Modern Warfare 3 Recenze Call of Duty: Modern Warfare 3

Call of Duty: Modern Warfare 3

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

9. 11. 2011 23:33 102
Reklama

Kampaň v Modern Warfare 3 trvá přesně čtyři a půl hodiny. A na zjištění tohoto šokujícího faktu nepotřebujete stopky – časomíra je vidět přímo v hlavním menu. Existují hry, u kterých bychom si na něco takového stěžovali. Homefront třeba. Nebo Battlefield 3. Na druhou stranu, pokud by celá ta akční jízda měla jen o deset minut víc, tak by to možná už bylo moc. Znáte pocit, kdy jdete do kina na Transformers 2, před vámi na plátně probíhá defilé desítek perfektně zanimovaných robotů a vy nestíháte celou tu parádu ukoukat, takže vám ve výsledku přijde, že to stálo za starou bačkoru? Přesně tenhle pocit u kampaně Modern Warfare 3 mít nebudete. A to i přesto, že bude po všem za jedno, maximálně dvě delší odpoledne.

Za exploze větší

Příběh, který je rozdělen tradičně do tří aktů a několika dějových linií, by samozřejmě dalo dohromady i desetileté dítě. Na druhou stranu, nic jiného jsme snad od hry s „Call of Duty“ v názvu nečekali. Konec konců, je tomu tak posledních deset let a těžko si myslet, že pro poslední díl nejvýdělečnější střílečkové série této generace se na úspěšném mustru bude cokoliv měnit. V duchu aktuálního trendu navazuje začátek trojky přesně tam, kde skončila dvojka. Tedy na palubě Nikolajova vrtulníku, kde se kapitán Price snaží zastavit krvácení „Soapa“ MacTavishe. Jednotlivé mise ale budou sledovat osudy i dalších vojáků po celém světě. V kůži britských SAS se budete snažit zastavit útok chemickými zbraněmi na Londýn, jako výsadkář americké armády zažijete frontální útok na Hamburk a pochopitelně nesmí chybět ani snaha o protiofenzívu v ulicích zcela zdemolovaného New Yorku. Jak už to tak bývá, dočkáte se i několika překvapení, mezi kterými nechybí ani Praha. V ní se mimochodem odehraje hned několik událostí, dost podstatných pro univerzum Modern Warfare jako takové. Navíc je prostě fajn vidět na velké televizi/monitoru nápis „Staroměstské náměstí“, plus když se vám o chvíli později před hlavní promenáduje hromada Aloisů, Milošů a Josefů.

Jasně, celé to má společného s realitou asi tolik, jako CD kapely Nickelback s uměleckým dílem. Počet nepřátel je pochopitelně uměle přehnaný, což má navozovat pocit jakési dramatičnosti a vzrůstající škály oproti předchozím dílům. Kupříkladu hned v prvních dvou misích zabijete přibližně 200 lidí a nikdo neřekne ani popel. Nebo v jedné z pozdějších fází, kdy se dostanete k obsluze rotačního kulometu, prakticky pouze držíte tlačítko na spoušti a likvidujete doslova desítky nabíhajících nepřátel, kteří vám nemají jak uškodit. Celé to ale tak nějak přesně zapadá do akčního kánonu této série, na který by mohl být pyšný i Michael Bay. Neodpustíme si však malé rýpnutí – v rámci kampaně se vám dostane do rukou ohromná spousta zbraní a podpůrných prostředků, se kterými se následně budete setkávat pravidelně v multiplayeru. Tady si je ale máte možnost takřka beztrestně vyzkoušet, náležitě si je osahat a být tak alespoň částečně připraveni, až se vám během multiplayerového zápolení na obrazovce objeví nápis, že „něco“ je připraveno k použití. Take this, Battlefield!

Za kooperaci akčnější

Jakmile dokoukáte závěrečné titulky (a z číselných údajů v hlavním menu se dozvíte, že máte za sebou pouhých 51 procent singleplayerového zážitku, anžto achievementy čekají), tak začnete prozkoumávat i další dva módy – Special Ops a Multiplayer. Nejprve si vezmeme na paškál ten první. I ten má totiž osamocenému hráči co nabídnout. Předně – dělí se na dva režimy. Mód Survival nejlépe vystihuje už samotný název. Jedná se pochopitelně o variaci na čím dál tím populárnější „hordu“, kdy stojíte tváří v tvář vlnám stále sílících nepřátel. Na celkem šestnácti mapách (ty samé, jako v multiplayeru, tudíž si na nich lze dobře natrénovat jejich design) budete čelit vojákům, agresivním psům, vrtulníkům, Juggernautům a mnohé další havěti. Za každého zabitého nepřítele dostanete určitý peněžní obnos, který můžete následně použít k nákupu buď lepších zbraní, výbušnin, nebo třeba letecké podpory. A věřte nám, že se to bude hodit. Celou tuhle šarádu můžete hrát buď sami, nebo s kamarádem po vašem boku. Pro mnohé hráče je to splnění jejich dávného snu – kooperativně bojovat proti umělé inteligenci a ne jenom proti ostatním lidem. Headset je pochopitelně v takové chvíli naprostou nutností.

Druhým SpecOps módem jsou klasické mise. Ty využívají jak situací z kampaně, které jsou zde upraveny tak, aby je bylo možné hrát ve dvou, ale ukazují vám i zcela nové prostory, kam se podíváte právě a jen v těchto úrovních. Trochu nešťastné je, že většina misí je ryze akčních a jenom dvě z celkového počtu šestnácti vás nutí ke spolupráci. Máme za to, že právě v misích typu „snipeři z Černobylu“, kterou jsme si mohli vyzkoušet v minulém díle, tkví síla kooperace Modern Warfare. Ne snad, že by aktuální set byl v nějakém ohledu špatný, ale většina map skutečně sestává jenom z toho, že dva lidé jdou dopředu a střílí nepřátele. „Ale to je to samý jako v singlu“, namítá Pepík ze třetí řady od okna! Ano, je to to samé, ale bez příběhových rozhovorů, bez známých postav, tak trochu bez duše. Ale minimálně na poprvé to zabaví... a to je podstatné.

Za multiplayer zábavnější

Na závěr jsme si nenechali nic menšího, než hru více hráčů, neboli multiplayer. Jak už bylo řečeno, veškeré dění v celkem deseti módech (plus jejich hardcore varianty, plus šest speciálních čistě pro soukromé hry) se odehrává na šestnáctce map. Je sice možná trochu brzy je hodnotit, ale z našeho testování se zdá, že jsou daleko lépe vyvážené, než v případě Modern Warfare 2. Tak trochu je z nich cítit příklon spíše k prvnímu dílu „moderní“ série. Jejich variabilita, pravda, vinou nepřítomnosti vozidel není taková, jako v případě Battlefieldu 3, ale přesto je díky inovovaným killstreakům o zábavu postaráno a celkově se hra aktuální konkurenci minimálně vyrovná. Hlavní změnou, kterou spatřujeme po letitých zkušenostech s předchozími díly, je právě přepracování odměn za sérii zabitých nepřátel, které se nyní dělí do třech tříd. Klasický nálet vrtulníků, UAV, nebo dělostřelecká podpora tu jsou stále. Nově je ale možné získávat takzvané podpůrné bonusy, s nimiž není nutné zabít dvacet lidí během jednoho „života“ a k tomu navíc „speciální“ dočasné perky. Systém jejich odemykání je trochu komplikovanější, ale vězte, že podpůrné bonusy (které nejsou tak zajímavé, jako ty klasické) odemykáte čistě na základě vašeho skóre. To znamená, že pokud například zabijete během zápasu 12 lidí a 7 krát umřete, tak stále máte těch dvanáct bodů, za které lze pořídit třeba kulometnou věž. Speciální perky naopak pracují s nepřetržitým fragováním a odemykáte si za ně třeba rychlejší běhání, přesnější míření a další užitečné věci. Skladbu všech těchto bonusů lze pochopitelně libovolně měnit. Pokud se je naučíte vhodně využívat, budete před vašimi nepřáteli v ohromné výhodě, a to se počítá.

Počet zbraní a jejich rozdělení je prakticky totožné, jako v minulých dílech. Útočné pušky (G36C, M4A1, SCAR-L,...), brokovnice (Striker, AA-12, SPAS-12,...), odstřelovačky (Dragunov, Barret .50cal, MSR), to vše zde má své neotřesitelné místo. Poměrně vítanou novinkou je však to, že si nyní na zbraň můžete navěsit hned dva zaměřovače. Z odstřelovačské pušky tak lze díky tomu vyrobit (po dosažení určitého levelu) klasickou flintu na blízko, kterou se daleko lépe brání pozice, než s obyčejnou pistolí. Jednoznačně to hře přidává na variabilitě. Různé perky a taktická udělátka žádných výraznějších změn nezaznamenaly. Co se týče samotného uživatelského rozhraní, tak na daleko prominentnějším místě teď jsou různé challenge a zkušenostní odměny za používání té které zbraně. Je doslova radost se v těch statistikách „rochnit“, stejně jako prolézat různé tabulky, které bohužel už nejsou tak přehledné, jako v případě Call of Duty: Black Ops. Stále však dovedou saturovat veškeré vaše touhy po statistických údajích. Poznámka pod čarou –Prestige level je zde stanoven na osmdesátou úroveň, z čehož je jasné, že tahle hra vám vydrží na opravdu hodně dlouho.

Za konec matematičtější

Nedá se svítit, Call of Duty: Modern Warfare 3 je čistě z pohledu vynaložených prostředků tou nejlepší investicí, jakou můžete na poli stříleček z první osoby aktuálně udělat. Ano, kampaň je naprosto samoúčelově „fantastická“ a plní funkci výplně mezi chvíli, kdy naplno zabřednete do vod multiplayeru. Plní ji ale naprosto skvěle a pro fanoušky série MW ji možná i tak trochu sentimentálně zakončuje. Připočtěte si k tomu kooperativní mód, multiplayer a hlavně doslova miliony hráčů, se kterými můžete na serverech po celý příští rok bojovat, a vychází nám z toho rovnice o dvou neznámých. Neznámá X jste vy a váš vztah k sérii Call of Duty. Pokud ji už nějaký ten pátek nemůžete přijít na chuť a raději dáváte přednost něčemu promyšlenějšímu s důrazem na příběh, tak si počkejte třeba na BioShock: Infinite. Neznámá Y zase vaše ochota smířit se s tím, že jde čtvrtým rokem prakticky stále o to samé. Stále ten samý grafický engine (byť se z něj autoři pokusili vymačkat naprosté maximum), ty samé animace, ten samý pocit při samotném hraní. Jestli vám i po aplikaci trojčlenky vychází devítka, stejně jako nám, tak bez jakýchkoliv obav kupujte.

Modern Warfare 3
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Stejně jako Karel Gott, i Bobby Kotick si musí každé ráno prozpěvovat „Zůstanu svůj.“ Série Call of Duty už dávno neplatí za inovátora žánru first-person stříleček, ale to, co dělá, dělá sakra dobře.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama