Blitzkrieg 2: Fall of the Reich

Nebudu asi jediný, kdo se v dnešní době pozastaví nad originalitou námětů počítačových her. Ruku na srdce, kolikrát jste už svedli bitvu o Berlín, bojovali v Ardenách, nebo vedli frontální útok Sovětů u Charkova? Já už nesčetněkrát a přestávám věřit tomu, že se ještě najde někdo, kdo je schopen podat druhou světovou v originálním hávu. Nepovedlo se to ani německým vývojářům z CDV, jenže ti se dokázali prosadit alespoň díky skvěle odvedené práci ve sféře hratelnosti, čímž si série Blitzkrieg vydobyla místo v lepší společnosti. Ačkoli si druhý díl oproti prvnímu nevedl v recenzích tak suverénně, stále jej můžeme považovat za nadprůměr. A co by to bylo za vydavatelský plán, kdyby v něm chyběl nějaký ten datadisk, který zaplatí závoďák pro prezidenta firmy? To přeci nemůžeme dopustit, scheisse!

Braň svou zem, vojáku!

Jak už jsem naznačil, na pořadu dne máme expanzi válečné strategie Blitzkrieg 2 s podtitulem Fall of The Reich. Titulek vlastně prozrazuje dobu, ve které se hra odehrává, takže se s chutí můžeme přesunout do posledního roku války. S blížícím se koncem už německá vojska pochopila, že cesta za ovládnutím světa jaksi nedojde svého naplnění, a když už se blíží ten pád, proč s sebou do pekla nevzít i nepřátele. V této době navíc nebyl prostor pro zdlouhavé plánování akce, takže se praktikoval systém hromadného útoků s jasným cílem – zničit všechno a všechny, co se nehonosí hakenkreuzem. Na tomto staví styl hry, těšte se na skutečně masivní bitvy mnoha a mnoha jednotek naráz. Na odpor se postaví jednotky Rudé a spojenecké armády, které s vidinou ukončení konfliktu rázně tlačí na pilu.

V kampani, kterou nám datadisk nabízí, je to znát a pokud jste hráli původní hru, budete možná trochu překvapeni. Obtížnost je nastavena setsakramentsky vysoko a s pokorou musím přiznat, že jsem se i na nejnižší obtížnost setkal s velmi těžkým odporem nepřátel. Pokud si vyberete vojsko Wehrmachtu, čekají vás mise založené převážně na obraně objektů důležitých k postupu "nach Berlin". Vaší hlavní zbraní se stane artilerie, vojáci v zákopech a těžký tankový prapor. Jestli sympatizujete spíše s druhou stranou, čekají vás mise ofenzivní, současně povedete útok na několika frontách a spíš než taktikou bude vaší hlavní zbraní počet jednotek. Na výběr je jich skutečně mnoho, od pěších kulometčíků, přes tankové stíhače, samohybné houfnice až po letadla. Důležitou roli hrají i zásobovací vozy a náklaďáky, které urychlují převoz jednotek, nebo pozemních děl. Všechno musíte skloubit dohromady tak, aby vznikl kompaktní a efektivně pracující celek a garantuji vám, že někdy jde o skutečně nadlidské požadavky na schopnosti dvou rukou, páru očí a jednoho mozku.

Těžko na bojišti

Pokud překonáte porodní bolesti na bojišti, naskytne se vám překvapivě velký prostor pro manévrování. Většinou se octne vaše armáda v obklíčení několika stanovišť nepřítele a je jen na vás, jakým způsobem vyřešíte splnění hlavních cílů. Například v jedné z misí musíte obsadit vlakovou stanici, pokud možno neporušenou, jenže z druhé strany mapy vás ohrožuje dalekonosná artilerie. Na výběr tedy máte buď riskantní útok na stanici s tím, že přijdete o větší procento jednotek, ale získáte základnu a veledůležitý čas! V tomto momentu můžete přivolat posily a třeba ze vzduchu artilerii „uklidit“. Pokud však razíte cestu promyšleného postupu, otočíte jednotky o 180°, vypořádáte se s artilerií a až posléze obsadíte všechna důležitá, ovšem už lépe bráněná místa. Ku pomoci vám jsou všechny používané vojenské taktiky, zahrnující tvorbu zákopů pro pěší jednotky, zakopávání tanků, nebo jejich maskování v lese. Ačkoli se zdá nabídka docela lákavá, zřídkakdy ji využijete naplno. Na blbnutí v lese zkrátka není moc času a budete rádi, když uhlídáte vlastní jednotky v bojeschopném stavu.

Zajímavým rysem hry je také možnost po každé misi přidělit určitým jednotkám vlastního velitele. To se děje ve velitelském režimu a nemusíte se omezovat jen na pěší armádu. Schopnějšího vůdce můžete přidělit všem jednotkám, letecké nevyjímaje. Vylepšené jednotky získají speciální bonusy k útokům a obraně, nebo je můžete obdařit speciálním upgradem zbraní apod. V pořádku je také fakt, že se upgrade na bojišti skutečně pozná, což vám poskytuje nemalé výhody. Na druhou stranu vylepšené jednotky přitahují pozornost a nepřátelé po nich jdou s mnohem větší vervou. Na vás je opět kladen požadavek na pečlivé složení armády, což je určitě zajímavé pro strategické maniaky, ale méně interesantní pro občasné hráče, kteří hledají především zábavu. Tu, alespoň ve zředěné formě, naleznou v možnosti zahrát si připravené scénáře, které vás uvrhnou do různých míst a situací, které je nutno rychle řešit. Ke slovu se hlásí navíc i multiplayer, nabízející hru přes LAN i internet. Nu a pokud patříte k historickým fandům, využijete i obsáhlou encyklopedii vojenské techniky, která je ve hře k dispozici.

Výlet do technického pravěku

Technická stránka hry jde v souladu s hard-core tituly, které na ní v mnoha případech příliš nelpí. Použitý engine je skutečně zastaralý, míra interaktivity prostředí také není velká a o kloudně vypadajících animacích nelze vůbec hovořit. Modely jednotek jsou celkem detailní, jen použité textury jakoby vypadly z oka pět let staré hry. Nezbytnou součástí válečných her jsou také všemožné výbuchy, plameny a kouřové efekty. Narozdíl od celkově spíše negativního pohledu na grafiku vypadají docela uspokojivě a zvláště v noci efektně. Hudební doprovod z průměru také nevybočuje a co se týče zvuků, ani zde se nekoná žádná sláva. S tím vším jsou aspoň spojeny menší nároky na HW počítače.

Celkově vzato není datadisk Fall of the Reich špatný. Není to však zábava pro masy, je souzen hard-core publiku. V hraní překáží skutečně vysoká obtížnost a nutnost zvládnout naráz i několik frontových bojů. Na radosti koneckonců nepřidá ani zastaralá grafika.