Betrayer
NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu
NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.
Betrayer se od samotného oznámení tvářil jako svěží vítr vanoucí do žánru first person akcí. Černobílý filtr dával tušit nevšedním zážitkům a vystupující rudé prvky na obrazovce probouzely zvědavost. Je však Betrayer skutečně tím originálním počinem, za který jsme jej považovali, anebo jen nafouklou bublinou pro herní intelektuály?
Betrayer z dílen autorů tak povedených her jako jsou F.E.A.R či No One Lives Forever přináší řadu zajímavých prvků a má hráčům co nabídnout. Předně je řeč o vyprávění a o vlastním zasazení hry - píše se rok 1604 a vy se ocitáte na samotné hranici Nového světa, který však není takový, jaký byste si jej představovali. Netrvá dlouho a už vás pronásleduje nelidsky vypadající conquistador, o něco později i obludy strašlivější a ryze nelidské. Ale proč, proč se to děje? Inu, to už si musíte vypátrat sami, prostřednictvím předmětů a útržků z deníků, případně plněním úkolů pro neutišené a roztroušené obyvatele dosud neprozkoumaného kontinentu. Z různě poházených střípků informací se pak snažíte dát si dohromady obrázek o tom, co se v této tajemné kolonii stalo, kam všichni zmizeli a kdo je, krucinál, ta dáma v červeném?! Tak úplně sami totiž ve hře nebudete, od začátku vás provází společnice opředená snad ještě složitějším spletencem záhad a vtíravých otázek. To všechno pak Betrayer prezentuje za použití sice klasických a ne dvakrát originálních prvků, které však kombinuje s hravou lehkostí a spojuje v líbivý celek.
OPAKOVÁNÍ MATKOU MOUDROSTI
Bohužel, právě kvůli částečnému vykradení již známých motivů (kontrola bodů jako ve Far Cry 3, hororové momenty...), dokáže nuda nastoupit překvapivě rychle. Hra se skládá z několika rozsáhlých oblastí, každá je pak něčím specifická a má svůj charakteristický středobod v podobě osady či pevnosti. Úkoly na nich se ale brzy začnou nebezpečně opakovat a zvrhnou se v pobíhání z jedné lokace do druhé. A bohužel tím zcela zásadně trpí i původně velmi hutná atmosféra hry.
Ve snaze být neslyšen lze originálně využít i občasné zašumění větru.
Tu od prvních trailerů podtrhuje vypínatelný černobílý filtr, který halí vše do vysoce kontrastního hávu. Není ale třeba mít strach, že v takové grafice něco neuvidíte či snad minete důležitou část skládanky – hned zkraje hry naleznete utržené lidské ucho (fakt!) a objevování předmětů dostane zcela nový rozměr. Betrayer je jednou z mála her, kde prostorový zvuk skutečně najde praktické uplatnění, každý předmět totiž o sobě dává vědět i zvukem. A nejen předměty – jakmile vás zpozoruje nepřítel, uslyšíte ho a je na čase se připravit na šarvátku.
Souboje jsou nicméně tím, co vás na Betrayer zrovna neuchvátí a rozhodně mohly být zpracovány lépe a hutněji, nikoliv pouze jako věčné utíkání a schovávání za stromy. Základní premisa je však dostatečně zajímavá – bloudíte nepříliš rozsáhlým světem a vyhledáváte cíl své cesty, sem tam na někoho narazíte a snažíte se s ním vypořádat. K tomu lze zvolit stealth cestu a nepřátelům se zcela vyhýbat, nebo je pěkně jednoho po druhém potichu likvidovat. A ve snaze být neslyšen lze originálně využít i občasné zašumění větru. Na straně druhé tu samozřejmě existuje i rambo styl, kdy se s bojovým pokřikem a mušketou v ruce vydáte na zteč. A pravděpodobně zemřete – základní obtížnost hry je docela vysoká, o to víc si ale budete vychutnávat všudypřítomné napětí.
Betrayer je hrou plnou zajímavých prvků – byli jsme nadšeni ze sice slabší, ale zato velmi stylové grafické stránky a zvukového doprovodu. Stejně tak jsme se rádi nechali unést tajemným příběhem plným nadpřirozena a první výlety za hranice našeho světa jsme si vychutnávali plnými doušky. Jenže vedle toho má Betrayer i několikero zásadních ale. Naše největší výtka jde na vrub rychle nastupující nudy vzniklé z neustálého opakování a soubojový systém, jenž promrhal vlastní potenciál. Škoda, Betrayer měl na to být skutečnou nezávislou perlou.
Verdikt
Betrayer je jiný, než na co jste zvyklí a předhazuje před hráče tajemný a nebezpečný svět. Své karty ale vykládá až příliš rychle a lze jej prokouknout během chvíle. Pak již hrozí jen opakování, nuda a mrhání potenciálu.
