Chernobyl Terrorist Attack Recenze Chernobyl Terrorist Attack

Chernobyl Terrorist Attack

Vilém Koubek

Vilém Koubek

11. 4. 2011 22:00 5
Reklama

Zemětřesení otřáslo Japonskem, Fukušima rozsvítila v místnosti, kde byly v navlhlých krabicích pohozeny vzpomínky na Černobyl a radioaktivita se svým neustálým skloňováním stala novou televizí, internetem či pornem. Při pohledu na název této akce se proto nabízí otázka: tušili vývojáři ze Sildenu, že se něco takového stane, nebo si u zpráv řekli, že by nebylo špatné udělat hru z Černobylu a narychlo něco uvařili? Správná odpověď je samozřejmě zcela zjevná, ovšem pokud přece jen hodláte vyrazit lovit teroristy do „zóny duchů“, raději si před cestou nejprve přečtěte následující výstražné varování.

Začínáme levně

Coby neohrožený, nezničitelný, nebrutálnější a nejüber zabiják se totiž ocitnete ve hře, která by se měla stát slovníkovým významem slova „budget“. Což je vidět už po vykreslení krajiny a slyšet po prvním echu, které vám do ucha pošeptá vaše operátorka Světlana. Protože... ostatně na obrázky okolo se podívejte sami a v případě Světlanky si představte, jako by si vaše operátorka cpala do hlavy celý den trávu a pak se snažila vás nějak zorientovat na bojišti – mínus smích.

Naštěstí jste ten megasamec vy, takže operátorku absolutně nepotřebujete, a když už něco řekne, stejně ji odbudete nějakou naprosto skvělou hláškou zabijáka, kterému největší problémy v životě dělá angličtina. Což ale na druhé straně znamená, že střelba mu jde už od narození. Nicméně nic to nemění na faktu, že každý podprůměrný protivník má proti vám navrch. Teroristé totiž nejsou, jak by se běžnému pozorovateli mohlo na první pohled zdát, lidé, nýbrž vysoce střelecky dokonalé stroje, kterým nedělá problémy ostřelovat vás skrz absolutně minimální a téměř neviditelné škvíry, či ze vzdáleností, kdy vy je ještě ani pořádně nemáte šanci, coby rozmazané skvrny, rozlišit od okolí. I kdyby do rukou vzali šutr, stejně vás s ním sejmou z druhého konce hry a ještě nenačteného levelu, proto se není čemu divit, že vás bez problémů zastřelí brokovnicí přes půl vlakového nádraží a ještě k tomu ve výskoku.

Běháme zmateně

Naštěstí si autoři tuto střeleckou převahu nejspíš uvědomili a rozhodli se ji vyvážit naprosto nefungující umělou inteligencí, která se sice, opět na první pohled, tváří docela obstojně, ovšem pouze do chvíle, než si uvědomíte, že nepřátelé vlastně jen zmatečně pobíhají. Co se dříve mohlo jevit jako taktické obcházení, či prostá snaha nebýt na jednom místě, se najednou vybarví jako běh odnikud nikam, který obvykle končí zakleknutím vedle výbušného sudu... jimiž je oblast okolo černobylského sarkofágu evidentně doslova zamořená.

Což je docela škoda, protože úrovně nejsou po vzoru moderních akcí striktně lineární a koridorové, nýbrž do jisté míry otevřené. Samozřejmě ne tak „otevřené“, jak bychom si představovali, protože v místech, kam autoři nechtějí, abyste šli, vás zabije radioaktivita. Ovšem i tak je potřeba je za tento krok k volnosti alespoň malinko pochválit. Na druhé straně za způsob, jakým ji využívají, by bylo třeba se jim zase vysmát. Nejednou se přistihnete, jak kvůli podivně rozvrženým misím pobíháte po úrovních dokolečka, vracíte se do míst, kudy už jste prošli, plníte úkoly, které předtím kvůli působení neviditelných sil plnit nešly, a podobně. Nebo máte k dispozici široké prostranství a nemůžete si zvolit cestu sami, protože ji za vás z nějakých pochybných důvodů zvolí Světlanka – obvykle s tvrzením, že na druhé straně bulváru je moc nepřátel.

Vracíme se a furt jsme levní

Které určitě nechcete potkat, protože kdybyste k těm stovkám, co jich za jedenáct úrovní a tři hodiny hrací doby vykosíte, přidali další várku, mohli byste se unavit, nebo dokonce umřít. Jako byste díky nepřátelskému „dead-aimu“ neumírali už tak dost často a nemuseli se vracet k pochybně rozmístěným checkpointům. Pochybně rozmístěným, protože v některých misích hra ukládá téměř po každé vybité skupině nepřátel a jindy tak sporadicky, že po úmrtí hru rage-quitem ukončíte. Snad ještě horší, než umřít a objevit se na začátku mise, je, když si umělá inteligence například usmyslí, že si sniper zaběhne na druhou stranu střechy, kde se sekne (schová) a vy, i kdybyste se rozkrájeli, nemáte nárok ho zabít. Což znamená, že se nesepne spínač při vybití všech nepřátel, vy se zaseknete taky a nahráváte...

Z výše popsaného je tedy asi jasné, že si během hraní neužijete ani tak zábavu, jako spíš utrpení obalené do průměrně-podprůměrného kabátku, podobně kvalitního zvuku a obskurně fascinující, střelecky neskutečné umělé inteligence. Pokud toužíte po radiaci, raději snězte pár lžiček z nějakého nenápadného barelu s odpadem z jaderné elektrárny.

Chernobyl Terrorist Attack
Windows PC

Verdikt

Nudná akce plná chyb a nedodělků, jimž korunu nasazují oba hlavní protagonisté, nebetyčná hloupost a umělá inteligence v podobě směsice extrémů.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama