Borderlands 2 Recenze Borderlands 2

Borderlands 2

Lukáš Kunce

Lukáš Kunce

17. 9. 2012 22:39 9
Reklama

Když tenkrát chlápci kolem Randyho "Vidličky" Pitchforda prezentovali prapůvodní verzi prvních Borderlands, která samozřejmě ještě nedisponovala svou charakteristickou stylizací, nikdo z hráčů ani novinářů ze hry příliš paf nebyl. To si naštěstí vzal k srdci i Gearbox, jenž vizuální stránku překopal od základů, vytáhl silné černé kontury a z naprosto obyčejných Borderlands se najednou stala jedna z nejzajímavěji vypadajících her. Tehdy asi málokdo čekal, že po čtveřici poměrně úspěšných DLC se dočkáme i takto vybroušeného pokračování, ovšem o to větší radost z finální verze máme.

Pandora... Pandora se změnila

Ještě před pár lety bylo na Pandoře pořádný vedro. Tuny rozžhaveného písku se vám s každým krokem hrnuly do prošlapaných bot, z čela jste si nestíhali stírat pot a vůbec jste se těm banditům nedivili, že kolem pobíhají svlečeni do půl těla. Sice už dávno to zní jako klišé, ale časy se zkrátka mění. Povrch Pandory teď vypadá docela jinak, hned v prvních okamžicích vás navíc hra vyplivne přímo do hustě zasněžených hor, kde ti šáhlí bandité pořád běhají bez triček. Výjimkou přitom nejsou ani lehce travnaté pláně nebo kyselinou páchnoucí jeskyně, rozhodně se ale nemusíte bát, že byste o své oblíbené pouště měli přijít, jen jich není tak přehnaně moc.

Děj prvních Borderlands byl mnohými hráči ostře kritizován nejen kvůli neuspokojivému konci, ale hlavně skutečnosti, že ho vývojáři dost jasně posadili až na nějakou šestaosmdesátou kolej. Slibům o tom, jak vysoce postavený bude ústřední příběh v Borderlands 2, jsme příliš nevěřili a naše pesimistické tvrzení naštěstí je docela mimo. Tvůrci si s prezentací hlavního questu dali mnohem větší práci, velice šikovně vás nutí jej protkávat s neméně zajímavými vedlejšími misemi a hra tak plyne ještě o pořádný kus líp. K tomu samozřejmě přispívá i typický humor, maximální absurdita a perfektní vystižení atmosféry šíleného světa.

Samotná zápletka se znovu točí kolem mýtického vaultu, klíče k němu a samozřejmě také tučné kořisti, nevynechává ani starou známou umělou inteligenci Angel, která si tentokrát střihla ještě výraznější roli. Nostalgickou slzičku v nás vyvolalo nenásilné zapojení mnoha postav z původní hry, mezi kterými najdete jak ty hratelné, tak i nehratelné, z nichž vyčnívají takoví podivíni jako zbraňofil Marcus nebo podivínský Dr. Zed. A vůbec nejsou zbyteční – někteří z nich sehrají důležitou úlohu v hlavním úkolu, ti štědřejší rádi nabídnou i několik vedlejšáků.

Zbraně, zbraně, zbraně!!!

Jsou všude a jsou jich miliardy. V pomyslných kapsičkách je nosí roboti, brouci i banditi, spoustu z nich najdete na značkových záchodech od společnosti Dahl, ty nejlepší vám pak budou odměnou za plnění náročných úkolů a nalézání vzácných truhel. Obrovský počet náhodně generovaných zbraní je zkrátka poznávacím symbolem hry přiznejme si, že lov zbraní je daleko zábavnější než lov .. čehokoliv jiného. Samo štěstí pak rozhodne, zda vám nadělí opravdu trapné prdítko bílé kvality, nebo vážně užitečný kanón kvality fialové, jenž roztřese kolena i těch, co žádná nemají. A ačkoliv už první díl zbraně rozděloval dle jednotlivých výrobců a typů, až dvojka tuhle zajímavou kategorizaci dotáhla a například hračky od Tediora tak mívají úplně jiné vlastnosti než hypermoderní děla Hyperionu, o komických chybách v názvech banditských zbraní nemluvě.

Spolu se zbraněmi se do výbavy vrací i další vylepšováky – energetické štíty, granátové mody, class mody a upravené eridiové artefakty. Zatímco první tři jmenované zůstaly prakticky beze změn, vzácné krámy z mimozemského eridia fungují trošku jinak. Již neovlivňují pouze elementální efekt hlavní schopnosti vybraného charakteru, ale připomínají spíše takový sekundární class mod, přičemž tedy ovlivňují i základní atributy jako rychlost přebíjení nebo zpětný ráz zbraně.

