ChromaGun Recenze ChromaGun

ChromaGun

David Plecháček

David Plecháček

15. 8. 2017 12:40 3
Reklama

Když vyšel v roce 2007 první Portal, Valve tím ukázalo, že i logická hra by mohla fungovat a uhranout celé masy lidí. Revoluci ale způsobil až druhý díl, který výše popsané uvedl v realitu a stal se pro mnoho hráčů legendou. A pro mnoho vývojářů vzorem. Designéři zkoušeli přijít a inovovat základní princip, aby nevydávaly de facto Portal 3, 4, 5 a dál, ale místo modrého a oranžového oválu zkoušeli zauzlit mozkové neurony něčím jiným. Třeba pomocí rukavice, která křivila jinou dimenzi (Cuantum Conundrum), nejrůznějších laserů jako v The Talos Principle, nebo například jenom barvami jako v ChromaGun. Ale v případě posledně jmenované hry jiné puzzly bohužel neznamenají jinou hru.

PORTAL PRIDE

Nikdo to nečekal, přesto musím jednu záležitost smést rovnou ze stolu. ChromaGun není rozhodně lepší jak Portal. Nevím, jestli by se stal Portal takovou legendou, kdyby jen sázel na kombinaci tří barev a následném řešení puzzlů, ale „logická“ část ChromaGun není špatná. Není tak akční, je poměrně statická a mnohem více než zmiňovanou klasiku v této fázi připomíná například zmíněný The Talos Principle. To není na škodu a to, co novinka od studia Pixel Maniacs dělá, dělá dobře. Z počátku vás učí základy a později utahuje šrouby. I když vás někdy potrápí, trénovaná mysl by neměla mít problém projít hrou až k samotným titulkům. Kazit budete, ale většinou vlastní chybou, nikoliv proto, že byste museli postupovat metodou pokus-omyl. Matice ale vývojáři nadoraz nedotáhnou, a to je možná trochu škoda.

V základu jde o to dostat a udržet robotickou kouli na plošinku, která vám otevře dveře někam dál.

Otázka je, jestli k tomu vůbec měli prostor. Vymyslet se třemi barvami – žlutá, červená, modrá – několik hodin puzzlů není úplně jednoduché. Ne s minimem dalších prvků, než kolik jich hra nabízí. V základu jde o to dostat a udržet robotickou kouli na plošinku, která vám otevře dveře někam dál. Většina těchto robotů je nehybných a k levitaci potřebují nějaký motiv. Tímto motivem a motorem v jednom je barva. Princip je jednoduchý – žlutého robota netáhne nic jiného víc než žlutá barva na zdi. A mohli bychom pokračovat. Červeného červená, modrou kouli modrá, a díky nejrůznějším kombinacím bychom mohli hovořit o oranžové jako o mixu žluté a červené, fialové coby o mixu modré a červené, a zelené, která vznikne ze žluté a modré. Nic složitého.

Přesto vám malířská činnost může způsobit několik potíží. Lekce první – nanesená barva nelze vzít zpět. Pokud se rozhodnete kouli nabarvit, můžete jí tuto barvu ponechat nebo pomocí nanesení druhé vrstvy vytvořit jednu z dalších tří (reálně dvou) barev. Zvolíte-li žlutou, může buď zůstat žlutá, nebo může být zelená či oranžová. Nic jiného. Jestliže byste chtěli vytvořit z oranžové červenou, koule zešediví a nemůžete s ní nic dělat. Řešením je reset. Právě v tu chvíli se nejčastěji stane, že musíte celé kolo opakovat. Zpravidla si totiž až příliš pozdě uvědomíte vlastní chybu, ale následky (respektive příčiny) nejdou vzít zpět a vám nezbývá než se uchýlit do menu a zkusit to znovu. A tentokrát většinou správně.

