Cities in Motion 2 Recenze Cities in Motion 2

Cities in Motion 2

Michal Rybka

Michal Rybka

17. 4. 2013 22:31 2
Reklama

Myslíte si, že hry vás mají pobavit a osvěžit po vaší pilné práci či studiu? Vývojáři z Colossal Order si to viditelně nemyslí. Hraní Cities in Motion 2 je tak šíleně pracné, že po něm máte spíše dojem, že jste právě skončili šichtu a měli byste si odpočinout. Ano, je to nejkomplexnější simulátor městské hromadné dopravy a dokonce je tak vylaborovaný, že město reaguje na to, jak budujete dopravní trasy. Ano, můžete v něm vyskládat velmi realistické trasy a sestavovat vážně dost složité věci. Jenomže je to šíleně, šíleně pracné a proto dost nezábavné.

Příliš mnoho možností

Největším problémem při návrhu stavěcích her je správné vybalancování mechanik tak, aby vám dovolovaly vyřádit se podle vašich představ, ale zároveň tak, aby to nebylo zbytečně složité. Když je uděláte moc jednoduše, hra nenabízí dost možností. Když je uděláte moc komplikovaně, bude všechno strašně složité. Ideální by bylo navrhnout hru tak, abyste v ní měli jenom ty funkce, které zvyšují herní možnosti, ale nic navíc. Nic navíc. V tomto směru představují Cities in Motion 2 téměř epický fail: mají dobrý koncept, ale prakticky dokonale ho zabíjejí neuvěřitelně složitými a hlavně zbytečnými pravidly.

Před mnoha a mnoha lety byla podobná hra od Jowoodu, která se jmenovala Traffic Giant. Budovali jste hromadnou dopravu v řadě menších či větších izometricky viděných měst, která byla ovšem statická – mohli jste jenom bořit budovy, když jste potřebovali místo pro city rail a nebo nadzemku, ale tím to tak končilo. Kvůli tomu bylo hraní dost omezené: ty opravdu výkonné dopravní systémy nebylo možné dostat do centra měst, takže jste dost složitě kombinovali rychlou páteřní trať, na kterou jste napojovali kratší tramvajové tratě s vysokou kapacitou a autobusové linky, které zajišťovaly pokrytí rozsáhlých předměstí. Hra měla řadu vad, jako třeba náhodné havárie, fakt, že k upgradům jste se dostávali pomalu a řada těch opravdu zásadních technologií byla zpočátku finančně či fakticky nedostupná. V podstatě jste hru hráli tak, že jste na začátku udělali návrh, vybudovali jste kostru a tu jste stále upgradovali a vylepšovali. Dokolečka.

Nepoučitelní

Člověk by řekl, že autoři Cities in Motion museli tuhle hru znát a měli by tedy vědět, co na ní fungovalo a co nefungovalo. Některé věci vylepšili, například přidali podzemku. Jiné věci naopak zkomplikovali: tam, kde Traffic Giant dovoloval dělat věci automaticky, musíte je zde vyklikávat ručně. Traffic Giant například dovoloval obrátky linek na konci ulic a na křižovatkách, takže jste dlouhé avenue mohli vyklikávat efektivně. Měl sdílené zastávky pro autobus a tramvaj, kde lidé přestupovali. Když jste vyklikali trasu, automaticky k ní připojil všechny zastávky. Simuloval sice dopravní zácpu, ale neobtěžoval vás volovinami, jako je simulace depa. Logicky by se tedy zdálo, že stačilo vzít tento koncept, vyházet z něj věci, které vám při hraní pijí krev (jako jsou náhodné havárie) a je to.

Ne. Nikoliv. V nejlepší tradici všech vývojářů, kteří spravují věci, které nejsou rozbité, se zde autoři vydali cestou téměř low-level editoru tras. Všechno navrhujete v absolutním detailu: Vyklikáváte všechny stanice, depa mají extrémně omezenou kapacitu, všechny linky musí začínat v depu a končit v depu (a to v tom samém) – a budování metra je naprosto šílené, protože ho musíte správně vyklikat jak výškově (hloubkově), tak i pod správnými úhly, nebo se vám to nenapojí, případně se vám to napojí špatně (například ze čtyř kolejí máte propojené jen tři).

Metrostav

Dovoluje vám to sice sestavovat velmi realistické trasy, jako expresní linky autobusů a i metra, jenomže nástroj, kterým to skládáte, připomíná spíš AutoCAD než hru. Vyklikat jednu trasu metra je operace na několik hodin – a výsledek může být velmi tristní. Kvůli nutnosti používat na všechno depa máte opravdu obrovský problém udělat dlouhé linky, protože je nedokážete obsloužit. Depo sice můžete „přetížit“ tím, že na linku nasadíte více strojů, než se do depa vejde, ale ty vám můžou nějaký kus linky ucpat, obvykle při pokusu vjet a nebo vyjet do depa, takže musíte ten nájezd vyřešit „zácpoodolně“. Mimochodem, hra jde tak daleko, že vám ani depo sama nepřipojí ke kolejím, každou přípojnou kolej si musíte naklikat extra. Snad byste nechtěli pohodlí, milánkové!

Chápu, že to zvyšuje jak kombinační možnosti, tak obtížnost hry a tlačí hráče k mikromanagementu tras, ale většina limitů je, s odpuštěním, úplná volovina. To prostě musí vědět každý, kdo bydlí v nějakém větším městě! Linky nezačínají a nekončí v depu, depo je od toho, aby se měly autobusy a tramvaje kde vyspinkat, když mají po práci a kde si nechat pofoukat bebíčko, když to do nich napere ve svém podnikatelském velkolepoletu jupík s mobilem u ucha. Při prostém pohledu do depa vozovny Pankrác rovněž vidím, že i v našem pražském maloměstě stojí v depu výrazně více než deset tramvají.

Depománie

Depa, tak jak jsou implementována v Cities in Motion 2, vám jenom pijí krev a komplikují život. V dopravní hře depa VŮBEC nejsou potřeba (simulují je fixní náklady na vozidlo) a když už je tam nakadili, měli jim dát neomezenou kapacitu. A nedávat tam tu šílenou podmínku, že každá trasa v nich musí začínat a končit. Tohle zdánlivé vylepšení hry vám jenom zbytečně komplikuje život, protože musíte vyřešit, kam ta kvanta dep ve větším městě rozmístíte, aby nezabírala moc místa a zároveň vám zbytečně neprotahovala trasy. To, co možná mělo zvyšovat variabilitu stavění vám ve skutečnosti vnucuje několik málo postupů, jak trasy stavět jakž takž efektivně.

Díky tomu, že hra nabízí masivní možnost úpravy komunikací, nepředstavují větší problém neefektivní ulice. Ty si můžete opravit. Co naopak způsobuje problém, jsou extrémní rozdíly ve velikosti ovládacích prvků. Můžete se třeba rozhodnout, že odstraníte trolejbusovou trolej, ale ta je tak titěrná, že místo ní odstřelíte silnici. Nikoliv jednou se mi rovněž stalo, že místo zbuldozerování zastávky jsem odstřelil mrakodrap, který byl vedle. Není tu UNDO. Musíte být velmi opatrní, stále soustředění, svým způsobem je to náročnější na pozornost a jemnou práci více, než práce pro Dopravní podniky skutečně. Ale je tu rozdíl: Projektanti Dopravních podniků jsou za svoji práci placení. Za tuhle hru naopak platíte vy.

Týdny práce

U Traffic Gianta jste jedno střední až větší město hráli tak večer. Zde jsou města mnohem větší – a když uvážím to pracné vyklikávání, tak mi vyjde, že jedno město je na několik dní až na týden. Bohužel ale ten čas netrávíte plánováním a vymýšlením, ale strašnou klikací prací, kde jedna linka metra vám klidně zabere více než hodinu práce. A až to nakonec upletete, tak zjistíte, že to nefunguje optimálně. A tak to předěláváte. Ve finále zjistíte, že nejlepší je předem si promyslet, jak to celé navrhnete, ideálně si to namalujete na kus papíru a pak realizujete. Čas, který strávíte vyklikáváním a objevováním, co se nedá udělat, protože vám to nedovolí jednosměrky a nebo nedostatek místa pro metro, je mnohem větší, než čas trávený plánováním dopravní sítě.

A jak tak klikáte a předěláváte, najednou vám dojde, že se u toho už vlastně nebavíte, že chcete jenom to zatracené město pokrýt, aby to nějak fungovalo. Je to normální facha, která zabere řadu dní, jenom vám za ni nikdo nezaplatí. Autoři opravdu hodně překročili mez toho, co lze považovat za zábavné a udělali hru, u které se bude bavit jenom minimum velice trpělivých lidí, co milují mikromanagement. Přitom by stačilo jen relativně málo na to, aby hra byla přístupnější: Udělat jednodušší mechaniky stavění, zcela eliminovat depa, zavést jen jediný typ zastávek pro povrchovou dopravu, automaticky napojovat linky na zastávky a vyřešit, jak linky ukončovat, respektive jak je jednoduše obracet.

Drobné otravnosti

Už jen samotné zajištění správné obslužnosti „odněkud někam“ není úplně jednoduché – a teď si vezměte, že musíte zajistit, aby se linka někde otočila, nebyla moc dlouhá, nějak na ni nacpat dostatek vozidel... a to nemluvím o tom, že hra nedovoluje natáhnout podzemní tunel delší než 4 kilometry. To na řadě map fakt není moc, takže budete napojovat tunel na tunel opakovaně. Kapacita vozidel, zvláště autobusů, je úplně směšná, takže limit depa dosáhnete velmi snadno. Tak snadno, že v podstatě platí rovnice, že jedna linka rovná se jedno depo. V podstatě neustále zkoumáte, jak zajistit dostatečnou frekvenci obsluhy – a linky přizpůsobujete ne reálné logice, ale absurdním herním omezením. To je na palici, to je vážně na palici!

Je to škoda. Ve hře je hora možností, jak sestavit dopravu – včetně lodí a trolejbusů, velice se mi líbí fakt, že město reaguje na to, jak ho (dobře a nebo blbě) napojujete. Jenomže i když je zde hodně možností, stavění tratí je nesmírně časově náročné a svou komplikovaností je to až frustrující. Je príma, že v metru můžete stavět mimoúrovňové linky, vést ho nad zemí a pod zemí, ale popravdě řečeno si myslím, že kdyby se stavělo „v bezpečné konstantní hloubce pod zemí“, jak to mělo už SimCity 2000, bylo by to pro většinu hráčů jednodušší a přijatelnější.

Prostě: Nápad byl dobrý, ale realizace není dobrá. Chtělo by to podstatně zjednodušit a uživatelsky zpříjemnit. Samotné hafo možností nerovná se zábava!

Cities in Motion 2
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Zajímavý koncept a řada dobrých nápadů je doslova utlučena neuvěřitelnou pracností stavění tratí a řadou naprosto zbytečných opruzů. Méně by v tomto případě znamenalo více!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama