Chivalry: Medieval Warfare Recenze Chivalry: Medieval Warfare

Chivalry: Medieval Warfare

Pavel Makal

Pavel Makal

14. 1. 2016 08:36 14
Reklama

Jsem velkým zastáncem remasterů a remaků. I přesto, že se mi doma povaluje velké množství herních zařízení rozličných generací, z pohodlnosti samozřejmě nejraději hraji na těch současných. A protože moje PC není právě herní stroj, více než tři roky staré Chivalry: Medieval Warfare jsem na PS4 uvítal se značným povděkem.

TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE

Koncept se mi líbil už od počátku, multiplayerové bitvy pro 24 hráčů, dobývání hradů, vypalování farem, prostě středověká idyla. Autoři z Torn Banner Studios započali své dílo jako mod pro Half Life 2, s názvem Age of Chivalry. Samostatná, plnohodnotná hra na sebe nedala dlouho čekat a po PC verzi z roku 2012 následovaly porty pro konzole minulé generace. Jejich kvalita byla diskutabilní, což jsem ale tehdy připisoval spíše výkonu zadýchaných herních stařečků. Bohužel, ani v současných podmínkách není o co stát.

Těžko říci, zda se na dnes recenzovaném Chivalry podepsala nezkušenost týmu nebo nedostatečný vztah k původnímu, fanoušky nadmíru oblíbenému titulu.

Verzi pro současnou generaci konzolí si vzalo na starosti nepříliš známé studio Hardsuit Labs, které v minulosti pracovalo například na remasteru Shadow Complexu nebo na hře Blacklight: Retribution. Těžko říci, zda se na dnes recenzovaném Chivalry podepsala nezkušenost týmu nebo nedostatečný vztah k původnímu, fanoušky nadmíru oblíbenému titulu. Je však evidentní, že mu mnoho péče a lásky nevěnovali.

 STŘEDOVĚK KAŽDÝM COULEM

Hned od prvního momentu nebudete mít vůbec dojem, že hrajete hru z roku 2015. Spíše vás ovane zatuchlá historie počátků minulé generace, a to ještě počátků hodně levných. I když se po spuštění hry na obrazovce mihne logo mamutí korporace Activision, budete mít neustálý pocit, že hrajete budgetový titul ze slevového koše vašeho lokálního potravinového supermarketu. Hra běží na Unreal Enginu, tom samém, který dokázal tolik okouzlit a překvapit v Batman: Arkham Knight. Chivalry také dokáže překvapit, jen to okouzlení se nedostaví. Takhle hnusnou hru jsem už dlouho neviděl. Jedná se jednoznačně o graficky nejodpornější titul na současných konzolích, vedle kterého je Fallout 4 ekvivalentem Salmy Hayek z Od Soumraku do Úsvitu. Animace postav máchajících mečem připomínají pradávný Die by the Sword, a když na vás útočí takto pohybově nadané postavičky, zemřete nejspíš především smíchy. I přes svou odpudivost má hra chvílemi kolísavý framerate, postavy se vznáší ve vzduchu a vůbec máte dojem, že před sebou máte jakousi betaverzi a ne hotový produkt. Díky bohu, že hra neobsahuje jízdní jednotky, při své lacinosti by byly patrně znázorněny klepáním kokosovými ořechy.

I přes tohle lamentování ale není grafika na hře to nejhorší. Když děláte hru o středověkých soubojích, ve které se budou panáci navzájem řezat po hlavách plejádou sečných nebo tupých zbraní, jsou z mého laického pohledu zásadní dvě věci. Ovládání a kvalitní detekce zásahů. A modří už tuší, že i v těchto aspektech je hra trestuhodně vadná. S ovládáním vás seznámí polodementní tutorial, kdy budete zdlouhavě obíhat trenéra, než se vám konečně povede jej zasáhnout tak, jak si žádá. Tutorial taky slouží jako seznámení s něčím, co by se s velkou dávkou sebezapření asi dalo označit jako příběhové pozadí. Ve skutečnosti jde ale jen o to, aby vám hra ospravedlnila, proč se mezi sebou dvě frakce s vervou zabíjí.

I MISTR RYTÍŘ SE VĚTŠINOU UTNE

Detekce zásahů je snad největší bolestí hry. Mizerné ovládání vám ve skrumáži nedovolí pořádně zamířit, a když už se vám to povede, hra úder nevyhodnotí jako zásah, i když jste mířili přímo na hlavu. Jindy nastane přesně opačná situace a zabije vás protivník, který stojí pět metrů od vás a jen zběsile máchá mečem nazdařbůh. Tady se ještě zastavím. Tutorial vám sice ukáže možnosti úderů a blokování, ve skutečné bitvě však budete spíše svědky chumlu, kde se každý snaží zasáhnout každého, padni kam padni. Vzhledem k tomu, že se autoři rozhodli aplikovat friendly fire, pardon, spíš friendly chopping, a za každý zásah spoluhráče vám navýší čas respawnu, budete mít dost času meditovat nad špatně utracenou pětistovkou za takovouto slátaninu. 

Zamířit a trefit někoho lukem či kuší je nadpozemsky složité břímě, a i když se vám to jednou povede, šanci na druhou ránu už většinou nedostanete.

Pro vaše válečná tažení jsou vám k dispozici čtyři třídy. Liší se v nabízené výzbroji, výstroji a výdrži. Takový oplátovaný rytíř snese věru o pár žďuchanců víc než nebohý lučištník, který se v konzolové verzi stává suverénně nejnepoužitelnější postavou. Zamířit a trefit někoho lukem či kuší je nadpozemsky složité břímě, a i když se vám to jednou povede, šanci na druhou ránu už většinou nedostanete. Nejsem zastánce nejrůznějších berliček, ale zrovna tady by se nějaká asistence zaměřování zatraceně hodila. Zbraní i vybavení je dost, ale obecně působí dojmem, že je zhola jedno, jestli máte v rukou meč nebo sekyru. Stejně nakonec skončíte ve dvoubarevném chumlu a budete se modlit, aby ten, komu se zrovna chystáte otevřít škebli, nebyl z vašeho týmu.

VŠICHNI NA JEDNOHO, JEDEN NA VŠECHNY

Hra nabízí několik herních režimů, kromě Deathmatche a jeho týmové varianty v ní naleznete například možnost duelů, hezky jeden na jednoho. Tím nejlepším je pak Team Objective, ve kterém musí jeden z týmů splnit řadu úkolů a ten druhý mu v tom pokud možno zabránit. Připravena je již zmiňovaná obrana hradů, zabíjení nebohých rolníků a podobně. Bohužel, Chivalry trpí něčím, co jsem si po nedávné zkušenosti pojmenoval jako „Syndrom Battlefront“. Ono ubránit takový hrad, to není legrace, a je třeba, aby na tom spolupracovala celá družina. Jenže ve většině případů se hra smrskne v laciné honění fragů a na objectives se kašle. Je opravdu smutné, když máte bránit trůnní sál a jste v něm sami, zatímco ostatní pobíhají kdesi po cimbuří.

Chivalry: Medieval Warfare
i Zdroj: Hrej.cz

V jisté zvrácené rovině umí být hra chvílemi docela uspokojivá, to když se vám podaří někomu uštědřit takovou ránu, až mu hlava upadne a vám na zbroji ulpí cákanec krve. Občas se i sejde skupina hráčů, kteří to myslí vážně a pak je i přes výše zmíněná negativa radost sledovat, jak se o vaši obranu rozbíjí jedna vlna nepřátel za druhou. Těchto momentů je však opravdu poskrovnu. Nakonec tak uděláte nejlépe, když raději na porci středověké brutality ještě počkáte. Konec konců, For Honor je za dveřmi a nevypadá vůbec špatně. Uvidíme, jak se popasuje s hozenou rukavicí od Chivalry, která však v případě tohoto portu působí spíše jako smutný bílý ručník mrštěný do ringu.

Chivalry: Medieval Warfare
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Ani hejno afrických vlaštovek by na svých křídlech neuneslo důvody, proč si konzolová verze Chivalry nezaslouží vaši pozornost. Nekvalitní port vrhá špatné světlo na původní hru, která si takovou fušeřinu rozhodně nezaslouží.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama