Beijing 2008
První olympiáda, kterou jsem hrál na počítači, vypadala zhruba nějak takhle:
K co nejrychlejšímu běhu se mačkala tlačítka na joysticku a při technických disciplínách se trefovala různá políčka na kruhových ukazatelích. A to k radosti všech – jak hráčů a výrobců her, tak výrobců joysticků (kdo ještě vzpomene na značku QuickShot?), o nichž jsem přesvědčen, že vývoj podobných „button-mashing“ her tajně sponzorovali. Postupem času vyhrály na poli sportovních her spíše snahy o simulace než o arkády a kolektivní sporty od EA Sports, 2K Sports, Konami a dalších firem vystavily tupému rychlostnímu mačkání tlačítek takřka definitivní stopku. Jen jednou za čtyři roky, právě u příležitosti letních olympiád se nějaká ta mačkací orgie na trhu objeví. A letošní čínské radovánky samozřejmě nemohou být za výjimku.
Beijing 2008 (ano, opravdu Beijing a ne Peking, pravděpodobně kvůli nějakým obskurním licenčním důvodům, protože hra je jinak česky otitulkována) je na první pohled propracovaná hra, které lze jen stěží přiřknout přívlastek klasické komerční rychlokvašky. Vývojáři z Eurocom Entertainment využili všechny zkušenosti načerpané během vývoje Athens 2004 a do zpracování letních sportů se vrhli s evidentním nadšením. K autenticitě jim samozřejmě dopomohla oficiální olympijská licence, díky níž jsou ve hře přítomny loga, stadióny, televizní grafika a další „nutné“ propriety. Bohužel, peníze již nezbyly na jména a tváře sportovců, což u hry propagované jako „oficiální produkt k olympiádě“ nelze přejít s pouhým mlčením. Co naplat, že si na začátku hlavního herního módu vyberete jeden z národních týmů, za nějž olympiádu absolvujete, když následně neuvidíte v akci jediného reálného sportovce, Dayronem Roblesem počínaje a Michaelem Phelpsem konče. V této souvislosti nemusí našince ani moc mrzet, že mezi nabízenými vlaječkami zcela chybí ta česká, protože tento výběr je zde skutečně spíše pro parádu.
Mnohem více než na národnosti vašich sportovců totiž bude záležet na tom, jak rychle a přesně budete mačkat tlačítka. Vývojářům asi nelze mít za zlé, že jejich snahy o inovace jsou spíše kosmetického charakteru, a že hratelnost je v základu velmi podobná Track & Field, na který odkazuji v úvodu. Stále jde hlavně o rychlé mačkání a o správné načasování zastavení ukazatele na libovolném poli. Analogové páčky na joypadu sice pomáhají k určitému pokroku, ale bez větší námahy si lze představit i jejich aktivnější, nebo chcete-li lepší využití. Disciplín je velmi uspokojivé množství a z nabídky takřka čtyřiceti kousků (rozlišovány jsou samozřejmě i jednotlivé běžecké disciplíny) si vybere svou oblíbenou snad každý. Kromě klasických atletických odvětví jako jsou běhy, vrhy, hody a skoky se autoři pustili i do zpracování plaveckých závodů, střeleckých soutěží, gymnastiky a několika dalších sportů jako kajaky, judo, stolní tenis nebo vzpírání. Jasná pozornost byla ale soustředěna právě na „klasiku“ a posledně jmenované sporty působí zajímavě bohužel jen na první pohled. Již po prvním zahrání zjistíte, že jednoduchost zpracování a dost možná i reálná nemožnost nějakého důstojného pojetí (například u gymnastiky) zabraňuje strávit u těchto částí příjemné chvilky. A co si budeme povídat, i další sporty se velice rychle omrzí a po jednom absolvování hlavního módu se všemi kvalifikacemi a podobně vás bude k dalšímu hraní nutit jen máloco. Snad jen multiplayer dokáže hratelnost na chvíli probudit, ale v klasickém online režimu ztrácí i přes snahu tvůrců určité kouzlo. Beijing 2008 je v tomto ohledu určitě zábavnější hrát ve více lidech na jednom počítači.
Na krabici s Beijing 2008 je mimo jiné napsáno, že hra spadá pod label Games for Windows. Ano, pod onu značku, pomocí které se Microsoft někdy před rokem a půl pokoušel oživit zájem o hraní na PC prostřednictvím unifikovaných instalací, krabic a hardwarové podpory. Dnes je již patrné, že plán Microsoftu nevychází tak, jak bylo plánováno a Beijing je toho jasným důkazem. Zatímco původní specifikace programu hovořily o kompatibilitě s ovladačem Xboxu 360, hra od Segy jde mnohem dál. X360 ovladač je zde totiž přímo vyžadován. Přestože se v minimálních HW požadavcích o jeho nutnosti nic nepíše, hra jakoby s jinou alternativou ani nepočítala. PC hráči už si asi zvykli na všudypřítomné grafické ztvárnění tlačítek microsoftího gamepadu v celé řadě her, ale v nastavení Beijing 2008 neexistuje možnost namapovat všechna tato tlačítka na jakékoliv odpovídající klávesy na klávesnici. V důsledku toho tak některé (nebo spíše většinu) disciplín nelze na klávesnici ovládat, protože ve chvíli kdy máte zmáčknout například pravé čelní tlačítko ovladače, netušíte, jaký je jeho klávesnicový ekvivalent. Možná namítnete, že stačí jen chvilku hledat a částečně budete mít pravdu, ale problém je v tom, že ony toužebně hledané klávesy stěhují své namapování v závislosti na disciplíně kterou hrajete (pro zájemce, kompletní list všech kláves najdete v diskusním fóru na GameSpotu). Zkrátka, na klávesnici se to hrát nedá a myš není podporována pro jistotu vůbec – přitom právě v této kombinaci by se dalo vytvořit plnohodnotné a funkční PC ovládání naprosto bez problémů. Když k tomu připočteme fakt, že mnozí hráči si na fórech stěžují, že jim ve hře nefungují i některé rozšířené joypady jiných firem, znamená lenost autorů jediné – ke hře za tisícovku si chtě-nechtě musíte dokoupit X360 joypad, jinak si velmi pravděpodobně vůbec nezahrajete. Beijing 2008 je z mého pohledu definitivní hrob značky Games for Windows – když v jejím rámci prošla takto pokažená konverze, projde už cokoliv.
Verdikt
Pro majitele konzolí nebo X360 gamepadu je Beijing 2008 průměrnou hrou s několika lehce nadprůměrnými momenty. Pro ostatní je příkladem zmršené konzolové konverze.
