Call of Duty: World at War Recenze Call of Duty: World at War

Call of Duty: World at War

Jan Horčík

Jan Horčík

16. 11. 2008 23:02 27
Reklama

Dlouho před vydáním CoD:WaW byly slyšet hlasy, podle kterých je 2. světová válka v počítačových hrách již vyčpělé a "přehrané" téma. Koneckonců, ve spoustě nových i starých her můžete zažít klidně i 3. světovou válku anebo začít 4., 5. či 105. světovou válku. Civilization se přeci neprodává už dvacet let jen tak zbůhdarma. Buďme ale možná vděční, že všechny po 2. světové válce jsou jen výmysly mnoha tvůrčích myslí na straně tvůrců her i samotných hráčů. Call of Duty: World at War jde na samotnou dřeň tématu a podává jej přímočaře ve srozumitelném balení jednoduché střílečky z vlastního pohledu.

Příběh dvou hlavních postav hry, vojínů Millera, příslušníka amerického námořnictva, a Dimitri Petrenka, jednoho z desetimilionů rudoarmějců, začíná symbolicky v okamžiku, kdy už už má nastat jejich konec. Nebýt zbytečného opakování tohoto mustru několikrát v průběhu hry, dalo by se to samo o sobě považovat za poměrně originální start, který už za počátku vytváří jisté emocionální vazby a kostru nepříliš složitého příběhu. Zatímco Miller se snaží přežít v zeleném pekle bojů o Pacifik, Petrenko postupuje s miliony dalších sovětských bojovníků směrem na Berlín, kde bude bojovat o Reichstag. Příjemnou, i když ne právě příběhově ukotvenou vsuvkou (či chcete-li "minihrou") je role námořního poddůstojníka Locka, sloužícího na legendárním hydroplánu PBY Catalina.

Tichomořská džungle vás přivítá velice nepříjemnými pocity. Bojiště jsou nepřehledná, protivníci se objevují z ničeho nic všude okolo vás, maskováni a často vedeni smrtonosným pokřikem "banzaaaai". V takové už před sebou nutně musíte začít šermovat nožem, jinak brzy skončíte s rotřešeným černobílým pohledem ležet na zemi a uprostřed obrazovky se objeví výtečná rada do života: totiž že vždycky, když na sebe vidíte řítit se sebevražedného útočníka, máte přeci SAKRA MAČKAT klávesu VÉÉÉ! Nebudu předstírat, že mi byly dány do vínku kdovíjaké reflexy. Někdy jsou banzai útoky skutečně překvapivé a dokážou trpělivost hráče pěkně potrápit. Tím ale hra jen vyzývá k poklidnému stylu hraní, abyste si zkusili, jak to asi doopravdy té džungli tehdy bylo. Zmatené, skličující, děsivé. Přesně takové je i americké tažení, které je protnuto výtečně navrženou miniherní misí s hydroplánem sestřelujícím japonské lodě a zachraňujícím topící se vojáky. Škoda, že tahle partie není rozehrána nějak detailněji, či alespoň lépe zasazena do kontextu, mohlo to být celé o řád zajímavější - i tak je ale výsledkem velmi dobrý pocit.

Rudá strana mince klasické fanoušky stříleček z 2. světové i běžné FPS hráče zabaví pomocí osvědčených postupů a prostředí. Právě tady level designéři ukazují svůj skutečný um, především v závěrečných misích ve válkou zkripleném Berlíně. Němci ustupující na troskách své rádoby Třetí říše jsou však možná ještě nepříjemnějším mementem války, než sebevražední Japonci. Nádherné zdemolované historické budovy se pak stávají jevištěm skutečného válečného divadla, kdy vojáci jako pomatení běhají po patrech a snaží se bránit poslední zbytky konstrukce domu, zatímco Rusové hledají skulinky, kterými se snaží postoupit o další blok dál. Stejně jako v džungli, i tady se často dočkáte boje na blízko. Krvavý postup berlínskými ulicemi za mystického bubnování bouře je jedním z velmi silných zážitků, stejně jako do tmy oděná stealth mise v berlínském metru.

Tvůrci hry se snažili prokládat jednotlivé mise jemně dávkovanými skriptovanými událostmi. Přeci jen se ale ani díky nim nedaří vytvořit onen skutečně vtahující, neodbytný pocit jako v případě minulého dílu. Nezmůže to ani grafické zpracování, které z jakéhosi prapodivného důvodu vypadá dokonce o něco hůř než čtyřka, a to i na solidní konfiguraci. Na dnešní dobu až příliš často se stává, že se postava, pedevším v americko-japonské kampani, zasekne za nějakou malou či nepodstatnou překážku, nebo prostě nemůže jít  směrem. Na vině je zřejmě komplikovaný povrch džungle, vývojáři určitě nemohli projít a otestovat každou mapu křížem krážem, ale atmosféře okamžiku to dvakrát nepřidá. Zvuková stránka hry je zajímavá - ale ne dost zajímavá. Jakkoliv realistické pomohou být pokřiky vojáků, chybí - především v džungli, dojem obklopující přírody. Poslední zásadní výtkou je zvláštně nepohodlné ovládání klávesnice-myš, které prostě nepadne do ruky - samozřejmě lze nastavit vlastní rozložení kláves, ale stejně...
 
Pátý díl válečné série se, podobně jako všichni jeho předchůdci, snaží seč může dostat se hráči pod kůži. Singleplayerová kampaň bojuje o vtažení hráče do děje každým coulem a své nejlepší momenty zažívá především v závěru. Ten bohužel přichází až přílš rychle na hru takového profilu a ceny. Popravdě, často víc než samotné mise zaujmou vizuálně i obsahově profesionálně odvedené loadovací sekvence, které fungují jako dokumentární vsuvky, zároveň ale i jako brífink. Černobílé obrázky natočené za války dokáží znechutit a vtáhnout mnohem víc, než odlétávající končetiny a rozprskávající se mrtvoly ve hře samotné. Ne, že by to bylo úplně zbytečné - jen je to zbytečně okaté. Multiplayerová část pokračuje tam, kde začala čtyřka a navazuje na její bohaté dědictví. Nabízí šest herních módů a podobný systém hodností. Poprvé v sérii se objevuje kooperativní hra až pro čtyři hráče online.

Activision své válečné kapky dávkuje velmi přísně, zároveň ale s obchodnickým umem a citem zkušeného stratéga. Nová Call of Duty je znovu rozporuplným zážitkem, který netrvá dlouho, ale zkouší, seč může, zarýt se vám pod kůži - ať už příjemně, nebo nepříjemně, nejspíš obojí.

Call of Duty: World at War
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 2
Xbox Xbox 360
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Jestliže patříte mezi fanoušky série, nenecháte se určitě dlouho ukecávat. Ani není třeba, i pátý díl dokazuje, že 2. světová se pořád ještě dá uchopit s citem. Pokud se necháte unášet vývojáři navrženým scénářem, odmění se vám parádní jízdou. Budete-li slídit po inovacích, narazíte na hloupou umělou hradbu.

Co se nám líbí a nelíbí?

Nepříjemně tělesné zážitky ze soubojů na krátkou vzdálenost v rozstřílené džungli Pacifiku a rozstřílených barácích Berlína. Záverečné mise v Berlíně se hrají skvěle, sporadicky naskriptované momenty obvykle dobře pasují a překvapí.
Po grafické stránce je hra pozadu proti nejnovějším peckám, i tak má ale své momenty. Chybí výraznější zvukomalba prostředí, naopak je velmi originálně využita hudba. Ojedinělé problémy s ovládáním.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama