Catherine: Full Body

K omlazování starých her se dá přistupovat různými způsoby. Viděli jsme hry od původních verzí téměř nerozeznatelné, příkladné moderní remastery, ale i extrémy, kdy se autoři rozhodli vytvořit hru zcela od základů. Málokdo se ale při znovuvydání starého klenotu zaměří kromě zlepšení grafické stránky ještě na rozšíření obsahu, jako se tomu stalo v případě Catherine: Full Body. Do milostného trojúhelníku dnes už více než osm let staré hry se totiž v nové verzi přimíchá ještě čtvrtá postava, která dokáže hlavnímu hrdinovi jménem Vincent Brooks, ale i jeho dvěma milenkám, pořádně zamotat život.

VÍTEJTE, VÁŽENÍ DIVÁCI

Stejně jako spousta japonských her sází i Catherine: Full Body hodně na příběh. A ten je vskutku zajímavý. Vincent chodí už pět let se svou přítelkyní Katherine, která ho začíná pomalu tlačit do manželství a založení rodiny, na což se dvaatřicetiletý programátor ještě necítí být připraven. Své myšlenky si v hlavě snaží po večerech urovnávat v baru Stray Sheep se svými přáteli, kde se jednoho dne seznámí s dívkou svých snů – Catherine. Velice podobné, a přesto odlišné dívky zamotají Vincentovi hlavu natolik, že se v následujících dnech, které s ním společně strávíte, bude muset rozhodnout pro jednu z nich a uvědomit si, co od svého života vlastně chce. Aby toho na Vincenta nebylo málo, představuje verze Full Body ještě mladou barovou klavíristku Rin. Ta může vývoj událostí zásadně ovlivnit a zasahuje jak do milostných vztahů, tak i hratelnosti.

Hra je mnohem přístupnější západnímu publiku a pokud byste chtěli dát podobným titulům šanci, Catherine: Full Body je pro vás ideální volbou

Obsah Catherine: Full Body by se dal v podstatě rozdělit do dvou částí. První podstatný díl hry tvoří právě vyprávění příběhu. Kromě neinteraktivních cutscén strávíte spoustu času v baru konverzací se svými přáteli, ale i cizími lidmi. Pokud máte v tuto chvíli chuť přestat číst a odsunout hru s tím, že není určena pro vás, nemusí tomu tak nutně být. Typická ukecanost japonských her je v tomto případě podstatně omezena a s tím zbytkem si za předpokladu že umíte anglicky snadno poradíte díky kompletnímu dabingu. Hra je tak mnohem přístupnější západnímu publiku a pokud byste chtěli dát podobným titulům šanci, Catherine: Full Body je pro vás ideální volbou.

PROBER SE A MYSLI

Druhá část je naopak podstatně akčnější. Catherine: Full Body je totiž v jádru puzzle plošinovkou, a to ne ledajakou. Vincent a spousta dalších mužů se každou noc noří do nebezpečného snu. Smrt v noční můře znamená smrt v reálném životě, a proto je každý východ slunce vzácností. Sen začíná vždy nad hlubokou propastí pod vratkou věží z kostek a cíl je zdánlivě jednoduchý – vyšplhat se nahoru do bezpečí. Jednotlivé úrovně věže postupně odpadají do tmy a vy tak rychle ztrácíte půdu pod nohama. Cesta na vrchol však nebude bez vašeho zásahu schůdná a vás proto čeká přesouvání kamenů věže tak, abyste po nich mohli pokračovat vzhůru. K tomu můžete využít několik technik a po pochopení celkem jednoduchého systému pravidel už bude hodně záležet na vaší šikovnosti, jestli se vám podaří si cestu vytvořit nebo naopak zazdít.

Rychle se zamyslet nad každým krokem je klíčem k úspěchu a v případě, že šlápnete vedle, se můžete pomocí předmětů umístěných ve věži vrátit o pár kroků zpět a zkusit to znovu, což budete pravděpodobně dělat často. Kromě vlastní nešikovnosti budete při cestě ke svobodě nadávat i na spoustu speciálních druhů bloků, které vám budou značně ztěžovat postup. Některé kloužou, jiné se po čase rozpadnou, další vybuchují nebo jsou třeba těžší než ostatní a manipulací s nimi zbytečně ztrácíte cenný čas. Hra nabízí rovnou čtyři obtížnosti, přičemž přednastavena je ta druhá nejlehčí – Easy. A ne bezdůvodně. Při průchodu na třetí s názvem Normal jsem se několikrát pěkně zapotil. Až dostanete pravidla přesouvání kamenů pevně do ruky, zkuste ve volných chvílích překonat své dosažené skóre v některé z již absolvovaných úrovní. Budete se divit, jak jste se postupem času zlepšili.

Je obrovská škoda, že hra trochu nestřídá prostředí nebo alespoň občas nenaruší stále stejnou posloupnost událostí

Po vylezení na vrchol věže můžete dát řeč s ostatními přeživšími a ve zpovědnici odpovědět neznámé postavě vždy na jednu ze zdánlivě nepodstatných otázek, které budou určovat vývoj vaší osobnosti. Následuje probuzení v posteli a příběhová nehratelná část, po které se opět ocitnete v baru. Je obrovská škoda, že hra trochu nestřídá prostředí nebo alespoň občas nenaruší stále stejnou posloupnost událostí. V tomto směru je bohužel celkem stereotypní, takže změna lokace nebo jiné zpestření by jí čas od času prospělo. Originalita hratelnosti a poutavost příběhu však tyto nedostatky hravě zastíní.

DOZRÁLA JAK VÍNO

Když se na Catherine: Full Body podíváte, možná si všimnete ještě větší podobnosti s Personou 5 od stejných autorů, než tomu bylo u originálu. Aktuální verze totiž zanevřela na původní engine Gamebryo a byla převedena právě do interního enginu Atlusu, vytvořeného pro potřeby zmíněné Persony. Výsledkem je precizní konverze, která po grafické stránce sice neudělá bůhvíjakou parádu, ale je zcela dostatečná a hlavně funkční. Stylizovaná grafika v enginu leccos zachrání a za kvalitu příběhových filmečků se hra nebude muset stydět ani za dalších osm let.

Catherine: Full Body je pro původní Catherine tak výrazným posunem, jako bude třeba Persona 5 Royal pro Personu 5

Asi jste zaregistrovali, že Atlus rád po čase obohacuje své hry o nový obsah a Catherine: Full Body je pro původní Catherine tak výrazným posunem, jako bude třeba Persona 5 Royal pro Personu 5. S novou postavou v podobě Rin se celkový počet rozuzlení příběhu vyšplhal místo osmi rovnou na třináct, takže motivaci k dalším průchodům hra rozhodně nepostrádá. Znovuhratelnosti jde na ruku i fakt, že logické hádanky nemají ani zdaleka jen jedno řešení. Při startu hry si navíc můžete zvolit ještě jejich remixovanou verzi s novým prvkem v podobě více spojených nerozdělitelných bloků.

i Zdroj: Hrej.cz

Sečteno a podtrženo je Catherine: Full Body skvělou hrou pro nováčky a díky novému obsahu i pro ty, kteří už s ní mají předchozí zkušenost. Vyniká především svou originalitou a v rámci videoher i vážností podání dospělého příběhu. O její aktuálnosti zkrátka nemůže být pochyb. Pro hráče s averzí k japonským hrám je jednou z nepřístupnějších možností jak jim dát šanci, ostatně herní doba pohybující se kolem patnácti hodin není nijak velkým závazkem. Nedostatečná pestrost lokací a možná až příliš velký počet konců, z nichž ne každý asi přinese hráči uspokojivé rozuzlení hry jsou snad tím jediným, co by se jinak výborné adventuře dalo vytknout.