Call of Duty: Advanced Warfare Recenze Call of Duty: Advanced Warfare

Call of Duty: Advanced Warfare

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

7. 11. 2014 07:56 19
Reklama

Ta scéna, ve které musíte zmáčknout klávesu, abyste na pohřbu svého kamaráda „vzdali hold“ jeho památce, je to nejtrapnější, co v Call of Duty: Advanced Warfare zažijete. Zbytek je „jen“ to nejlepší Call of Duty od dob prvních Black Ops. A to i přesto, že se v něm vyskytují lidé, kteří mají na zádech přidělaná kovová udělátka, sem tam střílí lasery a létají bez vrtulí. Zdaleka nejdůležitějším prvkem této hry je totiž kontext. Zasazení do budoucnosti kolem roku 2060 totiž autoři pojali nejen jako důvod jak nám bez zábran naservírovat futuristické zbraně hromadného i výběrového ničení, ale hlavně jako představu své vlastní vize toho, kam až se lidstvo během příštích čtyřiceti let posune. Je velmi pravděpodobné, že vojáci budou mít exoskeletony, propůjčující jim nelidské schopnosti. Granáty se automaticky zaměří na nejbližšího nepřítele. A výsadky do nepřáteli ovládaného území obstarají speciální dělové kapsle, které nezastaví ani nečekaný náraz do zdi mrakodrapu. Na příkladu Black Ops II je vidět, že pokud abstrahujeme pouze jednu tuto část „budoucnosti“ a zkusíme ji naroubovat na něco, co je nám blízké, nutně následuje negativní odezva. Jakmile ale svět můžeme vnímat v širších souvislostech, začnou do sebe jednotlivé části zapadat.

AMERICKÁ KRÁSA

Možná se může zdát paradoxní, že mluvíme o „světě“ v případě Call of Duty, která vždy byla a stále je koridorovou střílečkou, alespoň v singleplayeru. Hlavním tahákem by měl být přece Kevin Spacey v roli Jonathana Ironse, celosvětového magnáta v oboru bezpečnostních technologií. Ano, jeho obličej budete vídat v přestávkách mezi misemi velmi pravidelně a rozhodně nejde o nějaké hvězdné cameo. Jenže i to, jak je Spacey (respektive Irons) využíván a jaká je jeho role v příběhu, se pozitivně odráží na vašem vnímání hry jako celku. Z dějového hlediska pochopitelně jde o to nejjasnější béčko, o tom ani nemá cenu polemizovat, ale to byly Black Ops II na papíře také a výsledný patvar snad ani netřeba komentovat. Zde máte od začátku jasno: proti komu jdete, proti komu ne, proč, s jakými technologiemi, na jaká místa se podíváte a co tam budete dělat.

Call of Duty: Advanced Warfare
i Zdroj: Hrej.cz

Vše zapadá do velmi přesných šablon akčního žánru, že pouze ten, kdo nemá hry typu Call of Duty rád z principu, může pochybovat o jejích kvalitách. Výše zmíněný kontext pak funguje jako lepidlo mezi jednotlivými epickými, klidovými a konverzačními momenty, kdy vám například dnes neexistující technologie nejsou představovány jenom proto, že dobře vypadají na obrazovce, ale z důvodu navození tónu konkrétní situace. Příkladem mohou být hejna dronů, ne nepodobná těm z Matrixu, která se vyskytují v několika úrovních, pokaždé v jiné funkci, ale vždy s jasným autorským cílem. Záleží už pak jenom na vás, zda přistoupíte na kreativní kejkle dam a pánů ze Sledgehammer Games a necháte se na velmi slušných šest až osm hodin oblbnout skvěle zvládnutým akčním filmem. Pokud si totiž potrpíte na herní inovace, najdete zde, opět po roce, velmi slušivou nulu.

Podobně jako u loňských Ghosts, se i Advanced Warfare vyvíjelo primárně na konzole nové generace, výsledek však zůstal lehce za očekáváním. Animace obličejů a enginové předěly mezi misemi či během nich vypadají skvěle. Při samotném hraní už to ale taková hitparáda není, a ačkoliv jde stále o velmi slušný standard, neubráníte se pocitu, že v daných mantinelech šlo předvést něco daleko epesnějšího. Ještě o trochu hůř na tom jsou multiplayerové mapy, které, ač poměrně slušně diverzifikované, působí nevýrazně a bledě v porovnání s prostředím, do něhož se podíváte během kampaně.

V mutliplayeru může rána přijít skutečně odkudkoliv, a pokud jste naposledy hráli první Modern Warfare, jednoduše nebudete nastolené tempo stíhat. 

Z technického hlediska přitom ani jedné části hry nelze nic vytknout, grafika tiká na konstantních šedesáti snímcích za vteřinu, textury všeho možného jsou přinejmenším slušné, ale celkový dojem nadšení zrovna nevzbuzuje. Diametrálně odlišný zážitek si ale odnesete ze zvuku, zejména pokud máte kvalitní reproduktory. Soundtrack z pod taktovky Harryho Gregsona-Williamse (Metal Gear Solid 2, Call of Duty 4: Modern Warfare) splňuje nejpřísnější filmová měřítka, ale pravý sluchový orgasmus nastane, až se pořádně zaposloucháte do jemného praskání, křupání a čvachtání, které doprovází téměř každý váš pohyb. Autentické zvuky prostředí by si zasloužily zlatou medaili na zvukové olympiádě (kdyby existovala), stejně tak střelba a například tlumené zvuky při použití umlčovací nálože jsou pastvou pro třmen i kladívko.

TO NEJLEPŠÍ NA ZAČÁTEK

Paradoxně jediná, ale zato poměrně podstatná výtka tak směřuje k multiplayeru, který je, z pohledu strávených hodin, drtivou většinou toho zážitku, který dostanete na disku se hrou. Pokud se dříve dařilo sérii balancovat na hraně mezi ďábelsky rychlou akci a možností potichu vyčkávat (nikoliv campovat), kvůli přidání jetpacků na exosuitech se dramaticky zvětšil váš manévrovací prostor a tím pádem i zranitelnost ze všech stran. Rána tentokrát může přijít skutečně odkudkoliv, a pokud jste naposledy hráli první Modern Warfare, která se vedle AW může směle označit za realistickou střílečku, jednoduše nebudete nastolené tempo stíhat. Dokonce i v porovnání s relativně rychlým Titanfallem nebo posledními díly Halo jde o tak šílený kvapík, že si člověk musí několik zápasů zvykat alespoň na čestnou prohru. Pokud navíc nezachytíte začátek, což znamená přibližně první měsíc od zahájení prodeje, tak bude propast mezi vámi a „těmi, co to umí“ ještě daleko větší. Matchmaking se aktuálně netváří příliš přívětivě a klidně vás na páté úrovni pošle k těm, kteří zvolna pokukují po první Prestige. Stejně tak nadále zůstaly problémy s respawnováním, kdy vás hra bez problémů třikrát za sebou pošle přímo do rány nepříteli. U předchozích dílů se tento nedostatek časem povedlo odstranit, ale vážně nerozumíme tomu, proč se musí historie opakovat.

Když vám multiplayer konečně přejde do ruky, začnete si všímat rozdílů mezi dřívějšími díly, které charakterizuje pochopitelně využití exoskeletonu. Díky němu jste daleko agilnější (rychlé dashe do stran), mobilnější (dvojitý výskok za použití trysek až o dvě patra) a silnější (bonusové schopnosti typu zneviditelnění nebo chvilková větší výdrž). Nehledě na to, že vypadáte daleko víc cool. Hráči se zatím příliš nenaučili využívat všech jeho schopností, vrcholem kreativity je výskok z okna směrem nahoru, ale uplynulo teprve několik dní od vydání – zlepšení je nevyhnutelné. Možná to ale bude trvat trochu déle, než by bylo nutné, protože při designu map autoři lehce zatáhli za ruční brzdu a kromě dvou kousků nám nenabídli příliš odlišný zážitek od předchozích dílů v sérii.

Call of Duty: Advanced Warfare
i Zdroj: Hrej.cz

Je také škoda, že takřka všechny mapy působí jako hřiště, což Call of Duty ještě více přibližuje sportu a oddaluje od těch, kteří sérii mohli mít v některé její fázi hodně rádi. Alespoň tři, čtyři „realistické“ mapy by neuškodily. Asi by se na nich ale trochu hůře hrál zbrusu nový mód, který ne náhodou nejvíce připomíná americký fotbal. Na mapě se vyskytuje něco jako míč a každý tým má k dispozici svou branku, vtip je v tom, že není třeba „míč“ donést až přímo k ní, ale můžete si ho vzájemně nahrávat, případně se pokusít o Hail Mary a získat body dlouhým náhozem na...touchdown. Ještě děsivější, než popis tohoto módu, je fakt, že po troše zvykání jde o celkem zábavnou rychlou záležitost, která se snadno vryje pod kůži. Stinnou stránkou této zajímavé herní varianty je naopak vysoká míra quickscope, neboť se při držení míče nemáte jak bránit.

Poslední části celé hry je kooperativní režim, kdy se až čtyři kámoši online či dva offline mohou pustit do souboje se stále silnějšími vlnami nepřátel. Na sebe si přitom můžete pověsit hned tři varianty exosuitu a dále si ho za získané body vylepšovat, tudíž je o co hrát a vzhledem k tomu, že protivníci jsou mimořádně agresivní, tak zde není mnoho nudy. I přesto, že jde o zcela plnohodnotný mód, se ale nelze zbavit dojmu, že jindy podceňovaná kampaň má letos mírně navrch a namísto několika vln v survival režimu si klidně zopakujete jednu, dvě příběhové mise na vyšší obtížnost. Call of Duty: Advanced Warfare není významným krokem vpřed, spíše takovým jemným úkrokem stranou po cestě, která je ale dlážděna dobrými úmysly. Kampaň působí sympaticky, kooperace je slušná a multiplayer, ačkoliv zcela rozhodně nebude pro každého, neobsahuje žádné závažné nedostatky, kvůli kterým byste ho nemohli hrát po celý rok.

Call of Duty: Advanced Warfare
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Velmi slušný díl v sérii, která se dávno stala svým vlastním žánrem. Ti, kteří si pochvalovali i předchozí pokračování, nebudou zklamáni, zarytým odpůrcům jistě vnukne do mysli spoustu nových nadávek na domnělou zatuchlost značky.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama