Beat Saber

Žádná jiná hra mě nedonutila přemýšlet nad virtuální realitou takovým způsobem jako Beat Saber. Bylo tu EVE, vesmírná arkáda, která využívala VR na sto procent díky roli pilota a pohledu z kokpitu na okolí, svou loď a všudypřítomný vesmír. Byl tu Farpoit, jenž umocňoval pocit drsňáka na cizí planetě prostřednictvím Aim controlleru, bílého ramínka, které sice pušku nepřipomíná ani z rychlíku, ale s brýlemi na hlavě člověk uvěří, že z jeho barevné bambulky na hlavni srší blesky a někde tam pod ní je granátomet v případě té největší nouze. A také je tu hromada dalších her, které jsou vtipné, pobaví, třeba někoho i poučí, a především se nemusí omezovat jen na PlayStation, a postaví vás do cizích rolí a snaží se vám vštípit, že jste někdo jiný. Nejste. Jste to stále vy, vy a svět okolo vás. A odtud všechno začíná.

OH, FEEL THAT HEALING BEAT!

Beat Saber nemá velkolepou výpravu, nesnaží se zaujmout pompézními scenériemi a vytvářet iluzi jiných světů a neviděných možností. Protože v tom virtuální realitu, její krásy a zároveň jisté nebezpečí vnímáme nejčastěji; má nám nabídnout něco, co ve skutečnosti není možné nebo je jen velice obtížně proveditelné. Má nás přenést do her, do světů, na kterých už teď obdivujeme, jak člověka dokáží vtáhnout, a tato imerze měla být a mnohdy pro někoho samozřejmě i je s virtuální realitou ještě násobena. Přestože ale Beat Saber přesně tohle nedělá, je to široko daleko ta nejlepší VR hra, kterou si teď můžete zahrát.

V rukou sice netřímáte elektrickou kytaru, s jejíž pomocí nevyprodáváte koncerty po celém světě, ale vašimi nástroji jsou dva světelné meče, kterými sekáte krychle, které se na vás do rytmu valí.

Nejvtipnější na tom je to, že tuzemský projekt není nijak revoluční. I mimo headset existují hry, které se jen nesnaží vyprávět vaše příběhy, ale které staví na vašich dovednostech a určitém druhu perfekcionalismu, touze naučit se a posléze ovládnout základní mechanismy hry. Mnoho z nich využívá rytmu a vašeho postřehu, případně vaší schopnosti zapamatovat si posloupnost jednotlivých kroků, abyste zdárně přežili až do konce. Všech těchto designérských nástrojů využívají i autoři ze studia Beat Games – lze namítnout, že to všechno, co se naučili během hraní Guitar Hero nebo s Rock Bandem od Harmonixu, nakonec promítli i do vlastní hry. Vytvořit takovou hru mimo virtuální realitu, asi bychom nehovořili o revoluci a dost možná bychom Beat Saber nevychvalovali tak vysoko a dost možná by se ani hra neumístila v naší Invazi, ale to jsou pouhá kdyby, na která se nehraje. Jelikož je Beat Saber vůbec první podobnou hrou pro VR, sklízí vývojáři zaslouženě všechno ovoce.

Možná je takové hodnocení na jednu stranu až moc přísné, protože i na rytmické hře lze leccos pokazit nebo nedotáhnout do konce, namísto toho tu už od samotného začátku vše funguje jako kvalitní švýcarské hodinky. Headset, který vás naprosto odstřihne od okolního světa, navíc nabízí jisté možnosti, které jsou bez jiných periférií nemožné, čímž se dostáváme k samotnému jádru, jak se Beat Saber vlastně ovládá. V rukou sice netřímáte elektrickou kytaru, s jejíž pomocí nevyprodáváte koncerty po celém světě, ale vašimi nástroji jsou dva světelné meče, kterými sekáte krychle, které se na vás do rytmu valí. Zjednodušeně řečeno si člověk zanedlouho připadá jako bubeník, který svými paličkami udává ráz celé skladbě, a okolí je jen vizualizace, která mu pomáhá soustředit se na další pasáže, jež teprve přijdou.

RAISIN‘ THE VOLUME

Světelné meče jsou naprosto stěžejním nástrojem celé hry. Prostřednictvím move ovladačů totiž sekáte svým červeným a modrým mečem krychle v různých požadovaných směrech, nejčastěji svrchu a zespoda, za což získáváte body ve snaze získat co nejvyšší skóre. Prostinký základ pochopí každý během deseti vteřin, v praxi ale zase tak jednoduchý není. Modrým mečem sekáte modré krychle, červeným červené, a snažíte se v rychlosti stíhat vnímat směr, jakým máte vést sek. Ten je znázorněn šipečkou na každé krychli, jenže když se jich vám do zorného pole nahrne deset, začíná jít do tuhého. Jak už to tak bývá, je potřeba začít od nejjednoduššího a jít po nejtěžší. Ty nejsnazší obtížnosti jsou čistě pro trénink a navyknutí si na to, co po vás hra chce. Hodnotí totiž, kromě jiného, i přesnost seku, který musí být vedený co nejblíže středu, ale zároveň i jeho sílu, respektive úhel, pod kterým jej vedete.

Kromě vašich terčů začnou přibývat i bomby, do nichž seknout naopak nesmíte, případně elektronické stěny, kterým se musíte aktivně vyhnout,

Pokud máte ambice Beat Saber ovládnout, musíte být neskonale rychlí, ale také přesní. Především ve chvílích, kdy začne přituhovat, budete mít tendence jen tak mečem máchat ve snaze zasáhnout krychli alespoň nějak, natožpak přesně, čímž ale přicházíte o skóre. Jeho získávání je největší motivací k tomu hrát dál a dál. Budete se neustále zlepšovat, načež vaše postupné kroky uvidíte i vy, tím, že za chvíli budete chtít trochu zrychlit. Nejlepším tréninkem je kampaň, která začíná od píky a jde ke komplexnějším výzvám. Kromě vašich terčů najednou začnou přibývat i bomby, do nichž seknout naopak nesmíte, případně elektronické stěny, kterým se musíte aktivně vyhnout, to znamená uhnout doleva nebo doprava, případně se hlavou sehnout, aby vás přeletěla a vy nepřišli o násobič, případně o těžce vydřené kombo.

LET’S UP THE TEMPO

Pokud nejste dostatečně rychlí, kromě toho bude přicházet o jakousi energii. Ta je elementárním základem pro vaše přežití – pokud dojde, je konec. Pokud jste naopak úspěšní, zvyšujete svou šanci, že přežijete až do konce. Zní to jednoduše, že? Tak, teď si všechno spojme dohromady. Po pomalém rozjezdu se začíná frekvence barevných krychlí zvyšovat. Úvod si člověk zapamatuje nejsnáze, ale že by si zapamatoval posloupnost celé skladby, to jen tak nehrozí. Zatímco úspěšně sekáte, co vám přijde pod ruku, začínají se objevovat jobovky – pravým mečem sekáte kostky vpravo, vlevo, svrchu i zespodu, po chvíli přichází výměna a sekáte do všech stran ze všech směrů i svým druhý mečem. Červená stěna, které je potřeba se vyhnout, přináší dočasnou úlevu, abyste první kostku, která následuje, sekali už v podřepu, protože se nestihnete ani sebrat, natož pak nějak konsolidovat a připravit se na další nápor. Přidejte si k tomu to, že Beat Saber rád kostky před vašima očima přehazuje, čemuž musíte přizpůsobit v rychlosti i své ruce, a máte zaděláno na slušnou zábavu.

Nejlepší na tom je, že i když to (snad) zní hekticky, dává to perfektní smysl. Neztrácíte se, stále víte, co se po vás chce a hra nijak nepodvádí, jen víte, že jediným omezením jste vy sami. A že jen vy musíte zrychlit, abyste přežili dalších deset vteřin. Uspokojení, které se dostaví, když se povede, je k nezaplacení. Příval endorfinů často vynahrazuje neustálý pocit frustrace, že něco zkazíte a přece o milisekundu později moc dobře víte, že to bylo špatně, jen už mozek nestihl nový požadavek zpracovat. I v kampani logicky přituhuje, navíc po vás jednotlivé mise chtějí nové a bláznivější výzvy, například nasbírat XY skóre nebo neudělat ani jednu chybku, ale nejvíce času člověk stráví jen tak výběrem písniček a volbou obtížnosti (případně vlastních kritérií, které mohou navýšit obtížnost) a zkoušením překonat sebe sama.

Pořizujete si jednu z nejlepších VR her, která perfektně využívá pohybové ovládání a cizí svět nabízí spíše jako kulisu.

Nebo překonat ty druhé. Hra samozřejmě obsahuje žebříček nejlepších výsledků, ale také nabízí party režim, v němž můžete vytvořit turnaj a překonávat své přátele. Pokud někdo strávil s Beat Saber více času, bude mít ale výraznou výhodu a jeho konkurenti jej budou jen horko těžko překonávat. A je tu ještě jeden problém, který tíží specificky PS4 verzi – pokud totiž strávíte s Beat Saber více času, písničky se vám ohrají. Nebo lépe řečeno nebude prostor, kam postoupit dál, protože všechno budete znát a budete se vážně jen překonávat. PC verze pro tamní VR headsety nabízí možnost implementace vlastních písniček, na konzoli ale tato možnost chybí. Vývojáři sice chtějí zdejší obsah plnit prostřednictvím updatů, otázkou ale je, jak jim práce půjde od rukou. Handicap je to obrovský, ale existuje důvod, proč jej zmiňuji až v samotném závěru. Vůbec by totiž neměl rozhodovat o tom, zda si Beat Saber pořídit či nikoliv. Tak či tak totiž pořizujete jednu z nejlepších VR her, která perfektně využívá pohybové ovládání a cizí svět nabízí spíše jako kulisu. A to je kombinace, která funguje. Trpíte-li kinetózou a z virtuální reality je vám zle, tak tady i díky tomu nebude. To považujte za bonus závěrem.