JEDNODUCHÉ NEZNAMENÁ PROSTODUCHÉ

Základní princip už znáte, ale stejně jako další hry, i ChromaGun si pomáhá různými variacemi, kterými se snaží ozvláštnit hratelnost. Předně, mechanických koulí je více než jen jedna. Mohli bychom je rozdělit na pasivní a aktivní. Pasivní jsme si popsali výše, to jsou ty, které se bez podnětu nehýbou. Ale ve hře později přibývá i aktivních koulí, která vás zrovna v lásce nemají. Chtějí vás svými elektrickými výboji zlikvidovat. Naštěstí, stejně jako pasivní neškodné verze, i tyto neposedné kuličky lze jednoduše usměrnit tím, že je začnete stimulovat nějakou z barev. Nic není mírumilovnějšího, než barevná koule, pro níž vytvoříte stejnobarevnou stěnu. Obě verze ale mohou mít kolem sebe ochranný štít, který vaší zbrani – ChromaGun – zamezí aplikovat novou barvu. Pokud vás nahání fialová koule s ochranným štítem, musíte jí nalézt nebo příhodně vytvořit fialovou zeď. Podobný princip funguje i u stěn, tudíž se ve hře nachází i takové, které nepřemalujete.

ChromaGun
i Zdroj: Hrej.cz

Naopak ale v pozdější fázi existují zdi, které nad sebou mají automatickou lakýrnu, která je po několika málo vteřinách přemaluje zpět na základní bílou barvu. Jednoduchý mechanismus vás ale kolikrát dokáže potrápit, především ve chvíli, kdy potřebujete robůtka udržet nad plošinkou zaručující volný průchod. Dalšímu postupu vám mohou bránit i elektrifikované desky na zemi, přes které nemůžete projít a přes které nemohou roboti přelétnout. Jinak se zničí. Sami od sebe to neudělají, ale pokud jim dáte motiv, rádi se pro vás zlikvidují a vstřebají do sebe elektrický náboj. Vám pak nic nebrání v postupu dál. Až potud dobré a pokud si chcete užít slušnou zábavu a potrápit své mozkové závity, nic vám nebrání. Teď už ale přijde nepopulární kritika.

VEJCE VEJCI

ChromaGun sám o sobě funguje dobře a autoři vědí, co dělají. V některých ohledech se ale jako nepříjemná klíšťata držela předlohy, totiž Portalu. ChromaGun si totiž jeho příběh tak trochu vypůjčil. Nebudete tomu věřit, ale ve společnosti ChromaTec pracujete jako testovací subjekt. Všude okolo sice není slyšet GLaDOS, ale zdejší hlas ji svými sarkastickými poznámkami značně připomíná. Pokud jste Portal nehráli a bojíte-li se jeho spoilerů, přeskočte k dalšímu odstavci, ale ani zdejší řídící hlásek není tak dobrácký, jak se na první pohled zdá. Ve skutečnosti si se svou škodolibostí a zlou náturou v pozdější fázi s GLaDOS příliš nezadá. Ne nadarmo se mezi hodnoceními objevují výroky jako „menší bráška GlaDOS“, ale zatímco některým totální vykrádání příběhu a zasazení nevadí, mně od počátku překáží jako otravný trn v patě.

ChromaGun sám o sobě funguje dobře a autoři vědí, co dělají. V některých ohledech se ale jako nepříjemná klíšťata držela předlohy, totiž Portalu. 

Autoři se zkrátka báli vydat vlastní cestou. Německé studio Pixel Maniacs omlouvá jen a pouze to, že se evidentně nepokoušeli vytvořit příběhovou hru jako spíše pouhou krmi pro naše hlavy. A to se jim povedlo. V tu chvíli bych se raději obešel bez příběhu jako takového. Nebo bych byl smířený i s příběhem béčkovým, špatným či nepovedeným. Ale vzít si ho od Valve a pak jej představovat jako svůj vlastní není zrovna taktika, kterou bych schvaloval. Pokud vám výše napsané nevadí, pak není hře příliš co vytknout. Jedná se o nezávislý titul, a tak k němu je potřeba s tímto vědomím přistupovat. Mezi podobnými hrami se řadí spíše mezi (lepší?) průměr. Podobných her ale v současnosti zase tolik není, takže si nemůžeme příliš vybírat. ChromaGun pak působí jako příjemný dárek s příjemnou cenovkou. Neohromí, ale ani vyloženě nezklame.  

ChromaGun
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Po herní stránce není moc co vytknout. Jednoduchý základ funguje výborně a základní mechanismy vám snadno přejdou do krve. Chtělo by to ale zapracovat na omáčce okolo, příběh i prostředí totiž postrádají originalitu. I tak si ale za pár korun užijete trochu toho přemýšlení.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama