Black Recenze Black

Black

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

20. 2. 2006 23:36 30
Reklama

Takže nejdřív základní informace. Hra Black není životopisem úspěšného komika Jacka Blacka, ani v ní ani nevystupuje hrdina seriálu Milénium, Frank Black, a dokonce ani žádní řetězy ověšení černoši. Prostě se tahle hra jmenuje Black a důvodem bude zřejmě to, že to dobře zní. Ale co do jména, jak pravil básník Wilda. I pod jiným jménem by byla hra Black tou nejlepší střílečkou, která se na Playstionu objevila… a vlastně nejen na Playstationu. Je to FPSka (čili pro ty, kteří ve společnosti neohromují lidi počítačovou hantýrkou, střílečka viděná z pohledu očí hrdiny) a má ji na svědomí firma Criterion, tvůrci závodně demoličního Burnoutu. Tak… teď vás chvíli necháme, ať vám to mozek pěkně zpracuje… a ano, přesně tak. To, co dokázali v závodním žánru, teď předvedli i v hájemství stříleček. Opět rozpoutali frenetickou destrukci, znovu vzduch zahustili prachem a efektními výbuchy, zase nahodili zběsilé tempo a způsobili tolik zkázy, že by to nezvládli ani všichni čtyři jezdci apokalypsy, i kdyby pracovali přes čas. Pokud byl Burnout skvělá hra, tak Black je geniální. A podobně jako u Burnoutu jde realita stranou a přichází čistá zábava. Tvůrci šli úplně opačnou cestou než většina současných her, které se snaží být co nejpestřejší a nabídnout z každého žánru něco, takže v nich střílíte, jezdíte, luštíte hlavolamy, tancujete polku, pěstujete macešky… prostě děláte každou chvíli něco jiného. V Blacku nebudete dělat nic jiného než střílet. Od začátku do konce a bez chvilky na vydechnutí. I dveře nebudete otvírat pomocí karty či nalezeného klíče, ale prostě to do nich napálíte z brokovnice. Místo toho, aby Black rozdělil své síly mezi spoustu činností, dělá jen jednu jedinou věc - ale zato skvěle.

SVĚTLO NA KONCI TUNELU

Co si hrát na nějakou recenzentskou objektivitu a odstup – tahle hra je prostě zatraceně geniální. Připadáte si jako v nějakém starém filmu Johna Woo, kdy je ve vzduchu víc nábojnic než kyslíku. Protivníci se na vás řítí ze všech stran a je perforujete kulkami. A díry děláte nejen v protivnících. Všechno kolem vás se dá zničit, rozstřílet, vyhodit do povětří. Tohle už není přestřelka, to je válečná zóna – kulky ničí okenice, trhají na kusy zdivo, tříští kov… Přestřelku začínáte mezi náhrobky na hřbitově… a na konci už je tam jen holá pláň. Nečekejte, že se budete moc někde na dlouho schovat, soustředěné palbě odolá jen velmi málo věci a protivníci jsou velmi neodbytní a rafinovaní. Naštěstí, jak už jsme psali, si hra nehraje na realitu, takže vás jedna kulka nezastaví. Dokonce vás nezastaví ani desítka kulek, a ještě cestou nacházíte lékárničky (počet je závislý na tom, jak těžkou si hru nastavíte). Ale přesto to není žádná brnkačka, nepřátel jsou mraky a hrají proti vám přesilovku. Stačí chvilka a máte na kahánku. Hra vás nejdřív varuje tím, že zvuky rozpliznou a z obrazu vymizí barva… a když se včas neseberete, tak můžete začít znova od začátku. Což je asi jediná věc, kterou bych Blacku vytknul – málo záchytných bodů. Vzhledem k tomu, že o každý centimetr území budete vést tvrdý boj, tak by si to zasloužilo víc checkpointů. Některé místa budete muset hrát i desetkrát, než se skrz ně probojujete, a dokončit celou misi, je někdy práce na celý den. Ale to je čistě subjektivní pocit – někdo zase může tvrdit, jen houšť a větší kapky.

 Samozřejmě, u každé střílečky jsou nejdůležitější zbraně. Ani tady vás Black nezklame. Je jich tu dost, jsou patřičně mohutné, namakané a hlavně účinné. Když to do něčeho naperete z brokovnice, tak máte pocit, že jste právě vypálili z tanku. Maso! A co teprve granáty – v normálních hrách na ně kašleme, spíš se soustředíme na palbu… ale tady jsme je rozhazovali jako domovníci sůl na zledovatělý chodník. A bylo nám jednou jestli někoho zasáhneme – už jen ten výbuch stál za to! Samozřejmě, k pořádné střelbě patří i pořádné zvuky… a to je další plus pro Blacka! Tohle není žádné tiché nesmělé pšoukání, ale palba, po které se budou tříštit věci nejen na obrazovce, ale i u vás v bytě. A co teprve grafika… už první mise ve městě je solidní, ale když se dostanete do lesa, tak vás bude přecházet zrak – něco podobného jste ještě neviděli. Skoro máte chuť se po hraní zkontrolovat, jestli jste nechytili klíště. Navíc máte pocit obrovské volnosti – i když je hra poměrně lineární, nemáte trasu jasně vyznačenou a můžete se k cíli dostat různými stezkami. K tomu si přihoďte práci se světlem, spousta detailů a atmosféru, která vám připomene staré akční fláky osmdesátých let, ve kterých se Sly či Arnold vydávali na nepřátelské území.

Náladu neničí ani filmové sekvence, které oddělují jednotlivé mise a které jsou udělané hodně atmosféricky. K velkým kladům patří i struktura jednotlivých misí. Ať se při nich probíjíte městem, překračujete státní hranice nebo se bráníte útokům ve starém kostele, ve všech misích se tvůrcům podařilo vyhnout stereotypnosti. I když pořád jenom střílíte, jsou jednotlivé mise tak zajímavě navrhnuté a tak dobře vystavěné, že se nenudíte, ani když musíte jeden úkol několikrát opakovat. Po přestřelce na hřbitově se vrhnete do kanálu, prolezete na staré vrakoviště… úzké prostory se střídají s rozlehlými pláněmi, město s divokou krajinou… a pořád musíte měnit strategii a přemýšlet, která zbraň je pro které místo nejvhodnější. No, to s tím přemýšlením, to je možná špatně řečeno. U téhle hry nebudete mít na nějaké velké přemýšlení čas. Pořád vás požene kupředu, pořád někam dál. Spustíte jí - a za týden vás odnesou mrtvé vyčerpáním, s blaženým úsměvem na ztuhlé tváři, a z prstů vám budou páčit ovladač. Takže jestli po tomhle okamžitě nevyrazíte a nepůjdete si Black koupit, jste u nás másla. Žluklého. Potaženého plísní a s mrtvou myší uvnitř. Black je ta nejzběsilejší, nejvymakanější a nejparádnější střílečka, na kterou můžete narazit, hra, která posunula laťku zase o pořádný kus výš. Tak buďte svědky toho, jak se tvoří dějiny… ať pak máte vnoučatům o čem vyprávět.

Black
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2

Verdikt

Rozhodně nejlepší střílečka na playstationu… a patrně i na všech ostatních počítačích. Ne vážně nepřeháníme. Mount Everest je taky jen jeden.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skoro všechno – atmosféra, spád, zvuky, grafika a mise, které dokazují, že střílečka nemusí být vůbec monotónní. A samozřejmě, totální destrukce, při které všechno vybuchuje, hoří a krvácí.
Snad jen málo checkopointů… a nutnost dohrát celou misi před ukončením a sem tam vás zaskočí nevyrovnané AI teroristů
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama