Bioshock: Infinite Recenze BioShock: Infinite

BioShock: Infinite

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

24. 3. 2013 23:21 8
Reklama

Je hrozně těžké psát o hře, na kterou se těší celý svět, protože o ní nikdo nechce slyšet nic zásadního, a přesto by všichni rádi věděli, jak že ten nový BioShock Infinite vlastně dopadl. A protože tušíme, že strohý ortel – skvěle a tečka – by vám ani zdaleka nestačil, musíme to nějak zkusit. Stejně rozvážně jako hlavní hrdina Booker DeWitt, který sice ztratil postavení detektiva u Pinkertonovy národní agentury, ale přesto je osloven dvojicí záhadných lidí, aby ve městě Columbia pátral po dívce jménem Elizabeth, přivedl ji zpět a konečně tak smazal všechen svůj dluh. Zmatení? To je dobře, protože zmatení se budete cítit až do posledních vteřin příběhu, a tentokrát to myslíme doslova. Rozuzlení si vývojáři skutečně nechali až na úplný konec, a i když obří zvrat událostí každým okamžikem čekáte, stejně vás zastihne nepřipravené. A je to rozhodně dobře, protože cesta ke konci je mistrně vypointovaná a při zpětném ohlédnutí vám se závěrečnými titulky všechno dojde.

Hra na bohy

Ještě než se k nim ale propracujete, čeká vás nebývale kreativní a poutavá jízda, u které se zaručeně nestihnete nudit. Hlavní roli v BioShock Infinite nakonec nehrajete vy ani Elizabeth, ke které se za moment dostaneme, ale samotné město Columbia. Dříve to byla Americká chlouba, vrchol technologického pokroku, výstavní síň a zároveň hrozba pro ostatní. Město si od roku 1901 majestátně plulo po obloze a plnilo symbol dokonalosti a řádu. Jenže lidská rasa je slabá, nechá se zcela podmanit mocí a bylo tak pouze otázkou času, než si Columbané začali hrát na bohy. Vyústilo to v přetrhání všech kontaktů s povrchem a Columbie přestala na dlouhých jedenáct let pro lidi tam dole existovat. Přesto se ale vydáte jejím směrem a úspěšně přistanete v očistci.

Stylizace vítězí

BioShock Infinite je od začátku do konce plejádou symbolů, nenápadných indicií i skrytých poselství, přičemž se příběh dotýká témat jako náboženství, rasismus nebo třídní boj. Podtrhuje to dospělé vyznění celku a upozorňuje na nutnost být pořád ve střehu. Nicméně všechny úvahy a filozofické myšlenky jako kladivo hned na začátku rozmlátí základní lidské pocity štěstí a obyčejné radosti z pohledu na něco krásného. Díky poetice, se kterou je Columbia vystavěna, vám totiž spadne čelist na stůl a jen tak ji zpátky nezvednete. První procházka po městě je natolik silným okamžikem, že vám nebude stačit myš ani klávesnice k tomu, abyste pochytali všechny vjemy. Grafika, byť ne zrovna dokonale detailní, sází na neotřelou steam-punkovou stylizaci, která nepostrádá barvy. Alespoň tedy ze začátku si jich užijete dosyta, později všechno, pravda, trochu ztmavne. Jenže to vám může být v tuhle chvíli úplně ukradené – když se totiž ozve několik prvních tónů Dvořákovy Novosvětské, začnou se vám podlamovat kolena a citlivějším jedincům možná zvlhnou oči dojetím. Je to jedním slovem nádhera a to nejdůležitější je, že od prvního momentu vám dá Columbie pocit, jako by doopravdy žila vlastním životem.

Mechanický kůň právě táhne malý povoz, stánek s hot-dogy se utápí v dopoledním slunci a u rozbitého hydrantu se cákají děti. Nesměle nakouknete do čistírny obuvi a pak dorazíte na pouť. Celým městem právě hýbe festival, všude se představují nejnovější technologické vymoženosti, do toho všechno hraje, bliká a vybuchuje. Jednoduše pastva pro uši i oči, živoucí svět plný nečekaných malých příběhů, přesně jako ve skutečnosti.

Snový svět Infinite

Opojení nádherou Levinových myšlenek ale netrvá věčně a během úvodních dvou, tří hodin hraní rychle přijdete na to, že i Columbie má pár kostlivců ve skříni. Předně je to hnutí Vox Populi, které brojí proti vládnoucí vrstvě Zakladatelů, stojící v čele s prorokem Comstockem. Jeho podoba je napříč hrou až nechutně zbožšťována a nejednou k vám Comstock promluví shůry, jako by odnikud. Důvod je prostý, jakožto „falešný prorok“ mu chcete z ostře hlídané věže ukrást Elizabeth a unést ji z Columbie zpátky do New Yorku. Však víte, kvůli splacení těch dluhů… Jenže co s tím, když je chudák holka obdařena nadpřirozenými schopnostmi a je tak pro obě znepřátelené strany kriticky důležitá? Je to jednoduché – znamená to neustálé přitápění pod kotlem a hrocení vyvstalých situací.

Také si musíte uvědomit, že z věže osvobodíte bytost, která dosud žila jen v několika místnostech. O světě venku ví jen z knih a ze všeho nejvíc touží odjet do Paříže. Na druhou stranu však Elizabeth pochopí situaci rychle, a ačkoliv je stále vyděšená a překvapená, nebude vám během hraní ani chvilku překážet. Fakt, že s ní strávíte dvě třetiny hry, je proto velice příjemnou vzpomínkou a možná i návodem pro ostatní, jak by taková vedlejší postava měla ve hrách působit.

Každý dialog má hlavu a patu, neztrácí dynamiku a třeba na rozdíl od nového Tomb Raider věříme mladé Elizabeth její postoj bez výhrad. Zabíjení není nic pro ni, a přitom nám vývojáři z Irrational Games dokázali, že i tak si s vámi může projít peklem. V boji vám umí pomoct bez jediného výstřelu a je až k nevíře, že dosud nikoho nenapadlo, zpracovat vedlejší postavu, nebo lépe řečeno – postavu ovládanou umělou inteligencí, tak hravě jako právě v BioShock Infinite. Elizabeth si totiž pokaždé najde nějaký úkryt a snaží se na bojišti najít něco, co by se vám mohlo hodit. Jednou je to lékárnička, jindy náboje do samopalu, to všechno vám může po stisku jednoho tlačítka hodit do náruče a často vám tak zachránit život. Později se stanete na této pomoci závislí, a to ještě nepadlo ani slovo o těch tajuplných nadpřirozených schopnostech.

Nic není pod kontrolou

Co vlastně Elizabeth umí, je složité popsat tak, abychom neprozradili něco, čeho bychom pak mohli litovat. Ale velice zjednodušeně řečeno, Elizabeth umí ohýbat čas i prostor. Otevíráním malých časoprostorových děr je pak schopná umístit do scény předmět, který tam kdysi možná byl, anebo teprve bude, nicméně v realitě na daném místě není. Ať už je to plechový zátaras, co slouží jako kryt, nebo třeba bedna s municí, to všechno si můžete díky chytrému ovládání nechat velice snadno aktivovat a využít ke svému prospěchu. A hrátky s prostorem a časem neplatí jen pro neživé předměty, mnohokrát využijete tuto pomoc pro aktivaci mechanických strážců, kteří se ihned postaví na vaší stranu a bojují, dokud nepadnou. Až pak jdou znovu aktivovat.

Tím můžeme směle načít povídání o souboji, pro který nacházíme v hodnocení jen dvě slova: maximálně variabilní. Pokaždé, když se vám bude zdát, že dané místo není možné projít, zastavte se a uvědomte si, co všechno vám vývojáři dali k ruce. Zaprvé tu jsou vigory, alias plasmidy, které se stávají součástí Bookerovy osobnosti po vypití lektvarů ve speciálně tvarovaných lahvičkách. Hned ze začátku dostanete možnost obrátit vybraného nepřítele na krátký čas proti svým. Později se pak ale dostanete k lahůdkám jako sesílání smrtonosného hejna krkavců, metání blesků, anebo vrhání zápalných granátů. Platidlem za užívání vigorů je sůl, kterou vám buďto najde Elizabeth, anebo si ji najdete sami v nejrůznějších podobách. Ke všemu navíc v Columbii postávají vždy vcelku logicky umístěné automaty, ze kterých je možné sůl i další chybějící věci dokoupit za nalezené peníze.

Druhou věcí, kterou budete v boji samozřejmě plně využívat, je pestrá nabídka zbraní, stylizovaných do podoby již zmiňovaného steam-punku. Pistole, samopal, brokovnice, ale také rotační kulomet na kliku (!), nebo granátomet, to všechno vám bude k dispozici a hra vás naučí všechny zbraně pěkně střídat. Najednou můžete nést jen dvě, proto je nutné odhadovat situaci předem a dobře se připravit. Škoda jen, že vývojáři nabízí jen dva a dva rychlé sloty pro vigory, resp. zbraně. Zatímco u zbraní to vlastně ani nevadí, kvůli vigorům budete muset často pauzovat hru, abyste z kontextové nabídky vybrali ten správný a mohli ho použít. Vzhledem k tomu, jak rozmanité tyhle schopnosti jsou, chtělo možná zauvažovat nad elegantnějším způsobem užití.

Jako na horské dráze

Třetí a poslední věcí pak je speciální rukavice, díky které můžete využívat kolejí pro rychlý přesun z místa na místo. Není to ale jen součást dopravních mechanismů, mezi jednotlivými kolejnicemi můžete i na docela velkou vzdálenost přeskakovat, takže dostáváte v boji značnou výhodu. Bohužel i díky možnosti zběsilého přesunu se boj v BioShock Infinite často zvrtává v nepřehlednou melu, čemuž vývojáři nepomáhají chybějící navigací. Za normálních okolností je to samozřejmě velké plus, v Infinite na vás jednoduše nebude svítit obří šipka se slovy: JDĚTE VPRAVO! Nápověda samozřejmě ve hře je, po stisku tlačítka se před vámi na pár vteřin nakreslí ukazatel, ale i tak by se občas hodilo zvýraznit protivníka, ať víte, po čem pálit. Navíc vzhledem k tomu, že se nepřátelé chovají chytře a zbytečně nevyčkávají, je to často velká mela.

Připravte se rovněž na to, že budete umírat, v mantinelech Infinite to ale není žádný velký problém. Naopak tím hra značně snižuje celkovou obtížnost a i na normal budou tuhé souboje jen otázkou času. Po smrti vás totiž Elizabeth, anebo vy sám dokážete oživit, vrátíte se na místo a nepřátele najdete s pocuchaným zdravím. Jen škoda, že skript neúměrně dlouho čeká na vaše opětovné zapojení do akce, takže můžete dlouhé chvíle sledovat připravené, ale neaktivní nepřátele, jak vás očekávají. Poslední výtkou k boji pak je absence výrazných bossů, které ve hře v podstatě nejsou. Vedle obyčejných a míň obyčejných vojáků (rozuměj – odolnějších, s jinou zbraní), potkáte čtyři minibossy, které by ale pro vás po získání většiny vigorů a vylepšení základních zbraní neměly činit velký problém porazit. Víc ale prozrazovat nebudeme. Ani o Songbirdovi, strážci Elizabeth, ne!

Splatit dluh…

A tohle by mohlo platit i pro zbytek článku. Víc už prozrazovat ani nemůžeme, protože pak byste neměli radost z té nejlepší věci, co mohou hry nabídnout, a sice poznávání společně se stimulováním vlastní fantazie. Vezměte to jednoduše tak, že až na několik drobných chybek, ke kterým musíme zahrnout i občasné zasekávání se o předměty (!), funguje ve hře všechno na jedničku. Příběh je natolik silný, že by ho mohli z fleku přetavit hollywoodští tvůrci do celovečerního filmu a ještě by jim zbylo na pokračování. Jestli po nás stále chcete doporučení, zda si hru pořídit, pak neváhejte – momentálně mezi novinkami nenajdete nic, za co by se vyplatilo dát tu necelou tisícovku víc.

Bioshock: Infinite
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Těžko říct, jak to Ken Levine dělá, ale dokázal to znovu. BioShock Infinite je ztělesněním čisté radosti ze hry, a až na pár okamžiků a nedotažených prvků udává směr moderním titulům se silným příběhem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama