Battlestations: Pacific

Battlestations: Midway sice nezpůsobilo v roce 2007 žádný herní poprask a hodnocení nevylétla k hranici devadesáti procent, nicméně hráči byli spokojení: po delší době se opět objevila hra s větším množstvím inovací. Kombinace válečného simulátoru lodi, letadla a ponorky zároveň se strategickými prvky a velením okolním jednotkám může sice kdekoho vyděsit. Nicméně po vyzkoušení zjistíte, že díky arkádovosti všech zmíněných prvků nejde o žádný nemožný úkol.

Amerika vrací úder

Pokračování přináší kampaň ze samotného konce druhé světové války. Američané vrací úder Japoncům za napadení Pearl Harbor, a proto neúprosně postupují na japonské ostrovy. Ti si samozřejmě nenechají nic líbit a první novinkou v Pacific je právě přítomnost nové hratelné kampaně za Japonce. Herní doba se tedy posouvá do podstatně jiných sfér.

Je nutné poznamenat, že se Battlestations nesnaží být encyklopedií historie a podle toho také většina misí vypadá. V americké kampani se ještě občas chytíte některého známého názvu ostrova či bojiště a dokážete si danou bitvu spojit s historickými souvislostmi. Na druhé straně barikády se však již dočkáte minima skutečných akcí a dokonce můžete trošku pozměnit historii a zatlačit americké jednotky zpět. Většina misí je obklopena němými video sekvencemi, které vám napovídají, co se v příběhu děje nebo co bude náplní další mise. Videa mají opravdu špičkovou kvalitu, nicméně jejich informační potenciál zůstal vinou absence hlasů trošku nevyužit. Dohánět by to alespoň z hlediska náplni mise měl briefing těsně před misí, kde vidíte předpokládaný pohyb jednotek a svůj úkol.

Tři různé světy

Pokud jste neměli šanci zahrát si první díl Midway, významně vám doporučujeme projít si alespoň některý ze čtyř nabízených tutoriálů. Nejen že v nich pochopíte základní principy boje a zvyknete si na ovládání jednotlivých jednotek, ale také si vyzkoušíte taktickou mapu a manuální přepínání mezi jednotkami.

Jednotlivé mise v obou kampaních se pak skládají z určitých částí. Začínáte například v kokpitu letadla a máte se střetnout s nepřátelskou letkou, případně jim zabránit v sestřelení bombardérů, které doprovázíte. Po dokončení tohoto dílčího úkolu vám velitel zadá další. Automaticky se přepnete například na palubu menší válečné lodě a vašim úkolem je s pomocí letadel a vlastních děl napadnout a potopit velký nepřátelský křižník. A zde přichází možnost volby. Počítač vás sice automaticky přepne do jisté pozice (především, aby se herní styly střídaly), ale je na vás, jestli si raději nezvolíte jinou loď nebo letadlo a nebudete lodě ničit bombami nebo torpédy ze vzduchu. Pokud pak dojde ke zničení vašeho letadla nebo potopení lodi, není nic jednoduššího, než se přepnout do jiné jednotky.

Kapitolou samy pro sebe jsou mise za ponorku. V nich často nemáte možnost jiné volby přepnutí a z našeho pohledu jde o nejméně zábavné mise. Ponorky jsou velmi pomalé, mohou pálit jednou za dlouhou dobu a obecně se v těchto misích více soustředíte na taktiku a přesné načasování než na doposud „bezmyšlenkovitou“ akční zábavu. Je to nicméně změna, kterou mnozí mohou uvítat. Budete se tak muset nepozorovaně dostat například k japonskému ostrovu nebo se v jiné misi postarat hned o několik nepřátelských lodí. A nejlepší taktikou u ponorek je zůstat vždy nespatřen.

Multiplayer

Velkého rozšíření se také dočkala hra více hráčů přes internet. Bezesporu nejzajímavějším MP módem je Island Capture. V něm se dvě soupeřící strany postaví na opačné konce mapy a před nimi stojí nelehký úkol – obsazení uprostřed stojícího ostrova. Ve vzduchu tak zuří letecké souboje, na vodě zase probíhají taktické přestřelky mezi válečnými titány a na ostrov dopadají bomby, mezi kterými vojáci obsazují pozice. Díky propracované grafice jde o opravdu epický zážitek, který vrcholí několikrát během jednoho hraní.

Po zničení vašeho stroje se opět objevíte na „respawn bodu“ a máte možnost volby. Do boje totiž můžete jít pokaždé s jiným strojem a pokud vidíte, že na vodě má váš tým převahu, raději půjdete pomoci přátelům ve vzduchu. Speciálním druhem tohoto módu je pak možnost, kdy na začátku bojujete o jeden velký ostrov pouze ve vzduchu a kdo první ostrov obsadí, zpřístupní si také lodě.

Nevýhodou multiplayeru jsou zatím poměrně prázdné servery. Musíte tak často čekat delší dobu, abyste si vůbec mohli pustit jednu mapu. Dalšími problémy jsou pak trošku nevyrovnané souboje v určitých módech, kdy někteří hráči mají přístupné mnohokrát silnější lodě (např. Iowa) a drtí své slabší soupeře.

Zábavná arkáda s prvky strategie

Kromě samotných bojů budete muset občas působit také jako velitel všech jednotek. To ve chvíli, kdy máte na pevnině letiště a můžete určit, která letadla se zrovna postaví na ranvej, případně která loď vyjede z přístavu. Druhou možností je rozdávání úkolů spolubojovníkům na taktické mapě. Ta je sice poměrně složitá, ale po několika misích si na její ovládání i díky všudypřítomným nápovědám zvyknete. Důležité je, že i bez použití této mapy se dá hra bez problémů zvládnout.

Grafika Battlestations: Pacific vypadá nadmíru dobře, detaily letadel i lodí jsou velmi povedené a i moře, na které se většinu času budete dívat, vypadá realisticky. I když bychom si k okolnímu prostředí dokázali představit i o něco lepší efekt vlnící se vodní hladiny. Výhodou je také poměrně nízká HW náročnost hry. Pokud se tak neocitnete v nějaké epické bitvě s desítkami letadel a lodí, neměli byste zaznamenat pokles FPS ani na průměrných strojích. Horším prvkem je zato zvuk, který nedostatečně vykresluje atmosféru bojiště. Mdlé hlasy i nedostatečně znějící výbuchy lodí hře rozhodně příliš nepřidají.

V součtu je Battlestations: Pacific důstojným nástupem mladšího bratříčka Midway a hladce ho přehrál ve většině herních aspektů. Opět trpí jistými neduhy, v druhé polovině hry se již mise a její úkony trošku opakují, ale kdo si rád zahraje různorodou kombinaci arkádového simulátoru s troškou příjemného taktického myšlení, měl by po Battlestations: Pacific jistě sáhnout.