Battlefield Heroes

Electronics Arts svou sérii Battlefield ždímají do posledního náboje. Mezi přípravami dvou plnohodnotných titulů z bojového pole - Battlefield 1943 (na konzole vypuštěn již v červenci, na PC na podzim) a Battlefield: Bad Company 2 (plánované vydání – letošní podzim) - se vrhli také na trochu netradiční projekt, který by měl známou značku rozšířit do povědomí dalších hráčů. A to i k těm svátečnějším - Battlefield Heroes je zaměřen na casual publikum, které by si rádo vyzkoušelo nějakou tu nenáročnou multiplayerovou střílečku. Od zájemců vyžaduje nulovou investici. Prostě stačí zapnout browser, stáhnout soubor a pařit. Electronics Arts chtějí peníze vydělat zejména na mikrotransakcích za různé předměty do hry a na reklamě. I za Hrdiny stojí dvorní vývojářská společnost Battlefieldu vlastněná EA – švédské studio Digital Illusions CE neboli DICE. Jistě pro tyto severské bohatýry nebyl problém ukrojit trochu z klasické hratelnosti série, podřídit vše maximální zábavě a výsledný úlomek nabídnout. Stojí ale vůbec za nakousnutí?

Ty nejlepší věci jsou zadarmo, nebo ne?

Na úvod si řekněme, jak je to vlastně s oním vychvalovaným bezplatným způsobem distribuce po internetu. Skutečně, stačí zabrousit na adresu battlefield-heroes.com, kde učiníte vše potřebné. Musíte se samozřejmě zaregistrovat a také stáhnout přídavek do prohlížeče, který umožní hru spustit. Vyskočí speciální okno, kde si vytvoříte postavu, kliknete na play now a za chvíli jste ve hře. V ideálním případě... Hrdinové jsou často kritizovaní za mizernou dostupnost serverů. Za téměř čtrnáct dní testování jsem se ale setkal jen s několika výpadky a obvykle jsem byl po chvilce na serveru plném hráčů (rozdává si jich maximálně 8 na 8 a systém nasazuje ty na podobném levelu k sobě). Přímo hraní bylo také vesměs plynulé, občasné lagy zlobí jen po smrti, když většinou chvilinku čekáte, až se načte customizace nově připojených hráčů. Ti jsou rozděleni do dvou frakcí a tří povolání.

Strany konfliktu pojmenované jako Royal Army a National Army víceméně kopírují klasické Spojence a Nacisty. Stěžejní je hlavně volba povolání z trojice Soldier, Gunner a Commando. Soldier je klasický voják vybavený lehkým kulometem, revolverem nebo brokovnicí. Jeho nejvýznamnější speciální vlastností je schopnost uzdravovat větší skupinu bojovníků (ostatní mohou uzdravovat jen sami sebe). Gunner je vybavený zejména silným kulometem, brokovnicí a bazukou, kterou jako jediný může útočit na vozidla z dálky. Ostatní mají pro tyto účely dynamit, jenž na vozítko jednoduše připnou. Člen Commanda může útočit vedle klasické pistole na blízko nožem, který může i speciální vlastností otrávit. Na dálku pak jako jediný vytáhne odstřelovací pušku, zoomuje a pálí do živého. Dále se může i zneviditelnit. Na bojišti se pak pohybuje jenom obláček, z nějž se vynoří zákeřný chlapík s nožem. Hru sledujete z pohledu třetí osoby, takže vidíte i svého hrdinu.

Tři povolání byla zejména v betaverzích (testování probíhalo veřejně celkem dlouho) některými velmi kritizována za nevyváženost. Soupeři nejneoblíbenější je asi Komando. Tyhle zákeřní skauti se díky neviditelnosti často přiblíží úplně nečekaně a zabodnou do vašich zad (nebo zadku) svoji jedovatou kudlu. Jindy zase kempují neznámo kde a ustřelují hlavy nevinným obětem. V boji na blízko je pak zase velmi nepříjemné potkat gunnera, který vás za chvíli rozseká množstvím nábojů. Nejbídněji většinou vychází obyčejný voják. Dobře hrát se ale dá se všemi postavami, jen je nutné využívat jejich vlastností a naopak mít neustále oči na šťopkách a sledovat dění kolem sebe. I neviditelný řezník s nožem se dá odhalit a zneškodnit. Postavy se vyvíjí získáváním zkušeností za úspěchy při hraní. Za každý level jim můžete přidat bodík k některé z vlastností. Za herní body (Valor points) lze pro každou postavu kupovat různě zbraně, které se drobně liší třeba v dostřelu, síle nebo počtu nábojů. Naštěstí právě zbraně a vlastnosti nelze měnit za reálné peníze, což by platící hráče značně zvýhodnilo. Připlácet lze pouze za veselé kostýmky a nebo rychlejší získávání herních bodů. Zájemce o všechny postavy také potěším - můžete si vytvořit libovolné hrdiny a přepínat mezi nimi, je ale nutné hru shodit a zapnout znovu.

