Castlevania: Lords of Shadow Recenze Castlevania: Lords of Shadow

Castlevania: Lords of Shadow

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

3. 11. 2010 23:29 14
Reklama

Občas je nutné vzít sérii, od základu ji překopat, zmodernizovat, přijít s novými nápady a stylem. Někdy je to debakl, někdy hit. Podstatné je, jestli při té rekonstrukci tvůrcům dojde, co bylo pro původní hru důležité, co z ní udělalo takový šlágr. Těžko uděláte z Tetrisu parťáckou střílečku a z Pac-Mana letecký simulátor. A u Castlevanie si to tvůrci uvědomili. Došlo jim, co je to podstatné. Bič. Ostatní - pryč.

Zatímco minulé díly byly buď ryzími 2D akčními řežbami, nebo se aspoň odehrávaly na starých hradech, ve kterých bylo tolik upírů, že to skoro vypadalo, jako by se tam konal mezinárodní kongres degustátorů krve, tak nová Castlevania vás vyšoupne na čerstvý vzduch, dostane vás do lesů, bažin, na zamrzlá jezera či do malebných trosek. Dává vám volnost. Tedy, aspoň zdánlivě. Na nějaké bloudění houštinami zapomeňte. Obejdete se i bez buzoly a bez zjišťování, na které straně stromů roste mech. Máte jednu jedinou cestu a po ní jdete vpřed. Samozřejmě, s malými odbočkami (na jejichž konci se můžou ukrývat speciální bonusy vedoucí k vylepšení vašich schopností), ale heslem hry je „stále vpřed a rovnou za nosem“.

A navíc jsou jednotlivé levely hodně krátké – většinou někam přijdete, porazíte něco opravdu velkého, a šlus, už vás čeká další mise. Hráč má pak z toho trochu roztříštěný pocit... ale na druhou stranu si díky krátkosti mohli tvůrci s jednotlivými levely opravdu vyhrát. Okolí je nádherné, soupeři obludní a vůbec je to pastva pro oči. S hrou už to zase taková sláva není.

Mixle v pixle

Poslední dobou mi hry připomínají takové ty souhrny, co jsou vždycky před novým dílem televizního seriálu. Spíš než aby vás překvapily, poskytují vám informace o tom, s čím v poslední době přišly ostatní hry. A Castlevania není výjimka. Mohla by začínat slovy: „Stalo se v minulých hrách...“ Jako základ tu máme God of War. Pravda, základní zbraň je jenom jedna, ale efektních úderů bičem je dost, krve stříká taky požehnaně – a jsou tu i speciální chvaty, kterými si můžete protivníky přitáhnout a kuchnout je pěkně na blízko. A ve chvíli, kdy dojde na obříky, nebo kdy se budete moci vyšplhat na nějakou obludu a sekáním ji donutíte ke spolupráci, tak by si na GOW nevzpomněl jen člověk s Alzheimerem.

Co je tu dál? Lezení po stěnách, chytání se říms a jiné ručkování ve stylu Uncharted a Prince of Persia. Občas okořeněné nějakou tou hádankou a posunováním kamenných podstavců, což by taky patřilo do téhle kategorie. Největším překvapením je ovšem šplhání na obří monstra, které je doslovně zkopírované z Shadow of Colossus.

Musí se nechat, že tvůrci hry měli dobrý vkus. Kradli na správných místech. Je otázka, jestli budete ke hře přistupovat jako k talíři, na kterém jsou vyskládány vaše oblíbené jednohubky (v případě lidí s větší tlamou i dvouhubky)... nebo se vás spíš zmocní pocit, že hrajete hru, u které se vám smazaly pozice, a tak ji teď musíte hrát znova.

Monstrárium

Castlevanii rozhodně nemůžete upřít styl. Hned od začátku na vás, díky působivým úvodním filmečkům, dýchne atmosféra rozmáchlého (a trochu temného) fantasy. Krajina vyhlíží velkolepě a prostředí vám řve do obličeje: „Já jsem, kurňa, epický fantasy!“ Vliv Pána prstenů je z toho jasně patrný... ale chvílemi jsem si zase vzpomněl na snímky Guillerma de Tora a jeho Panův labyrint. S původní Castlevanii to nemá nic společného, ale je to hezký. A některé detaily jsou přímo nádherné. Třeba když vám na vnitřní straně televizní obrazovky začnou tát sněhové vločky.

Ale dosti slintání nad grafikou, přejděme k tomu nejdůležitějšímu. K příšerám, se kterými si bude muset Gabriel Belmont, člen řádu Bratrstvo světla, poradit. Je jich hodně. Od běžných goblinů a vlkodlaků, které snadno spucujete bičem, po ty obrovské, na které už budete muset přijít s nějakou fintou. Budete s nimi bojovat, budete s nimi závodit, budete na nich jezdit... a občas na vás některé podle vyskočí ze zálohy. To už dokáže slušně procvičit nervy. Zvlášť, když musíte vyčkat na správný okamžik, než do nich budete moci vrazit dýku. Základní zbraní je bič, který ovšem slouží i ke šplhání po stěnách. Máte i stříbrné dýky... a dva typy magie, jež můžete používat. Při temné dáváte do úderů větší sílu, při světlé se automaticky hojíte. A obě jsou omezené.

Zbytky z rakve

Co tu ještě máme... Efektní souboje, které se ale těm v God of War přece jen nemůžou rovnat. I když se cestou učíte nové triky a kupujete nová komba, tak hrozí nebezpečí, že vás časem kydlení monstrózních hord přestane bavit. Dojde občas i na ne zcela jednoduché hádanky... jako by nestačilo už jen to hlavolámání, než přijdete na to, jak zabít to kilometrové monstrum, které se vás snaží rozplácnout srolovanýma novinama.

Navíc má každý level ještě nějaký speciální úkol, který se počítá do bodování. Obvykle musíte stihnout projít v předepsaném limitu, nebo zvládnout level bez toho, aniž byste nasávali sílu života z občasných studní. Do jednotlivých levelů se pak můžete vracet s novými schopnostmi a bojovými triky a zkoušet najít nenalezené poklady a zabít velkého padoucha bez toho, aby vás třeba jen škrábl. To v případě, že vás hra opravdu chytla a že máte spoustu volného času. I tak vám Castlevania zabere tak patnáct hodin života.

Castlevania: Lords of Shadow je poměrně hezká hra... ale ne dost hezká. Srovnává se s nejlepšími a z tohohle souboje nemůže vyjít vítězně. Není tak lahůdkově masakrální a megalomanská jako God of War, šplhání není zdaleka tak zajímavé jako v Uncharted... a monstra nejsou tak monumentální jako v Shadow of Colossus. Není bohužel ani tak strhující a časté nahrávání mezi krátkými levely také narušuje atmosféru. K tomu jsme ještě narazili na pár bugů, občas zakufrovavší kameru, a dalších pár prkotin, ale i bez nich je nová Castlevania spíš slušný nadprůměr, než strhující pecka.

Proto, když jsem váhal mezi sedmi a osmi body, nakonec jsem se (s mírnými výčitkami) přiklonil k sedmi. Přece jen dávám přednost pořádnému hlavnímu chodu před talířem jednohubek.

Castlevania: Lords of Shadow
Nintendo 3DS 3DS
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Castlevania: Lords of Shadow je poměrně hezká hra... ale ne dost hezká. Srovnává se s nejlepšími a z tohohle souboje nemůže vyjít vítězně.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama