Carte Blanche Recenze Carte Blanche Episode One: For a Fistful of Teeth

Carte Blanche Episode One: For a Fistful of Teeth

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

30. 12. 2006 23:31 3
Reklama

Jméno vývojářského studia Absurdus, které stojí za Carte Blanche, asi budou znát spíše ti, jež poctivě sledují dění na freeware scéně. Prvotina tohoto týmu, adventura Eye of the Kraken, totiž na komerčním poli příliš úspěchů nesklidila, a tak se jí autoři rozhodli později uvolnit ke stažení zcela zdarma. Tím si získali na svou stranu mnoho fanoušků, jelikož na freeware poměry se jednalo o velice propracovaný kousek, pochopitelně zejména po technické stránce. Je však trochu s podivem, že i přes komerční neúspěch svého prvního počinu se i nyní rozhodli vývojáři poměrně značně zariskovat a pokoušejí se prorazit s nepříliš populárním epizodickým zpracováním. Navíc Carte Blanche se vymyká běžným adventurám i v mnoha jiných ohledech.

A začneme pěkně zostra

Carte Blanche je prezentována ve stylu klasických černobílých detektivních filmů (přičemž o širokoúhlosti jejího zpracování by mohli jistě dlouho polemizovat účastníci hPodu #49 :)) a její děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století. Píše se rok 1924 a do Montrealu právě přijíždí Edgar Delacroix, který se po dokončení humanitních studií vydal získávat zkušenosti do velkého města. Na inzerát si najde práci u soukromého detektiva Lemaitra, vyhlášeného experta ve svém oboru, který ovšem krátce po začátku hry umírá a jeho místo musí zaujmout právě Edgar. Události ve městě poté začnou nabírat rychlý spád a náš hrdina dostane velice brzy na prošetření hned několik případů, jež svojí zapeklitostí a vzájemnou propleteností mohou vypadat velice složitě...

... ale není tomu tak. Tedy, ve skutečnosti by jejich rozlousknutí určitě dalo pořádně zabrat, ale Carte Blanche dělá v tomto ohledu směrem k hráči neuvěřitelně vstřícné kroky. Bohužel však v negativním slova smyslu, jelikož díky mnoha zjednodušením nepředstavuje tento počin prakticky žádnou výzvu a hráč je po celou dobu veden jako za ručičku. Po kliknutí na jakýkoliv objekt ve hře vám vyjede seznam všech činností, které s ním lze vykonat. Na tom by ještě nebylo nic zas tak divného, ale háček spočívá v tom, že pokud na tuto věc/osobu můžete použít nějaký předmět, objeví se tato možnost rovnou ve zmiňovaném seznamu. Sice tím odpadá neoblíbené zkoušení všeho na všechno v nouzových situacích, ale zároveň u hry nemusíte ani trochu přemýšlet a stačí se jí zkrátka proklikat od začátku až na konec. Označení „point and click“ tak v podstatě přesně vystihuje veškerou náplň, kterou CB nabízí. Navíc na jednotlivých obrazovkách je jen velmi malé množství aktivních objektů, což vám situaci usnadňuje ještě o dost více.

À propos, obrazovky. Jejich celkový počet by se dal v pohodě spočítat na prstech obou horních i dolních končetin a klidně by se mohlo jednat i o končetiny nějakého velice nešikovného dřevorubce po dvaceti letech poctivé práce s pilami všeho druhu. Jinak řečeno, obrazovek se zde nalézá okolo 25 a to vše prosím na čtrnácti lokacích, což je opravdu málo. Přestože se na každou z nich mnohokrát vrátíte, vám dokončení FaFoT zabere maximálně pět hodin, což je taky dost málo. A hra se přitom v Americe prodává za 30-40 USD, což už zrovna málo není. U nás zatím cena stanovena nebyla.

Zlodějina, tvrdá dřina

Ovšem jenom hanit rozhodně nemohu. Tvůrcům se nedá upřít velká dávka smyslu pro humor a je to znát především na dialozích, jež jsou různými vtípky prošpikovány skrz naskrz. Vzpomínám si například na situaci, kdy jsem se pokoušel vloupat do jednoho domu za účelem získání potřebných důkazů, ale bohužel mě nachytal soused. Ovšem když jsem mu slíbil, že pro něj něco ukradnu také, rád začal dělat, jako že o ničem neví. Podobných momentů ve hře zažijete spoustu, což je hlavní důvod, proč se hodnocení FaFoT nepohybuje někde hluboko v podprůměru. Další potencionální klady už jsou totiž vcelku diskutabilní.

Nejvíce se to týká halasně propagovaných RPG prvků. Edgar se postupně zlepšuje v různých dovednostech, jako je třeba prohledávání, stopování, přesvědčování, ale i některých méně obvyklých, kupříkladu v břichomluvectví nebo uplácení. To by samo o sobě byl docela dobrý nápad, ale bohužel právě ono zlepšování funguje na dosti nevhodně vymyšleném principu. Úroveň některé ze schopností se vám totiž zvýší pouze v případě, že ji úspěšně použijete na některou osobu nebo předmět. Jenže – pokud ještě nemáte dostatečnou úroveň této dovednosti na použití, jež by vás v příběhu posunulo dále, musíte nejprve oběhnout všechny objekty v okolí a zjistit, na které váš aktuální level stačí a tím si ji vylepšit. Tímto hra naneštěstí rapidně nabírá na stereotypu, jelikož neustálé obíhání všech dostupných lokací vás pochopitelně brzy omrzí.

Tak snad příště...

Z první epizody Carte Blanche mám trochu rozporuplné dojmy. Za hodně peněz je nám servírováno poměrně málo muziky, ačkoliv poslouchat se dá občas velmi dobře. A přestože jsem teď měl na mysli herní obsah, tak se to samé dá říct i o převážně kytarovém hudebním doprovodu, který výborně podbarvuje filmový nádech tohoto počinu. Vizuální zpracování se rovněž drží na slušné úrovni, pouze animace trochu pokulhávají. Celkově vzato mi všechny zápory nedovolují udělit vyšší než průměrné hodnocení, avšak pánové z Absurdus ukázali, že nápadů mají požehnaně, díky čemuž můžeme k dalším epizodám vzhlížet s určitou nadějí.

Carte Blanche
Windows PC

Verdikt

Na první pokus to nedopadlo úplně nejlépe. Přesto hra obsahuje řadu světlých momentů, které zabraňují přímému odsouzení této série. Uvidíme, jak dopadne druhá epizoda.

Co se nám líbí a nelíbí?

Vtipné dialogy, netradiční zpracování, dobře napsané charaktery a hudební doprovod.
Příliš krátké a jednoduché, implementování RPG prvků má své mouchy.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama