Cleopatra - A Queen's Destiny
Tak a dost! Dost s hrami přes kopírák. Jestliže sportům od Electronic Arts vytýkáme každoroční obměnu v podobě datadiskového obsahu za cenu plnohodnotné hry, musíme ostatním měřit stejným metrem. Firma Kheops Studios nás zavaluje svými adventurami v celkem pravidelných intervalech. Namátkou si připomeňme Return to Mysterious Island, ECHO Secrets of The Lost Cavern, Safecracker, atd., to vše jsou hry tvořené dle jednoho mustru, doslova přes šablonu – vezměme si ať známý, či smyšlený historický příběh a zasaďme jej do prostředí a do enginu, jenž oslňoval hráče ještě tak v letech devadesátých u první Atlantis od dnes již zaniklého studia Cryo.
Jelikož je pro recenzenta velice nevděčné psát o hře, která byla vlastně popsána už několikrát, jen s obměněným příběhem (viz recenze všech výše zmíněných titulů), řekněme si, proč by Cleopatra mohla být docela dobrou hrou, ale proč tomu tak není.
Neproměněný vklad
Umístit hru, zvláště pak adventuru, do historických událostí a do skutečného prostředí je věc v zásadě chvályhodná. Schola ludus, jak by řekl Jan Ámos Komenský. Vždy mě zajímaly počítačové hry, v kterých bych se mohl procházet po historii, po starověkém Egyptě, po Alexandrii, zažít si to, pohovořit si s lidmi, nebo jen tak obdivovat architekturu, prostředí - ještě ve své nedotčené kráse. Ale firmě Kheops Studios se tato myšlenka jaksi vytrácí pod návaly přežitých adventurních stereotypů. K čemu nám je hra zasazená do Egypta, do doby, kdy vládla královna Kleopatra, kdy se strachovala o trůn vinou svého podlého bratra. K čemu nám je to vše, když jako novorozeně z lůna matčina jsme vyvrženi do Alexandrie, beze všeho, s holýma rukama (nohama taky), do víru událostí, zjistit, kam se poděl náš učitel astrologie a naše milá, a po vzoru detektivní kanceláře pak pracovat pro Kleopatru a nakonec zachránit celý Egypt? K čemu nám to všechno je? Ano, v základě by nám to i mohlo k něčemu být, ale kdyby jen ten herní princip dávno přežitých adventur nebyl tak neskutečně otravný!
Ono např. v adventurách jako The Secret of Da Vinci, též od Kehops Studios, se takovéto hledání kódů, hádanek a šifer ještě snese. I ta šílená kombinace nekonečného množství předmětů je odůvodnitelná, jenže na místech, kde bychom se měli spíše zastavit a vstřebávat starověkou atmosféru, krásu Alexandrijské knihovny, majáku na ostrově Faru, něco se z té doby dozvědět, přiučit se, ne a prostě ne, na to zde není čas. Hráč je neustále stavěn před ustavičný stres plynoucí jak z velkého množství předmětů, tak z docela těžkých hádanek (zvláště pokud neovládáte na sto procent angličtinu), které většinou nesou rozluštění ve zkoumání starých svitků a indicií, jež nalézáte všude možně po okolí a které též posouvají příběh vždy o něco dále.
Celou hru ještě o to více podrývá nedoladěné technické zpracování, které je na požadavky a reakce hráče velice líné (i na silných sestavách). Kurzor myši se vám potácí jako po deseti pivech. V samotném herním prostředí, kde procházíte v přesně stanovených lokacích a kde se rozhlížíte po okolí, tam se to ještě snese, ale utrpení přichází právě s otevřením inventáře, tam, kde by měla být hra nejrychlejší, je zdaleka nejpomalejší, a tak kombinace předmětů, jejich používání a zkoumání se stává doslova noční můrou.
A závěr? Přese všechno si myslím, že firma Kheops Studios opět uspěje. Uspěje totiž u publika a u hráčů, kterým se předchozí hry líbily a takovýto archaický adventurní systém jim prostě vyhovuje. Ale pro všechny ostatní hráče, ať z hlediska vzdělávacího, či z hlediska čistě herního, nemá Cleopatra - A Queen's Destiny moc velký smysl.
Verdikt
Jak už to tak u těchto her bývá, pokud se vám předchozí hry Kheops Studios líbily, bude se vám líbit i Cleopatra, pro všechny ostatní hráče jsou tu však jiné hry, zajímavější, lépe zpracované a prostě lepší.
