Black Mirror Recenze Black Mirror

Black Mirror

David Rozsíval

David Rozsíval

5. 12. 2017 14:30 7
Reklama

Panství Black Mirror sužuje kletba. Už zase. A kletba jako by svírala i celou herní sérii, která se na zmíněném panství odehrává. První díl, který mělo na svědomí tuzemské studio Unknown Identity, se v našem rybníčku považuje za milník ve vývoji českých adventur, jestli ne za vůbec nejlepší adventuru, která z českých luhů a hájů vzešla. V zahraničí se ovšem ambicióznímu dílu dostalo svého času rozporuplného přijetí, plynoucího z nezvládnutého závěru hry a ne zcela zdařilé anglické lokalizace. S dalšími dvěma díly přišlo německé studio Cranberry Production už v době, kdy zájem o klasické point-and-click adventury přetrvával snad jenom právě v německy mluvících zemích. Black Mirror 2 a 3 navíc měly zase své problémy, z nichž tím největším se zdál být pocit, že mělo jít o jednu hru, kterou zásah vydavatele přeťal ve dví. Znovu jsme se navíc dočkali nevyrovnaného scénáře a nezvládnutého závěru.

ZPÁTKY NA BLACK MIRROR

Nyní se celá série vrací na začátek – respektive desítky let před události původní trilogie. Spíš, než o prequel jde ale o restart celé série, neboť na panství Black Mirror není už nic takové, jaké jsme znali – snad až na příjmení jeho obyvatel a glóbus v atriu. Nezměnil se ovšem jenom zámek, který ostatně autoři přestěhovali ze staré dobré Anglie do zachmuřené skotské vysočiny. Proměnila se hlavně hra samotná – totam je point-and-click ovládání, složité kombinování a využívání předmětů a řešení zapeklitých rébusů. Autoři z KING Art Games, jinak adventurní specialisté, stojící za podařenou sérií The Book of Unwritten Tales a poirotovskou detektivkou Raven – Legacy of the Master Thief, se rozhodli vydat cestou, kterou umetlo studio Telltale. Hrdinu tak ovládáme přímo a tempo hry udávají především konverzace s dalšími aktéry příběhu a banální aktivace předmětů za použití jediného tlačítka. To by samo o sobě nemusel být problém – filmovější pojetí napínavému thrilleru, kterým se Black Mirror vždycky snažil být, rozhodně může svědčit. To by ale ze sebe tvůrci (a nejspíš i vydavatel) museli vymáčknout mnohem víc, než co nakonec předvedli.

Postavy spočítáte na prstech obou rukou, různorodých prostředí je ve hře vyloženě poskrovnu a děj ubíhá jako o překot.

Na panství Black Mirror přijíždíte v roli Davida Gordona, dědice po záhadně zesnulém otci, který sám sebe v interaktivním prologu upálil. Brzy poznáte další obyvatele neveselého panství – přísnou Lady Margaret, zatvrzelého komorníka Anguse, protivného bratránka Eddieho a další, a prošmejdíte každý kout tajemného hradu ve snaze zjistit, co se to vašemu otci přihodilo a jaké další kostlivce schovává Gordonovic rodina ve svém prostorném klozetu. A to je vše. Postavy spočítáte na prstech obou rukou, různorodých prostředí je ve hře vyloženě poskrovnu a děj ubíhá jako o překot. Nemám nic proti komornímu pojetí, naopak, v době opulentních videoherních spektáklů vnímám komornost jako vítané osvěžení, ale v Black Mirror se ani na moment nezbavíte dojmu, že nejde o záměr, nýbrž o důsledek nedostatku peněz, času, či – nejpravděpodobněji – obojího.

TRPĚLIVOST PŘINÁŠÍ… SMRT!

První nepříjemnost, na kterou narazíte, vás bude provázet celou hrou. Jde o časté a k uzoufání zdlouhavé nahrávání. Prakticky každou (!) místnost na zámku odděluje ne zrovna svižný loading. Mezi lokacemi navíc neprocházíte po aktivaci nějakého tlačítka, ale automaticky, jakmile se dostanete do zóny okolo dveří. V kombinaci s faktem, že v zámku se neorientuje zrovna snadno a chodby nepříjemně připomínají jedna druhou (opakují se například i obrazy na stěnách), hráče čeká opravdové martyrium.

Nemohu se přitom zbavit dojmu, že mohlo jít i o záměr, neboť kdyby se hra loadingů zbavila, snadno ji dohrajete pod tři hodiny čistého času, což by u hry za tisíc korun bylo vskutku na pováženou. Tvůrci ostatně dělají všechno proto, aby Vám pobyt ve hře nevybíravým způsobem prodloužili. Často vás tak nutí cestovat přes celý dům (a tedy i několik loadingů) jenom proto, abyste s někým hodili řeč, a ten vás promptně odeslal zase jinam. Nemluvě o tom, že není těžké, zejména v počátcích, vůbec netušit, co po vás hra vlastně chce. Ano, obsahuje sice seznam úkolů – ty jsou ale zadány tak vágně, že kdyby místo nich byly obrázky motýlů, vyšlo by to nastejno. Narazil jsem i na moment, kdy mi hlavní hrdina v dialogu naznačil hned dvě možnosti toho, co bych měl dále podniknout, a ani jedna z nich přitom nebyla uskutečnitelná a řešení se skrývalo někde úplně jinde. O intuitivním herním designu tu nemůže být řeč.

ZRCADLO, ZRCADLO, KDO JE NA SVĚTĚ NEJFILMOVĚJŠÍ?

Ve hře ale není nouze o momenty, kdy jasně vidíte, že autoři měli navíc. Nápad s modifikovatelným klíčem nebo pasáž těsně před samotným závěrem ukazují, že i klasické adventurní postupy se dají rozumně oživit, a že řešení problémů mohou dávat smysl i bez toho, abyste přilepovali kočku k vysavači. Jsou to však jenom záblesky, které potěší, ale zároveň vzbudí lítost, že místo pořádné porce kvalitní hratelnosti dostáváte jen drobky, které zbyly pod stolem.

Problém je, že i sám scénář kulhá jak postřelený zajíc.

Nezbývá nám asi nic jiného, než se smířit s tím, že adventury moderního střihu opouštějí práci s inventářem a prohledávání lokací na úkor „zásadních“ rozhodnutí a filmového příběhu. Výměnou však musí nabídnout kvalitní scénář, který podobné zpracování ospravedlní. A bohužel, i na tomto poli hráči načapají Black Mirror se staženými kalhotami. Nejde snad ani o to, že vás v téhle hře nečekají zmíněná rozhodnutí, nebo že filmovému pojetí škodí špatná práce s kamerou, neschopnost využít jednoduchou zatmívačku nebo již zmíněné rozkouskování světa jednotlivými loadingy. To vše by se nakonec dalo odpustit. Problém je, že i sám scénář kulhá jak postřelený zajíc. Ne, že by samotný příběhový oblouk byl úplně marný nebo, že by snad jednotlivé repliky byly vysloveně špatně napsané. Zásadní potíž představuje jeho nekonzistentnost. Postavy se v jednu chvíli škorpí, aby pak byly najednou zase na jedné lodi, ignorují zásadní příběhové skutečnosti, ale hlavně jsou o krok před vámi – asi jako kdyby vás k půlce rozhovorů nepřizvaly. Přiznám se, že nejednou mi naprosto unikalo, jak ta či ona postava dospěla ke svému názoru, kde vzala informace, které bych zjevně já jako hráč měl mít též.

MUSÍME TO OPRAVIT!

V jednu chvíli se mi dokonce přihodilo, že postavy měly informace, které ovšem získaly až později ve hře, a to z jednoho prostého důvodu – tvůrci zapomněli, že jednotlivé vzkazy, na kterých se příslušné informace nacházejí, může hráč aktivovat v libovolném pořadí. Ostatně s technickou úrovní na tom Black Mirror všeobecně není nijak valně. Kromě již několikrát zmíněných útrpných loadingů měla hra na PS4 tendenci se občas zaškubat a jednou dokonce spadla do dashboardu.

Black Mirror
i Zdroj: Hrej.cz

Vizuálně přitom nejde o podívanou, ze které by vám spadla brada. Postavy působí jako voskoví panáci, a zatímco zámek samotný je zpracovaný ještě s relativním citem pro detail, druhá větší lokace, kterou ve hře navštívíte, je vysloveně odfláknutá, neřkuli odpudivá. Prostředí je zároveň mrtvé a zoufale neinteraktivní. O tom, že ani v této oblasti autoři zdroji neoplývali, svědčí i fakt, že podle titulků je nemalá část assetů nakoupená z obchodu v Unity a nikoli vytvořená přímo pro potřeby Black Mirror. Na druhou stranu, autorům je třeba přiznat, že atmosféru se jim podařilo trefit dobře a v kombinaci se slušným dabingem jde o jednu ze světlejších stránek tohoto projektu.

STŘEPY JSOU ŠTĚSTÍ

Jednou se možná dozvíme, jak dlouho bylo Black Mirror vlastně ve vývoji, protože, co si budeme nalhávat, tohle novorozeně mělo ještě nějaký čas zůstat v inkubátoru. Nástupce adventur, které počítáme mezi „rodinné stříbro“, je nehotový prakticky ve všech ohledech. Přesto však musím říct, že vždy, když už jsem chtěl nad autory (nebo o ně) nadobro zlomit hůl, přišli s nějakým nápadem, který mě přinutil se nad nimi ještě na chvíli slitovat. A udělám to i teď, v závěru, i když jsem dlouho přemýšlel, jestli jim na rozloučenou nenadělím výstražnou jedničku. Protože dvojka to je s do krve odřenýma ušima.  V tomhle zrcadle totiž nic pěkného neuvidíte.

Black Mirror
Xbox Xbox One
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nedovařené a nedopečené nedochůdče, na které se vydavateli zjevně nechtělo rozbíjet prasátko. A podle toho to taky vypadá.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama