Call of Duty 4: Modern Warfare Recenze Call of Duty 4: Modern Warfare

Call of Duty 4: Modern Warfare

taltos

taltos

11. 11. 2007 23:00 26
Reklama

I když tvůrci Call of Duty ušili na fanoušky PC her menší boudu v podobě absence třetího dílu pro jejich oblíbené stroje, nezavřeli na ně. O to větší radost mohou mít nyní, ve chvíli, kdy na trh přichází nové pokračování. Osobní počítače neminulo a my můžeme s klidným srdcem konstatovat, že čtyřka s přehledem překonává trojku, ba dokonce i všechny ostatní díly série a sahá po žezlu krále first-person akcí. Ale nepředbíhejme.

Minulost nechme být

Největší změnou Call of Duty 4 je přechod do moderní doby. I když se podíváte také do existujících států jako Rusko nebo Ukrajina, hodně času budete hrát ve fiktivní zemi někde na Středním východě, kde budete řešit únik nukleárních zbraní. Příběh má dvě linky, ve kterých se chopíte seržantů Paula Jacksona z USMC (američtí mariňáci) a MacTavishe z britských SAS. Dvě zápletky vás nenechají odpočinout, a tak stále střídáte lokace, děj se mění, dochází k novým a novým zvratům a vše je velmi sympaticky propojeno. Podaří se teroristům uspět s plány na odpálení nukleárních zbraní? Na to již budete muset přijít sami ve hře.

Je pravda, že příběh hry je zajímavější, než by byl další návrat do druhé světové války, nicméně i tento scénář jsme tu již mnohokrát měli a téma atomových hlavic nikoho nepřekvapí. Mnohem důležitější je, že vás hra do děje dokáže perfektně vtáhnout a dočkáte se nespočtu naprosto pohlcujících okamžiků, ve kterých budete ohromeně zírat na obrazovku. Padouchy opravdu budete chtít s chutí zabíjet a  spolubojovníky střežit jako oko v hlavě. A to je důležité.

Teroristi, třeste se!

Spolupráce vaší bojové skupiny má v pokračování ještě o mnoho větší důležitost než v předchozích dílech,  bez spolubojovníků byste si na mnoha místech vůbec neškrtli. Z počátku mi dokonce připadalo, že mám prioritu stejnou jako oni a prakticky se nijak schopnostmi nevymykám. To se ale po několika misích v úvodu velmi rychle mění a na otevřených prostranstvích se v přestřelkách příliš do nepřátel netrefují, takže většina práce zůstává na vás. V podobně vypjatých chvílích je jen poněkud deprimující nadměrný zájem protivníků o vaši osobu.

Autoři vyřešili šalamounsky problém s ovládáním vojáků. Nepostavili vás totiž ani v jednom týmu do role velícího seržanta, a tak jste právě vy tím, kdo by měl rozkazy plnit. Tak vám odpadá problém s otevíráním dveří, o které se výhradně starají vaši kamarádi. Význam tohoto kroku je jasný. Nedovolí vám přemýšlet o tom, proč byste zrovna do jiných dveří jít nemohli...

Mistři skriptů

Jedna z nejzásadnějších věcí se na sérii Call of Duty nezměnila. Skripty. I když se názory na tento druh tvorby situací velmi liší, my musíme jednoznačně konstatovat, že chlapci z Infinite Ward prostě tuhle věc umí jako nikdo jiný na světě - tak proč ji nepraktikovat! Výsledkem je totiž jeden z nejlepších zážitků na poli akčních her. Ani nestačíte rozdýchat jednu dech beroucí situaci a už se řítíte do další. Ať už se jedná o úvodní úprk z potápějící se lodi, přílet vrtulníky do obsazeného města, sestřelení a následný pád helikoptéry, zoufalé vyprošťování pilota ztroskotané helikoptéry či váš vlastní pád. Ze všech situací přímo čiší neskutečný adrenalin, napětí a parádní akce.

Zmíněné skripty by byly samozřejmě jen poloviční, kdyby k nim nevedla rozumná dějová cesta a nebyly v dosti propracovaných misích. To však rozhodně nehrozí. Podobně nadupané, různorodé a propracované mise jste neměli možnost vidět již hodně dlouho. Počáteční briefing v podobě satelitního obrazu nad bojištěm je jen začátkem. Úkoly se totiž velmi často mění, vyvíjejí a rozdělují podle toho, jak mise probíhá. Tím nechceme říct, že by ve hře byly možné dva konce či jinak splněné úkoly, ale pokrokem je i to, že k danému cíli vede občas několik poměrně rozdílných cest a je jen na vás, jakou budete preferovat. S  týmem pak budete například zachraňovat uneseného vojáka, budete střelcem při atentátu, čeká vás ničení tanků, odpalování budov či stožárů vysokého napětí, stíhání uprchlých teroristů či přepadávání konvoje. Absenci jízdy v džípu autoři vynahradili jinými speciálními misemi, ve kterých budete krýt pěchotu z bombardéru, bojové helikoptéry nebo se projedete na korbě nákladního vozidla se samopalem v ruce. Několik misí nebo určitých úseků je také omezeno časem, takže se musíte hodně rychle probíjet nepřátelskými liniemi.

Úchvatnou variabilitu misí ještě podtrhává skvěle časově a graficky navržené prostředí. Mise často netrvají více než deset, patnáct minut, takže v žádném případě nehrozí stereotyp z dlouhých potyček na stejném místě. A pokud by i toto nestačilo, autoři si připravili obdivuhodné množství nejrůznějších lokací od interiéru nákladní lodě, přes husté lesy, louky, nepřátelské základny, uličky města, budovy, farmy a obsazené kopce aý k hlubokým údolím či podzemním střediskům a bunkrům.

Herní mechanismy

I když se změnila doba, koncept série Call of Duty zůstal prakticky beze změn. Ano, přibyla možnost přivolat si na pomoc dělostřelectvo, označit cíl pro leteckou podporu, ale jádro samotné hry zůstává stejné. Střelba, střelba a střelba. Call of Duty 4 je zběsilou akcí, ve které se jen málokdy zastavíte a odpočinete si. Protivníci mají vždy několikanásobnou převahu a vybíhají ze všech možných i nemožných míst. Nepřátelé se bohužel stále na některých místech nelogicky respawnují. Mohou za to nešťastně umístěné checkpointy - pokud tak zůstanete stát na určité pozici, stává se z takové situace nekonečná přestřelka. 

Adrenalinová akce je samozřejmě okořeněna mnoha prvky. Známý indikátor granátu ve vaší blízkosti zůstal (stejně jako možnost ho odhodit) a ve čtvrtém dílu ještě nabral na důležitosti. Pokud totiž necháte nepřátelé vydechnout a jste ukryti nebezpečně blízko, můžete si být jisti, že jeden dva granáty k vám ihned přiletí. A většinou velmi přesně.

Díky přesunutí hry do moderní doby se také dočkáte například možnosti osázet pole minami Claymore s laserem. Nechybí častý boj proti obrněncům, na které zase můžete použít buď nepřátelské pancéřovky, naváděné střely Javelin nebo v krajním případě i C4. Samozřejmě nechybí oslepující, kouřové a frag granáty, stejně jako desítky spojeneckých i nepřátelských samopalů a odstřelovaček včetně M16 nebo AK-47.

Třeba kupovat nové železo?

Nechceme se zde rozplývat nad detailními texturami, stíny a dalšími parádičkami. I když je pravda, že vše zmíněné hra má, musíme objektivně uznat, že mnoho jiných titulů by ji na poli grafiky předčilo. Kde však rozhodně vládne pevnou rukou, jsou perfektní animace nepřátel i spolubojovníků. Natolik realistické zpracování veškerých skoků, překonávaní překážek, krčení se za bednami, otevírání dveří, slaňování oknem, ale dokonce i běhu je vskutku jedinečné. Nepřátelé mají navíc spoustu různých „verzí pádu“, které se odvíjejí od vaší trefy. Pokud trefíte hlavu, příliš divadélka si neužijete, ale v případě postřelení nepřítele jste svědky jeho plazení do úkrytu, případně i vytažení pistole a pokusu připravit vás ještě o život. Žádný ukazatel zdraví samozřejmě nemáte a jedinou podmínku je, že nesmíte schytat příliš kulek za sebou.

Call of Duty 4 sice nedisponuje tou nejúžasnější grafikou na trhu, ale na druhou stranu si ji zahrají hráči i na průměrných strojích, což může být ve finále mnohokrát důležitější. Na střední detaily i se zapnutými stíny, vyhlazováním a dalšími drobnostmi si zahrajete plynule i na sestavě obsahující jedno jádrový procesor s frekvencí vyšší než 2 GHz, 1024 MB RAM a průměrnou grafickou kartu s pamětí 256 MB. Takže odpověď na otázku z mezititulku zní: netřeba.

Akce roku?

Call of Duty 4: Modern Warfare v nás zanechalo opravdu bohaté dojmy. Bohužel, zrovna v tom nejlepším, kdy se chystáte na příběhové vyvrcholení, je hra rázem utnuta a na obrazovku najedou titulky. Mírnou rozmrzelost z náhlého konce nezachrání ani bonusová mise v letadle, ani Arcade mód, ve kterém si můžete mise projet znovu na čas a se získáváním bodů za různě trefené protivníky.

Je pravda, že lze hru na třetí ze čtyř dostupných obtížností („Veterán“ je opravdu jen pro sebevrahy), projít zhruba za sedm hodin čistého herního času. Nicméně Call of Duty 4 si nezakládá na natažených misích, kterými budete od poloviny chodit s kyselým obličejem. S takovou intenzitou, perfektním načasováním skriptů, prvotřídními animacemi a různorodostí prostředí a úkolů jste se nemohli prakticky v žádné jiné střílečce setkat. Proto s klidem můžeme říci, že i pokud by tvůrci na stejný koncept nastavili nový děj a za půl roku vydali datadisk, budeme první, kdo poběží do obchodů.

Call of Duty 4: Modern Warfare
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Call of Duty 4 je pravděpodobně nejpovedenějším dílem celé série a přechod z druhé světové války do současného konfliktu ji vskutku prospěl. Nabrala na zajímavosti, akčnosti a především skvělých animacích a dech beroucích situacích. Již brzy se podíváme i na multiplayer.

Co se nám líbí a nelíbí?

Úchvatné animace, hezká a nenáročná grafika, skvěle využité skripty, spousta dobře použitelných zbraní, obrovská různorodost prostředí a především úkolů v misích, jednoduchý ale chytlavý příběh
Některé horší efekty výbuchů, nepříjemné checkpointy na bojišti spojené se skripty, kratší hrací doba
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama