BattleTech Recenze BattleTech

BattleTech

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

7. 5. 2018 16:50 15
Reklama

Znáte Jordana Weismana? Že ne? Tak já vám jej trochu přiblížím. Je to takový nenápadný pán, jenž už více než 30 let plní malým i velkým klukům sny a skrze svá díla je přenáší do pozoruhodných světů vzdálené budoucnosti. Psal se teprve rok 1986, když přišel s první deskovou hrou ze světa MechWarriorů, světa, který ve své videoherní inkarnaci čítá už více než 30 kousků, a to se nebavíme právě o hrách stolních nebo knihách. Ačkoliv nejstarší hry spadající do tohoto vojenského sci-fi univerza jsou většinou z nás považovány za digitální pravěk, letopočet 2018 znamená rok obrody, rok naděje. Mechwarrior Online se má stále čile k světu, v prosinci nás pravděpodobně čeká MechWarrior 5 a právě v těchto dnech vychází tahová strategie Battletech od studia Harebrained Schemes. A tohle studio už určitě znáte. Nebo ne? Dobře, tak dávejte pozor. Mimo to, že se jedná o lidi zodpovědné za novodobou podobu značky Shadowrun, by vás tito vývojáři měli zajímat ještě z jednoho důvodu. Velí jim totiž právě ten neznámý chlapík, který to tehdy všechno začal. A kruh se uzavírá…

KOUŠEME SE DO OCASŮ

A zatímco některé herní série se podobně jako bájný Uroboros samy pohltí a zchřadnou během pouhých pár let, Battletech dokazuje, že mechové mají i po těch letech stále co nabídnout. To ostatně zjistíte hned u úvodního stylizovaného filmečku, který vás i přes svoji jednoduchost velmi rychle vtáhne do kokpitu kovového harcovníka.

Následuje tvorba postavy, která je na obyčejnou tahovou strategii překvapivě komplexní. Kromě jména a vzhledu vašeho avatara si totiž volíte i původ postavy. Ten však ve hře nemá velký význam a otevírá jen pár dialogových možností. Čtete správně? Dialogy s možností výběru odpovědi v tahové strategii? Ano prosím, opravdu tam jsou. Podobně jako výběr původu však mají pramalý vliv na průběh hry. Ačkoliv se vám tedy do rukou vždycky dostanou tři druhy odpovědi, stejně všechny směřují ke stejnému cíli a příběh nijak neovlivňují.

SLOVNÍČKY DO RUČKY

Když už jsme u příběhu, ačkoliv by k tomu mohlo žánrové zasazení hry opět svádět, není zde jen do počtu. Na ploše více než 35 hodin, které kampaň zabírá, vás čeká dobrodružství, které se točí okolo politického převratu a obsahuje i spousty překvapení, zvratů a dokonce závěrečné zamyšlení. Většina z něj vám je odvyprávěna textově skrze rozhovory, a jelikož tvůrci věděli, že orientace v loru zdejšího světa není pro prostý lid nic jednoduchého, doplnili k „vlastivědným“ pojmům hypertextové vysvětlivky, které v chápání zdejšího světa do velké míry pomáhají. To však nic nemění na tom, že jste zpočátku těmito termíny opravdu zahlceni a abyste si všechny pletky užili do poslední kapky, je zapotřebí totálního soustředění. To všechno zároveň ve velkém diskriminuje osoby nepříliš vládnoucí anglickým jazykem, poněvadž zdejší slovní obraty nejsou z těch nejjednodušších. Na druhou stranu dialogy je pokaždé nutné odkliknout a nemizí samy, do Battletechu je tedy možné se ponořit i se slovníkem v ruce.

Před vymahači dluhů vás prostě nezastaví ani armáda po zuby vyzbrojených mechů, to je taková rada do života.

Vaším hlavním hubem se brzy po začátku stane mobilní vesmírná základna, z níž organizujete celou skvadru. Managementu si užijete kupříkladu při najímání pilotů, které můžete pomocí zkušeností levelovat v jednom ze zdejších jednoduchých RPG systémů. Další jednoduchou ale podstatnou mechanikou je vylepšování lodi, mající nemalé dopady na vaše hraní. Obzvláště urychlení zotavování mechů a jejich pilotů jsou berličky, které v pozdějších herních fázích oceníte. Čas jsou totiž peníze, a stav vašeho konta je ve světě Battletechu tím nejvíce omezujícím faktorem. Když vám v boji zemře žoldák, nahradíte jej jiným, to samé se dá samozřejmě provést s jeho strojem. Pokud se však ocitnete bez peněz a nemáte na měsíční zaplacení údržby lodi a mzdy žoldáků, končíte. Před vymahači dluhů vás prostě nezastaví ani armáda po zuby vyzbrojených mechů, to je taková rada do života.

MEGAVÁLKY NA SMETIŠTI

Ale zpět k lodi. Jejími dalšími neméně důležitými složkami jsou správa kontraktů a hvězdná mapa. Po galaxii budete cestovat právě kvůli kontraktům, díky jednoduchému systému území ovládajících frakcí se však vždycky nedostanete tam, kam chcete. Úkoly na vás navíc kladou jisté nároky, a pokud nejste ověřená osoba, těžko vám někdo svěří složitější, ale o to lépe placenou práci. Důležité je také říci, že u každé „fušky“ si posuvníkem určujete, do jaké míry chcete zaplatit v penězích a ve šrotu. Ačkoliv se to nezdá, druhá jmenovaná komodita se většinou ukáže jako cennější, jelikož v ní můžete nalézt části ozbrojených válečníků, ze kterých si poté svaříte toho svého.

Nečekejte propracovanost vztahů na úrovni Dragon Age, což ale na druhou stranu znamená, že se vyhnete předávání dárků a rozpačitému polygonovému sexu – a to beru jako jednoznačné plus.

Tím ale působnost lodi stále ještě nekončí. Najdete na ní také své společníky, kteří se od žoldáků liší tím, že nemají ruce pořezané od plechů nepřátel. U nich jsou k dispozici jak základní textové tutoriály, tak i další dialogové možnosti, díky kterým se můžete dozvědět něco ohledně jejich historie či osobního přesvědčení. Nečekejte propracovanost vztahů na úrovni Dragon Age, což ale na druhou stranu znamená, že se vyhnete předávání dárků a rozpačitému polygonovému sexu – a to beru jako jednoznačné plus. No a na závěr to nejlepší. Váš vesmírný přístav je totiž také místem, kde se děje veškerá ta magie v podobě sestavování a vylepšování mechů.

PRVNÍ MAJITEL, LEŠTĚNKA, PO DŮCHODCÍCH Z RAKOUSKA, PLNÁ PALBA

Všichni určitě máme ve svém okolí takového toho pána, který své milované auto vytahuje pouze na víkend na vyleštění laku a nedotýká se jej jinak než v rukavicích. A přesně takový láskyplný vztah pravděpodobně mají vývojáři z Harebrained Schemes ke svým mechům. Kvůli lepší představě zdejšího systému kompletace kovových titánů doporučuji alespoň krátké nahlédnutí do galerie, jelikož z prostého popisu není tak jednoduché získat ten správný dojem o jeho komplexnosti. Každého mecha lze charakterizovat jednak kategorií (lehký, střední, těžký a bojový), ale také šesti vlastnostmi – palná síla, pohyb, odolnost, odvod tepla, dosah a vhodnost k fyzickému kontaktu. Kategorie je neměnná, přičemž platí, že větší je prostě lepší (promiňte, pánové). Ovšem vlastnosti lze měnit poměrně jednoduše – ověšením tou správnou výbavou. Každý battlemech má osm částí, na které můžete přivařit zbraně, munici, trysky nebo chladiče. Tou největší výzvou při skládání jsou početné limitace – nesmíte přešvihnout maximální nosnost stroje, zároveň je také třeba zabránit jeho přehřívání. No a taky je fajn, pokud se může alespoň trochu hýbat a nesesype se po jedné ráně. A ačkoliv množství limitů svádí k myšlence, že možných kombinací výbavy nebude mnoho, opak je pravdou a mecha si můžete přizpůsobit čistě k obrazu svému. Chcete po zuby ozbrojeného pomalého behemota, nebo snad rychlého skauta, který se dovede pohybovat i vertikálně a na nebohého nepřítele dovede skočit shůry, případně jej obejít a zamířit do takřka nekrytých míst? Možnostem se meze nekladou.

A to samé platí i pro samotné souboje, díky obrovské taktické variabilitě se zde najde každý stratég. Jedna mise obvykle trvá od dvaceti minut do dvou hodin, přičemž její délka závisí hlavně na vybavenosti vašeho komanda a jeho protivníků, a z toho vyplívající obtížnosti kontraktu. Nepřátelské jednotky se obvykle také sestávají z mechů, méně často ze statických střílen nebo tanků. Mapy jsou středně rozlehlé a můžete se nad nimi takticky pohybovat s volnou kamerou.

Stromům taková devadesátitunová obluda nezkřiví ani větev.

Souboje začínají v okamžiku, kdy jedna strana detekuje tu druhou. Tento moment je obvykle prvním signálem pro správné rozestavení jednotek, důležitou roli zde totiž hrají nejen výškové rozdíly, ale také modifikátory. V pouštním prostředí se váš stroj rychleji přehřívá, v zimě nebo při stání ve vodě naopak chladne, na nerovném prostředí se hůře míří a v lese je zase těžší jej zasáhnout. Poslední jmenovaná skutečnost pak vypadá lehce komicky, kdy se váš plechový miláček tyčí asi deset metrů nad okolní stromy, ale protivníkovi se jeví jako skrytý. Podobně pak působí pohyb mechů, kdy při cestě svým pohybem bourají vojenské bunkry, nicméně stromům taková devadesátitunová obluda nezkřiví ani větev.

ZACHRAŇTE MECHY!

Samotné souboje probíhají v poměrně pomalém a uvolněném tempu, kdy dříve logicky táhnou nejlehčí jednotky. Jak již bylo výše zmíněno, velký důraz je kladen na úhel střelby, díky rozdělení mechů na jednotlivé segmenty se kupříkladu díky tzv. precizní střele můžete soustředit jen na nejodhalenější část protivníka, a tím pádem ho ze hry vyšachovat rychleji. Existují zde i takové detaily, jako ustřelení ruky a s tím spojená ztráta zbraní. Chválím také možnost zaměření se na více nepřátel najednou, a to kompletně i s výběrem toho, která zbraň bude střílet na konkrétní terč.

Mech v boji končí buď po svém zničení, nebo po smrti pilota. Žoldáci totiž také mají omezené zdraví, a palba do stroje, ve kterém se nacházejí, může resultovat v jejich zranění. Pokud jich nenasbírají mnoho, je možné je po konci mise na lodi léčit. Nejedná se sice o instantní řešení, ale lepší vyléčený pilot v hrsti nežli jeho kremace v plechovém torzu. Jakmile vstoupíte na bojové pole, neexistuje žádná možnost opravy mecha nebo léčení pilota – toho můžete maximálně před smrtí katapultovat, a tím jej zachránit za cenu krátkodobého oslabení týmu.

Velmi nepříjemné je i chování kamery. Ta se při akčních záběrech nastavuje sama, a to ve velké většině případů právě tak, abyste neviděli vůbec nic…

Plnění kontraktů je tedy zábavné a propracované, bohužel se však nevyhnulo chybám, a to hned několika. Zatím nejpalčivější problém, který by ale dle tvůrců měl být brzy opraven, je nevyvážená obtížnost. Asi do poloviny hry je až na pár výjimek nastavena optimálně, pak ale přichází obrovský skok, který se příliš nelíbí ani oddané komunitě. Jedním z tuhých oříšků jsou třeba konvojové mise, kdy se vaše cíle pohybují takovou rychlostí, že je takřka nemožné je v časovém limitu dostihnout. Velmi nepříjemné je i chování kamery. Ta se při akčních záběrech nastavuje sama, a to ve velké většině případů právě tak, abyste neviděli vůbec nic – s chirurgickou přesností zapluje za skálu nebo budovu. Příliš jsem nepochopil ani výpočetní algoritmus přesnosti střelby. Mnohokrát se mi stalo, že jsem se dostal do ideální pozice na útok, sotva pár kroků od cíle, ale přesnost se v tu chvíli u všech zbraní pohybovala pouze okolo hranice 50 %. Tento jev se dá vypozorovat i z druhé strany, kdy se od všech nacházíte daleko a ve zdánlivě nevýhodné situaci, přesnost však stoupá až k 95 %. No a nezřídka se stává, že ačkoliv máte ideální kontakt, nemůžete vystřelit vůbec. Systém by si tedy určitě zasloužil optimalizaci.

TROCHU TO KLEPE

A tu by si zasloužila i technická stránka hry. Battletech je postaven na stále oblíbenějším enginu Unity, což s sebou nese jisté neduhy. Grafika vás pravděpodobně neurazí, v taktické mapě hraje prim stylizace do špinavého sci-fi, tudíž se nebudete příliš zaobírat tím, že hra vypadá jako z minulé dekády. Ještě hůře jsou na tom speciální efekty kouře a výbuchů, což člověka nutí se zamýšlet nad tím, proč se hra v boji neustále zasekává, a to dle ohlasů i na velmi výkonných počítačích. Hardwarové nároky jsou velmi nízké, Battletech se tedy dá hrát i na starších počítačích, nicméně totální plynulosti nedocílíte v současné době asi nikde. U tahové strategie to není natolik rušivý problém, přesto nepotěší, a to opět zvláště v kombinaci těch grafických orgií, které vás rozhodně nečekají. Někteří hráči také hlásí pády hry, mně však hru v rámci kampaně nepodařilo shodit ani jednou.

BattleTech
i Zdroj: Hrej.cz

Ačkoliv však Battletech trápí několik nedostatků hlavně technického rázu, je těžké se do něj nezamilovat. A to platí nejen pro kované hráče tahových strategií nebo znalce univerza, ale i pro ty, kteří se dosud s takovými hrami nesetkali. První jmenovanou skupinu pak navíc potěší nejen takřka nekonečná kampaň, kde se po dohrání příběhových misí můžete vydat kam chcete a stále plnit kontrakty, ale i mód skirmish a s ním spojený multiplayer.

Hru si můžete zakoupit na Xzone.cz

BattleTech
Linux Linux
Windows PC
Apple Mac

Verdikt

Battletech vás jako mávnutím kouzelného proutku přenese do doby dětství, kdy jste si ještě mohli hrát s roboty bez toho, aniž by vás společnost odsuzovala. Výborná tahová strategie nabušená obsahem do té míry, že cílové skupině žánru poskytne zábavu na měsíce, možná i roky dopředu.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama