Braid Recenze Braid

Braid

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

3. 9. 2008 22:00 3
Reklama

Skákačky (nebo vznešeněji řečeno plošinovky) jsou zvláštní žánr. Před drahnými lety, když nastupovaly 3D karty a dvourozměrná hra byla všem k smíchu, se jim prorokovala rychlá záhuba. Koho by mohlo taky bavit pořád jen chodit zleva doprava, přeskakovat stále stejné plošinky a s jemným „Puff!“ dopadat do kytiček? Přesto i díky totálním uměleckým skvostům jako Oddworld: Abe’s Odysee (ta právě sváděla ve své době boje s jakoukoliv 3D slátaninou) nebo prodejního hitu posledních dní Bionic Commando: Rearmed stále nejenže přežívají, ale úspěšně zadupávají do země leckterou propracovanou realtime strategii, popřípadě first-person střílečku. Jejich hlavní útočiště se však přesunulo spíše do lesa, plného skvělých nezávislých her. Jen si zkuste zahrát takové Knytt Stories a budete valit oči, jak zábavná může být taková explorativní plošinovka v grafickém kabátu, ušitém z rozpárané minisukně. Právě odsud, z toho nejzelenějšího paloučku, plného bzučících pampelišek a všudypřítomného mlžného oparu vzešel Braid – pro spoustu lidí dost možná nejemotivnější zážitek tohoto roku. Minimálně co se her týče.

1.200 Microsoft bodů, připadá vám to hodně, nebo málo? Přesně tolik totiž zaplatíte, pokud si z Xbox Live Arcade budete chtít stáhnout plnou verzi Braidu (předtím si ji samozřejmě můžete vyzkoušet v maličké demoverzi). Na internetu se kolem toho rozpoutala velká debata, protože to je kapku vyšší cena, než jsou lidé zvyklí platit za hry z XBLA. Z letmého pohledu by se mohlo zdát, že dostanete pouze nějakou obyčejnou pohádkovou skákačku v nádherné grafice a s celkem ucházející hudbou. Jenže chyba lávky. Už po několika minutách zjistíte, že tohle nebude záležitost na jediné odpoledne. Logické problémy, ačkoliv nejsou nijak těžké, dovedou potrápit i velezkušené mistry, zvyklé třeba i na rozstřelování vajíček v Bermuda Syndrome. Klíčem k jejich řešení není důvtip, kterým by se vám povedlo je nějak obelstít. Na to se tu jednoduše nehraje. Prakticky tu neexistuje prvek náhody, a pokud se někam nemůžete dostat, není to proto, že byste se nedovedli odrazit od plošinky v ten pravý moment, ale zkrátka jste ještě na to pravé řešení nebyli s to přijít. Tím největším pomocníkem a nepřítelem zároveň pro vás bude jednoznačně čas. Také jste si někdy přáli dát ručičky hodin třeba jen o několik vteřinek zpět? V Braidu vám na to bude stačit jedno jediné tlačítko, díky kterému můžete převíjet zpět do zcela libovolného místa. Navíc ale musíte počítat s tím, že ne všechno bude přetáčením času ovlivněno. Předměty, svítící zeleně zůstanou zkrátka tak jak jsou a správně tušíte, že správná kombinace s těmi „normálními“ bude často potřebná k postupu dále.

Braid
i Zdroj: Hrej.cz

Jako první důvod hrátek s časem by vás samozřejmě mohla napadnout smrt a určitě budete mít pravdu. Tu si můžete přivodit v na první pohled bezpečném světě velmi jednoduše. Stačí skočit na ostré hroty, nechat se trefit dělovou koulí nebo škádlit agresivní králíčky a je po vás. Podržení tlačítka vás ale vrátí zpět mezi živé bez jakéhokoliv postihu. Výjimkou jsou pozdější úrovně, kdy vrácení času zapříčiní existenci vašeho stínového odrazu, který kopíruje všechno vaše jednání až do okamžiku skonu. K čemu je takový odraz dobrý, je asi jasné – dokáže za vás přepnout páku nebo sebrat klíč z jinak nedostupné nory. Kdybychom byli v jakékoliv jiné plošinovce, přešli bychom tento prvek bez mrknutí oka. V Braidu budete mít velmi nepříjemný pocit, když uvidíte, jak se jen díky tomu, abyste mohli postoupit v ději o jednu úroveň dále, zabíjí vaše stínové alter ego. Opravdu silné momenty, kdy čekáte, až vaše kopie vykoná jistý úkol, který jste mu „v minulém životě“ zadali, nechají vířit v hlavě otázky ohledně osudu vašeho druhého já. Poté, co jste předtím zemřeli/převinuli čas totiž pouze nečinně stojí a čeká, než se rozplyne v obláček prachu. Stejně jako u nedávného nezávislého titulu Choke On My Groundhog od Petriho Pürha si i Jonathan Blow s tématem smrti zahrává netradiční formou. Někomu například nemusí být příjemné, když uvidí dělo, ze kterého vylétávají roztomilí tvorečkové, kteří okamžitě umírají po napíchnutí na špičaté kůly v místě dopadu. Nedá se tomu nijak zabránit a nelze s tím nic dělat. Pouze to nutí k přemýšlení, jestli je vůbec eticky správné využívat smrti k osobnímu prospěchu. Odpověď si však Blow okamžitě dává sám, protože jen díky tomu se vám povede Braid dohrát.

V průběhu hraní dostanete ještě jednu schopnost – umisťování časových kapslí na jakékoliv místo v úrovni. Stačí pouze někam dojít (například k dělu, které vystřeluje ohnivé koule jednu za druhou), položit tam onu kapsli a okolí, které bude nejblíže jejímu středu, se začne pohybovat zpomaleně. Relativně zpomaleně, protože to platí samozřejmě i pro vás, dokud se nedostanete ze „sféry vlivu.“ Víc se váš malý princ prostě nenaučí a vystačit si s těmito „pohyby“ budete muset až do samotného konce. Ne, není to málo.

Braid
i Zdroj: Hrej.cz

Design úrovní je kořením Braidu. Dočkáte se jak dětsky snadných, v nichž si spíše než šedou kůru mozkovou prověříte oči, které nebudou stíhat pobírat všechnu tu nádheru, tak nelidsky obtížných. Klasickým příkladem druhé kategorie může být level, ve kterém se svět doslova točí s vámi. Jdete dopředu a čas se pohybuje dopředu. Jdete dozadu a čas se pohybuje dozadu. Přitom se samozřejmě snažíte posbírat všechny kousky puzzle, abyste mohli postoupit dále. A věřte mi, že než přijdete na to správné řešení, tak vás bude pekelně bolet hlava. Nejen dění na obrazovce, ale i hudba a zvuky se totiž převíjejí nazpátek a někdy dá práci se v tom mnohovrstvém moři podnětů vyznat. Úrovně jsou rozděleny do šesti světů, každého se svým vlastním kouskem příběhu, umístěném v otevřených knihách. A je dost dobře možné, že právě jejich čtením strávíte zdaleka nejvíce času. Každé slovo v nich má totiž nějaký účel a nejde pouze o náhodnou sbírku nesmyslů, jak by se mohlo zdát. Po dokončení příběhové linie rozhodně stojí za to si je všechny zrekapitulovat, protože odhalíte spoustu na první pohled neviditelných odkazů a spojení. Bezbřehé romantiky, kteří by ale mohli být navnaděni optimistickým úvodem, ale je třeba varovat. Jedná se o čtení hodně depresivní, a pokud se příběhu zcela oddáte (což není vůbec těžké), počítejte s tím, že budete dlouho do noci přemýšlet nad významem každého slova a neustále si přemítat v hlavě, jestli to náhodou všechno nebyl jen sen.

Nejhorší je, že se hrozně špatně popisuje důvod, proč je Braid tak skvělý. Je to grafika? Určitě ano. Příběh? Samozřejmě. Hudba? Bezpochyby. Pointa? Není sporu. Jenže ani jeden z aspektů hry nevystihne naplno kvalitu hry, jako jedno jediné slovo – emoce. Zvláště v závěrečných čtyřech úrovních, kdy si začnete uvědomovat souvislosti a zjistíte, že nic není takové, jaké jste si mysleli, budete doslova smeteni vlnou pocitů, které se na vás budou valit z televizní obrazovky. Nakonec vám totiž nezbude nic jiného, než se na chvíli zastavit a zapřemýšlet nad tím, co jste vlastně viděli a proč se stalo to, co se stalo. Jestli jste pouze seděli a zírali s otevřenou pusou na „konec“ Passage, u Braidu budete mít potřebu zvednout se od televize a jít se projít, abyste si mohli trochu srovnat myšlenky. Uznejte, který jiný titul tohle dokáže?

Braid
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Jednoduchá plošinovka v perfektní grafice, skvěle ozvučená a navíc nutící nejen přemýšlet, ale také se občas zamyslet nad tím, co vlastně děláte. Jestli jste doposud váhali nad relativně vysoce nasazenou cenou, převiňte čas a okamžitě kupujte.

Co se nám líbí a nelíbí?

Perfektní grafika, brilantní ozvučení, nutnost přemýšlet. Díky zvolenému žánru také rychlá přístupnost a relativní obtížnost, která ale nepřesahuje hranici, kdy vás vše začne štvát.
Možná herní doba, ale vzhledem k tomu zážitku...
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama