času je k mání pěkných pár kousků naprosto běžně vypadajících aut, dokonce i nějaké ty sporťáky se objeví, jakmile však přistoupíte k jejich vylepšování, velice brzy zjistíte, že tu něco nehraje. Je libo speciálně upravený upevnitelný mlýnek na maso či kovovou konstrukci složenou z bodáků a hrotů různých velikostí? I samotné město, kde se odehrává herní příběh, vypadá zpočátku vcelku normálně. Trochu temné, ale v pořádku. Tedy dokud nenarazíte na prvního zombíka. Prostě a jednoduše nečekejte, že byste se během hraní setkali s něčím běžným a každodenním.

Velké řeznictví plné masa s prošlou lhůtou

Příčinou a základním kamenem herního příběhu je obrovská nukleární katastrofa, která způsobila masivní únik radiace do okolí. Tím pádem je město, ve kterém se ocitá hlavní postava hry, automechanik „v důchodu“ Clutch, totálně zamořené. Přežívá pouze hrstka těch nejodvážnějších. V tomto případě však jejich motivací není pouhé přežití, ale víra, že se někde uprostřed té pohromy nachází vzácné poklady. Proto každým dnem nasedají do svých speciálně upravených vozidel a riskují svůj život pro trochu toho zlatého štěstí. A vy se máte stát jejich parťákem.

Herní koncept je podobný tomu ze série Grand Theft Auto. Máte určitý prostor, ve kterém se pohybujete pomocí vozidla a dle svého uvážení vybíráte, na co se vrhnete hned a na co až někdy později. Skelet příběhu tvoří hned dvacítka misí. Clutch mimo to dále nabízí i několik druhů doplňkových misí, za které získáváte možnost zakoupit nejrůznější vylepšení, přídavky a potažmo i nová vozidla. Co se týče “povinných“ misí, jedná se v zásadě ve všech případech o různé formy klasických závodů, přičemž před každou z nich vás čeká kratičký brífink v podobě stručného shrnutí relevantní části příběhu. Povětšinou se utkáte s několika soupeři, zdárného splnění mise se dočkáte, pokud dojedete tzv. “na bedně”. V případě sekundárních misí je to už o něco pestřejší. Máte na výběr několik různých módů, které si mimo jiné postupně odemykáte za plnění příběhových misí. Čeká na vás plejáda nejrůznějších činností, od chránění spřátelených vozidel před zombíky až po sbírání artefaktů na území města. Z tohoto pohledu je škála možností opravdu široká.

Velice zajímavým prvkem je také možnost zápolení s protivníky v aréně takzvaného demoličního derby. I když je inspirace vývojářů u závodní hry FlatOut nepopiratelná, neubírá to nic na výsledném objemu zábavy. Narozdíl od originální předlohy můžete během klání sbírat různá vylepšení, případně opravit své vozidlo a celá věc tím tak samozřejmě nabývá na zajímavosti.

Po technické stránce je to však o něco málo horší. Už jen velikost samotného instalačního souboru napovídá, že se nejedná o titul, který dostal do vínku prověřit výkonnost dnešních top počítačů. Grafika vypadá lacině a působí nudně, fyzikální model vozidel jasně vykazuje cílenou arkádovost. Po stránce audia se vývojáři pravděpodobně opět inspirovali u obou dílů arkádových závodů FlatOut. V průběhu vašeho brázdění po městě se náhodně střídají songy rozličných žánrů, které jsou sice občas nic neříkající, ale dokáží minimálně malinko vyčistit mysl při projíždění skrz to hrůzné zohavené město. Člověk vezme v tomto případě zavděk každým zvukem, který nezní jako vzdychání zombíků, no ne? Sečteno podtrženo, technicky nepatří Clutch rozhodně mezi špičku, ale u budgetovky s tím, ať už chceme či ne, musíme počítat.

Palec nahoru, nebo dolů?

Když jsem hru poprvé instaloval, neočekával jsem od ní moc. Jak už bylo řečeno před chviličkou, velikost leccos napovídá. Předpokládal jsem, že hlavní předností Clutch bude silná moc odreagovat každého, který se rozhodne ji spustit. Tím to celé bohužel prakticky končí. Přestože na počátku člověk žasne nad tím, kolik možností ve hře má, po čase vše přestává jaksi fungovat. Všude létají cáry masa a člověk se rychle zasytí  neustálým vražděním. Závody se po čase opakují, audiovizuální stránka věci nijak neoslňuje a na konec příběhu se dobojujete v cuku letu. Logicky jako vždy na závěr vyvstává klasická otázka: co dál? Bohužel, v takové chvíli vám hra už nic moc nenabídne. A to je zlé.

Každému z vás se jistojistě čas od času stává, že při hraní libovolné hry znenadání skočíte do menu a celou ji prostě vypnete. Nebavila vás dostatečně a z toho důvodu získáte podvědomou chuť jednoduše přestat hrát. Nenadchne vás tak, jak jste čekali. Není skvělá a neomylně zábavná. Přesně takový pocit mám já v případě Clutch. Ve zmíněné situaci jsem se za posledních pár hodin hraní nachytal hodněkrát a stoprocentně tento fakt musí ovlivnit mé závěrečné hodnocení. Ale abych nebyl na závěr tak negativní, musím uznat, že Clutch přece jen dlouhou chvíli funguje a to se rozhodně počítá. Pokud je vám však běžně špatně při pohledu na zkrvavené lidské tělo, radši toho zanechte hned na začátku, mohli byste lehce příjít k nějaké zdravotní či psychické újmě!