Betrayer

Betrayer se od samotného oznámení tvářil jako svěží vítr vanoucí do žánru first person akcí. Černobílý filtr dával tušit nevšedním zážitkům a vystupující rudé prvky na obrazovce probouzely zvědavost. Je však Betrayer skutečně tím originálním počinem, za který jsme jej považovali, anebo jen nafouklou bublinou pro herní intelektuály?

Betrayer z dílen autorů tak povedených her jako jsou F.E.A.R či No One Lives Forever přináší řadu zajímavých prvků a má hráčům co nabídnout. Předně je řeč o vyprávění a o vlastním zasazení hry - píše se rok 1604 a vy se ocitáte na samotné hranici Nového světa, který však není takový, jaký byste si jej představovali. Netrvá dlouho a už vás pronásleduje nelidsky vypadající conquistador, o něco později i obludy strašlivější a ryze nelidské. Ale proč, proč se to děje? Inu, to už si musíte vypátrat sami, prostřednictvím předmětů a útržků z deníků, případně plněním úkolů pro neutišené a roztroušené obyvatele dosud neprozkoumaného kontinentu. Z různě poházených střípků informací se pak snažíte dát si dohromady obrázek o tom, co se v této tajemné kolonii stalo, kam všichni zmizeli a kdo je, krucinál, ta dáma v červeném?! Tak úplně sami totiž ve hře nebudete, od začátku vás provází společnice opředená snad ještě složitějším spletencem záhad a vtíravých otázek. To všechno pak Betrayer prezentuje za použití sice klasických a ne dvakrát originálních prvků, které však kombinuje s hravou lehkostí a spojuje v líbivý celek.

OPAKOVÁNÍ MATKOU MOUDROSTI

Bohužel, právě kvůli částečnému vykradení již známých motivů (kontrola bodů jako ve Far Cry 3, hororové momenty...), dokáže nuda nastoupit překvapivě rychle. Hra se skládá z několika rozsáhlých oblastí, každá je pak něčím specifická a má svůj charakteristický středobod v podobě osady či pevnosti. Úkoly na nich se ale brzy začnou nebezpečně opakovat a zvrhnou se v pobíhání z jedné lokace do druhé. A bohužel tím zcela zásadně trpí i původně velmi hutná atmosféra hry.

Ve snaze být neslyšen lze originálně využít i občasné zašumění větru.

Tu od prvních trailerů podtrhuje vypínatelný černobílý filtr, který halí vše do vysoce kontrastního hávu. Není ale třeba mít strach, že v takové grafice něco neuvidíte či snad minete důležitou část skládanky – hned zkraje hry naleznete utržené lidské ucho (fakt!) a objevování předmětů dostane zcela nový rozměr. Betrayer je jednou z mála her, kde prostorový zvuk skutečně najde praktické uplatnění, každý předmět totiž o sobě dává vědět i zvukem. A nejen předměty – jakmile vás zpozoruje nepřítel, uslyšíte ho a je na čase se připravit na šarvátku.

Souboje jsou nicméně tím, co vás na Betrayer zrovna neuchvátí a rozhodně mohly být zpracovány lépe a hutněji, nikoliv pouze jako věčné utíkání a schovávání za stromy. Základní premisa je však dostatečně zajímavá – bloudíte nepříliš rozsáhlým světem a vyhledáváte cíl své cesty, sem tam na někoho narazíte a snažíte se s ním vypořádat. K tomu lze zvolit stealth cestu a nepřátelům se zcela vyhýbat, nebo je pěkně jednoho po druhém potichu likvidovat. A ve snaze být neslyšen lze originálně využít i občasné zašumění větru. Na straně druhé tu samozřejmě existuje i rambo styl, kdy se s bojovým pokřikem a mušketou v ruce vydáte na zteč. A pravděpodobně zemřete – základní obtížnost hry je docela vysoká, o to víc si ale budete vychutnávat všudypřítomné napětí.

i Zdroj: Hrej.cz

Betrayer je hrou plnou zajímavých prvků – byli jsme nadšeni ze sice slabší, ale zato velmi stylové grafické stránky a zvukového doprovodu. Stejně tak jsme se rádi nechali unést tajemným příběhem plným nadpřirozena a první výlety za hranice našeho světa jsme si vychutnávali plnými doušky. Jenže vedle toho má Betrayer i několikero zásadních ale. Naše největší výtka jde na vrub rychle nastupující nudy vzniklé z neustálého opakování a soubojový systém, jenž promrhal vlastní potenciál. Škoda, Betrayer měl na to být skutečnou nezávislou perlou.