Chrono Trigger

Časové paradoxy. Každý je má rád. Jsou na nich postaveny ty nejfantastičtější příběhy, jaké si dovedete představit. A i když každý ví, že cestování do minulosti je z fyzikálního hlediska naprostý nesmysl, je prostě lákavé si představovat, co by se změnilo, kdyby na zem nedopadl asteroid a nevymazal dinosaury nebo kdyby manželé Hitlerovi neměli tehdy tu vášnivou noc na seníku za Branau. Chrono Trigger je takový jeden malý velký časový paradox. Vyšel totiž už v roce 1995 na konzoli Super Ninendo Entertainment System (SNES) a není bez zajímavosti, že alternativní název nese jméno „The Dream Project.“ Pracovaly na něm totiž takřka bezvýhradně hvězdy RPG žánru. Posuďte sami: Hironobu Sakaguchi (tvůrce série Final Fantasy), Yuuji Horii, Akira Toriyama (známí ze série Dragon Quest), Kazuhiko Aoki (producent a vedoucí týmu v mnoha hrách série Final Fantasy), a aby toho nebylo málo, tak hudbu skládal Nobuo Uematsu, jenž se proslavil hudbou k několika dílům série Final Fantasy. Prakticky ta samá hra vyšla v roce 1999 na prvním PlayStationu a verze pro Nintendo DS vychází právě teď.

Hledání ztraceného času

Je jedno, že jde o konverzi skoro patnáct let staré hry, do níž byly přidělány některé prvky, které nemají s celkovým vyzněním hry nic společného. Chrono Trigger nestárne a stejně jako před mnoha lety jde o výtečné RPG. Už ústřední zápletka je natolik zajímavá, že by vydala na několikadílnou sérii, a točí se právě kolem již zmíněného cestování časem. Není třeba jí tu celou rozpitvávat. Koneckonců, právě to je jedna z hlavních předností Chrono Triggeru, samotné prozkoumávání rozlehlého světa a napjaté očekávání věcí příštích. Díky porouchanému stroji času se podíváte celkem do sedmi časových epoch, v nichž naleznete sedm kamarádů, s jejichž pomocí zachráníte svět před temnotou. Nahlédnete jak do „pouze“ pár stovek let vzdálených časů, tak do futuristické robotické budoucnosti, a zapomenout se nesmí rozhodně ani na dinosaury z časů pětašedesáti milionů let před…jejich letopočtem.

Nemyslete si však, že jednotlivé časové skoky zde nahrazují přecházení mezi lokacemi z ostatních RPG. Jeden příklad za všechny. V přítomnosti (rok 1000 j. l.) se procházíte po městě, jemuž vládne hamižný zloun. Když se přenesete o několik stovek let do minulosti, narazíte na jeho předky, které lze natolik ovlivnit vaším konáním, že až se vrátíte do současnosti, tak se ze zlouna stane hodný a laskavý panovník, který má rád své poddané a poddaní mají rádi jeho. A to se samozřejmě promítne i v tom, jak vypadá samotné město, na koho v něm narazíte a co vám ten někdo řekne. Takovýchto situací je ve hře hned několik a pokaždé fungují nesmírně dobře hlavně díky své totální komplexnosti. S tím souvisí i počet konců, který se ve verzi pro Nintendo DS zastavil na těžko uvěřitelném číslu čtrnáct. A když hru dohrajete a budou vás zajímat i jiná zakončení, není nic jednoduššího než začít novou hru, ovšem se statistikami, které jste nabyli během předchozího hraní.

Čas je relativní

Zub času nestihl zapracovat na technické stránce. Graficky je hra na absolutní špičce DS titulů a přitom vypadá naprosto stejně jako před patnácti lety. Hudba je geniální. Nelze vysvětlit jak, to se prostě musí slyšet a nejlépe v podání symfonického orchestru. Co se týče ovládání, tak na jeden z nabízených způsobů si zvyknete během pěti minut a je pouze na vás, zda chcete klepat do displeje, nebo veškerou práci obstarají tlačítka. Boje probíhají stejně jako ve Final Fantasy, tudíž jsou nesmírně dynamické a velice málokdy se vám stane, že u nich strávíte více než několik desítek sekund. Vašeho případného soka na mapě většinou přímo vidíte a v mnoha případech (kromě několika nezbytných soubojů v úzkých pasážích) se můžete rozhodnout, zda zrovna teď máte náladu na souboj, nebo byste raději prozkoumávali sice menší, ovšem o to propracovanější zákoutí atmosférického světa. Skladba nepřátel, stejně jako samotná herní mapa, se samozřejmě mění s postupem do jiného časového období, tudíž rozhodně nehrozí, že byste od začátku do konce hry potkávali jednoho a toho samého rozzuřeného potkana, který s vámi má nevyřízené účty.

Vedle čtvrtého dílu Final Fantasy, kapesní Zeldy a dvojice diamantově-perleťových Pokémonů se bude Chrono Trigger vyjímat ve vaší herní knihovničce jako učiněný skvost v žánru RPG. Objevování nových postupů a jemných rozdílů se stane vaším denním chlebem, protože zkrátka a dobře budete chtít vidět všech čtrnáct zakončení. Znovu a znovu se budete ocitat ve známých lokacích, činit odlišné volby a tetelit se blahem nad každým novým úspěchem, každou novou větou, kterou vám řekne ten nejposlednější mluvka. Ještě jednou: tohle je zkrátka jeden z těch titulů, které jsou povinností pro každého majitele Nintenda DS. Chrono Trigger je tady. Kde jste vy?