Ne, šišku na stromě opravdu nesestřelíte

Líté boje se odehrávají na pouhých čtyřech mapách v klasickém battlefieldovském systému. Bojuje se o čtyři stanoviště, obě frakce mají 50 bodů. Podle počtu míst, které kontrolujete, a fragů, jež zaznamenáte, ubíráte body soupeři. Prohraje strana, která jako první klesne k nule. Mapy se celkem povedly. Victory Village a Coastal Clash jsou zaměřené spíše na boj pěchoty v uličkách mezi domy, naopak Buccaneer Bay a Seaside Skirmish hlavně na džípy, tanky a letadla. Ano, i v tomhle „osekaném“ Battlefield kousku láká k nastoupení několik mašin, na nichž se může prohánět i více hráčů. A to i na letadle – stačí se suverénně usadit na křídlo. Letadlo je na ovládání asi nejtěžší, i to ale brzy hráč dostane do ruky. Pod dobrým pilotem patří k největším zbraním hry. Zmáknout ovládání tanku je otázkou několika vteřin i pro herní nováčky. Nenáročné hratelnosti bylo podřízeno všechno. Letadlo se tak od země klidně odrazí a vzlétne na pár metrech. Bohužel najít server, kde se hraje hlavně pro tým a hráči maximálně spolupracují, je velký oříšek. Mnoho pařanů totiž hraje na sebe. Řešením je přizvat partu kamarádů, bohužel za vlastní server se musí platit.

O destruktivním prostředí, jaké známe třeba z enginu Frostbite využitém v Bad Company, nemůže být ani řeč. Hra běží na starším Refractor 2 Enginu. Mimo několika strojů nejde zničit vůbec nic. Neustálé střílení bazukou do romantického vraku lodi v Buccaneer Bay tak s pirátským korábem ani nehne, maximálně pozlobí nějakého toho nepřítele, který se v bývalém ráji plném rumu ukrývá. Potěšeni nebudou ani milovníci drobných detailů – třeba obilnými klasy na poli hráč projíždí jako čerstvě sestřiženou travičkou. Bohužel, ani při zaměření hry na maximální zábavu na úkor všeho ostatního nemůžu přimhouřit oči nad občasnými splývajícími texturami, které by se neměly vyskytovat ani v crazy kresleném titulu. Jinak ale sázka Hrdinů na cartoon grafiku vyšla. Svému účelu rozhodně slouží. Potěší i chytlavá hudební melodie.

Co na sebe, pánové?

Dojem má umocnit veselý pocit ze spousty bláznivých postav pobíhajících po bojišti, na jejichž oblečcích chce EA vydělat. Za některé outfity, jež lze dokoupit, by se nestyděly ani celebrity před módní hlídkou bulvárních magazínů. Několik oblečků si můžete nakoupit i za Valor points získané za hraní, na absolutní většinu hadříků ale musíte vytáhnout kreditku nebo nabouchaný Paypal účet a doplnit si tzv. Battlefunds. Leč záměr vydělávat na nákupu těchto bodů se zatím moc nedaří. Přímo ve hře totiž málokdy potkáte někoho s jiným než standardním ohozem. Nedivím se, třeba slušivé triko s Che Guevarou vyjde na neomezenou dobu téměř na pět euro. V případě, že náhodou narazíte na někoho originálního, kdo se rozhodl trochu zainvestovat, se rozhodně pobavíte. Už základním výběrem sestřihu a vousů lze docílit třeba toho, že postavička vypadá jako namachrovaný nacistický pohlavár nebo týpek s letní košilí bez kalhot. Pokud vám po vašem sestřelení navíc udělá oslavný taneček jako robot (i ten lze za peníze dokoupit), ani vás smrt tolik nebolí.

Absolutní sázka spíše na sváteční hráče stříleček a vše podřízené maximální míře zábavy na úkor jiných prvků je tak přesně to, čím se dá Battlefield Heroes charakterizovat. Přesto by hra v mnoha ohledech mohla být ještě lepší. Uvidíme, jak se EA postarají o komunitu a hru budou dále vylepšovat. Jedno je však jasné. Jestliže se obvykle proháníte v jiných multiplayer střílečkách a máte rádi ve hrách realitu, dejte ruce daleko pryč a webovou adresu Hrdinů zapomeňte. Pokud ale střílečky pravidelně nehrajete a chcete se jen občas nenáročně odreagovat, pak klidně vyzkoušejte. Ke slušné zábavě navíc nepotřebujete ani zánovní stroj, systémové požadavky jsou pohodové. Není tak nic jednoduššího než zabrousit na battlefield-heroes.com, stáhnout potřebné komponenty a pustit se do hraní.