Battlefield: Hardline

Máme tu další díl série Battlefield a už od představení jsme čekali, čím nás vývojáři tentokrát překvapí. Snad ze zvyku mnozí očekávali nastavovanou kaši v souladu s velikostí & oblíbeností série a, hádejte co, naštěstí i bohužel nepřišla... Zní to možná trochu dvojsečně, ale následující řádky vás přesvědčí v tom, že i experimentovat se musí umět. Pojďme ale na tuhle jinak vcelku netradičně se tvářící policejní akci pěkně popořádku.

KARTEL, DROGY A ROCK’N’ROLL

Singleplayerová část Battlefield: Hardline je odvyprávěna v už známém, stále však neokoukaném seriálovém stylu. Příběh je rozdělen do deseti epizod, z nichž má každá svůj jasný začátek a konec. Nejdříve si připomeneme klasické v minulých dílech jste viděli, po dokončení nechybí shrnutí a textový teaser dalšího dílu, který se po odpočítání třiceti vteřin automaticky spustí. V roli nezkorumpovatelného policisty Nicka Mendozy, jenž si s sebou táhne těžké rány minulosti, se podíváte do protidrogového oddělení v Miami. Kartel, drogy, korupce – vše kolem vás bez zábran bují ve velkém a vy jako americko-kubánský rytíř bojujete proti všem. Zápletka, která na první pohled vypadá přinejlepším tuctově, se naštěstí v průběhu přibližně sedmihodinového singleplayeru dostatečně zamotá a na konci hry si dokonce přiznáte, že vás některý z twistů překvapil.

Neuplyne minuta, kdy byste se s němým úžasem nedívali na ohyzdnost některého z prvků.

V boji proti všemožným floridským zlořádům potkáte hned několik postav, jež – stejně jako Nicka Mendozu – ztvárnila a nadabovala skupinka vcelku známých herců, jako třeba Benito Martinez, Adam Harrington či Kelly Hu. Zpracování jejich podoby se povedla, na rozdíl od všeho ostatního, co se jakkoli váže s grafikou. Celou hru si budete říkat, zda jsme opravdu v roce 2015 a zda opravdu hrajeme Battlefield: Hardline na konzolích nové generace. Spíš než velký skok nebo evoluci si asi vývojáři dali za cíl vrátit se k minulému dílu série a snížit ještě o nějaký ten kousek kvalitu všech textur a modelů. Neuplyne minuta, kdy byste se s němým úžasem nedívali na ohyzdnost některého z prvků a takhle by to u hry, která sází na filmovost a audiovizuální zážitek, určitě vypadat nemělo.

DALŠÍ ANIMACE?

Pokus vývojářů udělat z Hardline seriálový zážitek s sebou nese ještě jeden velký neduh – obrovskou část hry prosedíte u sledování příběhových filmečků či povídání si s některými postavami během jízdy autem. Je to možná paradox a kdekdo by mohl namítnout, že to byl prvotní záměr, když ale na každých třicet minut hraní vyjde dalších patnáct minut tohoto „skvostného“ zážitku, hra rychle ztrácí tempo, a pokud vás příběh jako takový neupoutá, budete se kopat do zadku opravdu hodně často. Na druhou stranu nutno uznat, že se hře seriálovost, sic tuctová a špatně podaná, nedá upřít.

Jak jsem na začátku naznačil, hra se rozhodně nenese v duchu klasických Battlefieldů, a to nejenom zasazením a příběhem. Hardline se může pochlubit několika herními mechanismy, které obracejí termín FPS naruby. Prvním z nich je možnost zatýkání nepřátel – každého, kdo na vás neposílá jednu dávku za druhou, můžete spolu s obligátní hláškou „Freeze!“ zatknout. A vůbec nezáleží na tom, jestli má kolem sebe další dvacítku nepřátel (dokud nejste v jejich dohledu) nebo zatýkáte hned tři po zuby ozbrojené soupeře najednou. Všichni poctivě čekají, až jako osamocený policista jednomu po druhém nasadíte želízka ze své bezedné kabely a navíc hned v zápětí pokojně usnou, aby náhodou nedali vědět dalším, jakmile z místa odejdete.... No, paráda!

MENDOZA - HRAČKY VŠEHO DRUHU

Přestože se zatýkání zdá nepatřičné, častokrát (hlavně tedy ze začátku) vás může bavit, hra vás k tomu navíc vyšším počtem zkušeností nabádá. Jak už je totiž zvykem, i v tomto Battlefieldu postupně levelujete a odemykáte si tak nové zbraně a doplňky. Další kousky na vás pak čekají poschovávané po jednotlivých úrovních. Jejich objevení však už není zdaleka tak obtížné jako dřív, máte totiž po ruce další z novinek v Hardline – svůj ultimátní smartphone. Jakmile zapnete mód, v němž se právě skrz svůj telefon díváte po okolí, dostanete se do jakéhosi detektivního režimu, známého například z Batmana. Dokážete si v tu chvíli snadno označit všechny nepřátele na scéně (a následně je v tomto režimu vidět skrz překážky), najít stopy při nepovinném vedlejším vyšetřování, anebo uvidíte zvýrazněné všechny zbraně v okolí. Naštěstí není při používání telefonu možné střílet, na svět se tak nebudete dívat pouze skrz optiku svého chytrého zařízení, jak to často svádí v jiných hrách.

Poslední novinkou jsou dvě hračky – vystřelovací hák a zipline. První jmenovaný gadget vám umožní vystřelit si lano na jakoukoliv přístupnou plochu nad vámi, druhý pak umožňuje sjet na kteroukoliv pod vámi. A přestože někdy v úzkých koridorových úrovních nemáte příliš prostoru, můžete zvolit řadu způsobů, jak se dostat z výchozího bodu až do cíle. Všechny nové schopnosti tak úmyslně i neúmyslně vedou ke stealthovému průchodu hrou, nicméně dokážete si představit, že byste ještě před rokem vyprávěli o Battlefieldu jako o hře, kde je možné každou lokaci projít potichu a mnohdy bez jediného výstřelu? FPS bez střílení už jaksi není FPS, naštěstí pro milovníky akce hra do plížení nenutí a můžete si se všemi soupeři poradit pěkně po staru. Je ale minimálně podivné, že můžete závěrečnou misi beze zbraně a do velkého finále se doslova proschovávat za deset patnáct minut.

NUDA, ŠEĎ...

Jakmile jednou dojde na přestřelku, ať už vaší nepozorností, nebo příběhově danou, dojde také na střet s inteligencí nepřátel. Ta patří k lepšímu průměru – dokáže využívat zničitelného prostředí, v přesile na vás postupují ze všech stran a následně prohledávají okolí, jakmile se rozhodnete pro ústup. Díky slušné střelbě tak zejména ve vyšším počtu představují solidní výzvu a situace, kdy vyvolají poplach pomocí některého z alarmů, se dá v klidu označit za kritickou. Vždycky vás ale zachrání pomocník jménem autoheal, jednoduše chvíli nevykukovat a za pár vteřin jdete do boje jako znovuzrození.

Pokud jste dočetli až sem, už určitě chápete, že ani nápad zpracovat Hardline jako seriál příliš neuspěl a bez všeho marketingového pozlátka se jedná o zcela průměrnou hru, která neumí dávkovat tempo, nevypadá hezky a její hraní je roztěknou nevyváženou zábavou v tom nejsušším slova smyslu. Pokud se budeme o Hardline bavit jako o multiplayerové akci, pak je možné chápat její příběhou část jako neškodný přívěšek, ke kterému se uchýlíte v momentě, nebude-li vás bavit cokoliv jiného. Jako samostatná hra ale nemá šanci obstát v nárocích doby a je i varovným signálem, že bez zásadních změn v herním designu a celkovém přístupu se herní odvětví příliš daleko neposune.

Jako u každého dílu série Battlefield, i tentokrát zde hraje prim multiplayerová část hry. Místo klasických bojišť se vydáváme vstříc válce mezi policisty a lupiči a naštěstí se dočkáme mnohem více zábavy, než tomu bylo v singleplayeru. Škoda jen, že se v multiplayeru plném novinek projevuje několik nevyladěností a nemůžeme si tak užít Battlefield, který již není Battlefieldem naplno.

ZÁBAVA BEZ ČEKÁNÍ

S palcem nahoru musíme hned na začátku konstatovat, že se spuštění multiplayeru – až na krátký DDoS útok u Xbox One vezre - obešlo bez problémů. Není tedy nic snazšího, než naskočit do kteréhokoliv z online módů a bez čekání se okamžitě dostat přímo do hry. Ruku v ruce s rychlostí se však objevuje menší problém s vyvážením matchmakingu a vy se můžete v prvních bitvách utkávat s hráči na nepoměrně vyšší úrovni, což je vcelku frustrující. Je to ale daň, jíž jsme za okamžité připojení do hry ochotni přijmout, a situace se navíc postupně vyrovnává zvyšováním vaší úrovně a schopností.

Tatam jsou ale obrovské vřavy na rozlehlých mapách, těžkou technikou na zemi a stíhačkami na nebi. Hardline se celý smrštil a zrychlil. Na devítce map, které jsou v online módech k nalezení, je tak k vidění mnohem víc akce. Zmenšení se ale nedočkala jen velikost map, došlo bohužel i na arzenál pro čtveřici povolání. Trochu je v dálce slyšet magická zkratka DLC, přesto není proč naříkat. Zbraně, jež máte možnost odemykat zcela libovolně, a omezovat vás bude jen počet vydělaných dolarů, zvládnou zastat práci dostatečně. Můžeme se utěšovat alespoň tím, že bude hra co nejvíc založená na umu hráče, že?

PĚTICE NOVINEK

Kromě klasických módů Team Deathmatch a Conquest (malý a velký), se na řadu dostala další pětice tematických kousků, jež využívají nového zasazení. Dva z nich (Crosshair a Rescue) opustily zažitý koncept bitvy úplně a vydaly se mnohem blíž směrem ke Counter-Strike. Na malé mapě se utkává jen několik hráčů, kteří se snaží plnit daný úkol a po smrti naskočí do hry až v dalším kole. U zbylé trojice (Heist, Blood Money a Hotwire) se ocitáme někde na půl cesty. Nutno však podotknout, že ani jedna z možností není špatná, jen už to prostě není ten Battlefield známý z předchozích dílů. Všechny módy jsou navíc poměrně pestré a zatímco v jednom se budete sekat s ostatními o body na mapě, v dalším se budete snažit eskortovat jednoho z hráčů a v dalším půjdete vykrást banku, resp. zabránit v tom zloďejům.

Uhranout ale může zejména poslední jmenovaný mód – Hotwire. Kombinace klasického Conquestu a závodní arkádovky je geniální nápad, kdy se snažíte místo obvyklých stanovišť rychlou jízdou obsazovat označená vozidla. Hra tak dostává za zvuku příjemného soundtracku úplně jiný spád, hráči se mohou soustředit na nové úkoly a je tu vidět asi největší míra invence. Obrovská škoda, že jízdní model všech pozemních vozítek je mírně řečeno prazvláštní. Dá se na něj zvyknout, ale požitek budete mít ze samotného hraní a jízda bude jen nutným prostředkem k jeho docílení.

Multiplayer Hardline opět zachraňuje krk nemastnému, neslanému zážitku z části pro jednoho hráče a nabízí celou řadu novinek. Ty mnohdy dělají radost, občas jim ale kouká nevyladěnost z bot. Potenciál je tu obrovský, a pokud se dočkáme nějakého Hardline 2, může se ze spin-offu stát perfektní série. U aktuálního dílu tomu však pořád schází dost.