Pakliže by se vám naskytl problém s nedostatkem místa v inventáři (a věřte, že se naskytne docela brzy), nebojte se využít Rolandova trezoru, v případě nespokojenosti s maximální nosností munice zase využijte nové měny a bleskově si pokupujte právě tyhle upgrady. Značného vylepšení se dočkala i úprava vzhledu postavy, proto se nyní nemusíte spoléhat pouze na několik základních barviček, ale jsou vám servírovány rovnou desítky unikátních (a celou řadu odemykatelných) skinů a hlav. Zcela k ničemu, ale kdo z nás nemá rád sbírání zbytečností.

Prozatimní verze hry nabízí čtyři chraktery – gunzerkera, sirénu, vojáka a assassina, ovšem ten, kdo by čekal, že rozdíly mezi jednotlivými třídami budou výrazné, by mohl být zklamán. Každý je totiž schopen používat kteroukoliv zbraň a to docela obstojně, utracené body za jednotlivé skilly pak poskytují jen menší vylepšení a zjednodušení, bez kterých se v klidu obejdete. Nakonec je asi jen na hráči, zda mu bude dost divné, že hrouda svalů Salvador v ruce drží elegantní odstřelovačku a subtilní Zero mezi nepřáteli kličkuje s masivní brokovnicí ve svých drobných ručkách.

Čtyři jsou víc než jeden.. o tři

Trochu jiná situace samozřejmě nastává v režimu kooperace, kdy hra výrazně přituhne a rázem se pečlivé prostudování speciálních dovedností vyplatí. A ke co-opu ještě jedna důležitá poznámka – pokud neplánujete hru s alespoň jedním kamarádem, pořádně si investici promyslete! Borderlands 2 už sice nezívají takovou prázdnotou, kterou nás šíleně štval první díl, a i solo se dá docela dobře hrát, multi-playerový zážitek je ale úplně jiná kapitola. Představe si, že byste hráli Counter-Strike jen s boty...

Vynecháme-li drobné technické potíže, kterým se dneska nevyhne snad žádná novinka, vadí nám v podstatě jen dvě věci – otřesně nevyrovnaná obtížnost a pro PC hráče hrozný interface. Nemáme žádný problém s tím, že druhé Borderlands jsou podstatně těžší než ty předchozí, když se pak ale octnete v situaci, kdy jednomu z bossů se k vnitřnostem dostanete až na nějaký desátý pokus a vzápětí se dalšího zbavíte během pěti vteřin, zřejmě je někde chybička. Ta je na rozdíl od zpraseného uživatelského rozhraní poměrně snesitelná.
S gamepadem v ruce byste zkouškou trpělivosti měli projít, myškaře ovšem čeká absolutní peklo, protože především inventář, se kterým je potřeba manipulovat celkem často, moc rád zlobí. Taková hloupost a přitom tak nesmírně otravná, opravit prosím!

Když synek překoná taťku

Jak jsme už několikrát naťukli, očím lahodící vizuální stylizace vládne Pandoře nadále, jen ten obraz obecně působí daleko jemněji, příjemněji, uhlazeněji. Ani tentokrát se tvůrci nepustili do zapracování moderních grafických efektů a prosazovaný DirectX11 tak znovu ostrouhal, majitelé Nvidia karet se ale mohou radovat z podpory polomrtvé technologie PhysX, která dost důvěrně simuluje chování i těch nejmenších částic. Hudební doprovod lze označit za decentní, nerušivý, přesto výraznější než "jedničkový". Vypíchnout si nepochybně zaslouží některé z hlasů postav, například ikonického robotka Claptrapa už nejspíš nezapomeneme, včetně jeho vtipných hlášek.

Závěrem ještě připomeneme pár věcí, na které se v textu nedostalo – možnost využití vozidel, daleko větší počet druhů nepřátel nebo chytrý systém badass ranků, jenž vás po splnění drobnějších úkolů pravidelně nechá zvýšit některou ze základních statistik. Popravdě řečeno, Borderlands 2 s sebou zas tak moc novinek nepřináší, ale vše již viděné značně vylepšuje a právem se tak může honosit námi uděleným titulem Doposud nejlepší first person střílečky roku.
A ne, nemusíte nám připomínat, že nás ještě čeká Dishonored...

Borderlands 2
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita

Verdikt

Téměř perfektní pokračování. Svého předchůdce klidně nechává stát ve svém stínu a my se už teď nemůžeme dočkat dodatečného obsahu. Jsi skvělá, Pandoro!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama